Leden 2010

7.část - nová rodina

31. ledna 2010 v 16:51 | Anetka |  Nina1

Je tu sedmý dílek :) Střídá se tu rozhovor Niny a Thomase,Melisi a Michaela a taky Marka a Johna-nová postava.Tak snad se bude líbit.Hezu čtení :-*

"Co tu děláš?"
"Jak milé.Mohl jsi říct třeba - Rád tě vidím,Johne. - nebo - Jsem poctěn tvou přítomností. - ale tohle je lepší."
"Rád tě vidím,jen jsem tě nečekal…" Řekl Mark a odhodil ručník,kterým si sušil vlasy,na křeslo.
John se jen usmál : "Co se stalo…?"
"Co by se mělo stát?" Šel ke stolu a ze skříňky nad ním vytáhl skleněnou láhev plnou rudé krve.
"Nic,jen vypadáš tak nějak…"
Mark přisunul dva zlaté poháry,přesně do jejich poloviny nalil krev a přistoupil k Johnovi.
"Jak?" Podal mu pohár.
John se napil.Jen doušek,ale v ústech jej měl dlouho.Vychutnával si ho.Poté zhluboka vydechl,jako po namáhavém závodě,který vyhrál.
"Jako by jsi byl ten nejšťastnější a zároveň nejsmutnější upír na světě…"
"To moc nechápu…" Řekl Mark a napil se.
"Já taky ne…"

-

"Toru je upíří rod žijící nedaleko od nás…" Odpověděl Thomas Nině pouze na jedinou otázku.
"Proč mi to nechcete říct?" Ptala se Nina a oči se jí začínaly lesknout. "Kdo je Elizabeth…?A proč mě tu držíte?!"
"Nino…" Pověděl tiše Thomas.
Michael mu jen šeptl : "Nechám vás tu o samotě…" a odešel.
"Ona byla má matka,že ano?!" Vykřikla Nina a po tvářích jí stékaly slzy.Jedna za druhou.
"Nino…" Opakoval a chtěl ji obejmout,ale ona jej odstrčila : "Nechte mě!"
"Tak krásná dívka jako ty,by neměla plakat…"
"Já si můžu dělat,co chci!"
Plakala čím dál víc a Thomas nevěděl,jak ji utěšit.Nemohl se dívat,jak se trápí,a proto jí řekl pravdu a doufal,že to bude její útěcha.
"Byla to tvá matka…"
Nina zpozorněla.
"Ona - vypadáte skoro stejně."
Usmál se,ale v očích měl smutek.
"Kdo byla…?" Vzlykala,ale slzy jí ubývaly.
"Jen člověk,i když mnohem víc…alespoň pro mne."
"Pro vás…???" Utřela si mokré tváře.
"Ano." Podíval se na ni zvláštním pohledem.Váhavým a plným tajemství.
Nina napjatě čekala,co poví,i když to už někde hluboko v sobě věděla.
"Byla to má…milenka…"
Tyhle slova jí vše vysvětila.Ještě chvilku byla tiše a jen poslouchala zrychlený tlukot svého srdce,a pak se začalo zpomalovat.
Nina se na něj podívala,na svého otce.Vždy ho chtěla poznat,ale teď nevěděla,co udělat.
"Jsi…opravdu…?" Ani nevěděla,proč se ptala,byla si jista,možná to chtěla jen slyšet.

-

"Michaele!" Ozval se ženský hlas,a když se za ním otočil,uviděl,komu patří.
"Meliso?"
"Kde je Thomas?Nemůžu ho nikde najít…?"
"Teď nemá čas."
"Stalo se něco?"
Michael chvilku mlčel a pak jen utrousil : "On ti to pak poví…sám…"

-

Mezitím co Thomas ukazoval Nině její nový pokoj a Michael se snažil ztratit Melise,rozhovor mezi Markem a Johnem pokračoval…
"Stalo se to dnes,že ano?"
Vyzvídal John a palcem přejížděl po okraji skleničky.
"Co se stalo dnes?"
"No to mi pověz ty…" Smál se s rebelským pohledem,ale Mark zůstával v klidu.
"Nevím,o čem to tady blábolíš…"
Dopil skleničku a položil ji na stolek.
"Musím jít,uvidíme se zítra…"
John mu to jen odkýval a nechal ho jít ke dveřím,až tam se ho zeptal na otázku,která ho napadla už jako první,ovšem trošku rafinovaně.
"Jdeš za ní?"
Mark se zarazil.Chvilku mlčel a John věděl,že má vyhráno.
"Takže v tom je upírka!"
"Ne."
"Ale jo,jo!Jaká je?Znám ji?"
"Žádná upírka v tom není!" Rozčílil se.
"Nepovídej…" Řekl klidně a pomalu. "Mě to můžeš říct…" Přesvědčoval ho.
Mark jen potichu odpověděl : "Já vím." A odešel.

V tu chvíli odešel i Thomas,jenže od Niny.Bylo by ode mě hezké,kdybych napsala,že k sobě našli cestu,že ji Thomas přijal jako svou dceru a ona jej jako svého pravého otce,jenže to bych lhala.Pravda byla taková,že k sobě neměli naprosto žádný vztah.Neznali se.Nevěděli jak s tím druhým mluvit,o čem?Ani jak se k němu chovat.


6.část - v koupelně

30. ledna 2010 v 17:29 | Anetka |  Nina1

Hezké čtení :)

Ozval se zvuk dveří a dovnitř někdo vešel.Nina se lekla a rychle k sobě nahrnula co nejvíc pěny.
Byl to Mark,mladík s nímž se již setkala,ale zdálo se,že si ji nevšiml.Stál k ní zády.Nina nevěděla,co dělat.Než se vzpamatovala,Mark si už svlékl košili.Spadla na zem a on se krátce protáhl.Nina byla potichu jako miška,ani se nehla a jen ho tiše sledovala.

Nevěděla,jestli je to u upírů normální,ale ve srovnání s člověkem měl velice dobře vypracované tělo.Byl to sen každé ženy.Vysoký s dlouhýma černýma vlasama pod ramena a tajemnýma očima,kterým žádná neodolala.

Unaveně vzdychl a začal si rozepínat pásek.Nina slyšela jen něco jako cinknutí a šustění.Bylo jí čím dál větší teplo a zdálo se jí,jakoby ztěžknul vzduch.Tváře jí pomalu rudly a oči chvilkami uhýbaly ke zdi či do vody.

Otočil se.Jenže nespatřil nic jiného,než hladinu zaplněnou sněhobílou pěnou.Nina se totiž hned,jakmile se začal otáčet,ponořila pod vodu.Ani nevěděla proč.Možná by bylo lepší kdyby ji uviděl a celé to již skončilo.Ale teď už bylo pozdě.

Mark vytáhl pásek a položil ho na kamenný stůl do lístků růží.Mezitím se Nina rychle nadechla a znovu ponořila.Po té si mark odložil i kalhoty a pomalými kroky vstoupil do vlažné vody.Zaplaval si pár temp k zadní části vany a opřel se o zeď.Nina nevěděla,kde přesně je,ale tušila,že nebude daleko.Musela se dostat pryč.Plavala k okraji a tam čekala.Docházel ji vzduch.Teď potřebovala štěstí a zřejmě ho také měla,protože když se vynořila,Mark odpočíval se zavřenýma očima!Potichu vyběhla schody a zdálo se,že je po všem,když se klidným hlasem ozvalo : "Ty jsi Nina,že ano?" Mark otevřel oči a ty prozrazovaly,že o ní celou dobu věděl.

Nina zrudla jak rajče,zkřížila ruce na hrudníku a prudce se otočila.
"Nemáš se za co stydět…"
"Otoč se!" Křičela rozčileně a trochu vystrašeně.
"Víš,že jsi mi ještě neodpověděla?" Chvilku bylo ticho. "Snad se doopravdy nestydíš…?!" usmíval se jako malý a pomalu se přibližoval ke schodům.
"Kde mám šaty?!" Zmateně se dívala kolem sebe,ale nikde je neviděla.
"Teď je nepotřebuješ…"
"Co Chcete?!" Začínal jí děsit.
"Nic,jen mít chvíli společnost."
Vystoupil po kamenných schodech až k Nině.
"Upíři nejsou moc přátelský druh…"
Uchopil ji zezadu za pas a pomalu ji k sobě přitiskl.
"Jenže mi někdy cesta samotáře nevyhovuje…"
"Děvku ti dělat nebudu!!!" Chtěla jej od sebe odstrčit,ale o to silněji ji pak tiskl.
"To od tebe ani nechci…" Šeptl jí do ucha. "Kdybych tě chtěl,vzal bych si tě rovnou!" Pustil jí a odešel zpět do vany.
To Ninu překvapilo.V tu chvíli z ní spadl všechen strach a zřejmě pochopila,jak to myslel.Možná i trochu litovala,že se nezachovala lépe.
Mark už na ni ani nepromluvil,ani se na ni nepodíval.nevypadal,že by byl rozhněvaný,spíše jen smutný.
"Můžeme si promluvit večer…"
Vyhrkla Nina a Marka to mile překvapilo.
"Ale oblečení…" Usmála se,ještě pořád trošku rudá,a odešla.
Šaty našla hned za dveřmi.Rychle je na sebe hodila a mířila si to chodbami k Michaelovi.


Ty chodby ji mírně děsily.Byly dlouhé,spojovaly se i rozdělovaly,ale zdálo se,jakoby neměly konce.Stěny byly hrubé,bez oken,jen po každých pěti metrech na nich visel svícen s jednou nebo dvěma svíčkami,proto tam byla převážně tma.Vždy jsi věděla,kam jdeš,ale né vždy jsi si mohla být jistá tím,na co šlapeš.Zem nikdy nikdo neviděl a ani se o to nepokoušel.

Když se Nina dostala k Michaelovi,čekal tam na ni i Thomas.Chtěl ji zavést do jejího pokoje,ale Nina měla nejdříve pár otázek.Chtěla v tom mít už jasno.Ptala se,co od ní čekají,proč se o ní úbec starají,na Elizabeth i co nebo kdo je Toru.

5.část - rodina

29. ledna 2010 v 11:02 | Anetka |  Nina1

Thomas dojde při rozhovoru s Ninou k tématu - rodina - a ona si po té vzpomene na své dětství... Příjemné čtení :)

"Odkud pocházíš lidské mládě?" Tázal se Thomas a posadil se naproti ní na malou stoličku.
"Lidské mládě…?" Dívala se na něj vytřeštěně. "Jsem Nina."
"Jistě…" Pousmál se. "A tvé - příjmení?"
"Neznám ho.Neznám rodiče…"
"Vyrůstala jsi sama?"
"Ne,přinesla mě prý nějak…Proč se ptáte?" Znervózněla.
"Já…" Zhluboka se nadechl. "Znal jsem tvou matku." Vstal a šel k Michaelovi.Něco mu šeptal a pak odešel,i když podle Niny jejich rozhovor neskončil.
"Odkud ji znáte?Počkejte!Kdo jste?!"
"Nechám ti napustit vanu…" Řekl Michael,ale Nina ostře namítla : "Nechci se jít koupat ! Chci vědět,co se tu děje?!"
"Brzy se to dozvíš.Teď by sis měla odpočinout."

-

"Mám tě ráda jako vlastní…Nino."
"Já vím,ale…vyprávěj mi o tom…" Škemrala malá holčička.
Tento příběh poslouchala raději než kteroukoli pohádku na světě.
"Tak dobře." Usmála se žena a dítě se zachumlalo do postele.
"Stalo se to přesně rok po tom,co jsem se vdala.Slavila jsem s tatínkem výročí.Byli jsme doma,všude byli zapálené svíčky a my popíjeli víno.Dobré červené.Z ničeho nic začala bouřka.Taková,která se neděje každou chvíli.Venku nebylo vidět na krok a po chvilce se k dešti přidali i kroupy…"
"Ale bylo léto…" Šeptla holčička.
"Ano,o to víc to bylo zvláštnější.Tatínek mi říkal,ať zůstanu doma,ale já měla venku prádlo a vždycky jsem byla hrozně tvrdohlavá.Rychle jsem s košíkem běžela ven a sbírala prádlo.Když sem se pak vracela,nemohla jsem otevřít.Položila jsem si košík plný prádla a volala taťku.V tom jsem uslyšela ženský hlas,říkal - postarej se o ni - když jsem se otočila,jen sem zahlédla tmavou postavu.Najednou se otevřely dveře.Popadla jsem košík a šup do domu.Až tam jsem si všimla,že ten košík je o něco těžší.Leželo v něm malé miminko,holčička."
"To jsem byla já!"
"Ano - Adoptovali jsme si tě…a to už je konec." Políbila Ninu na čelo. "Dobrou." Zhasla a odešla.

-

Nina otevřela oči a vzdychla si : "To už je dávno."
Ležela v horké vodě plné pěny a přemýšlela nad tím,co Michael s Thomasem říkali a asi jí došlo,kdo byla Elizabeth.
"Áááá!!!" Ponořila se celá do vody.Chtěla na chvíli utéct všem problémům a starostem.Vyskočila a zhluboka se nadechla.
"Tady to není vana,ale koupaliště!" Se smíchem si to prohlížela.

Bylo to opravdu obrovské.Ve předu byl dlouhý kamenný stůl,na němž ležely okvětní lístky bílých růží.Asi metr od stolu už byla voda.Schody do ní našla na obou stranách.Prostředkem vedla kamenná cestička,rozvětvovala se a uhýbala snad do každého koutu vany.Z prostředku stropu visel obrovský lustr a na zdech se střídaly staré svícny s otvory,kudy přitékala voda.Celá místnost byla šedá a poměrně tmavá,působila záhadně a možná i záhadná byla.

Vanessa

29. ledna 2010 v 10:59 | Anetka |  Nina postavy

Vanessa přijede do upířího městečka jako zástupce rodu Toru,aby usoudila,zda-li by byli dobrými spojenci.Po té,co Nina upoutá její pozornost,se rozhodne v městečku pár dní zůstat...

Je to také upíří čarodějka,ale svou moc používá jen pokud je třeba.

Mark

29. ledna 2010 v 10:53 | Anetka |  Nina postavy

Mark je jedna z hlavních postav.
Je to syn Thomase a budoucí vůdce jejich rodu.Aby se tak ale stalo,musí se oženit,problémem je,že miluje Ninu,svou nevlastní sestru.

4.část - vracející se vzpomínky

27. ledna 2010 v 16:30 | Anetka |  Nina1

4.dílek :P :D Hodně se tu střídají vzpomínky s součastností a taky se tu objeví nová postava,prozatím je pro nás neznámá...Hezu čtení :)

Parkem v pravý úplněk se rozléhal dívčí smích a já jen tiše pozoroval štěstí těch dvou.V té době Thomas ještě neměl ani vrásku na čele,ani šedivý vlas.V té době jsem neměl ani já šedivé vlasy,či vrásčité čelo.Ale to už je dlouho,před mnoha lety.
"Elizabeth…" Tiskl k sobě Thomas dívku,jakoby kopii Niny a ta ho něžně políbila…

-

"Kdo je Elizabeth ?"
"Cože??" Vzpamatovával se Michael.
"Řekl jste mi tak…" Trošku nervózně se ptala. "Kdo je to…?"
"Nikdo." Odbyl ji.
I když byla Nina velmi zvědavá,už se neodvážila znovu zeptat.Pořád počítala i s možností,že ji mohou zabít,a proto zůstala,alespoň prozatím,potichu.

-

"Nemůžu mu to říct…"
"Ale Elizabeth…" Uklidňovala ji neznámá žena - N - "Bude mít určitě radost."
"Já vím…" Říkala Elizabeth s úsměvem na rtech,ale i se slzami v očích. "Jenže teď má tolik práce a navíc…"
"Já vím…" Soucítila s ní N.

-

Michaelovy vzpomínky přerušilo klepání na dveře.Oba věděli,kdo tam je a možná právě proto mu tak trvalo,než Thomase vyzval dál.Dveře se začínaly otevírat.
"Potřeboval jsi něco…?" Ozvalo se za nimi.
Michael neodpověděl,jen tiše s pocitem nejistoty sledoval dveře a čekal,jak bude Thomas reagovat,až uvidí Ninu a zdalipak ji úbec pozná.Na malou chvilku zaváhal,zamyslel se,co když v ní neuvidí Elizabeth,co když se mýlí a je to opravdu jen obyčejná lidská dívka.Pak se na ni ale podíval,na její oči a tmavé dlouhé vlasy.Nebyla obyčejná…

Dveře se otevřely a Thomas vstoupil do pokoje.
"Toru již napsali…" Konstatoval a upřeně se díval do dopis,jenž držel v rukou.
Michael jen ztěžka pootevřel ústa a čím dál silněji tiskl jeden z čtyř sloupů postele.
"Toru??" Zeptala se nechápavě Nina.
V tu chvíli Thomas odtrhl svůj pohled od dopisu.Ten dívčí hlas v něm vyvolal dávné pocity a ta tvář šťastné,ale i velmi bolestné vzpomínky.Ty,které měly být navždy zapomenuty.Tělo mu ztuhlo.Jeho oči hleděly do jejích,ale přitom vnímaly i její rudá ústa,tvar obličeje,pleť i to,jak si vítr z chodby lehce pohrává s jejími černými pramínky vlasů.
"Michaele…?" Zeptal se tiše Thomas a obrátil k němu svou tvář plnou zmatku. "Jak…?...a…?"
"Nevím,jak se to stalo…" Odpověděl mu Michael už poměrně klidným hlasem. "Našel jsem ji na tržnici…"
Thomas : "Je to člověk?!" Upřel k ní znovu svůj pohled,tentokrát o něco víc vyděšený.
"Ano." Sklonil hlavu k zemi a pustil sloup.
V Thomasovi se míhaly různé pocity.Díval se na Ninu jako na něco podřadného i sobě blízkého a krásného.
"Asi…něco nechápu…" Podotkla Nina.

3.část - seznámení

25. ledna 2010 v 16:44 | Anetka |  Nina1



Mezitím,co byl pryč,si prohlížela pokoj.Vpravo stál starý stůl,který byl stejně jako židle u něj ručně vyřezávaný.Jen o kus dál si všimla černé pohovky,která skoro splývala se zdí a v levém rohu byla přímo obrovská postel na níž leželo snad tisícero polštářů různých velikostí.Nejzajímavější v tom pokoji byla asi rakev,která ležela vlevo,kus od dveří.
Bylo to zvláštní,ale místo,aby v dívce vzbuzovala strach,ji spíše přitahovala.Musela se na ní podívat z blízka.Musela se jí dotknout.Lehce přejížděla po vyrytých růžích na boční straně,když se otevřely dveře a dovnitř vpadl jistý mladík.
"Strýčku??" Zarazil se,když si všiml neznámé lidské dívky.Ta,jakoby ztratila řeč,jen uskočila od rakve.I mladík nenacházel slov.Zůstal stát jako zkamenělý a upřeně se na ni díval.Prohlížel si ji,ale ne jako svou oběť.Možná to způsobil mírný šok,možná v ní viděl něco,co mu chybělo.
"Odešel…" Šeptla a sklonila oči k zemi.
"Ehm…Aha…" Mumlal mladík. "Ty jsi…?"
"Jmenuju se Nina." Pohleděla na něj s mírným úsměvem.
Mladík se zhluboka nadechl : "Já…"
"Marku?!" Přerušil ho Michael. "Co tu děláš?"
"Chtěl jsem…"
"Teď nemám čas." Naznačil mu,že by měl odejít. "Zavolej otce…" Podotkl ještě a zavřel za ním dveře.
Po té položil hromádku oblečení na postel a pobídl Ninu,aby se převlékla.

Netrvalo jí to dlouho.Nedbala na to,jestli má nakřivo mašli nebo kousek šatů zmačkaných.Když se pak Michael otočil,pootevřel ústa,ale nevydal ani slova,i když ho napadalo tisíce lichotivých vět.
Nina vypadala jako princezna.Dlouhé vlasy měla svázané do culíku bílou stuhou.Těsně kolem krku měla stuhu modrou a tutéž na pravé ruce.Bílý korzet s vázáním jen zdůrazňoval její ženské křivky a nadýchaná modrá sukně neměla chybu.Končila jen malý kousek nad jejími kotníky,a tak vynikly i střevíčky.V těch šatech mu ještě více připomínala tu druhou dívku,tu jenž mu uvízla v paměti.

O majitelce blogu

25. ledna 2010 v 16:43 | Anetka |  majitelka

Něco o majitelce tohoto blogísku... :D

Chtěla bych říct,že jsem naprosto normální holka,ale...jsem spíš taká cvoklá :D Na to že mi ee už brzičko 16,mam pořád enom 159!!!A anik ten cenťák mi to nece dát :( Mno aspoň se nemlátim hlavou o strop :D Tenhle rok vycházím,asik pudu na obchodní akademii *já a střední...vtip?:D* Krom toho že píšu,ještě kreslím,jsem mažoretka :P,závislák na music a totální pako na zeměpis :D Já dokážu zabloudit i na záchodě :D:D:D Sama se neumím moc popsat,ale kámojdy nenadávaj,tak zas tak hrozná asik nebudu ;) Kdyby vás něco zajímalo,písněte komentík a já to sem přidám ;)
Na závěr eště foteška...


O mě ???

16. ledna 2010 v 18:49 | Anetka

Ahuj,jen se du pítat,ještě jsem sem nedala rubriku o mě,jestli byste ji upo chtěli?
Jestli jj,tak mi písněte i co by vás o mě zajímalo ;)
Zatim pp Anetka

Bleskovka !!!

16. ledna 2010 v 11:11 | Anetka |  Zábava
1) Ahuj :)
2) Japak je ??
3) Líbí se ti ten obrázek nahoře ??
4) A cop škola ? *taky miluješ tyhle otázky co :D*
5) Kdyby sis měl(a) vybrat : sáňky,běžky,lyže nebo snowboard ?
6) Jaký žánr povídek bys tu ještě chtěl(a) ??
7) Dal(a) sis novoroční předzevzetí ?
8) Jakou máš rád(a) barvu ??
9) Těšíš se na diplomek ?
10) Tak zatim ppp

Info

14. ledna 2010 v 19:27 | Anetka
Ďjá !!! :D Jsem dneska byla na další škole *vybírám střední* ako síla :D Já na střední :D už to vidí!!! Inak jsem zjistila že sem prostě mamlas a nejdou mi tu dělat odrážky na odstavec :( Posune se mi to buď celý -celej ten odstavec- ,nebo se to neposune ubec :( Tak vám to odděluju jen mezerou a příběhy,co jsou zvlášť budu oddělovat takhle :

-

A tu to bude pokračovat :D Snad nw :) Zatim ppp

P.S. Zase další klučina nahoře :D *slint*

2.část - koupě

14. ledna 2010 v 19:17 | Anetka |  Nina1

Je tu druhý dílek,hezu čtení ;)


Byla velmi krásná.Hubenou postavu lemovaly dlouhé černé vlasy,na koncích mírně zakroucené.Měla světlou barvu pleti a o to víc vynikly její narůžovělé tváře.Na obličeji se snad víc než plné skoro rudé rty vyjímaly dvě velké tmavě hnědé oči s dlouhými řasami.

Seděla tam jako kdyby již byla se svou smrtí smířena a s hlavou skloněnou,přes níž jí padaly pramínky vlasů.S nepřítomným výrazem a přeci tak okouzlující,že ji to od ostatních odlišovalo.

"Koupím tu tmavovlásku!" Ozvalo se kus od Michaela.
Ten se hned ohlédl na muže,jenž ji chtěl koupit a snažil se ho přesvědčit,aby mu ji nechal.Ten ho ale odbyl : "Já tu byl první.Je mi líto…" A už si vytahoval pytlík se zlaťáky,když Michael zvolal : "Dám dvojnásobek co on!" Dívka zpozorněla.Druhý upír sumu také zvýšil.
"Čtyřikrát!" "Pětkrát!" Střídali se,až na sebe upoutali pozornost všech okolo.
"Sedmkrát!" Vykřikl Michael,když ho někdo chytl za ruku.Byla to Melisa a nechápajíc se ho ptala : "Co to děláš?Takovou cenu nemá?!"
"Má větší cenu,než si myslíš…"
Melisa se jen sama sebe v duchu zeptala,jak to asi myslel a pak už nepromluvila do chvíle,kdy dorazili zpět na hrad.
"Stejně to nechápu…" Šeptla.
"Nemusíš to chápat,jsou to mé peníze."
"Ale tolik??To je jako vyměnit hrad za polorozpadlou chatrč."
"I chatrč má své výhody…Lépe se tam v zimě topí…" Pousmál se Michael,ale Melisa z něj šílela : "Proč tolik?Co je na ní tak jedinečného???"
Michael mlčel.
Pak se ohlédl za sebe na tu dívku a jen řekl : "Už musím jít,uvidíme se u večeře…"
Chytl ji za ruku a odcházel s ní.
"Michaele?!" Volala jej Melisa,ale marně.

"Kam jdeme…?" Ozval se jemný dívčí hlas.
Michael se zastavil a před očima viděl skoro stejnou dívku,akorát na sobě místo špinavé košile,které sem tam chyběl knoflík,měla krásné společenské šaty a plno šperků.Stála v parku a kladla tu samou otázku…

"Kam…?...Pane??" Ptala se dívka.
Michael jen potichu utrousil z úst : "Elizabeth…?"
"Pane?" Lehce se dotkla jeho ramene a Michael jako by se probral z transu.
"Pojď…" Zavedl ji do svého pokoje.
"Seženu ti nějaké oblečení…Zatím tu na mne počkej." Dívka jen sklonila hlavu na souhlas a Michael odešel.

1.část - Spatření

13. ledna 2010 v 18:10 | Anetka |  Nina1
Tak a máte ho tady ! Snad se vám bude moc líbit :) Když pak písete komentík budu jen ráda ;) Tak hezu čtění ;) Anetka xD

"Už půjdu…" řekl mírně prošedivělý statný upír.
Na sobě měl tmavé sako a něm byly ornamenty vyšívaná zlatem.Už na první pohled vypadal,že patří k těm výše postaveným,ale pořád ne tolik jako ten druhý stojící u okna.To byl Thomas,ale bylo jen málo upírů,jenž ho mohli oslovit jménem.
S mírným úsměvem jen řekl : "Pozdravuj Melisu." A šel se usadit za psaní stůl,plný různé korespondence,která už na něj čekala.Mezitím,než se usadil,druhý upír už odešel.Venku před hlavní bránou na něj čekala o něco mladší žena.
V nádherných tmavomodrých šatech k zemi a malém saku ozdobeném stříbrnou broží.Světle hnědé vlasy měla vyčesány do drdolu a v něm byly i malé perly a pár ozdobných spon.I když už na čele měla pár vrásek a rty mírně popraskané,z jejích očí ještě stále zářil život a nebylo ho úbec málo.Kdo ví,co se za těma hnědýma očima ukrývá?

Svou pomalou a velice elegantní chůzí došla k Michaelovi,onu upírovi,a přivítala jej polibkem na tvář,při čemž utrousila : "Jdeš pozdě…"
"Zdržel jsem se u Thomase." Obhajoval se Michael. "Mimochodem,vyřizuje pozdrav."
"Bylo by mi milejší,kdyby si na mne a našeho syna spíše udělal chvíli čas." Prohlásila smutně,ale přitom i respektovala práci svého muže.
Po té vyrazili do centra města.Ve světle luny se vyjímaly upíří domy,bez oken i komínů,a za nimi se tyčil obrovský gotický hrad.Na jeho věži se právě posunuly ručky a rozhoupal se velký zvon,který začal odbíjet půlnoc.Každý jeho úder zatřásl zemí a po tom posledním se nekonečným lesem,v němž město leželo,ozvaly děsivé výkřiky.Lovci jsou tu.Právě teď začínají upíři s prodejem lidí,jenž byli uloveni.

Michael s Melisou jdou skrz přecpané uličky kolem různých "prodavačů",kteří mají své oběti vystavené na dřevěném pódiu a připoutané železnými pouty.Křičí jeden přes druhého a předhánějí se v prodeji.Jsou jich tam desítky,možná i stovky lidí z různých koutů světa.Se všemi krevními skupinami,barvou pleti i náboženstvím.Každý tam najde,co hledá.

"Počkej!" Zastavila se Melisa.
Toho si ihned všimnul prodavač a upozornil na to upíry před pódiem,kteří ji ihned uvolnili cestu.
"Co tenhle?" Zeptala se váhavě Michaela a přistoupila blíže k mladému muži.Ani nečekala na odpověď a kladla další otázky,i když tentokrát prodavači.
Melisa byla vždy velmi vybíravá,chtěla jen to nejlepší,nic jiného,naštěstí ale jen co se krve týkalo.Michael měl zatím tudíž čas,a tak se porozhlédl po sousedních "obchodech". Neuplynula ani minuta a i Michaelův zájem si získal jeden z lidí.Poměrně malá a velice mladá dívenka.Michael bez rozmyslu,a trochu jak omámený,šel k ní.Když k té dívce přistoupil a pohleděl ji do tváře,nemohl uvěřit vlastním očím.Jeho už dávno mrtvé srdce jako by se v tu chvíli zachvělo.Jeho oči prozrazovaly,jak je zmatený a on nebyl schopen ani promluvit,ani odtrhnout od dívky ten svůj pohled.

Nina <- hl. postava

13. ledna 2010 v 18:07 | Anetka |  Nina postavy

Už od mala je obdařena krásou,ale z "holčičky" se během povídky/románu stane velmi elegantní žena.

Na začátku ...
Později...

Vedlejší postavičky :P

13. ledna 2010 v 17:15 | Anetka |  Nina postavy
Tyhle dost zvláštní bytosti,které,když se nehýbou,vypadají jako plyšáci,řekvapivě patří k upírům.
Každý upír dostane svou vlastní bytůstku,jakmile se začně "měnit".Je to vlastně jeho odraz *v opačném pohlaví*.
Roste s ním a pomáhá mu rozhodovat se.Postupně také nabývá sil ( jako její majitel ) a když dosáhne vrcholu a usoudí,že je její upír schopen samostatně žít a vlavně přežít,zmizí už navždycky...

Nancy patří k Johnovi.
Lucy k Markovi a Alex k Nině.

Pl. hlasujte

12. ledna 2010 v 17:24 | Anetka
Jsem v SONB,tak pl. komu se můj blogís líbí,hlasujte ->> TU <<-

P.S.Pořád sem přepisuje tu povídku a už jí bolí ručičky :P :D:D:D Asik do konce týdne sem hodím 1.část ;) a je tu další chalan,tentokrát mrkací :-* :D:D:D

Anetka*

Píše,kreslí :-*

11. ledna 2010 v 16:06 | Anetka

Ahuj,abyste věděli vzorně písám povídky co mi ručičky a minimozeček stačí :D:D:D Hl.Ninu,tu taky už přepisuju do Pc,tak brzo,brzičko čekejte 1část.Já to píču jako knížku,takže to bude improvizovaně rozdělené :D:D:D Ale snad se bude líbit ;) :-* A výjmečně taky hodně kreslím,protože vám chci co nejvíc přiblížit tu mou představu,jak postavy asik vypadají.

Na závěr ještě pítám,jestlipak někdo nw jak sem dát tu hudbu *dotaz nad příspěvky* ddd a zatim pačko :-* :D

P.S. Ten chalan nahoře k uslintání,že? :D:D:D

Splnil se mi sen !!!

9. ledna 2010 v 18:35 | Anetka

Dneska jsem konečně našla moe vysněný fialkový kalhoty :-* Upo moc moc radost,je lOvuju :-* Mrtě hezu,jsem teď prostě v 7nebi :D:D:D:D

Avatar

5. ledna 2010 v 17:21 | Anetka |  Zábava
Naprosto miluje tenhle film.Nejlepší 2 a půl hodiny mýho života,fakt skvělýýý.Všem,co ho neviděli,jen doporučuje :-*