Nový domov

14. července 2009 v 10:02 | Anetka |  smrt3
Yume už byla venku,na ulici.V tu chvíli jí to nadchlo.Tolik světel a barevných cedulí,lidí v odlišném oblečení i zvířat.Nikdy předtím neviděla ani psa,protože byli v klášteře zakázáni.
Šla po chodníku v černém plášti a pořád se ohlížela,jestli za ní někdo nejde,nesleduje jí.Cítila se nejistě a trochu zmateně.Bylo to pro ni všechno nové a navíc se za ní lidé otáčeli,přeci jen nebylo zvykem,že jeptiška jde po ulici.Po první zatáčce si Yume uvědomila,že vlastně ani neví kam jde.Kde přespí?A jak se ráno nasnídá?Neměla žádné peníze,jen stříbrný křížek na krku a ten by za nic na světě neprodala.K jejímu neštěstí začalo ještě pršet.
Celá promáčená utíkala parkem a hledala,kam by se schovala.
Až uviděla malou hospůdku na rohu.Bílá omítka jí už pomalu opadávala a střecha také nebyla v nejlepším stavu,ale nic jiného nenašla,a tak vyskočila po dvou kamenných schodech až ke dveřím a vzala za kliku.Otvírala opatrně,pomalu a při tom nahlížela dovnitř.
Jen pár posledních zákazníků tam sedělo za starým dřevěným pultem a házeli do sebe panáky Whisky.Jeden,který měl zjevně už svojí dávku vypitou,ležel na stole vedle dveří a poslední muž seděl sám v tmavém koutě a s flaškou v ruce.
Yume ten pohled děsil,nevěděla ani,co to znamená alkohol,a tak usoudila,že jsou asi nemocní.Sedla si k pultu na druhou stranu od lidí a ohlédla se.Celou zem za sebou zmáčela.
"Co si dáš?" Ozval se hrubý hlas starého hospodského.
Vlasy mu už šedivěly a tmavé oči překrývalo husté obočí.Na tmavé pleti vyčnívaly vrásky.Byl neoholený a zdálo se,že si ani šaty příliš často nepere.
"Já..." Vzpamatovávala se Yume. "Trošku vody,prosím..."
"Vodu nevedem!" Okřikl jí protivný hospodský.
"Aha...tak nic,děkuju."
"Jestli si nic nedáš,pak táhni!" Začal na ni křičet hospodský. "Tady se pije!"
"Ale..." Koktala Yume a chtělo se jí při tom brečet.
"Dá si Ameriku..." Objednal za ní docela pohledný mladík,který před tím seděl v koutě.
Byl o hodně starší než Yume,mohlo mu být tak 20,možná 21.
Oči měl modré a přívětivé.Vlasy tmavě hnědé a postavu vypracovanou.
Sedl si k ní a na stůl položil flašku piva.
"Ale já nemám peníze..." Šeptla mu Yume.
"Tohle platím."
Hospodský přinesl na stůl se zamračeným obličejem pestrobarevný koktejl a odešel.
Yume na to podivně koukala,jakoby se bála ochutnat.
"Pila jsi už někdy?" Otázal se mladík.
Yume : "Jen vodu..." Studem sklonila hlavu.
"Počkej..." Mladík se natáhl pro brčko a strčil jej do koktejlu. "Nepí moc rychle,jinak by to s tebou seklo." Zasmál se.
Yume jen kapku ochutnala a hned se zašklebila.
"To je..." Nemohla najít to správné slovo. "Jiné..."
"Chutná ti to?"
Yume jen zakývala hlavou,že ano a už pila dál.
Venku pořád pršelo a hodiny utíkaly,až se svítalo.Hospoda už byla zavřená a venku nikdo nikde.
Z toho alkoholu,co Yume vypila,pak byla nejen trošku veselejší,ale taky ospalá.Když se ráno,okolo desáté,probudila,ležela v něčí posteli.
"Kde to...?" Zabručela a sedla si.
Hrozně jí bolela hlava.A nemohla si na nic vzpomenout.
"Dobrý ráno" Vstoupil do pokoje mladík ze včerejška.
Vyšel zrovna z koupelny,a tak na sobě měl jenom malý ručník.
Yume celá zrudla jako rajče,ale nemohla od něho odtrhnout zrak.
"Co bys chtělo k snídani?"
"Já..." Blekotala Yume.
"Jasně,že ty." Usmál se mladík a sundal si ručník.
Yume vykulila oči a spadla z toho z postele.
"Dobrý?" Mladík se oblékal,jakoby nic a poté ji pomohl vstát.
"Ty jsi předtím ještě neviděla nahého kluka,že jo?"
Yume zakroutila svojí rudou skloněnou hlavou,že ne.
"Tak pojď..." Vzal jí do kuchyně a opekl pár vajíček.
"Na..." Dal jí jakousi sklenici s divným pitím. "To ti pomůže na tu hlavu."
Yume : "Jak víš,že mě bolí hlava?"
"Včera jsi byla hotová,usnula jsi na mě." Zasmál se tomu mladík,ale Yume myslela,že se hambou porpadne. "Mimochodem jsem Ryo,včera jsem se nestihl představit."
"Já jsem Yume..." Jen trošku se napila a hned začla dělat ksichty.
Ryo : "Neni to nic moc,ale pomůže to."
Yume : "Blé...!"
"Yume,proč jsi se vlastně dala na jeptišku?"
"Když mě rodiče vezli z porodnice,měli jsme nehodu a oni umřeli.Tak si mě vzali jeptišky..."
"To je mi líto..."
"To je dobré..." Usmála se Yume. "A co ty děláš?"
"Jsem kuchař v jedné restauraci...ale neni to nic moc...vlastně je to spíš hrůza..."
"Tak proč nejdeš vařit jinam?"
"To nejde...nemám žádné doporučení,nikam by mě nevzali."
"Třeba ano..."
Chvíli bylo ticho,oba snědli snídani a pak promluvila Yume :
"Děkuju..."
Ryo : "Za co?"
"Za všechno..." Usmála se Yume. "Že jsi mě vzal k sobě a postaral se o mě."
"To nic nebylo..." Vstal u šel umýt nádobí.
Mezitím Yume sbírala odvahu,aby se na něco zeptala,i když věděla,jak nesmyslné to je.
"Ryo..."
"No?" Nechal na chvilku nádobí nádobím a otočil se k Yume,která nervózně muchlala ubrus.
"Vím,že mi asi řekneš,že je to hloupost,ale...já utekla...a nemám kam jít...takže jsem tě chtěla poprosit..." Mumlala nervózně,ale Ryo ji přerušil.
"Klidně tu můžeš bydlet."
"Doopravdy?!?" Yume se zaleskly oči štěstím.
"Jo,aspoň budu mít společnost." Řekl klidně Ryo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jak moc se ti líbí povídka Smrt v dlaních ?

Moooooooc
Mohla by být lepší
Moc ne
Je hrozná

Komentáře

1 VeRcZa VeRcZa | Web | 14. července 2009 v 15:54 | Reagovat

Ahoj no já nejsem uplná mažoretka :D ale chodila sem na ně 2 roky a ještě mam doma hůlky :D Pěknej blog. Verča

2 Ninu-tvoja SB Ninu-tvoja SB | Web | 15. července 2009 v 14:24 | Reagovat

super...další dílek!!:)

3 a-n-i-m a-n-i-m | Web | 15. července 2009 v 17:43 | Reagovat

JUUUUUUUUUUUUUUUJ dalsiiii ja bych asi dostala sok kdyby se mi tohle stalo XDDDDDDD

4 Koizumi Michiyo - SB ^_^ Koizumi Michiyo - SB ^_^ | Web | 17. července 2009 v 12:49 | Reagovat

Jáááj, rychle pokráčko!!! =)

5 | Web | 21. července 2009 v 11:11 | Reagovat

Jéééééé *konečně si našla čas na přečtení*! Pořád nechápu, jak někdo může tak skvěle psát *-*... Nop zatím p*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama