Elizabeth 3/3

11. února 2010 v 12:53 | Anetka |  Elizabeth3

Tak a je tu konečně poslední část,snad se bude líbit :)

"To jsi udělala jen kvůli listu?!?!" Ptal se rozčilený a zároveň i zmatený Mark a vyšel z auta.
Nelly se na něj jen pohrdavě podívala a zastrčila si lístek do malé kapsičky. "Jdeme…" Zavelela.
Jenže Mark ji chytl kolem pasu a přitiskl k sobě.
"Nikam nepůjdem,dokud mi nepovíš,co se děje?!"
"Pusť mě…" Naléhala na něj Nelly a rozklepanýma rukama do něj mírně bušila.
"Marku!" Začínal jí děsit.Ještě ho neviděla tak sebejistého a plně rozhodnutého.
"Dejme tomu,že ti věřím,že jsi mrtvá…souvisí to s tím…?"
Nelly jen pootevřela ústa a zhluboka se nadechla,ale nebyla schopna vypustit slova.
"Nelly…?" Přitiskl ji k sobě ještě pevněji.
"Připomněla mi,jaké to bylo,když jsem konala já svou pomstu…" Zašeptala a položila svou hlavu na Markovo rameno.
"Chceš si o tom promluvit…?" Pohladil jí po vlasech Mark,ale Nelly jen se slzami v očích zakývala hlavou,že ne.
Když se rozhodli znovu jet,nešlo jim zprovoznit auto a jak naneštěstí se začalo stmívat.

"Rychle,už nemáme moc času…!" Naléhala na Marka Nelly a ten se snažil uchovat chladnou hlavu,i když mu její neustálé peskování už *pomalu* začínalo lézt krkem.
Nevypadalo to moc nadějně.
Auto pořád nechtělo startovat a Nelly i Marka obklopila tma.
Oběma se v hlavě míhaly stejné myšlenky :
"Ksakru…!" "Co teď ?" "Jak se odsud dostaneme…?"
Když v tom přehlušil šum listí zvuk motoru.
Nelly se za ním vydala a Mark běžel hned za ní.
"Už musíme být blízko…" Vykřikla nadšeně Nelly a ucítila pod nohami beton.Najednou uslyšela troubení.Otočila svou hlavu do leva…
Světlo jí dočista oslepilo a než se stačila vzpamatovat,motorka do ní narazila.Mark se zrovna dobelhal k silnici,když se to stalo.
Tělo mu ztuhlo.Nebyl schopen ani promluvit.Jen se díval,jak její bezmocné tělo letí vzduchem a v očích částečně zakrytých pramínky vlajících vlasů se objevuje strach…
Ta chvíle se zdála tisíckrát pomalejší,než jakákoli jiná....
Ale když motorka zastavila a Nelly dopadla na zem,zdálo se to až neuvěřitelně rychlé.
Lesem se ozvala jen rána a poté zvuk křídel ptáků,kteří vyděšeni odlétali pryč.
Řidič ani Mark se z toho nemohli vzpamatovat…
Ale to co se stalo poté,bylo snad ještě pozoruhodnější !
"To docela bolelo…!" Zakřičela s kapkou ironie Nelly,zvedla se ze země,oklepala a šla zpátky k motorce.
Neměla na sobě ani škrábanec a zdála se být spíše šťastná.
Mark jen vykulil oči.Pootevřel ústa a už už se nadechoval,ale nenapadala ho vhodná slova,a tak raději zarytě mlčel.
Řidič motorky na tom nebyl o moc lépe.Seděl tam jako zdřevěnělý a nechtěl uvěřit vlastním očím.
"Ne-není vám nic..?" Vykoktal s těží.
"Ne!" Radostně vyhrkla Nelly. "Porouchalo se nám auto,nemohl byste nám trochu pomoct???" Usmála se na něho jakoby nic.
Řidič možná cítil i trochu vinu,a proto souhlasil,jenže když si sundal helmu,přišlo další překvapení.
"Davide!!!!!!!" Vykřikl udiveně Mark a přitáhl řidičovu pozornost…
Zadíval se a ve tmě poznal svého bratra.
"Mar…ku..?" Šeptl překvapeně. "Co tady děláš ?!"
Mark se mu to snažil nějak vysvětlit.Plácat kolem sebe rukama,poskakoval,ale s každým dalším slovem se to více zamotávalo,až se v tom sám ztrácel.
David to moc nechápal,ale i tak dodržel slovo a automobil jim opravil,jenže měl jednu podmínku.
Chtěl jet s nimi.
Nelly byla proti,ale neměli čas se hádat a tak nakonec svolila.
Motorku schovaly do lesa,pod hromadu křoví a listů,protože se do kufru nevešla a odjeli.
Zanedlouho se octli v malém městečku.Lampy tam sotva svítily na staré polorozpadlé domy.Na ulicích nebyla ani noha,jen na jednom z uschlých stromů seděl opelichaný černý havran.Nic než jeho občasné zakrákání tam nebylo slyšet.
Nelly zpomalila a upřela pohled na havrana.
Vypadal skoro jakoby je sledoval…
Zastavila a vylezla s auta.
"Co chce dělat…?" Zeptal se trochu s obavami David,ale Mark sám nevěděl přesně co a tak jen sklonil hlavu a šel také ven z auta.
"Nelly?!" Mírně vykřikl Mark,když uviděl co tahá z kufru.
"Pro jistotu…" Šeptla Nelly s šibalským výrazem.
"Pro jakou jistotu ?!" Potichounku křičel Mark a uháněl k Nelly.
Nelly : "Kdyby se něco zvrtlo…" Konečně vytáhla z kufru velký masivní samopal a ten ji ihned stáhl k zemi.
Mark se k ní sklonil a sundal ho z ní.
"Pfuj!" Vyprskla Nelly "Je trošku těžší než jsem čekala…" A přehloupě se usmála.
"Nelly,tohle není sranda!Můžeš někomu ublížit!" Peskoval ji Mark,ale ona jen odfrkla : "A proč myslíš,že tu jsme…?"
Mark byl chvíli ticho a pak pomohl Nelly vstát.
"Co chceš dělat…?"
Nelly : "Chci ji jenom pomoct…"
Mark : "Jak ?"
"Ty víš…" Řekla Nelly a Markovi došlo,že pro to,aby se mohla Elizabeth pomstít udělá cokoli.
"Marku?" Tázal se David,ale nikdo mu neodpovídal a když vylezl z auta,nikdo tam nebyl.
Mark i Nelly v tu chvíli už vcházeli do místní putyky.
Byla to jediná hospoda ve městě a scházeli se v ní ti největší grázlové.
Už její venkovní schody byli celé rozmlácené a dveře jim div nezůstali v ruce.Uvnitř byl takový kouř z cigaret,že nebylo vidět skoro na krok a najít židli,která se pod vámi ihned nepodlomí bylo skoro nemožné.
Všichni uvnitř ztichli.Tupě na ně zírali a jen sjížděli rukou k pasu,kde měli zbraň.
Nelly s Markem došli až k pultu.
Stála tam stará hospodská s krátkými zacuchanými vlasy,velkými brýlemi a trochu při těle.Už od pohledu se zdála protivná a hlas tomu nepřidal…
"Co chcete?" Zeptala se nevrle.
Nelly : "Něco k pití…"
"Nic není!" Vyhrkla nepříjemně.
Nelly přistoupila blíže k pultu a zadívala se na vitrínu za ní,která byla plná různých nápojů.
"A tohle je … ?"
"Jen pro hosty!" Odfrkla babka.
Nelly si odkašlala a šeptla Markovi : "Měli jsme vzít ten samopal…"
"Klid…Půjde to i jinak." Šeptl ji Mark a přistoupil k hospodské.
"My jsme taky zákazníci.Dobře zaplatíme.Takže pokud byste mohla…"
Ani nedopověděl,co chtěl říci a hospodská na něj vytáhla revolver.
"Nemohla hošánku a jestli do deseti sekund nevypadneš i s tou tvojí bárbínkou,rozsekám ti prdel na cimpr campr!"
Jen co to dopověděla,ozval se zvuk pojistky a hospodská ucítila na své hlavě hlaveň zbraně.
"Hoď mu tu pistolku a sklapni babko!"
Hospodská Markovi s naštvaným výrazem dala zbraň a Nelly cestou ven ještě vzala pár lahví alkoholu.
"Prej,jde to i jinak…" Uculovala se Nelly a Mark se ještě pořád vzpamatovával.
"Proč jsme tam ksakru úbec šli?!"
Nelly : "Chtěla jsem se přesvědčit,že tam ještě je…." Usmála se. "Je."
Když se vrátili k autu,nebyl tam zas David.Mark ho chtěl jít hledat,jenže Nelly měla na spěch.Ujistila ho,že ho potom najdou a jeli kus za město.Zastavili v tmavé uličce naproti modrému náklaďáku a čekali.
Asi po hodině a půl,když už se oběma pomalu zavíraly oči,spatřili opodál černou postavu.Byl to John…už tak opilý,že se sotva sunul k náklaďáku.Pár minut se snažil vlézt dovnitř a když se mu to konečně povedlo,svalil se na sedadlo a usnul.
Jen se tak stalo,město zahalila hustá mlha.
Sunula se pomalu od země dál a čím dál výš.
Mark se zvláštním pocitem u srdce zarytě mlčel a pozoroval Nelly.
Ta se ani nehnula.Nemrkla.Nekýchla,nevzdychla...NIC.
Jen se upřeně dívala před sebe.
Jakoby přes tu mlhu viděla.Jakoby věděla,co se právě v tom náklaďáku děje.
Po chvíli zafoukal studený vítr a mlhu odvál do dáli,ale s ní i Johna.
"Kde je…?" Zeptal se tišším váhavým hlasem Mark,ale Nelly mu neodpověděla,jen nastartovala,rozsvítila přední světla a jela pryč.
Projížděli různé ulice,nahlíželi do domů,barů,ale nikde nemohli nalézt Davida.
"Možná se vrátil pro motorku… a odjel…" Řekla Nelly,ale v jejím hlasem bylo slyšet,že tomu sama nevěří.
Když přijeli do lesa a odhrnuli listí,motorka tam stále byla.
Mark Davidovi volal celou noc,ale nikdo to nebral,až nakonec s telefonem v ruce usnul.
Druhý den ráno byl jako na trní.Měl takový strach,že to ani slovy popsat nelze a ještě ke všemu to dával za vinu sobě.
Jak tam mohl nechat vlastního bratra samotného ?!
Všechny Nellyny útěchy byli k ničemu.
Neposlouchal ji.Ani ji nechtěl poslouchat.Nešlo to.
Nelly ho nechala chvíli samotného,viděla na něm,že to potřebuje,ale nebyla si jista,že se nepokusí o nějakou hloupost,a tak když odcházela,ho pro jistotu zamkla.
Mark si toho ani nevšiml.Jen nervózně přešlapoval a mačkal ve své dlani mobil.
Když se Nelly vrátila už nesla noviny s velkým tučným nápisem :
* Vrah znovu útočil ! *
A hned pod ním byla fotka Johna.
"Další je mimo hru…" Oznámila dětským hláskem Nelly.
"Hm.." Zabručel podrážděně Mark a jen letmo přeletěl jeho pohled po novinách.
Než se mezi ty dva stačilo vetřít ticho,sálem se ozvalo hlasité mobilní vyzvánění.
Mark : "Davide?!?" Hbitě zvedl telefon.
"Jak to myslíš…? … Cože? … Ale proč si ani…?"
Zmateně kladl otázky,jednu přes druhou a pak překvapený zavěsil.
"Tak co?" Zeptala se zvědavě Nelly,která se rozvalovala na pohovce a pomalu pokládala nohy na menší dřevený stolek.
Mark k ní udiveně šel a jen utrousil : "Nic mu není…"
Nelly : "Vypadáš překvapeně?Něco se stalo??"
Mark : "Ne..Jen byl.." Ztichl a trošku se zamyslel. "Radši to nech být…"
Svalil se k Nelly.Sjel trošku níž a položil si hlavu na její klín.
"Jak ještě dlouho…?" Šeptl a zavřel oči.
"Už moc dlouho ne…" Jemně ho pohladila po tváři Nelly.
V tu chvíli se ozval tichounký zvuk … a druhý.To malé kapky z vody narážely do střech.Čím dál víc,až z toho byl celý orchestr…
A když ustal,vydali se na další cestu…
"Co bude až to skončí…?" Utrousil Mark.
"Jak…to myslíš?"
"Až je všechny zabije…co potom?"
"Pak…" Zamyslela se Nelly. "Pak už nebude nic…"
"Takže se vrátíme domů a budeme předstírat,že se to nestalo?" Řekl trošku podrážděně Mark a Nelly mu to,i když nerada,odkývala.
"A kam se vrátíš ty…?" Zeptal se tiše.
Nelly tato otázka zaskočila. "Já…asi…půjdu zpátky…"
"Kam zpátky?"
Nelly smutně řekla : "Tam…"
Už v tu chvíli Marka napadla jistá otázka,ale neměl dost odvahy se na to Nelly zeptat.Celou cestu mu to leželo v hlavě,až zastavili u starého motelu.
"Běž zaplatit pokoj.Jednu noc."
"Ještě se ani nezačalo stmívat…Můžeme jet dál." Namítl Mark,ale Nelly jej odbila : "Běž a nemel!"
Cestou,jak šel k recepci,přemýšlel o tom,jak je Nelly náladová.Občas mu připadalo,že je to ta nejúžasnější dívka na světě,někdy se jí bál a v takovýhle chvílích mu lezla pěkně krkem!
"Dobrý den.Jeden pokoj,prosím."
"Dobrý den.Jednolůžkový?" Zeptala se starší paní.
"Ne…dvě lůžka prosím."
"Ou…" Špitla potichu,když koukala do knihy. "Máme už jen jednolůžkové pokoje a s manželskou postelí…?"
"Ehm…" Mark nevěděl,co teď.
"Je to?" Nelly se hrabala v kufru a vytahovala velké batohy.
"Noooo…"
"Co no?" Zarazila se.
"Mají už jen jednolůžkové a nebo…"
"Co?"
"Manželskou postel…"
"Potřebuju být s tebou v pokoji…Vem tu manželskou." Řekla rázně.
"Dobrý den." Mark se vrátil k recepci.
"Dobrý den,vybral jste si?"
"Ano…tu manželskou…"
"Prosím…" Podala mu klíč. "Víte…bylo by to zvláštní,kdyby jste se svou přítelkyní byli každý v jiném pokoji." Utrousila s úsměvem.
"Přítelkyní…Ne.My nejsme…"
"Jsme snoubenci." Připletla se k nim Nelly.
"Cože?" Šeptl Mark a Nelly se k němu přitiskla.
"Blahopřeju." Řekla nadšeně recepční. "Moc vám to spolu sluší."
"Děkujeme." Usmála se Nelly. "Půjdem lásko?"
"Jasně…" Vyhrkl zmateně.
Jen co se zabouchly dveře od pokoje,Mark spustil : "Snoubenci?!?!"
"Klídek…Buď rád,že nám to spolkla."
"Jo…" Přešlapoval od rohu k rohu. "A proč tu vlastně jsme?"
"Večer je tu slavnost.Budou tam všichni z okolí."
"Hádám,že i Elizabeth…"
"Né tak docela…Spíš její vrah,Thomas,nenašla jsem jeho bydliště,nic kde by se zdržoval,musíme ho sledovat."
"Hurá…" Povzdechl si Mark.
"Trochu života do toho umírání!" Usmála se na něj Nelly. "Užívej si zásnuby."
"Blbko!" Smál se.
Večer,když vyšla Nelly z koupelny,byl Mark ohromen dvěma věcmi.Za prvé,jak jí to sluší.Měla vysoké hnědé boty,krátkou sukni a dámskou košili s vestou.A za druhé…Jak u sebe dokázala schovat 2revolvery a menší samopal.
"Kdyby něco,vzala jsem radši i pár nožů…"
"A ty sis dala kam?"
Nelly se jen usmála. "Na." A dala Markovi stříbrnou zbraň.
"Počkej!" Držel jí jak svatý obrázek. "Tohle já…"
"Pro případ nouze…třeba ji nebudeš potřebovat…"
Mark si jí dal dozadu,zakryl košilí a šli.
"Vidíš ho?"
"Počkej…jasně,akorát detail…Neřekla jsi mi,jak vypadá?"
"Promiň…Takovej plešounek…"
Mark se ušklíbl a Nelly na něj přísně pohleděla.
"Promiň,znělo to vtipně…" Snažil se potlačit smích,ale moc mu to nešlo.
"Támhle je…" Pohlédla na Marka. "Zůstaň tu,zkusím ho vylákat pryč…" Zmizela jako vítr,že Mark nestačil říct ani slovo.
"Ahoj…" Přistoupila k Markovi mladá pohledná dívka.
"Ahoj…" Pořád koukal na Nelly,jak flirtuje s "plešounkem".
"Jsem Elizabeth." Představila se.
Mark na ni pohlédl a ihned ji poznal.
"Chci ti jen poděkovat…že mi pomáháš…" Usmála se.
Mark na ni hleděl jako opařený.
"Ty…jsi…" Koktal.
"Pamatuj,že ať se stane cokoli,má pomsta je spravedlivá…"
"Dobře…" Vyhrkl a Elizabeth zmizela mezi ostatními lidmi.
Když se otočil za Nelly,už tam nebyla ani ona,ani plešatý muž.
"Ksakru…" Běžel na místo,kde byli.
Všiml si jich,šli do lesa.
Než k nim ale doběhl,plešatého muže stáhla Elizabeth hluboko mezi stromy.
"Marku…"
"Jsi v pořádku?" Optal se starostlivě.
"Ano…" Odpověděla Nelly a periferním viděním zahlédla nějakého muže.
"Viděl nás." Chytla Marka a běžela s ním za tím neznámým.
"Co chceš dělat?"
"Máš tady tu zbraň?"
"Nelly!"
"Musíš Marku!Prosím…Běž,jsi rychlejší!Udělej to pro ni…!"
Hleděla na něj tak smutně,že Mark nemohl říct ne.Běžel za tím mužem,stáhl ho do tmy a zmáčkl spoušť.Hlavu měl plnou výčitek,ale věřil,že nebylo vyhnutí.K Nelly se vrátil zakrvácený.Ta ho objala.
"Děkuju…"
Cestou do pokoje je vyrušila recepční.
"Dobrý večer…" Zarazila se,když uviděla Markovu košili. "To…"
"Ksakru…" Špitla potichounku Nelly a už sahala po pistoli.
"Znám jeden trik možná by vám to pomohlo…" Nabídla se recepční a Nelly se zarazila.
"Víte,jednou mi polili vínem šaty z půjčovny a tohle mi poradila kamarádka.Vezměte klasickou sůl,citrón…"
Popisovala jim to tam a Mark si jen oddychl.Nelly oddálila ruku od zbraně a nasadila svůj typický úsměv.
"Děkujeme…Chtěli jsme tu košili vyhodit,tak to alespoň zkusíme.Tohle je hold můj nešika." Lehce Marka políbila. "Dobrou noc."
"Dobrou…" Rozloučila se recepční a Nelly i s rudým Markem vlezli do pokoje.
"To bylo o fous…" Usmála se Nelly a svalila na postel.
"To jo…"
Oba se umyli,převlékli a vlezli do postele.
"Dobrou…"
"Dobrou…"
Zhasli a v pokoji nastalo hrobové ticho.
Po chvilce Nelly utrousila : "Nemůžu spát…"
"Já taky ne…" Sedl si a rozsvítil.
Nelly se k němu přisunula a opřela si hlavu o jeho hrudník.
"Nelly…?"
"Vadí ti to?"
"Ne…Jen…" Mírně koktal.
"Neboj,nechci tě znásilnit…" Zasmála se Nelly,ale Mark zvážněl.
"Víš,občas…když mě zrovna nepeskuješ jako malý dítě…a nemáš u sebe revolver…granát…samopal nebo dynamit…tě mám rád…"
Nelly se zvedla.Posadila se na Marka,čelem k němu a dívala se mu hluboko do očí.
"Já tebe taky…" Usmála se.
I Mark se usmál.Pohladil ji po tváři a pak chytl za boky.
"Víš…Mám tě…víc než rád…"
"Už mlč…" Políbila jej.

-Druhý den ráno-

"Dobré ráno…" Usmála se.
"Dobré…" I Mark se usmál.
"Jak se cítíš?"
"Na to,že jsem spal s mrtvolou…Dobře!" Jemně ji políbil.
"Musíme už jít…"
Vstali,oblékli se,rozloučili se se starou recepční a jeli dál.
"Nelly…"
"Ano?"
"Už dlouho se tě chci na něco zeptat…" Cítil,že teď je na to ta pravá chvíle.Zastavil na kraji silnice a spustil: "Jak jsi zemřela?"
Nelly se zarazila.
"O tom…není důležité mluvit."
"Prosím…?"
Nelly zesmutněla. "To už je dlouho…Jela jsem ke strejdoj na farmu.Pomoct mu.Jenže jednou v noci přišli lupiči…,strýc je chtěl zastavit,a tak ho zabili…"
"Viděla jsi to…?"
"Ano…Pak si mě všimli…"
Mark ji chytl za ruku.Věděl,co následovalo,nepotřeboval to slyšet.
"Děkuju…"
Nelly jen kývla hlavou a řekla,ať už jede.
Po pár minutách Mark poznal kam jedou.
"Tady doprava." Řekla Nelly a Mark hned vyhrkl : "Tam je…"
"Marku…Teď mi musíš věřit…"
Mark prudce sešlápl brzdu.
"Myslím,že teď mi musíš něco vysvětlit?!"
"Ty víš,proč tam jedeme…" Hleděla na něj smutně. "Už zbývá jen jeden…"
"Ne…to není pravda!"
"Marku…" Chtěla jej pohladil,ale on uhnul.
"Promiň,ale tohle…to nejde…" Vyskočil z auta.
"Marku!!!" Vykřikla Nelly,ale během chvilky byl pryč.
"Ksakru!"
Přelezla k volantu a jela dál.
Zastavila před ohromnou budovou.
Z kufru vytáhla zbraně a oblékla si uniformu opraváře.
"Dobrej,jdu sem na tu elektriku."
"Dobrý den,sedmé patro…" Vpustila ji do budovy ochranka.
Nelly ale jela do osmého.Tam byla jen jedna kancelář a v ní … poslední muž,kterého měla dopravit z budovy,do nedalekého lesa.
"Zase vy?"
"Dobrej…" Nelly proti němu vytáhla zbraň.
"Počkejte…" Zvedl ruce nad hlavu. "Jestli chcete peníze…?"
"Peníze nechci…Víte,proč jsem přišla…"
Najednou Nelly uslyšela,jak někdo za ní také vytáhl zbraň.
"Marku…!" Řekl nadšeně druhý muž.
"Odlož to Nelly…"
"Víš,že to nikdy neudělám…"
"Nemůžu ti dovolit,abys…"
"Chápu to,ale on je vrah…Zaslouží si to…"
"Je to můj bratr!Nemůžu…ti to dovolit."
"Tak to mě budeš muset zabít…" Řekla Nelly smrtelně vážně,ale také smutně.
"Udělej to Marku…" Povzbuzoval jej David. "Vysvětlím ti to…"
"Odpusť mi to…" Šeptl Mark a po tváři mu uklouzla slza.
"Sbohem…" Stačila ještě říct Nelly.
Pak Mark zmáčkl spoušť a ona spadla na zem.
Všude byla krev.
"Pojď!" Pobídl ho David.
"Ne…" Šel k Nellynu tělu.
"Marku!Musíme jít!" Naléhal na něj.
"Davide já nemůžu!" Sklonil se a vzal jí do náručí. "Musel jsem si vybrat mezi bratrem a ženou,kterou miluji…Ať bych si vybral kohokoli…v obou případech by můj život ztratil smysl…chápeš?"
"Tvůj život ztratil smysl…?"
"Ano!!!" Plakal Mark celý od krve.
"Pak ti to ulehčím…" Řekl David zlomyslně a vytáhl proti němu revolver.
"Davide…" Uvědomil si,že to jeho měl zabít,ne Nelly.Ale už bylo pozdě. "Tak do toho…" Položil Nelly zpátky na zem a rozpažil. "Střílej!"
David odjistil pojistku a chtěl střílet…Najednou se v místnosti ale objevila Elizabeth.Naplnila svou pomstu.
"Teď už je konec…" Řekla s úsměvem Líza.
"Ano…Konec." Opakoval Mark a hleděl na revolver kus od něj.
Natáhl se po něm.Přisunul si hlaveň k čelu.Odjistil pojistku.Ještě naposledy pohleděl na Nelly,která ležela v obrovské kaluži krve,a chtěl ukončit svůj život.
"Marku?" Vyrušila jej Elizabeth.
"No…?"
"Nechceš se zabít,že ne?"
"Teď už můj život stejně nemá cenu…"
"Aha…a není to kvůli tomu,že si zabil Nelly,že ne?"
"A kvůli čemu asi!Ona byla vším,co sem měl a já ji ublížil!Nemůžu se na sebe ani podívat!!!"
"Neber to tak tragicky…" Usmála se. "Možná ti dá facku,ale nijak moc se podle mě zlobit nebude…"
Mark nechápal o čem to mluví,když si všiml,že se Nelly probouzí.
"Co to…?"
"Přemýšlej…Jak chceš zabít někoho,kdo už mrtvý je?" Usmála se a odešla tam,kde našla klid.
"Nelly…?"
"Blbečku…" Vyprskla trochu krve. "Docela to bolelo…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nio-chan nio-chan | Web | 11. února 2010 v 14:49 | Reagovat

ahuuuj x) jjj u nás je taky mrtě sněhu až vždycky zapadám xD

jo a KAWAII povídka ;)

2 Evik Katsumi :D Evik Katsumi :D | Web | 12. února 2010 v 18:21 | Reagovat

Klásný dílek !!!

3 Decolee. Decolee. | Web | 23. února 2010 v 15:04 | Reagovat

Nádhera..fakt

4 DaiDuska DaiDuska | Web | 2. dubna 2010 v 20:12 | Reagovat

ÚÚÚÚžasný fakt bomba

5 abča abča | 17. května 2010 v 14:48 | Reagovat

náááááádhera

6 Iono Miho Iono Miho | Web | 23. června 2010 v 16:19 | Reagovat

Ženiální

7 Ewilan Ewilan | Web | 4. srpna 2010 v 21:52 | Reagovat

skvělý,opravdu :)

8 zoey zoey | 18. srpna 2010 v 0:03 | Reagovat

dobrý konec :)

9 Chillicurry Chillicurry | E-mail | Web | 28. září 2010 v 15:29 | Reagovat

Tahle část se mi líbila nejméně, byla nejzmatenější, špatně se to četlo. Mám dojem, že tohle jsi psala už na pokraji sil? :) Nu, oproti Shinigamiho pověsti tu přece jen malý rozdíl je.

10 Animka Animka | Web | 30. března 2011 v 15:49 | Reagovat

Jůů to je konec? Ale moc dokonalá povídka!♥ :D Moc povedená :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama