Elizabeth 1/3

6. září 2009 v 17:12 | Anetka |  Elizabeth1
Byla sobota jako každá jiná a mladí lidé se scházeli v různých klubech,na diskotékách i koncertech.Pili,bavili se a tančili,až se noc chýlila ke konci.I když nechtěli,museli se rozloučit a každý jít svou cestou.Kdo ale mohl vědět,že to bude poslední cesta,kterou Elizabeth půjde.
Elizabeth byla teprve sedmnáctiletá dívka s dlouhými tmavě hnědými vlasy a překrásnýma očima.Měla je celé modré jako letní obloha a řasy neuvěřitelně dlouhé.Velmi hubené,ale i přes to výrazně ženské tělo bylo mírně opálené a jemné.
Tu noc šla domů jako všichni ostatní,jenže ona jediná bydlela až na druhé straně města.Ale i když byla tma,nebála se.Chodila tam tudy každý den a nikdy se jí nic nestalo.
Avšak tentokrát narazila u parku na skupinku starších chlapců.
Bylo vidět,že už měli něco vypito,a tak je Elizabeth jen trochu rychleji prošla.
"Hej!" Ozvalo se z ničeho nic.
Líza se otočila a uviděla velkého svalovce,který neměl na hlavě ani vlásek,jak si to míří přímo k ní.
"To ani nepozdravíš?" Sotva mluvil a pohupoval se,div nespadl.
Jeho výraz Lízu děsil a navíc z něho byl cítit alkohol,proto pomalu couvala a pak šla dál domů.
"Tak to jí budeme muset naučit slušnému chování!" Křičel za ní a jeho přátelé se začali smát.
"Dáme ji malou lekci!" Prohlásil černovlasý muž a rozeběhl se za ní.
Elizabeth běžela co jí nohy stačily,ale mezitím to třetí oběhl a překvapil ji zepředu.
Teď neměla kam utéct.
"A co budeš dělat teď ?!" Smál se svalovec a černovlasý muž ji chytl kolem pasu.
"Pusť mě!!!" Křičela a kopala kolem sebe.
"Tohle ti nepomůže!" Hodil ji na zem.
Přitom ji spadl batoh z ramene a vysypal se.Elizabeth rychle popadla mobil,který ležel kousek od ní,podlezla blonďáka a utíkala pryč.Zkoušela při tom zavolat policii,ale ruce se jí třásly,že sotva telefon udržela.
"Ksakru!" Nadávala a běžela k bytovkám.
Zdálo se,že tam už všichni spí,protože nikde nebylo rozsvíceno.Elizabeth běžela až k jednomu vchodu a přejela rukou po zvoncích.Pak rychle utíkala k druhým dveřím a i tam na všechny zvonila.
"Haló!!!" Nešťastně křičela. "Pomoc!"
Bušila svou drobnou pěstí do zvonků,když se jedno z oken rozsvítilo.
"Tady!" Líza ustoupila kousek ode dveří a začala mávat rukama.
"Slyšíte mě?!" Bez přemýšlení hodila do okna kamínek,který našla na zemi.
"Haló!!!"
Najednou se záclona odhrnula.V okně stál ještě malý chlapec a díval se na Lízu nechápajíc,co se děje.
"Vzbuď rodiče!" Křičela zoufale. "Rychle!Vzbuď je!"
V tom za sebou ucítila teplo lidského těla a na ústech jakousi látku.Svalstvo jí ochablo a i pohled na zatahující se záclonu se jí pomalu ztrácel.
Když se probrala,byla už někde jinde.
Všude byla tma,neviděla ani na krok a zem se pod ní chvěla.
Pomalu ohmatávala rukou věci kolem sebe.Byla tam nějaká krabice a pak něco dlouhého,mohl to být srolovaný koberec…ale jinak nic.
Najednou se ozval hluk brzd a potom hlasité troubení.
"Náklaďák…" Šeptla si pro sebe Elizabeth a po čtyřech šla dozadu.
Asi v půli její cesty se náklaďák znovu rozjel a jí to odkutálelo až ke dveřím.Řidiči zaslechli ránu,jak Líza narazila,ale nijak to neřešili a jeli dál.
"Ksakru!" Tiše s bolestí v hlase nadávala a zkoušela otevřít dveře,jenže to bylo nemožné.Ty se mohly otevřít jen z venku,ale i přes to to zkoušela.
Po půl hodině to ale vzdala.Vyčerpaná a s bolestmi od nárazu seděla opřená o dveře a přemýšlela,kam ji asi vezou…co jí udělají…
Jeli ještě tak deset minut,když zastavili.
Líza slyšela jen,jak se otevírají dveře náklaďáku a kroky dvou mužů.Po té se i dveře před ní otevřely.Vystrašená se od nich plazila,ale jeden z mužů skočil dovnitř.Toho předtím ještě neviděla.Měl tmavě hnědé vlasy a na tváři podivnou jizvu.Zdálo se,že ten není ani tolik opilý,tak proč to dělal!
Chytl Lízu a přehodil si ji přes rameno.Ta křičela a bránila se,mlátila sebou,kopala,škrábala,ale i tak ji vynesl ven a odhodil na hroudu slámy.
Byli někde daleko v poli.Ze všech stran je obklopovala tma a nic jiného.
Taky tam už čekali další dva muži,kteří ji předtím chytali.
"Co chcete?!" Křičela vystrašeně Líza a všichni se začali smát.
"Co bysme mohli od takové holčičky jako jsi ty chtít?" Šel k ní Plešatý svalovec.
Líza vyskočila a chtěla utéct,jenže on ji chytl a strhl ji s sebou zpátky do slámy.
"Nezlob a uvidíš,že se ti to bude líbit…" Zajel ji rukou pod sukni a roztrhl ji kalhotky.
"Né!" Křičela Elizabeth "Přestaň!Nech mě!" Ale bylo to k ničemu.
Muž si vzal to,co chtěl,klidně i násilím,ale tím to zdaleka nekončilo.
K ponížené a uplakané Líze přistoupil blonďák a znásilnil ji po druhé.
A pak muž s jizvou…
Střídali se na ní jako na kolotoči…všichni…celou noc,až do svítání.
Potom ji přivázali silným provazem k staršímu dřevěnému plotu,který rozděloval pole,a zavázali jí oči.
Elizabeth již neměla sílu jim odporovat.
"Jen něco zkus a seš mrtvá!!!Rozumíš?!" Křičeli na ni. "Notak!Neslyším!"
"Rozumím!" Vykřikla s pláčem Elizabeth.
Seděla tam svázaná na dně svých sil,po celém těle měla modřiny,a pořád viděla ty jejich ohavné tváře.Nemohla zapomenout na to,co jí udělali.Nemohla ten obraz vyhnat z hlavy.
Podrobená jejich vůli,pošpiněná jejich tělem i vystrašená tiše poslouchala zvuk motoru auta,které se vzdalovalo.
Vyčítala si to.
Kdyby nešla na tu párty.Kdyby byla opatrnější nebo se uměla alespoň pořádně bránit.
Vždycky si myslela,že jí se tohle stát nemůže a teď se jí to vymstilo.
"Haló…?" Zeptala se tiše s rozechvělým hlasem. "Je tu někdo…?"
Nikdo neodpovídal,a tak se Líza začala cukat.Zkoušela se z provazu vykroutit.Natahovala své hubené prstíky k velkému uzlu,ale dosáhla na něj sotva nehty.Bradou si chtěla stáhnout černou pásku s očí,ale ani to jí nešlo.
"Pomoooooooc!!!!" Křičela a její hlas se nesl krajinou,jenže po každém metru jeho síla slábla.K lidem se nedostal…
Hodiny plynuly jedna po druhé,ale Elizabeth se nehnula z místa.
Hladová a s velkými bolestmi se chvěla strachem.Ruce měla celé od krve,jak se snažila provaz uvolnit,a ta pomalu stékala dolů.Každý ten potichoučku zvuk,když jedna z kapek dopadla na zem,Elizabeth uspával.Víc a víc…až nevědomky usnula.
"Vstávej!" Třásl s ní hnědovlasý muž a strhl jí pásku.
Už se skoro stmívalo,ale i tak paprsky slunce ostře udeřily Líze do očí.
"Běž,než si to rozmyslíme!" Přeřízl provaz,popadl ji za ruku a strčil pryč. "Padej!"
Elizabeth se zmateně rozeběhla.Celé tělo měla ztuhlé a navíc už neměla moc síly.Sotva se vzpamatovala ze spánku a ovládla své nohy,do jedné z nich ji vyslali kulku.
Zvuk vzduchovky se ozval krajem a Líza s křikem upadla na zem.
"Ksakru!!!!!!Můj bože!!!!!" Svíjela se na zemi v kaluži krve a držela si nohu.
"Copak to tu máme…naše malá holčička,má už asi dost!" Šel k ní svalovec.
Chytl ji za vlasy a pak jí táhl k ostatním,kteří něco kopali.Za nimi zůstala jen krev a před nimi byla v zemi hluboká díra.
"Líbí se ti?" Zeptal se ji svalovec,vytáhl ji výš a pak ji vhodil do díry.
"Ta je tvoje…" Ustoupil o krok dál a ostatní na ni začali sypat hlínu.
"Néééééé!!!!!!!" Křičela s pláčem Elizabeth a snažila se vyškrábat nahoru,jenže hlína se jí drolila pod rukama a kyslík ji pomalu odcházel.
Netrvalo dlouho a lopata jednoho z mužů hodila na Lízu poslední kopec hlíny.
Teď už její křik nebylo slyšet.Byla v hlíně navždy pohřbena…
- O DVA DNY POZDĚJI -
"Tady píšou,že nastanou povodně…" Četl si v novinách blonďatý mladík,David.
"Novinám se nedá věřit…" Odsuzoval je muž,který seděl naproti němu.
Měl hnědé vlasy,ale jinak byl naprosto stejný jako on.
Byli stejně vysocí,oba měli sportovní postavu i obdélníkové brýle na očích.
David : "Ale stejně bys je měl číst,aspoň něco…Je to divné,když ti je jednadvacet a nikdy jsi je nečetl."
"Prostě mě to nezajímá…" Zabručel druhý muž a opřel se v křesle.
David se dál věnoval novinám a otočil na další stránku.V tom si hnědovlasý chlapec všiml fotografie krásné dívky na zadní straně a vytrhl Davidovi noviny z ruky.
"Marku!" Okřikl ho David,ale Mark jako omámený zíral do novin a nevnímal ho.
"Vím,co jsem říkal,ale mohl jsi aspoň počkat až to dočtu."
"Našli ji mrtvou…" Řekl smutným hlasem Mark a David si vzal noviny zpět.
"To jsem už četl.Někdo ji unesl,znásilnil a pak pohřbil za živa.Stalo se to kousek od tud…"
"Jak to můžeš říkat tak klidně?!" Tázal se s údivem Mark.
"Kdyby jsi četl noviny,zjistil bys,že se to děje pořád…" Řekl s lítostí David.
V tom se otevřely dveře a do bytu vlétl malý hoch.
"Ahoj tati!" Odhodil batoh na gauč. "Strejdó!!!" Skočil na Marka div mu nevyrazil dech.
David : "Jacku,běž si udělat úkoly a nech strejdu,ano?" Pohladil ho po vlasech a sundal z Marka.
"Ale tati…" Škemral Jack. "Úkoly udělám potom,že si můžu se strejdou zahrát fotbal???"
"Ne." Řekl jasně David,ale Mark ho obměkčil.
"Jestli chceš,dneska ti ho pohlídám,stejně mám zítra volno,mohl by sis někam vyjít a já to s ním večer udělám."
Jack : "Prosííííííííííím…" Díval se na něho těma dětskýma očima plné naděje.
"Tak dobře…" Zamumlal David. "Stejně jsem někam chtěl jít…"
"Hurááááá!!!!!" Křičel šťastně Jack a skočil mu kolem krku.
Večer,když se vrátili,už David odcházel.Jen naposledy poučil Jacka,ať nezlobí a poslouchá strýčka.
Mark : "Tak,co by sis dal k večeři?"
"Palačinky!" Vykřikl bez rozmýšlení Jack.
"Tak budou palačinky…jen si vezmu zástěru!" Uvázal si kolem pasu růžovou zástěrku s krajkami a dal se do vaření.
"Z tebe bude kuchařka!" Smál se Jack.
Mark : "Slušelo by mi to,že jo?"
Po večeři se udělaly úkoly,Jack se omyl a šel spát.Mark šel zpátky do obývacího pokoje a tam si všiml novin na stole.Sedl si do křesla a otevřel je.Chtěl si ještě jednou přečíst článek o mrtvé dívce.Chtěl se ještě jednou podívat na její tvář.
"Na opuštěné louce…-…krev…" Z toho článku měl husí kůži.
Sklesle tam jenom seděl a s lítostí pozoroval její fotku.
"Strejdo?" Vyrušil ho malý Jack.
"Ano…copak?" Odložil noviny a šel k němu.
"Proč lidi křičí…?" Ptal se se strachem v očích Jack a mačkal ve svém objetí malého plyšového slona.
Mark se k němu sklonil : "To má víc důvodů…Víš,dospělí se někdy hádají."
"Jako maminka s tatínkem?" Přerušil ho Jack.
"Ano…maminka si s tatínkem už moc nerozuměla,a tak odešla,to není tvoje vina…" Pohladil ho Mark,vstal a vzal ho za ruku. "Pojď,půjdeme spát…"
"Ale ta paní se nehádala…" Říkal zmateně Jack.
Mark : "Jaká paní?"
Jack : "Ta co tu zvonila…předevčírem…"
Mark se zastavil. "A to tu byla s tatínkem?"
"Ne…ona byla venku,táta už spinkal…"
Mark ho vzal a posadil na gauč,pak si klekl před něj a ptal se ho,o čem to mluví.Když mu Jack všechno řekl,vybavili se mu před očima noviny…
"Jacku…" Šel pro ně. "Je tohle ta paní?" Ukázal mu fotografii dívky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akyo-chan SB Akyo-chan SB | Web | 7. září 2009 v 13:44 | Reagovat

Ahoooooooj xD Hlásla bys mi pls na hyro.blog.cz? xD Moc dík, jestli mi hlásneš :D

2 Yuiko-Sbnko Yuiko-Sbnko | Web | 7. září 2009 v 17:15 | Reagovat

Mno tak ten new dess je naprosto dokonalý *-* To záhlaví!!! Kyááá xD Jinak už se můžeš mrknout na diplomek za bleskajdu a číst se mi teď nece tkže se na to vrhnu večír xD

3 a-n-i-m a-n-i-m | Web | 13. září 2009 v 11:11 | Reagovat

Noooo taaak Antalkoooo tos nemohla dat cely ??? XD plosiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiim XD

4 SayaHime_SB ^^ SayaHime_SB ^^ | Web | 13. září 2009 v 13:06 | Reagovat

Dokonalí!! fakt krásná povídka!!!!!!! ^^

5 abča abča | 17. května 2010 v 13:18 | Reagovat

to je strašný chudák

6 Chillicurry Chillicurry | E-mail | Web | 28. září 2010 v 15:04 | Reagovat

Zase mi to připomínalo spíše vyprávění u táboráku. Aby mi bylo postavy alespoň trochu líto, musím ji poznat. Vědět o ní minimáně základní informace, nejen vzhled. Dřív, než jsem se s ní stačila seznámit, bylo po všem. Je trochu nepravděpodobné, že by měli násilníci takový plán (něčím napuštěná látka), navíc když se to zřejmě stalo jen náhodou. I když vidět něco takového v novinách, ani by mě to nepřekvapilo.
Pochopila jsem, že ji pak střelili do nohy, ale ani za mák jsem její bolest necítila. Prostě nic. To signalizuje, že je něco trochu špatně :)
Slovosled ti často ujíždí, s gramatikou žádný větší problém zřejmě nemáš, ale občas jsem měla pocit, že nevíš, jak poskládat větu.
Konec už byl nicméně zajímavější (už když se Jack zmínil o křiku, věděla jsem, že ten malý chlapec v okně byl on) a navnadil mě na přečtení pokračování.

7 Anyssek98 Anyssek98 | Web | 8. února 2011 v 16:46 | Reagovat

Je to dobře napsané...Nesouhlasím s Cillicurry...asi prostě nemáš tu představivost a neumíš se do toho vžít, protože mě se ten styl napsání líbí a přiznávám, že jsem z toho docela vyděšená...:)

8 Animka Animka | Web | 30. března 2011 v 14:18 | Reagovat

Wau to si psala ty to je fantastické asi jsem se do té povídky zamilovala !♥

9 venda venda | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 9:27 | Reagovat

Krásný ale mě jde z toho husí kůže a mám divnej pocit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama