Duben 2011

Zastavení blogu...

13. dubna 2011 v 16:04 | Anetka |  kecy

Ahoj, jak je? :) No, já přemýšlím, jestli nezastavím blog. Teď jsem pořád na piste-povidky.cz, kdo by chtěl, tam povídky budou stále přibývat. Nestalo by se, že by byla nějaká povídka nedopsaná. Ale nevííím... Na jednu stranu mě to tu už nebaví a na tu druhou mi je blogu líto. No, uvidím, zatím pp :)

Pozdrav z pekla 6.

11. dubna 2011 v 13:28 | Anetka |  Pozdrav z pekla


Zase ráno. Postel mě hřála a ticho velebilo má ouška, jenže já věděla, že přijde. Chtěla jsem ještě chvíli relaxovat, ale nešlo to. Upřeně jsem se dívala ke dveřím a čekala, až vrazí dovnitř.
Pořád nic…
Ticho mě začínalo znervózňovat.
Možná na mě zapomněl? Nebo mu do toho něco přišlo, a tak dnes cvičit nebudeme? Pomyslela jsem si. Ještě chvilku jsem sledovala dveře, a pak jsem se znovu zachumlala pod peřiny. Asi tak po pěti sekundách jsem ale stejně z postele vylezla. Nejdříve ranní hygiena, obléct, a pak rovnou do jídelny. Doufala jsem, že ho tam potkám, ale nikdo tam nebyl. Dveře od kuchyně byly zamčené, a tak jsem se nemohla ani najíst. Úžasný začátek dne!
Chtěla jsem se vrátit do pokoje. Vyšla jsem z jídelny, ale najednou jsem nevěděla kudy. Chodby vypadaly nějak jinak. Nakonec jsem se vydala rovně. Oteplilo se. Z ničeho nic za mnou začaly zhasínat svíčky. Jak jsem postupovala vpřed, zhasínaly blíž a blíž u mě. Rozeběhla jsem se. Svíčky zrychlily… Dohnaly mě, zanedlouho dokonce předstihly a já se ocitla ve tmě. Nejistými kroky jsem stále šla dál, až jsem narazila do zdi. Slepá ulička?! Co se to tady děje?! Rukama jsem hmatala kolem sebe. Zeď…zeď. Točila jsem se dokolečka.
"To není možné…" Špitla jsem vyděšeně, když jsem si uvědomila, že kolem mě není nic jiného než zdi! Byla jsem uvězněna v malé krychli!
"To ne!" Začala jsem mlátit do stěn. "Pomoc!" Srdce mi bušilo jako o závod. Přišlo mi, že teplota ještě více stoupla. Celá jsem se zpotila. Najednou se mi špatně dýchalo.
Umřu tady? Ne, já vlastně mrtvá jsem… Vzpomněla jsem si na ďáblova slova. Kde vlastně vůbec je? Proč mi nepomůže? Nebo… Taky se mu něco přihodilo? Je na tom stejně jako já?
A když tedy umřít nemohu, co bude dál? Zůstanu tu…napořád? Nebo mě třeba za pár století někdo najde? Možná za pár milionů let… Z očí mi uteklo pár slaných kapek vody.
Rozezněl se zvon. Znamená to něco?
Podlaha se pode mnou propadla a já letěla dolů. Takže to asi něco znamenalo.
Srdce mi poskočilo radostí. Jsem zachráněna! Myslela jsem si, avšak realita byla jiná. Sice jsem dopadla do sálu (s těmi velkými hrnci), kde byli shromáždění všichni čerti, jenže ty se zrovna dvakrát nadšeně netvářili, ba naopak. Všude kolem plál oheň a řinčení řetězů taky nešlo ignorovat.
"Jí-dlo…" Vykřikli všichni naráz. "Jí-dlo…" Opakovali a blížili se ke mně.
Znovu mě pohltila panika. Odstrkovala jsem je od sebe, jenže jich bylo moc. Chytli mě, zvedli a mířili si to se mnou k jednomu z hrnců, kde se už vařila voda. Začala jsem křičet (jako) o život. Mlátila jsem je, kopala všude kolem sebe… Kousala. Nic nepomohlo. Byli jsme u hrnce.
"Jí-dlo…Jí-dlo…" Opakovali čím dál hlasitěji a hodili mě do hrnce!
"Au!" Vykřikla jsem. Bylo to jako bych umírala dvěma způsoby najednou. Vařila jsem se a topila zároveň. "Přeskočilo vám?! Co se to tady děje?! Pomozte mi někdo!!!"
Všichni jen stáli a dívali se.
Kdybych aspoň mohla umřít! Kdo ví, jak dlouho budu muset tuhle bolest snášet! Všechnu sílu jsem koncentrovala do sevřené pěsti a plnou silou uhodila do hrnce. Ten se celý rozkýval. Spadl a horká voda se i se mou vylila. Rychle jsem vstala a běžela pryč. Celé tělo jsem měla jako v jednom ohni, pořád se z něho ještě kouřilo. Najednou jsem uviděla dveře… Dveře do mého pokoje! Konečně mám trošku štěstí! Vrazila jsem dovnitř.
Ďábel! Seděl tam v křesle a četl si nějakou knihu. Rychle jsem k němu s radostí běžela.
"Nevěřil bys, co se mi stalo!" Vyhrkla jsem.
Ďábel položil knihu. Zvedl svou hlavu a rudýma očima plnýma zloby se na mě podíval.
"Kdepak se moje svačinka toulala?" Zeptal se mě a začal se hrozivě smát…

Anime girl :)

10. dubna 2011 v 13:49 | Anetka |  Anime

Vyprávění :D

9. dubna 2011 v 19:08 | Anetka |  kecy

Ahoj, dneska jsme měli mistrovství... a vůbec se nám to nepovedlo :( Ale... Počkejte si :D Chvíle napjetí... Postupujeme! :D Radost :D No, prolétla jsem sprchou a teď mam na pláně pouze jídlo a nicnedělání v příjemné poloze na židli. Sedím podobně... vlastně stejně :D Jako L z Death note :D


Sedím takhle dycky, přijde mi to hrozně pohodlné :D No, jdu něco vykouzlit k večeři :) Brzo tu bude další díl Pozdrav z Pekla, a slíbený horor :) O trochu níž je bleskovka, zatím pp :)

Škemrá s psíma očima :D

8. dubna 2011 v 19:00 | Anetka |  kecy

Ahuj, tak jsem v SONB, můžete pro mě hlasovat ZDE
Překvapilo mě, že už pro mě někteří hlasovali (než jsem o tom sama věděla), takže těm, co hlásli, nebo hlásnou nesmírně děkuji :)))

P.S. Když už jsem v rubrice deníček :D Dneska se táhnu do školy s velkym sešitem matiky, učebnicí, tabulkama, kalkulačkou, taky s sešitem ekonomiky, třema pracovníma sešitama a ve škole zjistím, že jdeme místo matiky a ekonomiky do kina :D No, příjemné překvapení, jen mě štve, že jsem se s tím nemusela táhnout :D Jinak dneska jsem měla trénink, jsem zmatená... a zejtra je mistrovství :( :D Paráda :D Zatím pp :)

Anime gothic

8. dubna 2011 v 13:00 | Anetka |  Anime







Bleskovka!

7. dubna 2011 v 15:54 | Anetka |  Zábava

1.) Ahoj :)
2.) Jak se vede?
3.) Líbí se ti obrázek nahoře?
4.) Máš radši zimu nebo teplo?
5.) Těšíš se do bazénu? :D
6.) Těžká otázka: Jaký je rok?
7.) Jaké je století? :D
8.) Nejoblíbenejší jídlo?
9.) Jaká barva se ti nelíbí?
10.) Nejoblíbenější činnost?
11.) Jaké barvy musíš smíchat, aby vznikla fialová? :D
12.) Těšíš se na diplomek?
13.) Tak zatím pp :)

Dádydadý aneb Co vás tu čeká :D

6. dubna 2011 v 15:42 | Anetka |  kecy

Ahoj, přidavám zase něco do této rubriky, která funguje trochu jako deníček :D Nejdřív výkec :D Dneska jsme měli první hodinu ajinu... a já ji i chápala (vyjímečně) :D Pak zeměpis. Mou noční můru. Přišla se slovy: "Každý si sedne sám." Je nás málo a ještě někdo byl nemocný, tak jsme doopravdy VŠICHNI seděli sami. Vytáhla nejhorší věc, co mohla. To, co ani vyslovit nemůžu. Byla to... SLEPÁ MAPA :D Koukám... koukám... nevím :D Tak jsem improvizovala... a přemýšlela, jak to jen dopadne, a pak řekla: "Tak, dneska to bylo jenom cvičně." Uffff, všichni si oddychli :D No, pak jsme psali z češtiny, uvidíme jak to dopadne. Jo a mezitím sem měla ruštinu a.... 1!!!!! Z testu!!! A to jsem zapomněla, jak se píše v azbuce n :D jsem si vzpomněla na poslední chvíli :D No, matika taky 1 *pyšní výraz*, tak uvidíme, jak to po... zítra, protože píšeme z dějepisu, občanky, je zase onen vražedný zeměpis a ekologie, kde si na mě brouzí zuby :D
Teď k blogu :D Co vás tu čeká a nemine :D Tuny obrázků ( stáhla jsem si do pc dvě nové složky, tak to půjde rychle :D), bleskovku a soutěž v kreslení (kdo by se zapojil písněte pl. komentík, abych věděla, kolik by bylo lidí :) ), taky další díl povídky Pozdrav z pekla, jednodílný horor - Jakou smrt si zvolíš? Možná zase změním dess., tenhle mě už omrzel :D Zatím pp :)

Panenky?

5. dubna 2011 v 15:47 | Anetka |  Anime

Pozdrav z pekla 5.

4. dubna 2011 v 15:48 | Anetka |  Pozdrav z pekla

Ahuj, tak už je tu 5. dílek :) Přeji hezké čtení :)

Seděla jsem se zavřenýma očima a ani se nehnula. Někdo (nebo něco?) mě chytl za krk. Měl tak ledové ruce, že mi to přišlo, jako bych měla krk obalený vrstvou ledu. Srdce mi bušilo jak o závod. Najednou mě zvedl. Sebrala jsem poslední zbytky odvahy a pomalu otevřela oči.
Ty černé oči, které kontrastovaly s bílou pletí, mě vyděsily k smrti! Vypadalo to skoro, jakoby tam měl jen otvory do nekonečné tmy. Navíc se pod nimi nalézaly prameny zaschlé krve. Bylo to nechutné.
Znovu jsem vykřikla a začala sebou házet. Kopala jsem nohama. Mlátila do něj svými drobnými pěstmi. Vše bylo marné. Stiskl můj krk ještě silněji. Teď už jsem nemohla dýchat vůbec. Zmateně jsem se dívala kolem. Zahlédla jsem ďábla, jenže ten byl obklopen tucty takovýchto stvoření… Má naděje se ztrácela a nejen to. I sluch mě pomalu opouštěl. Všechno jsem viděla rozmazaně. Už jsem neměla sílu kopat nohama ani bušit pěstmi. Už jsem neměla sílu na nic.
Rána! Pomalu jsem klesala k zemi, když jsem ucítila JEHO ruce. Přitiskl si mě k sobě. Něco povídal, ale nerozuměla jsem mu… chvíli na to jsem usnula.
"Slyšíš mě?!" Nakláněl se ke mně ďábel.
Rozkoukala jsem se a poznala můj pokoj, musel mě sem donést.
"Jak ti je?!" Ptal se starostlivě. "Není ti nic? Nebolí tě něco?"
"Co to bylo…?" Stěží jsem vyhrkla. Hrozně mě bolel krk.
"Ztracené duše…" Nasadil smutný kukuč, "Chtěl jsem ti pomoct dřív…"
Zvedla jsem se z postele, ale byla jsem ještě hodně oslabená, a tak se mi podlomila kolena. Ďábel mě chytl, a pak si mě posadil na klín. Připadala jsem si jako malé dítě.
"Moc se omlouvám… Je to moje chyba, měl jsem ti pomoct dřív… Málem jsi…" Hladil mě po vlasech.
"Hlupáku…" Špitla jsem mu do ucha, a poté z posledních sil řekla: "Ty jsi mě zachránil…"
Ďábel celý pookřál.
V tu chvíli mi bylo dobře. Odpočívala jsem a nabírala nové síly. Zároveň jsem ale také myslela na to, že s těmito bytostmi budu již zanedlouho bojovat já. Přeběhl mi mráz po zádech. Neuměla jsem si to ani představit. Jak bych je JÁ mohla porazit? Ďábel mi věřil, nepochyboval o tom, že jsem nový anděl smrti. Nikdy. Ani na chvilku. Jenže stejně… Tam uvnitř se pořád cítím jako člověk.
Ďábel si mě ještě více přitisknul. Jakoby mi tím chtěl říct, ať už na to nemyslím… A já poslechla.
Seděli jsme tam spolu asi dvě hodiny, možná déle, a pak mě vytáhl na večeři. Už jsem se cítila lépe, i když jsem na krku pořád měla modřiny.
"A jak se ti tu vlastně zatím líbí?" Optal se mě s úsměvem v jídelně.
Na malou chvilku jsem se zamyslela. "Až na to probodnutí, hořící šípy a škrcení to tu není tak špatné."
Ďábel se ušklíbl: "To si počkej na ty řet…" Zarazil se.
"Řet…?" Vrhla jsem na něj zvídavo-vražedný pohled.
"Ahoj, zítra!" Zamumlal a zmizel.

Angel :)

3. dubna 2011 v 12:00 | Anetka |  Anime

Není to roztomilé? :)

2. dubna 2011 v 12:16 | Anetka |  Anime

Gothic anime

1. dubna 2011 v 20:15 | Anetka |  Anime