Únor 2010

Clark + Emma

28. února 2010 v 21:04 | Anetka |  Nina postavy

Vpravo je Emma,teta Niny,a vedle ní její syn Clark.


Thomas

28. února 2010 v 20:54 | Anetka |  Nina postavy

Tak nějak takhle vypadá Thomas :D Chudák,sem mu pomačkala ruku ...jste si asik všimli :D Ale lisovala jsem ho!...marně :D


Ikonky - anime

28. února 2010 v 17:32 | Anetka |  ikonky

Ahuj,tady jsou dvě ikonky,stačí na ně jen dopsat jméno a pak už jen nakódovat :)

První je s Chii z Chobits.
A druhá s nějakou dívkou :D Hodila by se tam světle modrá,ale jak chcete :)
Snad se líbí,zatím

17.část - Příchod

27. února 2010 v 18:59 | Anetka |  Nina1


Už 17.dílek :)


Tři čtvrtě na dvanáct.Všichni už byli v hlavním sále,chybělo jen pár lidí.Hrála tam hudba,tančilo se,pilo…
"Jak ti je?" Zeptal se starostlivě Thomas.Mark jen zamumlal : "Jde to…"
"Vypadáš už lépe…Hodně pij."
"Piju…"
"Marku…"
"Nemluv takhle…"
"Jak?"
"Jako - vím,jak ti je - soucítím s tebou."
"Chci ti jen říct,že se svět nezbořil."
"pro mě ano." Pohleděl na něj utrápeným pohledem.
"A co chceš dělat?Stejně se dřív nebo později budeš muset vyrovnat s tím,že je to tvá sestra…"
Mark sklonil hlavu k zemi.
"S tím,že je to má sestra vyrovnaný jsem,ale nevím,co dělat s tím,že právě jí patří mé srdce."
Thomas mlčel.
Po chvilce potichu řekl : "Mám tě rád…"
"Otče…"
"A právě proto jsem se rozhodl,že ti předám své povinnosti."
"Ale…" Namítl Mark,protože moc dobře věděl,co to obnáší.



Otevřely se dveře a na balkónek vkročila Nina.Celý sál ztichl.Nebylo nikoho,kdo by na ni nehleděl.Nina uhýbala pohledy k zemi a pomalu sestupovala ze schodů.
Mezi upíry se začalo šuškat :
"To je ona…"
"Thomasova dcera…"
"Člověk z upíří krve…"
A podobně.
Mark se stáhl do ústraní a k němu se přidal John.
"Nejdeš za ní?"
Mark : "Měl bych?"
John : "Chtěl bys?"
"Moct a chtít jsou rozdílná slova."
"Ty můžeš."
"Jak se to vezme."
"Víš,co si myslím…" John nalil krev pro sebe i Marka.
"To nejde…" Řekl sklesle Mark a napil se.
"Proč by to nešlo?Nikdo by o tom nemusel vědět,alespoň prozatím…" Podporoval ho John,ale Mark mu oznámil jednu novinku.
"Mluvil jsem s otcem…Chce mě oženit."
John málem vyprskl krev : "Cože?!"
I když Markova duše křičela,jeho výraz zůstával chladný.
"Slyšel jsi dobře…"
"Proč?!" Nemohl se z toho vzpamatovat.
"Asi si myslí,že mi to pomůže…nevím."


Mezitím už upíři přestali na Ninu civět a ples běžel dál.
"Sluší ti to." Polichotil jí Thomas.
"Děkuju."
"Vypadáš smutně.Nebaví tě ples?"
"Baví,jen…"
"Co?" Ptal se starostlivě Thomas.
"Necítím se tu - nejlépe…" Nina nervózně přešlapovala a chvílemi si hrála se svými prstýnky. "Jsou tu samý upíři…"
"Zvykneš si…" Řekl velmi přesvědčivě.

V tu chvíli do sálu přišel další host.Ten,na něhož netrpělivě čekali.
"Musím jít…" Omluvil se Thomas a šel k němu,zástupci rodu Toru.

Byla to překrásná žena.Ani né mladá,ani né stará.Tmavé vlasy měla navrchu svázané a dole jí pak volně plály.Ofina jí lehce překrývala oči a nad ní byla vsazená čelenka z perel.V jejím prostředku se pak tyčila stříbrná květina.Ústa měla v barvě krve,oči jen o trošku světlejší.Od všech v sále se lišila i oblečením.Měla dlouhé šaty s hlubokým,opravdu velmi hlubokým výstřihem.Díky němu jsme mohli spatřit,že má na pravém ňadru tetování.Červenou růži s černými trny.K šatům pak měla ještě dvě rukavičky a -dá se říct- opasek na krk,z něhož visely perly.Nevím,jak to bylo možné,ale ty,aniž by byly spojeny jakoukoli šňůrkou,držely pohromadě,rozvětvovaly se a měnily svou barvu.

Thomas ji doprovodil ke svému stolu.Když míjeli Ninu,avšak z větší vzdálenosti,ta žena na ni pohlédla.Byla to jen vteřinka,ale Nině stačil proběhnout mráz po zádech.

"BUM!" Ozval se zvuk rozbitého skla.Jedna služebná kus od Niny špatně uchopila džbán a zbyly z něj jen střepy.
Nina k ní ihned přistoupila a chtěla jí pomoct,jenže se ozvalo : "Nenamáhejte se slečno." A upír,jenž to řekl,ji pomohl vstát.
Na služebnou tak milý nebyl.
"Nejsi tu od toho,abys to tu ničila!Ještě si rozmyslím,jestli nebudeš užitečnější jako další pokrm!"

V tu chvíli si Nina něco uvědomila.Teď už nebyla pouhým člověkem,ale nepatřila ani mezi upíry,i když to tak možná vypadalo.Začala se s tou dívkou srovnávat…Mezi lidmi,kdyby spolu chodili třeba do třídy,by mohli být kamarádky nebo by spolu třeba jednou pracovali.Mohla by to být sebechytřejší dívka,ale mezi upíry nebyla nic.Mohla být 2x šikovnější než Nina,3x chytřejší,ale nikdy by si tu nemohla obléct její šaty,nikdy by s ní nemluvili jako s Ninou.

Najednou se ani necítila jako člověk.Připadala si,jako kdyby stála uprostřed silnice.Na pravém chodníku byli lidé,na levém upíři,ale ona nemohla ani k jedněm.

Atmosféra se uklidnila a Ninu oslovil jistý mladík,Eric,syn Edwardův.
"Moc vám to sluší." Mírně se uklonil a představil.
"Jsem Nina…" Vyhrkla.
Byla trochu nervózní,protože Eric vypadal velmi vznešeně.Bála se,aby neřekla něco,co se nehodí,nebo ho nijak neurazila.Přeci jenom ještě nevěděla,jak to mezi upíry chodí.
"Prý jste dřív žila u lidí?"
"Ano." Chtěla ještě dodat,že je člověk,ale pak zapochybovala,zda-li se to úbec hodí,a tak raději zarytě mlčela.
"To si neumím představit…" Šeptl potichu a pak se zeptal : "Jaké to bylo?"
"Ehm…" Nevěděla,jak to popsat. "Jiné…než tady…Ani né horší,ani né lepší.Všude jsou věci,které nesnášíte a naopak,na které rádi vzpomínáte."
"Na které ráda vzpomínáte?" Vyhrkl hned na to,že si Nina nedokázala tak rychle ani uspořádat myšlenky.
"No…třeba…jen takové hlouposti jako povídání v parku…a tak…"
"I tady si můžeme povídat v parku."
"Ale tady to je jiné…" Začínala být z Erica nesvá.



"Michaele!Kde jsi byl?" Ptala se rozčileně,ale i se strachem Melisa.
"Musel jsem si něco zařídit…"
"Co?!"
"Nic důležitého…Zatančíme si?"
Melisa měla chuť ho praštit za to,že jí o sobě nedal vědět,ale radost,že je zpět,to překonala a ona souhlasila.

Taneční parket se čím dál víc plnil a i Eric vyzval Ninu k tanci.
"Omlouvám se…Já neumím tančit."
"Povedu vás."
Nině se do toho nechtělo. "Raději ne…Promiňte."
Eric její omluvu přijal,ale bylo na něm poznat,že to bere jako "urážku".
"Zlobíte se,že ano?" Zesmutněla.
"Ne.To je v pořádku…" Pousmál se na ni.

Z druhého konce sálu,přes tančící páry,je sledoval Mark.Vidět Ninu s jiným mužem ho ničilo.Nenáviděl ho a zároveň mu záviděl.On se mohl Niny dotknout,políbit ji.Jen ta představa jej zevnitř trhala na tisíc malých kousíčků.A i přesto od nich nemohl odtrhnout oči…

Jooo !!!

25. února 2010 v 15:55 | Anetka |  kecy

Ahuj :) Včera jsem jela pro šatičky na věneček a našla jsem asik ty nejkrásnější šaty úbec!!!To byla láska hned na 1pohled!Je viděla a jen řekla : "Tyhle!" Ty sou tak překrásný,škoda že se tam nesmělo fotit :( Takový muck muck :D A aby toho nebylo málo,pak jsem našla další krásný šatičky,ty jsem si koupila *byla drahý jak svině!!!!Ale stálo to za to!* Tady je fotička *Nekoukat na můj ksicht-soustředila se aby se ubec trefila na sebe :D* ale na živo jsou eště tisíckrát hezčí!!!


P.S. Psala mi sem Lolkaaa o Sb,ale asik napísala špatnou adresu,tak pl. písni ;)

16.část - Vy jste...Anna?

23. února 2010 v 16:41 | Anetka |  Nina1

Trošku delší dílek než ten předchozí :D Hezu čtení ;)


Odbíjela jedenáctá hodina a vše už bylo nachystáno.Smrtonoši se začali pomalu scházet a hlavní sál zámku se začal zaplňovat.

Dalo se do něj vstoupit pouze ze dvou vchodů.Ten první byl umístěn nad balkónkem,z kterého vedlo po obou stranách černé schodiště,na němž ležel červený koberec.Dveře byly ručně vyřezávané a ozdobené zlatem,stejně jako zábradlí.Ten druhý vchod byl pro služebné,převychované lidi.Nenápadné malé dveře byly schované v zadní části sálu za černou látkou.Ta visela na každé straně hned několikrát.Trochu připomínala záclonu ve větším provedení,ale okno by jste tam nenašli ani jedno.Kus za svou polovinou byla stažená rudou stuhou a pak se znovu roztáhla.Na stěnách také byly svícny a starobylé obrazy.Musely být asi vzácné.Na každém z nich byl jiný člověk,nebo spíše upír,ať to byla ale žena či muž,vždy se tvářili přísně,hrdě a tajemně.Měli na sobě ty nejkrásnější šaty,které si jen lze představit a plno šperků.Ženy zdobili také jejich účesy.Neobvyklé ozdoby,z niž padaly pramínky vlasů,byly ozdobeny nejrůznějšími sponkami a perlami všelijakých barev.Krom obrazů tam bylo ještě spoustu zajímavých věcí jako třeba desetipatrový křišťálový lustr,který osvětloval celý sál,nebo prastarý nábytek - stoly a židle - jenž byl rozmístěn po jeho okrajích.Stoly zaplňovaly skleněné džbány,plné krve,a pozlacené poháry.Uprostřed sálu byl taneční parket.

Čtvrt na dvanáct.Všichni už byli vzhůru a přichystáni,až na Ninu,která teprve snídala.Zaklepala na ni Melisa.Když vstoupila,Nina si všimla,že s sebou nese nějakou krabici.
"Sluší ti to…" Nemohla přehlédnout,že je Melisa dnes obzvlášť krásně učesaná a má na sobě asi ty nejdražší šaty světa.
"Děkuji." Usmála se a položila krabici na postel. "Pospěš si,ať nejdeme poslední."
Nina se zarazila : "Nejdeme…?Kam?"
"Na ples přeci."
Nina věděla o plese,ale né o tom,že na něj půjde také.
"Ale…myslela jsem,že jdete jen vy…?" Mumlala zmateně a úplně zapomněla na snídani.
"Ne.Teoreticky jsi člen našeho rodu…" Ani nedopověděla větu a Nina ji přerušila : "Ale jsem člověk." Řekla jako by se za to styděla.
"Budou tam jen upíři,že?"
"Nic se ti nestane,jestli se bojíš." Posadila se na postel. "Jsi Thomasova dcera a té nikdo neublíží,tedy alespoň né na takovéto akci."
Ninu to moc neuklidnilo.
Ztratila chuť k jídlu a znervózněla.
"Už by ses měla oblékat.Za chvilku to začne."
Nina polkla a s mírně vyděšenýma očima se zeptala : "A co si mám vzít?"
Melisa se jen šibalsky usmála.
"Co…?" Ještě více znervózněla.
"Tohle ti posílá Thomas…" Pohledem ukázala na krabici a vstala.
"Pošlu ti sem Annu.Učeše tě…"
Nina se šla hned,jak Melisa odešla,podívat,co to v té krabici je.Otevřela ji.Rozhrnula hedvábí,jenž něco chránilo.

V krabici ležely černé šaty.Vytáhla je ven.Byly neuvěřitelně hebké a tak krásné,že se jí chtělo radostí plakat.Bylo na nich plno červených krajek a mašlí,jedna i na krk.Ve skříni k nim našla i střevíčky.

Převlékla se a už na ni zase někdo klepal.
"Ty jsi Anna?"
"Ano." Vstoupila do pokoje malá holčička,mohlo jí být nanejvýš 7 let.
"Ty…mě máš česat?" Koktala překvapeně a trochu nedůvěřivě.
"Samozřejmě." Položila si malý kufřík na stůl. "Česala jsem už i vaši praprababičku." Řekla hrdě a Nina jen stála s pootevřenými ústy.
"Praprababičku…?" Ptala se sama sebe v duchu.
"Posaďte se,prosím."
Anna střídala hřebeny,jeden za druhým,dávala do vlasů malé sponečky,ale vypadalo to,že je ani nijak neozdobí.
"Už to je." Prohlásila po chvilce. "Máme to jen tak tak.Za chvilku už začne ples."
"Ehm…děkuju…"
Anna ještě hrabala v kufříku.
Vytáhla jakousi sponu s různými ornamenty,trochu to připomínalo korunku.
"Tak a teď už je to doopravdy hotové…" Vložila Nině korunku do vlasů a podala jí zrcadlo.
"To je…" Vyhrkla jen úžasem.
"Líbí se vám to?"
"Ano.Moc!" Usmála se Nina.
Najednou v těch šatech a s tím účesem vypadala jako někdo jiný.Z té holčičky se stala pravá dáma…
"Kolik ti vlastně je?" Zeptala se Nina,když šli k sálu.
"Vypadám mladě,že?" Usmála se Anna.
"No…ano…Jak to,že jsi pořád ještě dítě?"
"Každý upír si může sám zvolit v jakém období zůstane.Já si vybrala toto - dětství…"
"A to nechceš být dospělá?Vypadat tak?"
Anna se krátce zamyslela a pak řekla : "Ani ne…No možná…"
"Možná?"
"Zestárnout můžu vždy…"

Ááááááá !!! xD xD xD

23. února 2010 v 16:20 | Anetka |  kecy

Tak si tak normálně prohlížím obrázky na netu a najednou....TOTO !!!!

raten13 Pictures, Images and Photos

Miluju Kaleido Star :D Bylo to jedno z prvních anime co jsem viděla a tenhle obrázek mě dorazil :D Ty očíííííííííí :D Jedinečněj obrázek !!! :D

Za bleskovku !!!

23. února 2010 v 15:29 | Anetka |  Zábava

Všem děkuju za účast :) tu diplomky,snad se líbí :)









Hodnocení bločku od Yuiko

23. února 2010 v 15:02 | Anetka |  Zábava

Tohle jsem fakty nečekala!!!Moc ddd :-*




První dojem - suprový! xD

Dess - je krásný, nemám k němu co dodat ;)

Záhlaví - je moc hezký, prostě míň jak 10 bodů bych určitě nedala :)

Menu - přehledné, pěkně uspořádané, super :)

Obsah - je bezva. Povídky, sem tam nějaká ta bleskovka, něco málo o tobě.. zajímavý nápad je ta rubrika 'Proč?' Kde jsem si přečetla pár zajímavých článků xDD

Sladění barev - prostě bomba x)))) Všechno spolu hezky ladí a je to pěkný :)

Celkový dojem - tvůj blog je moc hezký a zatím nemám nic, co bych mu vytkla xD Jen tak dál x)))

15.část - Thomasovo vyprávění

22. února 2010 v 15:05 | Anetka |  Nina1

Minidílek :) Thomas vypráví o seznámen s Elizabeth. Hezu čtení ;)


Je to už dlouho…Šel jsem do lesa,sotva se setmělo.Všichni ještě spali.
Něco mě tam táhlo.
Les byl jako černobílý obrázek.Všude kolem mlha…
Pak jsem ji uviděl…
Stála tam mezi padajícím listím a mírný vítr si pohrával s jejími dlouhými vlasy.Tvářila se zmateně a vyděšeně.
Pak si mne všimla.
Hleděla na mě svýma krásnýma očima plnýma slz a já zase na ni.Jako kdybych už tenkrát,v tu chvíli,tušil,že se stane něčím,mně cenným.
Utíkala před mým druhem.Asi čekala,že já její trápení ukončím.Zezačátku jsem váhal.Její krev mě lákala,ale něco…zvláštní pocit…tu touhu přemohl.

Mírně mi hrabe :P

22. února 2010 v 14:51 | Anetka |  kecy

Ahujda,hezu obrázek co?Z Geishy...LOVUJU ten film :-* :D Mno ako tak du ze školičky dom,udělám nudný domácí povinnosti,trapim,pak sednu k PC,mrknu na new komentíky a najednou čumim...MÁM NA SOBĚ PYŽAMO!!!!!!!!!!!Twl mi fakt asik jebe?!Si místo věcí na doma na sebe vzala pyžamo!!!Nechápe:DInak du přepisovat Ninu do pc.Už sem konečně u tý části,kam sem se chtěla dostat :D Huááá!Snad se vám bude líbit :-* Bude tu tak za 2dílky :) Inak mam rýmu :( fňuk :( ale nálada upo extrémě šťastná :D I když se mi všeco hnojí,mam se upo skvěle,nw poč :D Mno tak se du už konečně převlíct :D a přepisovat :D Taky asik začnu s tříděním SB a ukončím blesík,tak zatim ppp :-*

Nejhorší jídlo světa ?

20. února 2010 v 10:56 | Anetka |  Zábava


Takže je tu poslední šance hlasovat pro papání co úplně nejvíc nesnášíte,během týdne udělám vyhodnocení :D Anketa pod příspěvkem ;)

14.část - na ošetřovně

18. února 2010 v 14:11 | Anetka |  Nina1

Hezu čtení ;)

"Kde jsi byl?!" Čekal na ošetřovně John. "Už jsem to chtěl jít hlásit."
"Nemusíte hlídat každý můj krok." Zesmutněl.
Bylo na něm vidět,že má bolesti.Pomalu si lehal na lůžko a přitom si držet břicho.
"Je to lepší?" Přisedl si k němu John.
"Nic to není…"
"To vidím." Odcekl mu. "Donesu ti něco k pití…" Už se zvedal,ale Mark namítl,že nemá chuť.
"Nepil si už nejmíň týden.Koukej,jak to dopadlo!" Trošku se rozčílil,ale jen proto,že měl o Mark strach.

Když se vrátil,Mark už nic nenamítal,a i když na krev neměl ani pomyšlení,vypil,co mu John dal.
"Ví to…?"
"Co?" Otázal se John.
"Že je má sestra?"
"Nevím…"
"Byl jsem u ní…" Sám se rozpovídal. "Stála na chodbě a nejspíš se bála…Cítil jsem něco - jako by mě volala…"
"To je blbost…"Zakořenil se John. "Jak by tě mohla volat…?"
Mark sám nevěděl.Povídal dál,jako kdyby chtěl ulevit svému svědomí.Doufal,že když to vysloví nahlas,pomůže mu to,lépe se s tím vyrovnat.
"Chtěl jsem jí lhát…" Řekl s výčitkami. "Chtěl jsem…ji říct,že ji mám rád jako sestru…jenže když jsem se na ni podíval,nemohl jsem…asi jsem udělal hloupost…"
"Jakou hloupost?" Naslouchal mu.



- Ples -


Zašlo slunce.Byla tu nová noc,jenže tato se od těch ostatních lišila.Nebe bylo temnější kdy jindy.Měsíc se scelil…byl tu úplněk.Ten je sám o sobě pro upíry - jak to říct - něčím jedinečným.Fenomenálním,provokativním,klidným i zuřivým,posvátným a mnoho dalšího.Říká se,že o úplňku nad sebou někteří upíři ztrácejí kontrolu.Ani nechci vědět kolik se prolije krve.Avšak tato noc se lišila ještě něčím.Dnes nebyli ani lovci,ani vůdci.Dnes se nekonaly trhy.Byl ples.Ojedinělá událost.Měla se sejít upíří smetánka,přijed zástupce rodu Toru a uvážit,jestli by právě oni byli ti správní spojenci.Ani nemusím mluvit o tom,jak by to bylo výhodné,že ne?

New ikonky - violet

16. února 2010 v 18:26 | Anetka |  Ikonky blogu
Antal

<A href="http://antal.blog.cz/" target=_top><IMG title=Antal src="http://i229.photobucket.com/albums/ee317/antalkurama/ika-3.jpg" border=0></A>

.......................................................................................................................


Antal

<A href="http://antal.blog.cz/" target=_top><IMG title=Antal src="http://i229.photobucket.com/albums/ee317/antalkurama/ika2.jpg" border=0></A>

13.část - když upír nepije

16. února 2010 v 16:33 | Anetka |  Nina1

Plynul jeden den za druhým jako voda.Měsíc se se sluncem střídal na obloze a lidé stejnak tak přicházeli,jako navždy mizeli.V městečku nastalo zvláštní ticho a nezvyklý klid.Jen se tam občas šuškalo o lidské dívce,potomku upířího vůdce,o tom však nikdo nepromluvil nahlas,i když už to určitě všichni věděli.
Thomas připravoval ples.Melisa mu občas vypomohla a jinak chodila za Ninou.Nesla jí jídlo,diskutovala s ní o nepodstatných věcech a občas jí vyprávěla o matce.Nikdo jiný za Ninou nemohl a ani ona nesměla vyjít z pokoje.Thomas jí řekl,že bude podporovat všechna její rozhodnutí a dá jí dostatečnou volnost,ale až po plese.Neptala se proč.Tušila,že by jí stejně neodpověděl.John všechen čas trávil na tržnici.Po Michaelovi se zem slehla a Marka už několik dní nikdo neviděl.Nevycházel z pokoje ani do něj nikoho nepouštěl…

-

- Po týdnu -


"Marku,otevři!" Bušila do dveří Melisa. "Slyšíš mě?!"
"To nemá cenu…" Ozvalo se za ní.
Když se otočila,uviděla Johna.
"Už jsem tu byl snad tisíckrát,neotevře."
"Nemůže tam být celou věčnost."
John jen utrousil : "Může…" a šel dál.
"Marku!" Volala dál Melisa.
Byla neúnavná.Nedala si pokoj.Jak zuřivá bušila do dveří a stále trvala na tom,že chce dovnitř.Po pěti hodinách ji už naštěstí bolela ruka,ale i přes to neztrácela naději.
"Marku…!" Křičela už unaveně. "Pusť mě tam…prosím…jsem přeci tvá matka…Marku…"
Bolela ji kolena,sotva se držela na nohou.Chtěla se opřít o dveře,ale,jak do nich bušila,uvolnili se zřejmě panty a dveře se otevřely…

-

"Nejdu moc pozdě?" Ptala se Melisa.
Nina si na ní hned všimla,že není ve své kůži.Tvářila se,jako kdyby jí něco hrozně vyděsilo.Ruce se jí mírně chvěly a nemohla se udržet na nohách.
"Posaď se." Vzala od ní tác s jídlem a položila ho na stolek. "Stalo se něco?"
"To-já…úbec to nechápu…"
"Co se stalo?"
"Mark…" Pohleděla na ni se slzami v očích.
"Co je s ním?" Ninu pohltil strach.
"Já nevím…je na ošetřovně…jen tam ležel…" Rozplakala se a i Nině se chtělo plakat.
"To bude dobré…" Pevně ji chytl za ruku a doufala,že mu nic vážného není.
Po chvíli přišel Thomas.Hledal Melisu po celém hradě.Pevně ji objal,pohladil a dal jí bílý kapesník,aby si utřela slzy.
"Co se mu stalo?" Vyhrkla Nina,ale nikdo jí neodpověděl.
Po chvíli byla v pokoji zase sama.

Nemohla na Marka přestat myslet.Je v pořádku?Melisin pláč ji do hlavy dostal i tu nejhorší otázku,zda-li žije?Ale to,že by nežil,si nechtěla ani připustit.

Nemohla to vydržet.Přes všechny zákazy i varování musela odejít,musela ho vidět.Popadla černý plášť,co ležel na křesle,a utíkala chodbami,ani nevěděla kam.Jak měla taky vědět,kde je ošetřovna?Jen doufala,že běží správným směrem.
Najednou zaslechla různé hlasy.Blížili se k ní.Co kdyby to byl Thomas?Má přeci zakázáno někam chodit.Couvla o krok zpět a v tu chvíli zhasly všechny svíčky v chodbě,ve které stála.Ocitla se ve tmě.Ucítila,jak ji někdo zezadu chytl za pas,ale než stačila vykřiknout,chytl jí i ústa.Zrychlil se jí tep.Snažila se od toho dotyčného odtrhnout,ale byl oproti ní silný.Musel to být upír.Chtěla křičet.Nešlo to.Nikdo jí neslyšel.Do očí se jí vkrádaly slzy,ale ona nechtěla plakat,nechtěla mu ukázat svou bezbrannost a strach.
Pokoušela se ho kopnout.Škrábala,bušila do něj svými malými pěstmi,ale všechno bylo marné.Slzy měla na krajíčku.Nevydržela to.Jedna křišťálová kapka sklouzla po její tváři.
Upír si ji k sobě přitiskl ještě silněji.
"Neboj se…" Šeptl jí do ucha a Nina ihned poznala jeho hlas.
"Nekřič,ano?" Pomalu jí pustil.
Nina mu skočila kolem krku.Plakala ještě více,ale teď z radosti.
"Bála jsem se…" Mluvila potichu. "Tvá matka plakala…Že jsi na ošetřovně…" Pořád se ho držela.
"To nic…" Řekl Mark,ale bylo na něm vidět,že se něco stalo.

Byl vyhublý,ještě více bledý než jindy a jeho oči jakoby ztratily svou sílu a kouzlo.
Víc se ho ale neptala.Hlavní bylo,že není navždy mrtev,a že je teď s ní.
"Neměla bys tu chodit sama…" Řekl starostlivě a pak ji pustil. "Nezapomínej,že tu jsou i ti zlí upíři." Zavázal ji plášť u krku a nasadil kapuci. "Běž…zpátky do pokoje." Tohle říkal velmi nerad,nechtěl ji opustit,nejraději by s ní zůstal,jak nejdéle to půjde,jenže,ať ji miloval sebevíc,pořád to byla jeho sestra.
"Marku já…" Chtěla mu říct,co k němu cítí,ale on ji z ničeho nic políbil.V tu chvíli se rozsvítily svíčky.
Nina stála uprostřed chodby a široko daleko nikdo,ani Mark.
Utřela si mokré tváře a běžela do pokoje.

Třídění SB !!!

15. února 2010 v 15:50 | Anetka

Ahuj je tu upo první třídění SB na tomto blogu !!!
Je to hlavně páč,jak obíhám,tak už dost lidiček zastavuje blogísky a podobně,takže jestli chcete být i dál SB do komentíků písněte :

1) Nick
2) Blok

Dd,zatim pp :-*

Z5

14. února 2010 v 16:47 | Anetka

Zpět !!! Ako takže soustředění :D:D:D ...jedeme jedeme twl a ako první slova : "Prdel světa!Přijeli jsme do řiťova!!!" :D:D:D Tak dem...Ako docela to de...až na to že místo peřiny tam byli slabonký deky...jdem pro povlečení,twl samá díra,celý od chlupů a flekatý!!!!Takže všichni uplně "Blééééééééééé..." Pak večeře...nebudu to raději popisovat,ale tělocvična mrtě!Velká,vysoko do stropu,takže pohodíííčka :-* Ako druhej den už jsme si na to docela zvykli,ale furt to bylo jen : snídaně...cvičit...cvičit...cvičit...oběd...cvičit...cvičit...minisvačina,ako taková čtvrtka z čtvrtky pomeranče...cvičit...cvičit...večeře...cvičit...cvičit...cvičit...lehnout...všichni totálně mrtvý...navíc jsme dycky kravili takže jsme spali tak nanejvíš 3hodinky denně :D:D:D:D Hned druhej den,už všeci z toho cvičení mrtvý...bolely mrtě stehna a všeci jsme chodili ako dementi :D furt vidim ak se plazíme do schodů :D:D:D Ale jako pohoda :D Zase skvělý :-* Takový záchvaty tam :D Tak zatim ppp :-*

12.část - dopis

13. února 2010 v 9:00 | Anetka |  Nina1


"Marku?" Vběhl do pokoje John.
"No?" Zeptal se celý skleslý.
John se zarazil : "Co se stalo?" Šel k němu.
Mark seděl na zemi,opřený o zeď,zíral do země a mlčel.
"Musím ti něco říct." Byl celý rozrušený. "Už se to povídá po celém hradě.Nevím,jestli je to pravda,ale mezi upíry koluje,že je Nina…Thomasova dcera!"
Mark stále mlčel,ani se nehnul.
"Marku?" Čekal,že ho to přinejmenším překvapí.
Dokonce se mu to i bál říct,ale nechtěl,aby to někde od kdovíkoho zaslechnul.
"Já…to vím." Řekl po chvíli potichu Mark.
Zavřel oči a opřel si o zeď i hlavu.
Chtělo se mu křičet.Vykřičet ze sebe všechnu tu bolest,co cítil.Měl chuť do něčeho udeřit.Rozbít něco.Utéct daleko a zapomenout…

-

Zatím,co se Mark bezúčelně trápil,Thomas šel do pracovny.Cítil povinnost oznámit přítomnost Niny i sestře Elizabeth.Jmenovala se Emma.Krátkou chvíli tu bydlela na hradě,ale nikdy s Thomasem moc dobře nevycházela,a tak se vrátila do lidského světa.Po Elizabetiny smrti se velmi pohádali a pak se už nikdy nenavštívili,ani o sobě tomu druhému nedali nijak vědět.

"Co to píšeš?" Zeptala se ho Melisa a šla k němu.
"Chtěl jsem…" Zastavil se. "Brzy přijede zástupce rodu Toru.Uspořádám ples na jeho přivítání a při té příležitosti oznámím i příchod Niny."
"A co to má společného s dopisem…?" Nakoukla mu přes rameno. "Emma…?"
Thomas namočil brk do inkoustu a psal dál.
"Chci,aby přijela…" Zahuhňal při tom. "Měla by o Nině vědět…"
Melisa mlčela.Tušila,že to nedělá jen tak.Věděla,že ho něco trápí,jenže nevěděla,jak mu pomoci,a tak ho jen políbila na tvář a odešla.

-

"Nechceš se alespoň napít?" Ptal se starostlivě John a nabízel mu tu nejvybranější krev,ale Mark nijak nereagoval.Byl zahrabaný hluboko ve svých myšlenkách.Trápilo ho svědomí,a přeci v malém kousíčku své duše nalezl klid,snad až radost.To byl ten kousíček,kde se skrývala vzpomínka na Ninu.Na její vůni,úsměv,ba i jen letmí pohled.Nezapíral,co k ní cítil.Dalo by se říct,že na to byl hrdý.Když na ní myslel,naplňovalo ho příjemné teplo.Nevadilo mu,že je z té podřadné rasy,ale že v sobě má stejnou krev jako on. ( nebo velmi podobnou ) Trápilo ho,že ji už nikdy více nebude smět políbit,že ji nebude držet v náručí…Radost se přeměnila ve smutek.Klid v trápení.To příjemné teplo zmizelo a on se zase cítil prázdný.Snad i víc než předtím.

"Marku,nesmíš se trápit…" Utěšoval ho John. "Máš báječnou sestru a dívek ještě poznáš…"
Markovi se ani trochu nechtělo mluvit,ale přeci jen potichu smutným a snad i trochu rozčileným hlasem šeptl : "Jenže co když miluji svou sestru…"
Teď si byl John už jistý,že toto nejsou jen slova.Byla to opravdová láska,co trvá,jenže svazky mezi pokrevně příbuznými…smrtonoši již dlouho nekonali,spíše naopak.

11.část - hádka a nevolnost

12. února 2010 v 10:00 | Anetka |  Nina1

Snad se vám bude další dílek líbit ;) Hezu čtení a pak můžete písnout komentík budu jen ráda ;)


"Jak to myslíš,že se ztratila?!" Rozhněval se Thomas a Melisa jen sklesle stála u druhé strany stolu,jako školačka u ředitele.
"Chtěla ještě chvilku spát,pak,když jsem pro ni šla,už tam ne - to…nebyla…"

-

"Uvidíme se později." Loučil se John.
Sice neměl nic na práci,ani se necítil jako "páté kolo u vozu" ,ale chtěl je tam spolu nechat a už se těšil,až mu to celé bude Mark vyprávět.
"Stejně je to zvláštní…" Utrousila Nina a lehla si na postel,už ji to ani nepřipadalo trapné.
"Co?" Zeptal se Mark a lehl si vedle ní.
"Když jsem dřív slyšela někoho mluvit o upírech,řekla jsem si,že je to blbost.Staré povídačky bez kousku pravdy…"
"Vlastně přesně to jsou…" Řekl smutně.
"Jak to myslíš?"
"Ty povídačky,které se uchovaly do dneška,jsou pravdivé,ale jen z pohledu lidí,kteří je začali šířit.Mysleli si,jaké jsme zrůdy,všechny nás hodili do jednoho pytle.Jen proto,že se nás báli kvůli naší moci,nás zavrhli.Nebylo to tak,že by s námi nemohli žít,ale že nechtěli…" Sděloval ji všechny své myšlenky. "Existují zlý upíři,ale né všichni jsou takový…Máme charakter,každý jsme jiný,jako vy - lidi - jenže vy to nechcete chápat,nechcete to vidět ani slyšet."
"Lidé se musejí nejdříve spálit,aby si zapamatovali,že se ruce nedávají do ohně." Přisunula se k němu a položila si hlavu na jeho hruď.
"Nino…?" Objal ji.
"Hm…?"
"Omlouvám se,že jsem tě v té koupelně tak vyděsil…"
Nina se začala smát : "Co bylo,bylo."
Mark se nesmál,spíš měl vážnou tvář,jakoby se chystal změnit celý svůj život jedinou větou…
"Stalo se něco?"
"Ne,jen…připadá mi,že tě znám už dlouho…"
I Nina to tak cítila,ale neřekla mu to.
"Nino…" Pohladil ji po tváři.Sklonil k ní hlavu,lehce jí chytl bradu a přitáhl k sobě.Už jenom tím,jak vyslovil její jméno ji vzrušoval.Mírně přivřel oči a tím,jako kdyby dal signál Nině,způsobil,že jí se oči zavřely úplně.Pomalu se přesunul nad ní.Cítila,jak dýchá.
"Marku…" Uvědomovala si,jak všechno komplikují a chtěla odejít,ale dřív,než stačila cokoli dalšího říct,jí položil dlaň na ústa.
"Pššš…" Pak dlaň sundal a velmi lehce ji políbil.

Bylo by to perfektní,kdyby v tu chvíli do pokoje nevstoupil Thomas.Ani nevěděl,že se znají.Jen tam stál s šokovaným výrazem.Po chvilce se vzpamatoval.Cítil,jak mu stoupá krev do hlavy.Ihned se k nim odebral.Odstrčil Marka,beze slova chytl Ninu a táhl ji pryč.Ta byla ještě v šoku,zmatená a vyděšená.Ani Mark nechápal,co se děje : "Otče?!" Vyskočil z postele a doběhl k nim.
Thomas už stál ve dveřích a rozčileně vykřikl : "Padej zpátky!"
Mark ho nechápal.Proč tak šílel?Vadí mu snad to,že je Nina člověk?Ale to nedávalo smysl.Kdyby mu vadil její lidský původ,úbec by ji tu neubytoval,ne?

"Počkej!" Křičel Mark a chytl jej za paži.I Nina chtěla něco říct,ale všechno se to stalo až moc rychle.Bolela ji z toho křiku hlava.Srdce jí tlouklo jak o život a svět se jí točil před očima.
"Nech mě!" Znovu odstrčil Marka.
"Nerozuměl jsi mi snad?!" Pustil Ninu a šel k němu.

Jak jí pustil,ještě více znejistěla.Najednou jí bylo hrozné horko.Lapala po dechu a cítila se slabá v kolenou.Podívala se dolů,na své nohy.Nepřipadali jí jako její.Necítila je,ani nic jiného.Najednou z ní všechno spadlo.Zvedla hlavu a uviděla Thomase s Markem.Hádali se.Asi křičeli.Asi…Viděla je jen jako dvě rozmazané postavy.Nic neslyšela.Bylo jí lehko,jako kdyby byla prázdná.
Ten pocit se jí líbil.V tu chvíli existovala jen ona.Mohla cokoli.

Mark si ji všiml. "Dost!"
"Ty mě nebudeš okřikovat!" Káral ho Thomas.
Mark jej jen přeběhl : "Nino…?" Zeptal se starostlivě.
Nina mu neodpověděla.V tu chvíli už nic nevnímala.Oči se jí zavřely a pak mu spadla přímo do náruče.
Thomasův hněv se rázem změnil na starost.
"Co jí je?"
"Nevím…" Rychle ji položil do postele. "Nemůžu…"
"Co?" Šel k ní.
Nevypadala zrovna nejlíp.Byla celá bledá a zdálo se,že nedýchá.
"Co jí je?" Ptal se znovu.
"Já nevím…" Sedl si k ní.
"Nino?" Pořád ji držel za ruku.
"Nino?" Neodpovídala mu.
Oba měli strach.
"Nesnědla něco…nebo tak?" Ptal se Mark.
Thomas si uvědomil,že na jednu věc zapomněl.Lidé,na rozdíl od upírů,musí jíst.Než ale odpověděl,Nina stiskla Markovi ruku.
Oddychl si.
Otvírala oči a pomalu se posadila.
"Co se stalo?"
Thomas se k ní sklonil " "Upadla jsi do spánku…Je to dobré?"
"Ehm…ano." Rozkoukávala se. "Jen jsem omdlela…" Ještě pořád cítila mírnou bolest hlavy,ale nechtěla je tím zatěžovat.
"Měla by sis jít lehnout…" Pomáhal jí vstát Thomas. "Půjdeme do tvého pokoje,ano?"
"Zvládnu to sama…"
Thomas ji nechtěl nechat jít samotnou,ale Nina byla tvrdohlavá.Jen letmo pohlédla na Marka,jako by mu chtěla něco říct,rozloučit se,a odešla.
V pokoji bylo chvíli ticho…
"Musím s tebou o něčem mluvit." Oznámil Thomas. "Sedni si…"
Oba se posadili.Mark mlčel a jen čekal,co mu chce otec tak vážného říct.
"Nejdřív se chci omluvit…Neměl jsem na tebe tak křičet…Ale…"
"Ale co?" Ptal se zvědavě.
"Měl bych ti říct něco o Nině…" Pohleděl na Marka smutně.

Elizabeth 3/3

11. února 2010 v 12:53 | Anetka |  Elizabeth3

Tak a je tu konečně poslední část,snad se bude líbit :)

"To jsi udělala jen kvůli listu?!?!" Ptal se rozčilený a zároveň i zmatený Mark a vyšel z auta.
Nelly se na něj jen pohrdavě podívala a zastrčila si lístek do malé kapsičky. "Jdeme…" Zavelela.
Jenže Mark ji chytl kolem pasu a přitiskl k sobě.
"Nikam nepůjdem,dokud mi nepovíš,co se děje?!"
"Pusť mě…" Naléhala na něj Nelly a rozklepanýma rukama do něj mírně bušila.
"Marku!" Začínal jí děsit.Ještě ho neviděla tak sebejistého a plně rozhodnutého.
"Dejme tomu,že ti věřím,že jsi mrtvá…souvisí to s tím…?"
Nelly jen pootevřela ústa a zhluboka se nadechla,ale nebyla schopna vypustit slova.
"Nelly…?" Přitiskl ji k sobě ještě pevněji.
"Připomněla mi,jaké to bylo,když jsem konala já svou pomstu…" Zašeptala a položila svou hlavu na Markovo rameno.
"Chceš si o tom promluvit…?" Pohladil jí po vlasech Mark,ale Nelly jen se slzami v očích zakývala hlavou,že ne.
Když se rozhodli znovu jet,nešlo jim zprovoznit auto a jak naneštěstí se začalo stmívat.

"Rychle,už nemáme moc času…!" Naléhala na Marka Nelly a ten se snažil uchovat chladnou hlavu,i když mu její neustálé peskování už *pomalu* začínalo lézt krkem.
Nevypadalo to moc nadějně.
Auto pořád nechtělo startovat a Nelly i Marka obklopila tma.
Oběma se v hlavě míhaly stejné myšlenky :
"Ksakru…!" "Co teď ?" "Jak se odsud dostaneme…?"
Když v tom přehlušil šum listí zvuk motoru.
Nelly se za ním vydala a Mark běžel hned za ní.
"Už musíme být blízko…" Vykřikla nadšeně Nelly a ucítila pod nohami beton.Najednou uslyšela troubení.Otočila svou hlavu do leva…
Světlo jí dočista oslepilo a než se stačila vzpamatovat,motorka do ní narazila.Mark se zrovna dobelhal k silnici,když se to stalo.
Tělo mu ztuhlo.Nebyl schopen ani promluvit.Jen se díval,jak její bezmocné tělo letí vzduchem a v očích částečně zakrytých pramínky vlajících vlasů se objevuje strach…
Ta chvíle se zdála tisíckrát pomalejší,než jakákoli jiná....
Ale když motorka zastavila a Nelly dopadla na zem,zdálo se to až neuvěřitelně rychlé.
Lesem se ozvala jen rána a poté zvuk křídel ptáků,kteří vyděšeni odlétali pryč.
Řidič ani Mark se z toho nemohli vzpamatovat…
Ale to co se stalo poté,bylo snad ještě pozoruhodnější !
"To docela bolelo…!" Zakřičela s kapkou ironie Nelly,zvedla se ze země,oklepala a šla zpátky k motorce.
Neměla na sobě ani škrábanec a zdála se být spíše šťastná.
Mark jen vykulil oči.Pootevřel ústa a už už se nadechoval,ale nenapadala ho vhodná slova,a tak raději zarytě mlčel.
Řidič motorky na tom nebyl o moc lépe.Seděl tam jako zdřevěnělý a nechtěl uvěřit vlastním očím.
"Ne-není vám nic..?" Vykoktal s těží.
"Ne!" Radostně vyhrkla Nelly. "Porouchalo se nám auto,nemohl byste nám trochu pomoct???" Usmála se na něho jakoby nic.
Řidič možná cítil i trochu vinu,a proto souhlasil,jenže když si sundal helmu,přišlo další překvapení.
"Davide!!!!!!!" Vykřikl udiveně Mark a přitáhl řidičovu pozornost…
Zadíval se a ve tmě poznal svého bratra.
"Mar…ku..?" Šeptl překvapeně. "Co tady děláš ?!"
Mark se mu to snažil nějak vysvětlit.Plácat kolem sebe rukama,poskakoval,ale s každým dalším slovem se to více zamotávalo,až se v tom sám ztrácel.
David to moc nechápal,ale i tak dodržel slovo a automobil jim opravil,jenže měl jednu podmínku.
Chtěl jet s nimi.
Nelly byla proti,ale neměli čas se hádat a tak nakonec svolila.
Motorku schovaly do lesa,pod hromadu křoví a listů,protože se do kufru nevešla a odjeli.
Zanedlouho se octli v malém městečku.Lampy tam sotva svítily na staré polorozpadlé domy.Na ulicích nebyla ani noha,jen na jednom z uschlých stromů seděl opelichaný černý havran.Nic než jeho občasné zakrákání tam nebylo slyšet.
Nelly zpomalila a upřela pohled na havrana.
Vypadal skoro jakoby je sledoval…
Zastavila a vylezla s auta.
"Co chce dělat…?" Zeptal se trochu s obavami David,ale Mark sám nevěděl přesně co a tak jen sklonil hlavu a šel také ven z auta.
"Nelly?!" Mírně vykřikl Mark,když uviděl co tahá z kufru.
"Pro jistotu…" Šeptla Nelly s šibalským výrazem.
"Pro jakou jistotu ?!" Potichounku křičel Mark a uháněl k Nelly.
Nelly : "Kdyby se něco zvrtlo…" Konečně vytáhla z kufru velký masivní samopal a ten ji ihned stáhl k zemi.
Mark se k ní sklonil a sundal ho z ní.
"Pfuj!" Vyprskla Nelly "Je trošku těžší než jsem čekala…" A přehloupě se usmála.
"Nelly,tohle není sranda!Můžeš někomu ublížit!" Peskoval ji Mark,ale ona jen odfrkla : "A proč myslíš,že tu jsme…?"
Mark byl chvíli ticho a pak pomohl Nelly vstát.
"Co chceš dělat…?"
Nelly : "Chci ji jenom pomoct…"
Mark : "Jak ?"
"Ty víš…" Řekla Nelly a Markovi došlo,že pro to,aby se mohla Elizabeth pomstít udělá cokoli.
"Marku?" Tázal se David,ale nikdo mu neodpovídal a když vylezl z auta,nikdo tam nebyl.
Mark i Nelly v tu chvíli už vcházeli do místní putyky.
Byla to jediná hospoda ve městě a scházeli se v ní ti největší grázlové.
Už její venkovní schody byli celé rozmlácené a dveře jim div nezůstali v ruce.Uvnitř byl takový kouř z cigaret,že nebylo vidět skoro na krok a najít židli,která se pod vámi ihned nepodlomí bylo skoro nemožné.
Všichni uvnitř ztichli.Tupě na ně zírali a jen sjížděli rukou k pasu,kde měli zbraň.
Nelly s Markem došli až k pultu.
Stála tam stará hospodská s krátkými zacuchanými vlasy,velkými brýlemi a trochu při těle.Už od pohledu se zdála protivná a hlas tomu nepřidal…
"Co chcete?" Zeptala se nevrle.
Nelly : "Něco k pití…"
"Nic není!" Vyhrkla nepříjemně.
Nelly přistoupila blíže k pultu a zadívala se na vitrínu za ní,která byla plná různých nápojů.
"A tohle je … ?"
"Jen pro hosty!" Odfrkla babka.
Nelly si odkašlala a šeptla Markovi : "Měli jsme vzít ten samopal…"
"Klid…Půjde to i jinak." Šeptl ji Mark a přistoupil k hospodské.
"My jsme taky zákazníci.Dobře zaplatíme.Takže pokud byste mohla…"
Ani nedopověděl,co chtěl říci a hospodská na něj vytáhla revolver.
"Nemohla hošánku a jestli do deseti sekund nevypadneš i s tou tvojí bárbínkou,rozsekám ti prdel na cimpr campr!"
Jen co to dopověděla,ozval se zvuk pojistky a hospodská ucítila na své hlavě hlaveň zbraně.
"Hoď mu tu pistolku a sklapni babko!"
Hospodská Markovi s naštvaným výrazem dala zbraň a Nelly cestou ven ještě vzala pár lahví alkoholu.
"Prej,jde to i jinak…" Uculovala se Nelly a Mark se ještě pořád vzpamatovával.
"Proč jsme tam ksakru úbec šli?!"
Nelly : "Chtěla jsem se přesvědčit,že tam ještě je…." Usmála se. "Je."
Když se vrátili k autu,nebyl tam zas David.Mark ho chtěl jít hledat,jenže Nelly měla na spěch.Ujistila ho,že ho potom najdou a jeli kus za město.Zastavili v tmavé uličce naproti modrému náklaďáku a čekali.
Asi po hodině a půl,když už se oběma pomalu zavíraly oči,spatřili opodál černou postavu.Byl to John…už tak opilý,že se sotva sunul k náklaďáku.Pár minut se snažil vlézt dovnitř a když se mu to konečně povedlo,svalil se na sedadlo a usnul.
Jen se tak stalo,město zahalila hustá mlha.
Sunula se pomalu od země dál a čím dál výš.
Mark se zvláštním pocitem u srdce zarytě mlčel a pozoroval Nelly.
Ta se ani nehnula.Nemrkla.Nekýchla,nevzdychla...NIC.
Jen se upřeně dívala před sebe.
Jakoby přes tu mlhu viděla.Jakoby věděla,co se právě v tom náklaďáku děje.
Po chvíli zafoukal studený vítr a mlhu odvál do dáli,ale s ní i Johna.
"Kde je…?" Zeptal se tišším váhavým hlasem Mark,ale Nelly mu neodpověděla,jen nastartovala,rozsvítila přední světla a jela pryč.
Projížděli různé ulice,nahlíželi do domů,barů,ale nikde nemohli nalézt Davida.
"Možná se vrátil pro motorku… a odjel…" Řekla Nelly,ale v jejím hlasem bylo slyšet,že tomu sama nevěří.
Když přijeli do lesa a odhrnuli listí,motorka tam stále byla.
Mark Davidovi volal celou noc,ale nikdo to nebral,až nakonec s telefonem v ruce usnul.
Druhý den ráno byl jako na trní.Měl takový strach,že to ani slovy popsat nelze a ještě ke všemu to dával za vinu sobě.
Jak tam mohl nechat vlastního bratra samotného ?!
Všechny Nellyny útěchy byli k ničemu.
Neposlouchal ji.Ani ji nechtěl poslouchat.Nešlo to.
Nelly ho nechala chvíli samotného,viděla na něm,že to potřebuje,ale nebyla si jista,že se nepokusí o nějakou hloupost,a tak když odcházela,ho pro jistotu zamkla.
Mark si toho ani nevšiml.Jen nervózně přešlapoval a mačkal ve své dlani mobil.
Když se Nelly vrátila už nesla noviny s velkým tučným nápisem :
* Vrah znovu útočil ! *
A hned pod ním byla fotka Johna.
"Další je mimo hru…" Oznámila dětským hláskem Nelly.
"Hm.." Zabručel podrážděně Mark a jen letmo přeletěl jeho pohled po novinách.
Než se mezi ty dva stačilo vetřít ticho,sálem se ozvalo hlasité mobilní vyzvánění.
Mark : "Davide?!?" Hbitě zvedl telefon.
"Jak to myslíš…? … Cože? … Ale proč si ani…?"
Zmateně kladl otázky,jednu přes druhou a pak překvapený zavěsil.
"Tak co?" Zeptala se zvědavě Nelly,která se rozvalovala na pohovce a pomalu pokládala nohy na menší dřevený stolek.
Mark k ní udiveně šel a jen utrousil : "Nic mu není…"
Nelly : "Vypadáš překvapeně?Něco se stalo??"
Mark : "Ne..Jen byl.." Ztichl a trošku se zamyslel. "Radši to nech být…"
Svalil se k Nelly.Sjel trošku níž a položil si hlavu na její klín.
"Jak ještě dlouho…?" Šeptl a zavřel oči.
"Už moc dlouho ne…" Jemně ho pohladila po tváři Nelly.
V tu chvíli se ozval tichounký zvuk … a druhý.To malé kapky z vody narážely do střech.Čím dál víc,až z toho byl celý orchestr…
A když ustal,vydali se na další cestu…
"Co bude až to skončí…?" Utrousil Mark.
"Jak…to myslíš?"
"Až je všechny zabije…co potom?"
"Pak…" Zamyslela se Nelly. "Pak už nebude nic…"
"Takže se vrátíme domů a budeme předstírat,že se to nestalo?" Řekl trošku podrážděně Mark a Nelly mu to,i když nerada,odkývala.
"A kam se vrátíš ty…?" Zeptal se tiše.
Nelly tato otázka zaskočila. "Já…asi…půjdu zpátky…"
"Kam zpátky?"
Nelly smutně řekla : "Tam…"
Už v tu chvíli Marka napadla jistá otázka,ale neměl dost odvahy se na to Nelly zeptat.Celou cestu mu to leželo v hlavě,až zastavili u starého motelu.
"Běž zaplatit pokoj.Jednu noc."
"Ještě se ani nezačalo stmívat…Můžeme jet dál." Namítl Mark,ale Nelly jej odbila : "Běž a nemel!"
Cestou,jak šel k recepci,přemýšlel o tom,jak je Nelly náladová.Občas mu připadalo,že je to ta nejúžasnější dívka na světě,někdy se jí bál a v takovýhle chvílích mu lezla pěkně krkem!
"Dobrý den.Jeden pokoj,prosím."
"Dobrý den.Jednolůžkový?" Zeptala se starší paní.
"Ne…dvě lůžka prosím."
"Ou…" Špitla potichu,když koukala do knihy. "Máme už jen jednolůžkové pokoje a s manželskou postelí…?"
"Ehm…" Mark nevěděl,co teď.
"Je to?" Nelly se hrabala v kufru a vytahovala velké batohy.
"Noooo…"
"Co no?" Zarazila se.
"Mají už jen jednolůžkové a nebo…"
"Co?"
"Manželskou postel…"
"Potřebuju být s tebou v pokoji…Vem tu manželskou." Řekla rázně.
"Dobrý den." Mark se vrátil k recepci.
"Dobrý den,vybral jste si?"
"Ano…tu manželskou…"
"Prosím…" Podala mu klíč. "Víte…bylo by to zvláštní,kdyby jste se svou přítelkyní byli každý v jiném pokoji." Utrousila s úsměvem.
"Přítelkyní…Ne.My nejsme…"
"Jsme snoubenci." Připletla se k nim Nelly.
"Cože?" Šeptl Mark a Nelly se k němu přitiskla.
"Blahopřeju." Řekla nadšeně recepční. "Moc vám to spolu sluší."
"Děkujeme." Usmála se Nelly. "Půjdem lásko?"
"Jasně…" Vyhrkl zmateně.
Jen co se zabouchly dveře od pokoje,Mark spustil : "Snoubenci?!?!"
"Klídek…Buď rád,že nám to spolkla."
"Jo…" Přešlapoval od rohu k rohu. "A proč tu vlastně jsme?"
"Večer je tu slavnost.Budou tam všichni z okolí."
"Hádám,že i Elizabeth…"
"Né tak docela…Spíš její vrah,Thomas,nenašla jsem jeho bydliště,nic kde by se zdržoval,musíme ho sledovat."
"Hurá…" Povzdechl si Mark.
"Trochu života do toho umírání!" Usmála se na něj Nelly. "Užívej si zásnuby."
"Blbko!" Smál se.
Večer,když vyšla Nelly z koupelny,byl Mark ohromen dvěma věcmi.Za prvé,jak jí to sluší.Měla vysoké hnědé boty,krátkou sukni a dámskou košili s vestou.A za druhé…Jak u sebe dokázala schovat 2revolvery a menší samopal.
"Kdyby něco,vzala jsem radši i pár nožů…"
"A ty sis dala kam?"
Nelly se jen usmála. "Na." A dala Markovi stříbrnou zbraň.
"Počkej!" Držel jí jak svatý obrázek. "Tohle já…"
"Pro případ nouze…třeba ji nebudeš potřebovat…"
Mark si jí dal dozadu,zakryl košilí a šli.
"Vidíš ho?"
"Počkej…jasně,akorát detail…Neřekla jsi mi,jak vypadá?"
"Promiň…Takovej plešounek…"
Mark se ušklíbl a Nelly na něj přísně pohleděla.
"Promiň,znělo to vtipně…" Snažil se potlačit smích,ale moc mu to nešlo.
"Támhle je…" Pohlédla na Marka. "Zůstaň tu,zkusím ho vylákat pryč…" Zmizela jako vítr,že Mark nestačil říct ani slovo.
"Ahoj…" Přistoupila k Markovi mladá pohledná dívka.
"Ahoj…" Pořád koukal na Nelly,jak flirtuje s "plešounkem".
"Jsem Elizabeth." Představila se.
Mark na ni pohlédl a ihned ji poznal.
"Chci ti jen poděkovat…že mi pomáháš…" Usmála se.
Mark na ni hleděl jako opařený.
"Ty…jsi…" Koktal.
"Pamatuj,že ať se stane cokoli,má pomsta je spravedlivá…"
"Dobře…" Vyhrkl a Elizabeth zmizela mezi ostatními lidmi.
Když se otočil za Nelly,už tam nebyla ani ona,ani plešatý muž.
"Ksakru…" Běžel na místo,kde byli.
Všiml si jich,šli do lesa.
Než k nim ale doběhl,plešatého muže stáhla Elizabeth hluboko mezi stromy.
"Marku…"
"Jsi v pořádku?" Optal se starostlivě.
"Ano…" Odpověděla Nelly a periferním viděním zahlédla nějakého muže.
"Viděl nás." Chytla Marka a běžela s ním za tím neznámým.
"Co chceš dělat?"
"Máš tady tu zbraň?"
"Nelly!"
"Musíš Marku!Prosím…Běž,jsi rychlejší!Udělej to pro ni…!"
Hleděla na něj tak smutně,že Mark nemohl říct ne.Běžel za tím mužem,stáhl ho do tmy a zmáčkl spoušť.Hlavu měl plnou výčitek,ale věřil,že nebylo vyhnutí.K Nelly se vrátil zakrvácený.Ta ho objala.
"Děkuju…"
Cestou do pokoje je vyrušila recepční.
"Dobrý večer…" Zarazila se,když uviděla Markovu košili. "To…"
"Ksakru…" Špitla potichounku Nelly a už sahala po pistoli.
"Znám jeden trik možná by vám to pomohlo…" Nabídla se recepční a Nelly se zarazila.
"Víte,jednou mi polili vínem šaty z půjčovny a tohle mi poradila kamarádka.Vezměte klasickou sůl,citrón…"
Popisovala jim to tam a Mark si jen oddychl.Nelly oddálila ruku od zbraně a nasadila svůj typický úsměv.
"Děkujeme…Chtěli jsme tu košili vyhodit,tak to alespoň zkusíme.Tohle je hold můj nešika." Lehce Marka políbila. "Dobrou noc."
"Dobrou…" Rozloučila se recepční a Nelly i s rudým Markem vlezli do pokoje.
"To bylo o fous…" Usmála se Nelly a svalila na postel.
"To jo…"
Oba se umyli,převlékli a vlezli do postele.
"Dobrou…"
"Dobrou…"
Zhasli a v pokoji nastalo hrobové ticho.
Po chvilce Nelly utrousila : "Nemůžu spát…"
"Já taky ne…" Sedl si a rozsvítil.
Nelly se k němu přisunula a opřela si hlavu o jeho hrudník.
"Nelly…?"
"Vadí ti to?"
"Ne…Jen…" Mírně koktal.
"Neboj,nechci tě znásilnit…" Zasmála se Nelly,ale Mark zvážněl.
"Víš,občas…když mě zrovna nepeskuješ jako malý dítě…a nemáš u sebe revolver…granát…samopal nebo dynamit…tě mám rád…"
Nelly se zvedla.Posadila se na Marka,čelem k němu a dívala se mu hluboko do očí.
"Já tebe taky…" Usmála se.
I Mark se usmál.Pohladil ji po tváři a pak chytl za boky.
"Víš…Mám tě…víc než rád…"
"Už mlč…" Políbila jej.

-Druhý den ráno-

"Dobré ráno…" Usmála se.
"Dobré…" I Mark se usmál.
"Jak se cítíš?"
"Na to,že jsem spal s mrtvolou…Dobře!" Jemně ji políbil.
"Musíme už jít…"
Vstali,oblékli se,rozloučili se se starou recepční a jeli dál.
"Nelly…"
"Ano?"
"Už dlouho se tě chci na něco zeptat…" Cítil,že teď je na to ta pravá chvíle.Zastavil na kraji silnice a spustil: "Jak jsi zemřela?"
Nelly se zarazila.
"O tom…není důležité mluvit."
"Prosím…?"
Nelly zesmutněla. "To už je dlouho…Jela jsem ke strejdoj na farmu.Pomoct mu.Jenže jednou v noci přišli lupiči…,strýc je chtěl zastavit,a tak ho zabili…"
"Viděla jsi to…?"
"Ano…Pak si mě všimli…"
Mark ji chytl za ruku.Věděl,co následovalo,nepotřeboval to slyšet.
"Děkuju…"
Nelly jen kývla hlavou a řekla,ať už jede.
Po pár minutách Mark poznal kam jedou.
"Tady doprava." Řekla Nelly a Mark hned vyhrkl : "Tam je…"
"Marku…Teď mi musíš věřit…"
Mark prudce sešlápl brzdu.
"Myslím,že teď mi musíš něco vysvětlit?!"
"Ty víš,proč tam jedeme…" Hleděla na něj smutně. "Už zbývá jen jeden…"
"Ne…to není pravda!"
"Marku…" Chtěla jej pohladil,ale on uhnul.
"Promiň,ale tohle…to nejde…" Vyskočil z auta.
"Marku!!!" Vykřikla Nelly,ale během chvilky byl pryč.
"Ksakru!"
Přelezla k volantu a jela dál.
Zastavila před ohromnou budovou.
Z kufru vytáhla zbraně a oblékla si uniformu opraváře.
"Dobrej,jdu sem na tu elektriku."
"Dobrý den,sedmé patro…" Vpustila ji do budovy ochranka.
Nelly ale jela do osmého.Tam byla jen jedna kancelář a v ní … poslední muž,kterého měla dopravit z budovy,do nedalekého lesa.
"Zase vy?"
"Dobrej…" Nelly proti němu vytáhla zbraň.
"Počkejte…" Zvedl ruce nad hlavu. "Jestli chcete peníze…?"
"Peníze nechci…Víte,proč jsem přišla…"
Najednou Nelly uslyšela,jak někdo za ní také vytáhl zbraň.
"Marku…!" Řekl nadšeně druhý muž.
"Odlož to Nelly…"
"Víš,že to nikdy neudělám…"
"Nemůžu ti dovolit,abys…"
"Chápu to,ale on je vrah…Zaslouží si to…"
"Je to můj bratr!Nemůžu…ti to dovolit."
"Tak to mě budeš muset zabít…" Řekla Nelly smrtelně vážně,ale také smutně.
"Udělej to Marku…" Povzbuzoval jej David. "Vysvětlím ti to…"
"Odpusť mi to…" Šeptl Mark a po tváři mu uklouzla slza.
"Sbohem…" Stačila ještě říct Nelly.
Pak Mark zmáčkl spoušť a ona spadla na zem.
Všude byla krev.
"Pojď!" Pobídl ho David.
"Ne…" Šel k Nellynu tělu.
"Marku!Musíme jít!" Naléhal na něj.
"Davide já nemůžu!" Sklonil se a vzal jí do náručí. "Musel jsem si vybrat mezi bratrem a ženou,kterou miluji…Ať bych si vybral kohokoli…v obou případech by můj život ztratil smysl…chápeš?"
"Tvůj život ztratil smysl…?"
"Ano!!!" Plakal Mark celý od krve.
"Pak ti to ulehčím…" Řekl David zlomyslně a vytáhl proti němu revolver.
"Davide…" Uvědomil si,že to jeho měl zabít,ne Nelly.Ale už bylo pozdě. "Tak do toho…" Položil Nelly zpátky na zem a rozpažil. "Střílej!"
David odjistil pojistku a chtěl střílet…Najednou se v místnosti ale objevila Elizabeth.Naplnila svou pomstu.
"Teď už je konec…" Řekla s úsměvem Líza.
"Ano…Konec." Opakoval Mark a hleděl na revolver kus od něj.
Natáhl se po něm.Přisunul si hlaveň k čelu.Odjistil pojistku.Ještě naposledy pohleděl na Nelly,která ležela v obrovské kaluži krve,a chtěl ukončit svůj život.
"Marku?" Vyrušila jej Elizabeth.
"No…?"
"Nechceš se zabít,že ne?"
"Teď už můj život stejně nemá cenu…"
"Aha…a není to kvůli tomu,že si zabil Nelly,že ne?"
"A kvůli čemu asi!Ona byla vším,co sem měl a já ji ublížil!Nemůžu se na sebe ani podívat!!!"
"Neber to tak tragicky…" Usmála se. "Možná ti dá facku,ale nijak moc se podle mě zlobit nebude…"
Mark nechápal o čem to mluví,když si všiml,že se Nelly probouzí.
"Co to…?"
"Přemýšlej…Jak chceš zabít někoho,kdo už mrtvý je?" Usmála se a odešla tam,kde našla klid.
"Nelly…?"
"Blbečku…" Vyprskla trochu krve. "Docela to bolelo…"