31.část - navždy přeměněna

18. května 2010 v 15:00 | Anetka |  Nina1
Nina
   "Už by ses měla připravit…" Řekla Melisa,ale obě ještě chvilku seděli u stolu a pozorovali Alexe.
"Nikam se mi nechce…" Zabručela smutně Nina.
"Víš…" Chytla Ninu za ruku,avšak větu nedokončila.
"Co?" Ptala se zvědavě.
Melisa jí pohleděla do očí,pak hlavu na vteřinku sklopila,zhluboka se nadechla…
"Všechno bude dobré…" Nejistě se usmála a vstala od stolu.
Nina věděla,že jí chtěla říct něco jiného,ale co?Proč jí to zatajila…?Než se stačila zeptat,Melisa už hrabala ve skříni a vytahovala velkou krabici.
"Tak snad ti budou…" Otevřela ji a podala Nině velmi zvláštní šaty.
  
Byly celé černé,sem tam jen ozdobené třpytivými kamínky.Výstřih měly k pasu a vzadu šměrování.Ve předu končily u stehen,ale vzadu už sahaly ke kotníkům.
  
Když byla hotová,udělali Alexovi ohrádku pod stolem a šli.Bylo jedenáct,všichni už čekali venku.Celé město,jeden velký zástup upírů,šlo skrz les až na opuštěný palouk.Nina ho poznala,párkrát tam trénovala,ale teď uprostřed stál velký kamenný sloup.Byly na něm zvláštní znaky,vyryté symboly,jenž nikdy předtím neviděla.Ještě více jí zaujal obřadní stůl,stojící před sloupem.
  
Na jeho vrchní desce byl vyryt čtverec,jakoby kopíroval okraje,široký asi centimetr.Z něho pak na každé straně vyústily tři prameny,taktéž široké,a sjížděly po stranách dolů,kde stůl takřka splýval se zemí.
  
Dav se zastavil,nastalo ticho…Thomas šel ke stolu a nabídl Nině svou dlaň.Ta,ač nechtěla,ji přijala a s jeho pomocí ulehla na onen stůl.Dav se rozbouřil.Po spontánních výkřicích lesem zazněl zpěv.Velmi zvláštní,svým způsobem omamný zpěv stovek upírů.Nina sledovala oblohu,hvězdy,když ji pohltil strach.Věděla,do čeho jde,ale až teď pocítila pud sebezáchovy.Nechtěla se přeměnit.Oči se jí rozechvěly,stejně tak ruce.Slyšela své srdce tak hlasitě bít,až se zdálo,že je jinde.Upřela svůj zrak k obloze,ale ta postrádala hvězd a tmavla.Chtěla vstát,ruce ani nohy ji však nepomohly.Ležela tam bezmocně,všechno kolem se točilo.
V tom spatřila jí známou tvář,Thomasovu.Kdyby mohla promluvit,určitě by to ukončila,jenže teď sotva lapala po dechu.Viděla,že Thomas mluví,avšak jeho slova splývala s větrem,který sílil.Pak už jen cítila,jak ji kousl,jak její srdce naposledy bouchlo a pak už jeho tlukot dočista utichl.
  
Zpěv vystřídaly radostné výkřiky.Thomas odstoupil od stolu a všichni sledovali,jak Nynina sladce rudá krev putuje k okrajům.Tam zaplnila vyrytý čtverec a stékala skrz prameny dolů.Zem se zachvěla a nebe zčernalo.Ty zvláštní symboly přitom začaly zářit,až leckoho oslepily.
  
Jediné,co v tu chvíli bylo slyšet,byl vítr.Po pár minutách ho ale přerušilo odbíjení půlnoci.S každým úderem zvonu slábla záře a obloha modrala.Poslední úder…
Nina tam ležela ve vlastní krvi.Její hrudník se už nenapínal,nelapala po dechu.V přivřených očích již nikdo nespatřil známky života.Tváře jí zbledly…Tělo se ochladilo.
  
Najednou se jí roztáhly zorničky a ona znovu procitla.Zmateně se dívala kolem sebe.Sevřela dlaň v pěst a poté ji znovu roztáhla.Měla ztuhlé celé tělo.Cítila se lehká,jakoby v ní nic nebylo.Posadila se.Ostatních si nevšímala,jen pozorovala své tělo.Věděla,že je to ona,že jsou to její ruce,její tvář,ale všechno se zdálo být jiné.Ucítila trýznivou bolest v břiše.Chytla se za něj a mírně se shrbila.Poté postřehla,že k ní smrtonoši již nesou mladou krásnou dívku.Byla spoutaná,plakala a prosila o život.
Nině jí bylo líto,chtěla jí pomoct,jenže něco v ní jí to nedovolovalo.Čím byla blíž,tím víc Ninu bolest trápila.Cítila pach krve a slyšela dívčin tep.Aniž by si to uvědomila,z úst jí trčely tesáky.Dívka byla u stolu.Nina se k ní pomalu připlazila,skoro jako by to ani nebyla ona.Tvářila se šíleně…
Z ničeho nic na dívku skočila a vjela svými tesáky do jejího krku.
Ostatní upíři stáli fascinováni,a když dívka mrtvá padla k zemi,naposledy se rozeřvali.
  
Melisa poté Nina nechala chvíli v pokoji samotnou,ale nebylo moc času…
"Nino…" Přišla za ní po pár minutách. "Vím,jak ti je,ale už se musíš strojit…"
Chystala bílé šaty s krajkami a vybírala k nim nejvhodnější obuv.
"Teď už jsem navždy upír…" Utrousila Nina,která jako bez duše ležela na posteli.
Melisa se smutně usmála,přisedla si k ní na postel a pohladila jí.
"Byl to tvůj osud…Sem patříš…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 abča abča | 18. května 2010 v 16:25 | Reagovat

dalšíííííííííííííííí!!!!!!!!

2 lolkaaa lolkaaa | Web | 18. května 2010 v 16:35 | Reagovat

uuuža daaalší !!!!!!!!!!!!! pls

3 Musa.Winx Musa.Winx | E-mail | Web | 20. května 2010 v 18:53 | Reagovat

Ahoj :D Ozývám se po době :D Já jak vidim ohlas na tvoje povídky, tak se fakt jednou k nim musím dostat hele XD Btw: nechceš mi nějakou doporučit? :D

4 Musa.Winx Musa.Winx | E-mail | Web | 20. května 2010 v 20:14 | Reagovat

Jj fajn..až na to že řešim takovou menší hádku, co se odehrává na mým blogu XD Jdu na ty povídky :D

5 Nio-chan *tvoje/vaše sbénka x)* Nio-chan *tvoje/vaše sbénka x)* | Web | 22. května 2010 v 22:51 | Reagovat

úžasné...prostě úžasnééé!!!!!

PS: promiň že neobíhám nestíhám x(

6 Nina Nina | 6. června 2010 v 21:15 | Reagovat

Tak to je fakt úžasný...!

7 Ewilan Ewilan | Web | 9. srpna 2010 v 12:28 | Reagovat

dokonalý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama