Srpen 2012

Mega bleskovka

30. srpna 2012 v 14:07 | Anetka |  Zábava
Do neděle budu pryč, ta abyste se nenudili, dám vám sem megableskovku :D Zatím :)


1) Jak se vede? :)
2) Jak sis užila prázdniny?
3) Jaký je tvůj neoblíbenější film?
4) Nejoblíbenšější anime?
5) Víš, z jakého anime je Tamaki Suou?
6) Čteš i mangu?
7) Líbí se ti můj blog?
8) Jaký bys chtěla diplomek (s kým, nebo jakou barvu) ?

Pro ty, kdo čtou mé povídky:
9) Jakou máš nejraději?
10) Tvoje nejoblíbenější postava?
11) Jakou povídku bys tu chtěla? (žánr a td.)

41. část - nový vládce

30. srpna 2012 v 9:06 | Anetka |  Nina1
Poslední díl :)


"Kde to…?" probírala se zmatená Nina. "Co se…?"
Všichni se začali radovat a Mark Ninu pevně objal. "Už je to dobré." šeptl ji něžně do ouška.
"Tady jsem nejspíš skončila." zvedla se Vanessa. "Vyřídím, že jste vhodní spojenci pro náš rod, takže se jistě brzy znovu shledáme."
"Děkujeme za vše." Mírně se poklonila Melisa. I John a Mark jí vděčně pokynuli hlavou.
"Nashledanou." Vyhrkla zmatená Nina, ale to už Vanessa vycházela ze dveří. Zdálo se, že se tu již doopravdy nechce zdržovat.
"Dojdu vyhlásit, že je Nina v pořádku a ujímáš se vlády." Vyskočil ze židle radostně John. "Chudák, Michael je tam na ně sám."
"Johne!" zastavil ho ještě Mark. "Mohl bys vyhlásit ještě něco?" podíval se na Ninu a tišším hlasem řekl: "Tenkrát si mi slíbila, že si mě vezmeš…" upřel na ní nejistý pohled.
Nina zesmutněla: "Ale… jsem tvá sestra."
"Vlastně nejsi." Ujišťovala ji Melisa. "Ukázalo se, že jsi doopravdy dcera Elizabeth, ale tvým otcem je Edward."
"Edward?" Nina byla čím dál zmatenější.
"Je to Ericův otec. Tenkrát znásilnil tvou matku…" řekla s lítostí.
"Ale… Eric a on… proč mi chtěli ublížit?" nechápala to.
"Zřejmě nevěděl, že jsi jeho dcera. Nejspíš se chtěl dostat k moci a ostatní zlikvidovat. Kdo ví."
"Pak tedy." zvídavě na Ninu pohlédl Mark a pevně ji tiskl ruku.
"Pak ano." usmála se Nina a Mark ji láskyplně políbil.
John hned na to běžel za Michaelem a společně vyhlásili ony novinky. Upíři, jakmile se dozvěděli, že se vlády ujímá Mark a ještě navíc si bude brát Ninu, se nejen uklidnili, ale i pookřáli radostí. O pár dní později se konala obrovská překrásná svatba. Mark a Nina konečně byli spolu. Tak dlouho na to čekali a tolik překážek museli překonat, ale nakonec vše dopadlo, jak mělo. Po svatbě se Emma a Clark znovu vrátili do lidského světa, ale občas za Ninou jezdili. Vše se zdálo být perfektní. Vlastně… vše perfektní bylo.


Kokosy na sněhu

29. srpna 2012 v 21:59 | Anetka |  Recenze
Rozhodla jsem se sem dát recenzi na jeden z mých nejoblíbenějších filmů :)


Žánr: komedie, dobrodružný, sportovní
Rok vzniku: 1993
Stát: USA
Délka filmu: 98 minut
Režisér: Jon Turteltaub

Obsah:
Při kvalifikaci na letní olympijské hry dojde k hromadnému pádu a naděje mnoha rychlonožců jsou definitivně - nebo alespoň na 4 roky - pohřbeny... V zapadlém baru u moře žije špatnou životosprávou poničený muž - Američan, kdysi olympijský vítěz v jízdě na bobech. Proč to s ním nezkusit? A tak se pod vedením tohoto obtloustlého trenéra začnou pružní, elastičtí a opálení atleti v doslova neuvěřitelných a velmi komických podmínkách tropické země připravovat na Zimní olympijské hry... Nadšení je obrovské, peníze žádné - zkuste najít sponzora pro tak bláznivý podnik! Nakonec však muzeální bob, osedlaný čtveřicí prokřehlých vyznavačů regae, stojí na startu a... SVĚTE, ZBOŘ SE! - ten bob jede! A na Jamajce se u obrazovek tančí...

Můj názor:
Podle mě je to skvělá komedie, u které se strašně moc nasmějete. A děj je taky fantastický. Prostě sto procentně doporučuju :)




40. část - nemáme moc času

29. srpna 2012 v 18:14 | Anetka |  Nina1
Tak jsem začala dopisoval staré povídky. Tady je předposlední díl Niny :)


"Jak to myslíš - vedlejší účinek - ?" rozčileně se ptal Charlotty Mark. "Co je to s ní?"
"Nevím." řekla Charlotta klidně, "Ale myslím, že to není špatně."
"Myslíš?" ptal se nedůvěřivě.
"Marku, klid." přistoupila k němu Melisa. "Jen díky Charlottě má Nina naději. Měli bychom jí být vděční."
"To je to nejmenší, co jsem mohla udělat." pověděla smutně.
"A co budeme dělat teď?" ptal se John a Charlotta mu stroze odpověděla: "Čekat."
"S tím bych si dovolila nesouhlasit." ozval se přísný hlas a do místnosti vešla Vanessa. "Městem kolují zvěsti o smrti vůdce a ztrátě Niny, upíři jsou zmatení, a pokud vše rychle nevyřešíme, začnou se bouřit." Všichni na ni tiše hleděli. "Konečně nadešla moje chvíle." usmála se.
"Vaše chvíle?" optala se tiše a podezřívavě Melisa.
"Ano." Vanessa se pomalu začala přibližovat k Nině. "Vyslali mě sem, abych zjistila, jestli jste vhodní spojenci. Již od počátku jsem v Thomasovi viděla zlo a nejistotu, a tak jsem myslela, že pouze odjedu se zprávou o nedůvěře k vašemu rodu." Posadila se na postel k Nině. "Jenže pak jsem ji uviděla." Usmála se, a potom se podívala na Marka. "A tebe. Vaše city byly neobyčejně silné a v obou dřímala velká moc. Věděla jsem, že pokud by došlo k vašemu sňatku a vedli byste tento rod, lepší spojence bychom nenašli." položila svou ruku Nině na čelo a ta pomalu přestávala zářit. Všichni to s úžasem sledovali.
"Co to děláte?" udiveně se ptal Mark.
"Pomáhám." šeptla, "Měli byste si toho vážit, svou moc používám zřídkakdy."
V místnosti nastalo hrobové ticho. Nina pomalu přestávala zářit. Nikdo nechápal, co se děje.
"Alexy?" Melisa si všimla, jak Alex pomaličku mizí.
"Už ho nepotřebuje." usmál se John a díval se na probírající se Ninu.

Diplomek + info

29. srpna 2012 v 11:05 | Anetka |  Zábava
Info:
Yema se zmínila, že by chtěla pokračování Niny. Jak jsem blog pozastavila, zůstaly mi zde některé nedopsané povídky. Všechny hodlám dopsat, jenže zatím nevím kdy. Ale pokračování očekávejte ;)

YEMA -> Sice si vyplnila bleskovku, když už jsem ji ukončila, ale tak stejně jsem ti ten diplomek udělala, snad se líbí :) Nedala si mi na sebe žádný kontakt, tak si tohoto příspěvku snad všimneš :)


Poslušná pekelnice 3

28. srpna 2012 v 18:29 | Anetka |  Poslušná pekelnice
3. díl = První pokus


Vyšlo slunce a začal nový den. Lidé zaplnili ulice, metra i tramvaje, strkali se, předháněli, jenom aby do práce či školy nepřišli pozdě. I Dai už vstala a chystala se ven. Od školy to neměla moc daleko, a tak se rozhodla, že půjde pěšky. Asi tak v půli cesty si všimla jistého mladíka, který šel před ní. Přidala trochu do kroku, aby ho lépe viděla. Ano, doopravdy to byl Kaoru, teď už si byla jistá. Dai ho s nadšením pozorovala a už se nemohla dočkat, až ho zabije. V noci vymyslela perfektní plán, jak to udělat. Její otec jí kladl na srdce, že to musí vypadat přirozeně, a tak si na tom dala opravdu záležet.

Dai šla pomalu ke škole a v duchu si představovala, jak to všechno udělá. Byla natolik zabraná do svých myšlenek, že si ani nevšimla, jak se po ní Kaoru otáčí. "Ta holka mě trochu děsí." šeptal si sám pro sebe, "Proč jde za mnou…? Blbče!" napomenul se, "Je to určitě jenom náhoda." řekl si, ale i přes to ho naplňoval zvláštní nedůvěřivý pocit.

Konečně došli ke škole. Kaoru se bál, jestli by si ostatní něco nedomysleli, kdyby oba přišli do třídy hned po sobě, a tak si raději ještě odskočil na toaletu. Když dorazil do třídy, všichni už tam byli i Dai. Pomalu a tiše se odebral ke své lavici a přitom se pořád díval do země. Sedl si, na stůl si připravil blok, pár tužek a vyčkával, než zazvoní. Zbývala ještě minuta. Čas najednou plynul strašně pomalu. Hodinová ručička se né a né pohnout. I když mezi ním a Dai byla jistá mezera a on se na ni ani nedíval, cítil, že je vedle něj a pozoruje ho. Znervózněl. "Už by mělo zvonit." říkal si v duchu. "No…" Pořád nic. Kaoru byl čím dál víc neklidný. Zajímalo ho, jestli je to jen jeho pocit, nebo se na něj Dai doopravdy dívá. Pomalu zvedl hlavu a váhavě se na ni podíval. "Dobré ráno." Řekla stroze Dai. "Dobré!" vyjekl Kaoru a znovu upřel svůj pohled na lavici. "Ona se nedívá…" pomyslel si, "Ona na mě zírá!"

V tu chvíli konečně zazvonilo. Třída se ztišila a zanedlouho dorazil učitel. Hodina mohla začít. Kaoru se pomalu uklidňoval, ale v tom mu byl od Dai přistrčen lísteček, kde stálo: "Půjdeš se mnou do knihovny?" Znovu se mu rozbušilo srdce. Dai mu vzápětí přistrčila další lísteček: "Jsem tu nová, sama bych ji nenašla." Kaoru si pomyslel, že chce jen pomoct a jemu to snad neublíží, tak ji odepsal prosté: "Ano." Dai se sama pro sebe šibalsky usmála, když v tom se třídou rozlehl přísný učitelův hlas: "Pane Kaoru, vy posíláte psaníčka?!" Celá třída se na něj otočila a on zrudl. "Ne! No… vlastně… ale!" blábolil Kaoru. "Žádné výmluvy! Ještě jednou a budete po škole." řekl učitel, a poté pokračoval ve výkladu. Ostatní ale stále pokukovali dozadu. Všechny zajímalo, co se to mezi ním a tou novou dívkou děje.

Školní den skončil a většina studentů šla na oběd. "Můžu?" zeptala se Dai a Kaoru jako vždy velmi jednoduše odpověděl: "Ano." Dai si k němu sedla a dál už spolu nemluvili, dokud nedojedli. Navenek to působilo jako tiché přátelství a popravdě řečeno i Kaoru začínal mít takový pocit. I když ho dívka děsila, dělalo mu radost, že si ho konečně někdo všiml. Většina lidí ho přehlíží, protože si o něm myslí, že je divný a s novými lidmi se kvůli svojí plachosti velmi špatně seznamuje. Ale stejně ho zajímalo, proč se taková krásná dívka zajímá zrovna o něj.

"Můžeme jít?" zeptala se Dai a Kaoru přikývl na souhlas. Poté se vydali do městské knihovny. Všechno tam bylo ze dřeva a sem tam zatemnělou místnost zdobila květina. Byla to už starší a moc neudržovaná knihovnička, ale účel pořád splňovala. Dai přistoupila k jednomu z regálů a vyndala z něj zaprášenou knížku. "Ta je zajímavá, podívej." Podala ji Kaoru. "Hledám ale ještě trošku jinou. Půjdu se zeptat knihovnice, počkáš tu?" optala se s úsměvem. "Ano." usmál se Kaoru. Najednou mu dívka nepřišla ani moc děsivá, naopak v ní uviděl něco moc milého. Dai ale mezitím začala uskutečňovat svůj plán. Potichu proklouzla do vedlejší uličky. Naštěstí byl regál natolik pln knih, že ji Kaoru nemohl vidět. Vší silou se o něj opřela a snažila se ho na Kaoru shodit. Šlo to těžce, regál byl obrovský a celý z masivního dřeva. Nakonec se jí to ale povedlo. Zem se zachvěla a knihovnou proběhl hlasitý zvuk dopadu.

"Konečně!" zaradovala se Dai. Bohužel se ale radovala předčasně. Když se podívala pod regál, nikdo tam nebyl. Vysvětlení bylo jednoduché. Přes všechny ty knihy ji Kaoru nemohl vidět, jenže ani ona nemohla vidět jeho. "Kam mohl jít?!" rozčilovala se. Najednou ale uslyšela dva různé hlasy, byla si jistá, že jeden z nich patří právě Kaoru. Uvědomila si, že když mu dojde, o co se pokoušela, už k němu nebudeme mít tak snadný přístup. Musela rychle něco vymyslet.

"Šlo to určitě odtud." řekla knihovnice, když si všimla dívky ležící na zemi. "Dai?!" ihned k ní přiběhl Kaoru. "Asi omdlela, musela se leknout, když to spadlo." Uklidňovala ho knihovnice. "Už se probírá." Dai to hrála opravdu dobře, chvilku se rozhlížela, a potom se zmateně zeptala: "Co se tu stalo?" "Ten regál byl moc starý a zhroutil se, je mi to moc líto, příliš to tu neudržujeme." omlouvala se knihovnice, "Je vám dobře?" "Nic mi není. Ale radši už půjdu." Zvedla se ze země a zamířila ke dveřím. "Doprovodím tě." Přiběhl k ní Kaoru.

Dai byla naštvaná, že její plán nevyšel, ale snažila se to na sobě nedat znát. "Promiň." řekl tiše Kaoru. Dai se na něj nechápavě podívala. "Byla si pryč dlouho, tak jsem se po tobě šel podívat." zesmutněl, "Mohlo se ti něco stát. Měl jsem tam zůstat." Dai nechápala, proč se o ni chlapec bál. Vrtalo ji to hlavou, ale nezeptala se. Vlastně pak už spolu za celou cestu nepromluvili. Šli pomalu a tiše.

Diplomky

28. srpna 2012 v 10:51 | Anetka |  Zábava
Jsou tu diplomy za bleskovku :)

Společný:

Samostatné:




Vampire knight

28. srpna 2012 v 9:44 | Anetka |  Vampire knight









Spiral

27. srpna 2012 v 19:06 | Anetka |  Spiral










Yu Yu Hakusho

27. srpna 2012 v 11:23 | Anetka |  Yu Yu Hakusho








Kaleido star

26. srpna 2012 v 15:30 | Anetka |  Kaleido star

















Aquarion EVOL - recenze

25. srpna 2012 v 10:44 | Anetka
Rok výroby: 2012
Počet epizod: 26
Délka epizody: 25 minut
Režisér: Masashi Abe
Žánr: romantický, sci-fi

Příběh začíná 12 000 let po první sérii. Země je sužována Abductory (únosci) z jiného světa. Samozřejmě, že bojují v mecha robotech a unášejí lidi. Proti nim stojí náš již dobře známý Aquaria - nikoliv ještě Aquarion. Je to robot složený z třech vektorů, tedy stíhaček a třech pilotů. Posádky dvou aquarií jsou ovšem čistě mužské, nebo čistě ženské. Na pozadí těchto událostí, se mladý chlapec Amata Sora, setkává v kině, kde promítá film, ve kterém hrála jeho unesená matka, s plachou dívkou Mikono Suzushiro. Okamžitě mezi nima dojde k vzplanutí. Při jejich prvním rande ovšem dojde k něčemu neočekávanému. Vlastně docela očekávanému. Abduktoři zaútočí s novým modelem robota. A uprostřed boje, Amata odhaluje svou moc, tedy svoje křídla a schopnost létat. Při záchraně Mikono, jsou oba vtaženi do Aquarii a stávají se novými piloty a tím způsobí novou proměnu Aquarion evol. Nárůst síly je úžasný a lehce porážejí nepřátelského robota a jeho pilota. A protože jsou novými adepty na piloty Aquarionu, jsou převezeni do školy pro zvláštní děti s nadpřirozenými schopnostmi Deava. Zde panuje ovšem skoro mnišské prostředí, kdy dívky musí být zvlášť a chlapci musí být zvlášť. A celou školu rozděluje zeď zvaná Berlín.

Aquarion EVOL

25. srpna 2012 v 10:35 | Anetka |  Aquarion











Poslušná pekelnice 2

24. srpna 2012 v 14:52 | Anetka |  Poslušná pekelnice
2. díl = Nová spolužačka


"Prosím, ztište se!" snažila se postarší učitelka zklidnit svou neukázněnou třídu, "Ticho!" Zvýšila hlas a studenti zpozorněli. "Chtěla bych vám představit novou studentku, tohle je Dai." Pohlédla na dívku vedle sebe. Ve třídě znovu nastal rozruch. Většina lidí si o ní začala šuškat, někteří přestali vnímat okolí a znovu se uchýlili k čmárání do sešitů či na lavice a pár chlapců spontánně začalo Dai zdravit. "To jsou pitomci." pomyslela si Dai, "Doufám, že se mi to povede co nejdříve, abych odsud mohla rychle vypadnout." Její myšlenky přerušila mile usmívající se učitelka: "Nechceš nám o sobě něco povědět?" Dai se podívala do třídy, která se topila v chaosu. "Musím?" Učitelka přikývla, že ano a Dai si s kyselým obličejem povzdechla. "Jmenuju se Dai." začala mluvit hlasitě a tak strohým tónem, až ostatní zpozorněli. Ve třídě bylo hrobové ticho a všichni se na ni upřeně dívali. "Nemám zájem se tu s nikým kamarádit, tak budu ráda, když mě nebudete zbytečně obtěžovat." Podívala se na učitelku. "To je asi všechno." Zaražená učitelka znovu přikývla, zhluboka polkla a poslala Dai, ať si sedne. Když šla uličkou, slyšela okolo sebe šepot. "Je děsivá…" "Já ten led v jejím srdci rozehřeju!" "Nezdá se ti divná?" Každý na ni měl svůj názor. Většinu nových spolužáků děsila, ale i přes to se zdálo, že se chlapcům zalíbila. Mnoho z nich na ni také volalo, aby si k nim sedla. Dai je ale nevnímala. Ona již přesně věděla, kde je její místo. Poslední lavice vpravo.

"Můžu?" zeptala se mladíka, který tam do teď pouze tiše seděl a něco si čmáral do sešitu. "Ano." odpověděl, poté odvrátil hlavu a znovu si začal kreslit. Dai si sedla vedle něho a lehce se pousmála. On ji sice pozornost nevěnoval, ale ona si ho důkladně prohlížela. Byl na svůj věk docela dost vysoký a měl sportovní postavu. Ve tmavé školní uniformě ještě více vynikla jeho světlá pokožka. Měl mírně dlouhé kaštanové vlasy, které mu zakrývaly čelo. Blankytně modré oči. Nesmělý výraz. Byl velmi přitažlivý, ale i přes to se zdálo, že mu nikdo nevěnuje pozornost.
Hodiny ubíhaly jedna za druhou, až konečně naposled zazvonilo. Všichni si šťastně oddechli a většina lidí se odebrala do školní jídelny na oběd. Šla s nimi i Dai. I když nikdy předtím v lidské škole nebyla, přesně věděla, co má dělat nebo kam má jít. Mnohokrát lidi tajně pozorovala a hodně o nich také slyšela od pekelníků, kteří již v lidském světě byli. Zdálo se, že vše jde podle plánu.

"Ahoj, nechceš si sednout k nám?" optal se jeden ze spolužáků Dai, když šla okolo s tácem. Dai se na něj pohrdavě podívala, až všechny u stolu zamrazilo. "P-promiň." vypadlo z mladíka, "Jen jsem myslel…" "Tak příště radši nemysli." Přerušila ho Dai. "Chceš sedět s Kaoru, že ano?" optala se stydlivě jedna z dívek. "Cože?" Zamračila se Dai a dívka ustrašeně pokračovala: "Ve třídě sis k němu sedla… Líbí se ti? Je ale dost tichý, s nikým tady nemluví… Možná bys ho měla nechat být, abys potom nebyla zklamaná…" Dai ji ani neodpověděla a šla dál, až došla dozadu k osamělému stolku, kde seděl právě Kaoru. "Můžu?" zeptala se a on stroze odvětil: "Ano."

Po zbytek oběda už spolu nepromluvili. Kaoru nechápal, proč si ho dívka vůbec všímá. Za to Dai, přesně věděla, co dělá. Tiše ho pozorovala a v duchu přemýšlela, jak splní svůj úkol. Jak a kdy ho zabije.



Malé info

23. srpna 2012 v 16:14 | Anetka |  kecy

Ahoj :) Tak jsem to tu trošku začala prolízat a koukala jsem, že tu nemám u anime skoro žádný obrázky, tak jich teď budu hodně přidávat :) Brzo už sem dám 2.díl Poslušné pekelnice a nezapomeňte, že je tu bleskovka :)
Zatím Haru

InuYasha

23. srpna 2012 v 16:11 | Anetka |  InuYasha







Kiddy grade

23. srpna 2012 v 10:56 | Anetka |  Kiddy grade