Březen 2010

Zase tu jde otravovat svýma trapnýma kyndama :D

31. března 2010 v 19:59 | Anetka |  kecy
Blue

Ahujky,dneska u nás hroozně pršelo,dokonce i trhy odcestovaly ! Fňuk ! Inak pořád hledám spolumajitele na druhý blog -> TU <- A chci udělat new design,jenom se furt nemůžu rozhodnout,barvy?obrázek?Nw,poraďte ;) Zítra přidám další dílek Niny,tak zatím ppp

Slavíme !!!

30. března 2010 v 20:16 | Anetka |  kecy

Ahuj,je tu oslava,páč blogísek už má 6 000 návštěv !!! A 6 je mý nej. čísílko :D Všem moc ddd,že sem chodíte,čtete ty moje hemzy :D a tak.Snad se vám tu líbí a líbit eště dlouho bude :-*

6 000 !

Vtipný slovník

29. března 2010 v 16:18 | Anetka |  Zábava



Česko-japonský překladový slovník

trenky - fučiminakule
prodavačka - šidilidi
atomová bomba - samajama domyfuč
potápěč - čumizgumi
manželka - akaši takaši mojaši
ředitel - nemako
náměstek - jakomako
sekretářka - omako
vrátný, hlídač - čumako
mistr - mako
dělník - makojakopako
walkman - niči-uši
windows - sereseto
mimino - cumizfusaku


OMG

29. března 2010 v 15:26 | Anetka |  kecy
computer

Ahuj,tak jdu obíhat SB a co nevidím,to nevidím O_O ! U mojí SB Nio-chan najdu článek o prvním časopise o anime a td...,co by tu mohl vyjít!Jestli by jste o něj měli zájem a chcete ho podpořit,můžete se nezávazně zapsat -> TU <-
Zatím Anetka :)

Pomóóóc !!!

28. března 2010 v 20:07 | Anetka |  kecy
Photobucket



Je to doma !!! Naše kadetky vyhráli 2.místo a my?Takýýýýýýýýýýýýýýýýý :D:D:D:D Máme pohár :D Radost :D A to se nám to nepovedlo :D Tlemy tam :D Mno no coment :D Anetka :-*

Balerínky

26. března 2010 v 20:42 | Anetka |  Balerínky
balet

V jevišti vládlo hrobové ticho.Jakoby se lidé báli i dýchat,aby nepřerušili okouzlující představení,jenž sledovali.
Všechno bylo perfektní.Kulisy,osvětlení,kostýmy i hubeňoučké baletky.
Tohle byla premiéra.Dlouho očekávaná premiéra,o které se mluvilo široko daleko.Byli tam ti nejlepší a dovedli to,o čem se jiným ani nezdálo.V závěru měla vystoupit Nelly.Bylo ji teprve 17let,ale už teď byla známá v celém státě.
Světla zhasly,hudba přestala hrát a mezi diváky kolovalo napětí.Pak se potichounku ozvaly housle.Jeden z reflektorů se rozzářil doprostřed jeviště a tam již stála Nelly.Drobná modrooká dívčina ve světle růžových šatech a s blonďatými vlasy,které měla vyčesány do drdolu a ozdobeny stuhou.
Stála tam na špičkách,jednu ruku držela nahoře,druhou jakoby na něco ukazovala a tím směrem také hleděla.V té póze chvilku setrvala.Publikum napjatě očekávalo,co se stane.Housle zpomalovala,ale než stačily nadobro utichnout,rozezvučely je další nástroje.V tu chvíli Nelly věnovala svůj pohled divákům,mezitím přenesla váhu jen na pravou špičku a roztočila se.Hudba sílila.Nelly začala tančit,jak nejlépe uměla.Následovala jedna pirueta za druhou,pozoruhodné skoky,co vás jen napadlo.
Diváci seděli jako zkamenělí,leckterý pootevřel ústa.Toto předčilo jejich očekávání.Ženám se do očí vkrádaly až slzy.Muži se při každém dalším skoku mírně zachvěli.Bylo to jedinečné vystoupení,až do té chvíle…
Ozvala se rána.Hudba ztichla.Mezi diváky začal šum.Nelly zůstávala ležet na zemi.Nevěděla,co se stalo.Nechápala to.Jak?Chtěla se postavit.Nešlo to.Nemohla.Proč?
Nikdo ani netušil,co se to děje.Osvětlovač jen dostal příkaz a sál se na malou chvíli ocitl ve tmě.
Když se rozsvítilo,červená opona byla zatažená.
"Nelly?Co je?" Zeptal se starostlivě choreograf a šel k ní.
"Já…Nemůžu…" Vzlykala potichu a zkoušela se zvednout.
"Co?"
"Nemůžu vstát!" Rozplakala se.
Choreograf mlčel.
Představení tím skončilo.Nikdo neznal konec,jen Nelly,která teď ležela v nemocnici.
"Už víte co to bylo?" Ptala se zvědavě.
"Ano…" Šeptl doktor. "Na chvíli ti ochrnuly nohy…"
"To vím taky…" Řekla trošku podrážděně. "Ale proč?"
"Nejsem si jistý,musíme udělat ještě testy."
"Ale nic vážného to není?" Řekla,jakoby s tím již počítala,ale doktor ji to neodkýval.
"Musíme udělat ještě testy."
Trošku se po jeho odpovědi znepokojila,ale po chvilce už na to zapomněla a mířila si to domů.
"A Nelly…" Oslovil ji ještě,když stála mezi dveřmi. "Pro jistotu teď chvíli odpočívej."
"Odpočívej?"
"Žádné tréninky,vystoupení,nic.Dobře?"
"Cože?!" Vrátila se zpět k doktorovi. "Ale zanedlouho bude repríza.Nedohráli jsme.Musíme…"
Doktor ji přerušil : "Dokud nebudou výsledky,žádné tréninky!"
Nelly jen mírně zrudla.Raději už nic neřekla,jelikož nechtěla být neslušná,a odešla.
Přes týden se doma nudila.Koukala na nesmyslné seriály,u kterých usínala,četla knížky,které ji nebavily,ale většinu času jen tak seděla a zírala do rohu svého pokoje,kde leželi její balerínky.Mnohokrát si je jen tak nasadila.Občas se v nich prošla po bytě.
Cvičení jí chybělo víc než cokoli jiného.Byl to její smysl života.Bez toho se cítila prázdná,nedůležitá.Vše pro co žila bylo jeviště a diváci,jejich potlesk,úsměvy.
Konečně.Zvonil telefon,měla se dostavit do nemocnice pro výsledky.Tohle byl její šťastný den.Skoro tam utíkala.
"Dobrý den." Pozdravila s úsměvem od ucha k uchu.
"Dobrý…" Doktor vypadal poněkud sklesle.
"Tak co???" Ptala se nedočkavě.
"Posaď se." Pobídl ji a i on si sedl. "Takže…Nedopadlo to zrovna nejlépe…" Pohleděl na Nelly smutně. "Ale ještě to lze zachránit."
Nelly byla zmatená.
"Cože?Co řekly výsledky?"
"Asi to máš od mala,ale projevilo se to až teď."
"Co se projevilo?!" Její úsměv ihned zmizel a ona znervózněla.
"Je možné…Je tu jistá pravděpodobnost…"
"Jaká?!"
"Že ti hrozí ochrnutí…" Prohlásil a pořád se díval do stolu.
"Cože?" Špitla potichounku. "Ochr…"
"Ale není to tak špatné…" Chtěl ji utěšit,avšak to,co řekl poté,ji zranilo ještě více. "Pokud nasadíme ihned léky a budeš dodržovat cvičební plán,jsem si jist,že se jí vyhneš."
"Jaký plán?" Otázala se zoufale.
"Budeš se muset hodně šetřit.Žádné cvičení.Pomalá chůze.Rozhodně nesmíš běhat a podobně."
Nelly jen tiše seděla a chtělo se jí plakat.
"Neboj,bude to dobré…"
"Dobré…?" Poněkud zvýšila hlas. "Takže jediný způsob,jak se jí vyhnout,je,abych se chovala,jako kdybych jí měla?!"
"Nelly…" Chtěl ji uklidnit,ale ta jej již neposlouchala.Otočila se a odešla.
Doma se s tím snažila smířit,ale nešlo to.Najednou už neměla pro co žít.Nevěděla,co bude dělat,jak si zkrátí čas.Vždyť nic neumí.Jediné,co kdy dělala,byl balet.Každý vždy říkal : "Ta se s balerínkami už narodila." A teď ji je najednou vezmou.Po všech těch letech.
Druhý den se už trošku vzchopila.
Ten den chtěla udělat jen jediné,rozloučit se.
Šla do haly,ve které cvičili,a chtěla jim sdělit,že už nesmí tančit.Avšak jen jak vstoupila,všichni se na ni vrhli.Zahrnuli ji otázkami,jak se má,jestli jí je už dobře a podobně.
Trenér prohlásil : "Už jsem myslel,že nepřijdeš." S ironickým smíchem.
I ostatní se pousmáli,ale Nelly zachovala vážnou tvář.
"Už jsi četla ty noviny?" Zeptala se s nadšením jedna její přítelkyně.
"Jaké…?" Špitla Nelly.
"Jak tam psali…" Běžela pro ně a druhá přítelkyně jí to zatím povysvětlila.
"Kritici psali,že to bylo úchvatné,dokonce nás chtějí do národního divadla!!!"
"Cože?" Vyhrkla udiveně Nelly.
"Přijdou znovu,určitě se to povede!Tak se těším…" Rozplývala se.
Když Nelly viděla noviny a všechnu tu chválu,neměla slov.
"Národní divadlo…" Zaradovala se v duchu,ale poté se vrátila do reality.Jí se to netýkalo.I kdyby neochrnula,nemůže si dovolit,že by tam upadla.Takovou ostudu by nesnesla a navíc by to nebyla jen její ostuda,pošpinila by tím celý soubor.
"Vypadáš sklesle…Nejsi ráda?" Usmála se na ní kamarádka.
"Ale jsem…" Také se usmála,a jak se tak na ni dívala,uvědomila si,že nemá náhradnici.Kdyby teď odešla,nestihli by dodělat konec,který měla na starosti ona.
Teď už nešlo o ni.
Taková šance je jen jednou za život,nechtěla jim zkazit radost.Snili o tom tak dlouho…
"Tak začnem zkoušet?" Pobídla ostatní,i když si uvědomovala následky.
Po týdnu se dostavily bolesti.Čím dál míň spala,ale nevzdávala to.
Doktorovi o tom nic neřekla.
Celý měsíc trpěla a pak konečně nastal onen den.
Diváci už seděli v hledišti,osvětlovači i hudebníci byli připraveni na svých místech a vchod se pomalu uzavíral.Nelly si ještě poupravila make-up,utáhla stuhu ve vlasech a šla se připravit k okraji jeviště.
Vše probíhalo,jak mělo,možná i lépe.Světla zhasla.Hudba utichla.
Tohle byla rozhodující chvíle.
Nelly se zhluboka nadechla.Došla doprostřed pódia.
Reflektor ji ozářil.Hudba se rozezvučela.
Následovaly pozoruhodné piruety,skoky.
Diváci byli omámeni úžasem.
Vše se vydařilo.Představení se dohrálo.
Diváci jej ocenili ohromným potleskem a jeden po druhém se začali zvedat.Po chvilce tleskali již všichni ve stoje,ani jediný neseděl.
Když se na závěr šli ještě uklonit,Nelly se někam vytratila.Později ji našli kousek za oponou,sedící na zemi.Tváře měla celé mokré,řasenka se jí pod očima rozmazala,ale přes to všechno měla na tváři úsměv.
"Bylo to úžasné!Povedlo se ti to!" Objala ji kamarádka,ale Nelly se,i když nechtěla,rozplakala ještě více.
"Co?" Zeptala se zmateně.
"Nic…" Špitla Nelly.
Odtamtud ji odvezla záchranka.I když se jejich soubor dostal do Národního divadla,Nelly tam už byla jako divák.
Nikdy se na nohy už nepostavila.
Ale,i když jí to zničilo zdraví život,nikdy se o tom představení nepřestalo mluvit.Bylo to ve všech novinách,v televizních zprávách.
Nelly byla šťastná,protože i přes to,že odteď byla uvězněna na vozíku,zůstaly jí vzpomínky na to,jak se diváci usmívali a ve stoje jí tleskali.


Bláboly aneb info autorky :D

25. března 2010 v 15:10 | Anetka |  kecy

Ahuj,už mi přišlo ze školy v Jičíně,že mě asik vemou *-* Se těšim na středni,ae nw stopro kam pudu :( uvidíme mno :D Inak mě včera napadla new povídka,jednodílná tragedie o baletce,které hrozí ochrnutí.Tak snad se povede a bude se líbit ;) Teď máme furt vystoupení a soutěže,takže neobíhám až tak často ako normálně,ae snažím se :-* A budou Velikonoce :! Nesnáším je!!!Kluci vás zmlátěj a vy jim za to eště máte dát vejce!Do držky bych jim dala :D:D:D:D Mno ae naštěstí je to en jednou do roka :D A apak se všichni máte???Mno na závěr připomenu,že tu máte anketu a soutěž kreslení *odkaz upo nahoře* ;) Tak zatim pp Anetka :)

Tetování

23. března 2010 v 16:04 | Anetka |  Zábava

Ahuj,tu pár obrázku/vzorů hl. bederní :)

7

6

5

Tady se mi líbí to černočervený :)
4

3

2

1



Zase tu otravuje o hlásek :-*

23. března 2010 v 15:31 | Anetka |  kecy
Gothic

Jenom díky VÁM jsem už ve 4.kole SONB !!!

Kdo chce,může pro mně hlasovat -> TU <- !

Všem moc ddd,Anetka :)

24.část - talent

22. března 2010 v 15:39 | Anetka |  Nina1

Hezu čtení ;)



- Mezitím -

"Znovu!" Opakovala Vanessa suveréně.
"Ještě jednou to řekne a…" Rozčileně se zvedala ze země,celá od bahna a krve.
"Už to skoro máš…snaž se!"
Nina zrudla.Tělo se jí rozpalovalo a krev v ní proudila světelnou rychlostí.
"Snaž se!" Opakovala si v duchu.
Začínala pomalu,ale jistě,Vanessu nenávidět.Chtěla to už konečně dokázat,jí na truc.Chtěla jí ukázat,že ji podceňuje a to hodně!
"Snaž se!" Špitla naposled a …
"No konečně!" Vzdychla Vanessa se svým typickým pohrdavým tónem. "Teď se už můžeme pustit do práce."
Nina byla šťastná a hrdá.Konečně na to přišla.Teď už uměla ovládnout přeměnu,né však své upíří tělo.
Vanessa s ní po zbytek dne trénovala jak sluch,tak i zrak a čich.Učila ji,jak sledovat i několik mil vzdálenou srnu,jak rozpoznávat vůně,různé zvuky.
Zdálo se to být až nereálné.Jakoby to byl jen sen.
"Dobře.Po večeři se tu sejdeme." Řekla Vanessa a kráčela zpět k hradu.
"Cože?Po…večeři?" Koktala vyjeveně.
Doufala,že si bude moct odpočinout.Po večeři chtěla jen vanu a postel,nic víc.
"Ano.Musíš se ještě naučit noční vidění." Vyhrkla na ni,ani se nezastavila.

-

"Přeháníte to."
"Myslíte?"
"Ano.Učíte ji teprve dva dny a už jste u nočního vidění!" Rozčiloval se Mark,když po večeři navštívil Vanessu.
"Měl by jste být rád,že se učí rychle."
"Tímhle tempem…"
Vanessa jej přerušila : "Dobrá."
Na malou chvilku nastalo ticho a pak ho přerušila svým ledově chladným hlasem : "Od zítřka zpomalím,ale dnešní trénink nezruším…"
Mark to schválil pokynutím hlavy a pak odešel.

-

"Je větší." Oznámila váhavě Nina.
"Ano," Melisa s ní souhlasila. "Brzy se vylíhne." Usmála se a poté odstoupila od stolku,kde ležela dřevěná skříňka.

-

Odbila 3hodina ranní.Vanessa měla nanejvýš 2hodiny,pak už začne svítat.Naštěstí Nině to stačilo.Učila se až překvapivě rychle.I když to pro ni nebylo dvakrát příjemné,utrpěla mnoho ran a ztratila dost krve,naučila se za 2dny to,na co se ostatní snaží přijít týdny.Měla talent.
Když se první sluneční paprsek dotkl země,Vanessa jen stála a pozorovalo ho.Pak obrátila svůj pohled na Ninu,ale tento byl jiný než ty před ním.Ukrýval v sobě mnoho tajemství.Byl podezíravý,plný obav i nadšení.
"Musíme jít." Sklonila hlavu,otočila se a šla.

Plosím o hlásek

21. března 2010 v 9:12 | Anetka

hnědovláska


Ahuj,už som v 3.kole !!! Všem,co hlasovali,mooooooooooooooc ddd :)

Hlasovat můžete -> TU <-

Anetka :)

23.část - Rodina se rozrůstá

19. března 2010 v 12:00 | Anetka |  Nina1


Když Melisa odešla,už svítalo.Většina upírů již ulehla k spánku a v městečku jakoby se zastavil čas.Nina se převlékla,zalezla pod teplé peřiny,ale spát nemohla.Něco jí nedovolovalo ani zavřít oči.Možná myšlenka,vzpomínka na pocit,když stála před Vanessou jako upírka.Hlavou jí proběhly různé otázky,pak se její myšlenky zarazily u jediné : "Kolikrát ještě uvidí slunce…a pocítí jeho žár na své kůži?" Bála se.Věděla,že se dříve či později přemění a toto jí bude velice chybět.Pocítila nutkavou touhu jít ven.Musela vidět slunce,i kdyby to mělo být naposled!Po špičkách cupitala chodbami,jen v noční košilce.Potichu pootevřela bránu,protáhla se škvírou a nandala si střevíčky,které až do teď nesla v ruce.Když šla ulicemi,připadala si zvláštně.Byla tam sama,jen ona a ticho.Zastavila se až kus za městem.Posadila se do mechu a vzdychla si.Úplně zapomněla,jak je svět za denního světla krásný.Tolik barev.Tráva zářila zelenou,nebe připomínalo moře.Všude byly květiny různých tvarů i velikostí.Z toho všeho ji bolely oči,ale nechtěla je zavřít.Možná je to naposled,co tu může být,tak nechtěla promarnit ani vteřinu.
Najednou kolem ní něco proběhlo.
"Veverka…" Usmála se a sledovala ji.
Vyběhla na strom,jakoby nic,a zmateně pobíhala tam a zpátky.
"Kdo si?" Ozval se za ní mužský hlas.
Nina vyskočila z mechu a couvla kus od mladíka,jenž ji tam překvapil.

Už podle toho,že na sobě měl obyčejné tričko a džíny,Nina usoudila,že je to člověk.Mohlo mu být tak 17-18 let.Postavu měl sportovní a určitě i trochu posiloval,ale žádný manekýn to nebyl.I když byl pohledný,hřeben asi moc nepoužíval.Hnědé,trošku delší vlasy prostě nechal,ať si dělají,co chtějí.
"Promiň,nechtěl jsem tě vyděsit…" Působil sympaticky.
"To je dobré…Co tu děláš?" Optala se zvědavě a chtěla ho upozornit,že by měl raději odejít,jenže on jí sdělil pravý opak.
"Jdu do upířího městečka,znáš ho?"
"Upířího…" Udivila se. "Proč?"
"Moje matka tam chce…Někdy ji doopravdy nechápu…"
"Tvá matka je upír?"
"Ne."
"Tak proč tam jdete?Zabijí vás." Chtěla mladíka přesvědčit,aby odešli,ale,jak se zdálo,bylo to marné.
"Neboj se." Usmál se na ni. "A kdo vlastně jsi?Ještě jsi mi neodpověděla."
"Ještě člověk…" Řekla smutně a sklonila své oči k zemi.
"Ještě?"
"Clarku?!" Ozvalo se z lesa.
"To je matka,pojď…" Chtěl ji vzít s sebou,ale Nina odmítla.
"Už musím jít…Prosím,rozmyslete se dobře než tam půjdete." Rozloučila se a odešla.
Ráno ji probudila Melisa : "Nino!" Třásla s ní. "Vstávej,přijela tvá teta!"
Tohle Ninu probralo.
"A i s bratránkem,že jo?"
Melisa se zarazila : "Jak to víš?"
Mezitím než se Nina převlékla,Thomas vítal nové hosty.
"Rád tě znovu vidím,Emmo." Mírně se uklonil.

Emma byla žena již kolem 40let,ale úbec to na ni nebylo vidět.Neměla vrásky ani kruhy pod očima.Dlouhé světle hnědé vlasy měla ještě pořád husté a postavu jako za mlada.Proto si také mohla dovolit kratší tílko,jenž zdůrazňovalo její ploché bříško a tříčtvrteční džíny,k nimž se hodila i lehká bunda.

"Já tebe taky.Tohle je můj syn,Clark."
"Ahoj." Pozdravil se zdvihnutím ruky.
"Clarku!" Okřikla jej potichu. "Co jsem ti říkala?"
"No jo…Těší mě."
"A zastrč si tu košili."
"Mami!"
Thomas se jen ušklíbl.
V tom přišla Nina.
"Dobrý den." Pozdravila stydlivě.
"Ahoj." Emma ji hned běžela obejmout.
"Páni,jsi rozkošná!"
Nina se jen nejistě usmála a Clark utrousil : "Moje maminka trpí představou,že lidi jako my jsou 5roční děti."
"Nebuď drzej!" Okřikla ho. "Já jsem Emma a tohle je Clark."
Nina s Clarkem se na sebe jen usmáli.
Ninu potěšila jejich přítomnost.Ještě je naznala,ale oba vypadali sympaticky a jako taková normální rodinka.
Společně posnídali,ale stačili si říct jen to nejdůležitější,protože Nina potom musela na trénink.Zatímco cvičila,Thomas jim představil i Marka,provedl je po hradě a zařídil jim pokoje.
"Tak,jak se ti tu líbí?" Zeptala se Emma,když zůstala s vladkem o samotě.
"Jo…de to…" Mumlal. "Nechtěla by jsi mi už konečně říct,proč tu vlastně jsme?"
"No…" Zamyslela se. "Ne."
"Dík…" Zamračil se Clark.
"Notak!Užívej si to,jsi na hradě!"
"Hurá!" Zabručel sklesle. "A proč že tu jsme?"

Diplomky

18. března 2010 v 14:00 | Anetka |  Zábava

Ahuj,tu sou diplomky pro lidičky,co odpověděli,co znamená Slunce a stín?Proč sem zrovna takto pojmenovala onu básničku :)

Odpověď : Slunce představovalo život a stín smrt.

Naprosto správně odpověděla Ninu Nier,tak tu pro ni :

fh

A za účast :

zg

sedgf

ipo

Všem dd za účast

Hledám :P

17. března 2010 v 19:27 | Anetka |  kecy

Růžová xD

Ahuj,dneska jsem měla den zapomenutých hesel :D Dycky sem to zkoušela a zkoušela a ...nic :D Sem snad upo všechno zapomněla :D Inak zejtra a pozejtří mam trénink,v sobotu soutěž...:D:D:D:D OMG! :D Mno držte palečky :D A cela jsem se zeptat,vedu ještě druhý blog -> TU <- jenže páč hodně píšu povídky a věnuju se tomuhle blogísku,nemám na něj moc času :( Tak hledám spolumajitele ;) Jestli by měl někdo zájem,písněte a dohodnem se.Zatim pp Anetka

Anketa !

17. března 2010 v 15:00 | Anetka |  Zábava

new

Ahuj,takže je tu new anketa !!!

Chtěla bych vědět,jakou new povídku by jste tu brali *-*

Jestli máte i vlastní nápad písněte komentík ;)

Anketa pod příspěvkem !

22.část - trénink...dárek?

16. března 2010 v 17:27 | Anetka |  Nina1

Další dílek,snad se bude líbit,hezu čtení ;)


- První trénink -

Hluboko v lese se nacházela velká louka.Ideální pro trénink.Tráva tam vytvářela měkkou zem,ale vysoká nebyla.Neležely tam žádné větve ani pichlavé rostliny.Zdálo se,jakoby byl měsíc přímo nad nimi.
"Neoblékla jsi se na to zrovna vhodně…" Utrousila Vanessa.
Nina na sobě měla jednoduché šaty,bez zbytečných ozdob,ale dlouhé až ke kotníkům.
Stála trochu nejistě a špičkou nohy vrtala do země.Nevěděla,co má čekat.Neměla ani tušení o tom,jak takovýto trénink vypadá.
"Nejdříve se musíš naučit přeměnu…" Šla k ní Vanessa.
"Teď se soustřeď na své pocity."
Nina kývla na souhlas a uvolnila se.Zkoušela naslouchat svému tělu…Z ničeho nic spadla na zem,ale už jako upírka.
"Znovu." Vykřikla Vanessa.
Nina se těžko sbírala ze země.Její tělo si dělalo co chtělo.Neposlouchalo ji.Vanessa na ni položila svou dlaň.Proměnila ji zpět v člověka,jenže moc času na odpočinek jí nedala.
"Soustřeď se na to,co cítíš,když se měníš!" Řekla přísným hlasem a znovu použila jakési kouzlo,jenž z ní udělalo upíra.
Nina tvrdě dopadla na zem.Seděla tam s hlavou skloněnou a lapala po dechu.
"Znovu!"
"Znovu!"
"Znovu!"
Opakovala Vanessa pořád dokola,až se blížil čas oběda.Nina byla unavená a hladová.Na jídlo se těšila jako na nic jiného ve svém životě.
"Dokud neuvidím pokrok,neodejdeš!" Oznámila jí Vanessa se vší vážností. "Znovu!"
Nina to zkoušela a zkoušela,ale zdálo se jí,že je to čím dál horší.
"Už nemůžu…" Špitla.
Vanessa ji zvedla : "Musíš se soustředit!Ovládni své tělo!"
Nina zavřela oči a zhluboka se nadechla.Ignorovala všechno kolem ní.Jak šustění listí,tak i vítr,který si pohrával s jejími vlasy.Všechno.
Vanessa ji proměnila,…ale tentokrát se stalo něco zvláštního.Nina neležela na zemi.Stála vzpřímeně a kolem ní poletovaly malé jiskřičky.Vlasy se jí vznášely do všech stran.Oči měla pořád zavřené,jenže teď se už nepokoušela nic ignorovat.Vychutnávala si každý sebe tišší zvuk,každý sebemenší pocit a obrazy skutečnosti se jí sami vykreslovali.Ve své duši pocítila něco,co jí činilo šťastnou.Příjemné teplo,jenž jí odkrývalo dosud nezodpovězené otázky.
"Aspoň něco…" Řekla pohrdavě Vanessa. "Teď to zkus sama."
Proměnila ji zpět v člověka a pár kroků ustoupila.
"Jak?" Otázala se Nina.
"Na to musíš přijít sama…a hlavně musíš věřit."
"Paráda…" Řekla si sama pro sebe Nina.


"Takže je to upírka?" Zeptal se nadšeně John.
"Ano." Odpověděl mu Mark. "Ale není jisté,že se dokáže trvale přeměnit."
"Dokáže…"
"Proč myslíš?"
John se usmál od ucha k uchu : "Nevím,prostě ji věřím…Věřím,že je silnější,než vypadá."
Mark pak chvíli mlčel a jakoby tím Johnovi říkal,že on s ním tyto pocity nesdílí.
"Marku?"
"No…"
"Co si o tom myslíš ty?"
"O Nině…" Pohleděl na něj zvláštně. "Jen…Mám z toho špatný pocit."
"Proč?"
Mark zaváhal a pak poněkud tišeji řekl : "Zdál se mi…nedávno sen."
"Jaký sen?" Přistoupil k němu.
Mark vypadal jak zmateně,tak i mírně vyděšeně.Oči sklápěl k zemi a ruce se mu přitom lehce chvěly.
"Bylo to někde v lese…Nina na sobě měla svatební šaty a utíkala.Běžel sem za ní.Pak jsem si všimnul jejího obličeje.Byla vystrašená k smrti.Bílé šaty měla potřísněné krví…Pak se tam objevili další muži a …" Pohleděl na Johna zoufale.
"Víš kdo to byl?"
"Ne…Neviděl jsem jim do tváře."
V místnosti zavládlo ticho,z kterého byl cítit smutek a obavy.
"Třeba to byl doopravdy jen sen…" Řekl John a chtěl tím přesvědčit i sám sebe.
"Oba víme,že tohle nebyl jen sen…"
"No…Ale co chceš dělat?"
"Co myslíš?!Nemůžu dělat nic…"


Zatímco Mark líčil svůj děsivý sen Johnovi,u Thomase se probíralo něco dočista jiného,co s tím přeci souviselo…
"Cože?!Proč???"
Thomas : "Je teď velmi zranitelná a já ji nedokážu ochránit."
"Zbláznil ses?!" Vyjekla na něj Melisa. "Vždyť je tu jen chvíli…a je ještě mladá!"
"Už sem se rozhodl…"
Melisa se snažila uklidnit,ale šlo to těžko.
"Rozmysli si to,Thomasy."
"Takhle to bude lepší…"
"Ne.Takhle to bude lepší jen pro tebe!" Znovu se rozčílila,až se jí z toho chtělo plakat. "Nejdřív Mark a teď i Nina?Proč?!Tohle jim přinese jen smutek!Nemůžeš někomu přikázat,aby si tohohle vzal!"
"Meliso…" Řekl lítostivě,ale to už odcházela.
Dveře za ní jen třískly.
V ten den se zdáli být všichni velmi uzavření a leckdo podrážděný.Chodbami plulo ticho.V pokojích vládl klid.Melisa se vyhýbala Thomasovi,Mark zase Nině.Ta zůstala po obědě v hradu,ale pořád přemýšlela a zkoušela nové pokusy o přeměnu.Večer jí Melisa nesla večeři a k tomu malou drobnost pro radost.
"Děkuju…" Nině se třpytily oči štěstím při pohledu na dřevěnou skříňku zdobenou stříbrem,jenž držela v dlaních.
"Zatím do toho můžeš dát i Alexe…" Na dně dala hedvábí a pak do něj vložila vejce. "Potom ti to poslouží i jako šperkovnice."
"Je to nádherné…" Špičkami prstů přejížděla po vyrytých růžích a ornamentech. "Opravdu moc děkuju…"
"Neděkuj pořád." Usmála se a přisedla si k ní na postel. "Jsi má dcera…chci,abys byla šťastná."
Ninu tyto slova nejen překvapila,ale i ohromila a nesmírně potěšila.To,že jí Melisa bere jako svou dceru,pro ni hodně znamenalo.Asi to bylo i tím,že její jediný pravý příbuzný byl Thomas a ten na ni neměl mnoho času.Pořád něco vyřizoval,za Ninou zašel málokdy.

Za bleskovku !!!

16. března 2010 v 17:18 | Anetka |  Zábava

Všem dd za účast :-*

Tu společný

spol

A jednotlivé :

gh

f

sf

fs

gs

fed

g

gfd

gtr

Snad se líbí ;)

Pl.hlásek :-*

15. března 2010 v 15:58 | Anetka |  kecy


Ahuj,jsem v 2.kole Sonb tak kdo chcete,pl. hlasujte -> TU <-

Božský Kája

15. března 2010 v 15:58 | Anetka |  proč

Tak je tu článek k tématu týdne na blog.cz :-* Karel Gott

karel gott maja Pictures, Images and Photos

Info :

Karel Gott je jeden z nejvýznamějších zpěváků české populární hudby.Je známý už čtyři desetiletí a je nazýván "Zlatým hlasem Prahy".


Ceny :

35x Zlatý slavík ( + 3x skončil druhý a 3x třetí )
24x Týtý (17x v kategorii Zpěvák, 7x v kategorii Absolutní vítěz)

Nejznámější písně

60. léta: Lady Carneval, Láska bláznivá, Trezor, Pošli to dál, Oči sněhem zaváté, C´est la vie

70. léta: Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?, Paganini, Kávu si osladím, Je jaká je, Jdi za štěstím

80. léta: Včelka Mája, Čau lásko, Když milenky pláčou, Zvonky štěstí, Lásko má, Zůstanu svůj, Muzika

90. léta: Když muž se ženou snídá, Kakaová, Pretty Woman, Co sudičky přály nám

po roce 2000: Pokaždé, Jako James Bond, Být stále mlád