Black Rose 2/2

3. července 2009 v 11:11 | Anetka |  Black Rose

Všude byla tma…viděla jsem jen obrysy věcí.
Vyskočila jsem ze země a pokoušela se vyrazit dveře,jenže byli až moc silné.Už jsem slyšela kroky,jak se vrací.Rychle jsem bez přemýšlení chytila vázu,která ležela na malém stolku a rozbila s ní okno.
"Ksakru!" Vykřikla jsem bolestí,když sem se pořezala střepy,ale to mi nezabránilo vlézt do okna.
"Kampak?!" Slyšela jsem za zády jeho hlas a cítila,jak mě drží za pas.
Na ústa mi dal kapesník politý nějakou látkou.Začala se mi točit hlava.Padala jsem a pak si už nic nepamatuji…
Mohla uběhnout tak půl hodina,když jsem se probrala.Byla jsem někde ve sklepě.Všude byl prach,špína a pavučiny.Nad mnou hlavou slabě svítila malá žárovka a okolo bylo samé harampádí.Staré kolo,děravé hrnce,koště či lyže.
Ruce i nohy jsem měla pevně svázané provazy.
Nečekala jsem až přijde,rovnu jsem jednala.Doplazila jsem se k větší vitríně a uhodila do ní vší silou.Ruce jsem měla už celé hluboko pořezané a tekly z nich proudy krve.Brečela jsem bolestí a přitom držela jeden ze střepů,s kterým jsem se snažila provaz rozříznout.Šlo to hrozně špatně.Po první minutě mě střep začal z rukou vypadávat a po druhé jsem ho nebyla schopna vzít zpět do zmrzačených dlaní.Seděla jsem ve své vlastní kaluži krve a oči se mi zavíraly.Pomalu jsem si začínala připouštět,že tam umřu.Pomalu jsem si na to zvykala,když začala zvláštně blikat lampa.
Znervózněla jsem,ale tentokrát jsem neudělala nic zbrklého.Jen jsem tam tiše čekala,co se stane.
Lampa zase svítila a ni zvláštního se nedělo.
Uklidnila jsem se,opřela o starou vitrínu a zavřela oči.
Párkrát jsem se také zhluboka nadechla a pak jsem oči zase otevřela.
To už ale přede mnou stál ten podivný muž.
Vzal si nové brýle a převlékl se do bílých šatů,které připomínaly nemocniční uniformy.
Leknutím jsem se uhodila do zadní části hlavy o vitrínu,ale na bolest teď nebyl čas,hned jsem roztrhla již naříznutý provaz na rukách,zvedla jsem se a chtěla utéct.Ale po pár krůčkách jsem spadla na zem.Rychle jsem rozdělávala uzel na provaze u noh,jenže ON už byl u mě.Přehodil si mě přes rameno a nesl mě do zadu.Tam odhrnul pár naprasklých a zaprášených prken.
Za nimi stály jakési dveře,černé a silné.Šel z nich strach.Bušila jsem a kopala do něho,křičela ať mě nechá,ale on klidně otevřel dveře a nesl mě dál.
Srdce mi bušilo jako nikdy předtím,ruce se mi potily a klepaly hrůzou.Nemohla jsem ani nabrat dech.
Byli jsme v nějaké mučírně,kterou si vymyslel.
Na stropě svítilo jen pár malých lampiček,ale ty stačily na odkrytí všech těch hrůz.Po stěnách byly zavěšeny hlavy nevinných dětí.Všude po zemi tekla krev a v ní se potápěly části těl.Nohy,ruce,prsty nebo i různé vnitřnosti.
Chtělo se mi z toho zvracet…ale udržela jsem to,i když jen tak tak.
Snažila jsem se najít něco jiného,na co bych se zaměřila,ale nic pozitivnějšího tam nebylo.Jen starodávné drtiče kostí,nalevo španělská bota a vpravo skřipec.Tupě jsem na to zírala a zkoušela přijít na to,jak se z toho dostat.,nic mě ale nenapadalo,až…

"Trošku si zahrajeme…" Řekl muž s šíleným výrazem,oči měl vykulené a zvláštní křečovitý úsměv,a položil mne na skřipec.
Chtěl mě připoutat,ale kopla jsem ho do břicha a rychle vyskočila z skřipce.Muž se bolestí svinul,ale né na dlouho.
"Nikam!" Strčil mě zpět.
Při tom jsem zakopla o nějakou ruku a spadla.
Při dopadu jsem se trochu napila té krve,co plula po podlaze.
"Pfuj!" Vyplivla jsem ji s kyselým obličejem,chytla něco za mnou a začala tím do chlapa mlátit jak divá.
"Ty šmejde!!! Hnusáku!!! Kreténe!!!"
V té chvíli jsem se nekontrolovala.Jen jsem ho mlátila tak dlouho,dokud se ještě úbec hýbal.Potom jsem se začínala pomalu uklidňovat.Stála jsem tam nad ním a v tom tichu bylo slyšet jen jak dýchám.Podívala jsem se níž,do své ruky. Držela jsem v ní něčí nohu,teď už spíš jen kost obalenou trochou masa.Pustila jsem ji na zem,naposledy se koukla na toho blázna ležícího na zemi a odešla.
Venku ještě byla tma,sotva jsem viděla na cestu.Celá promočená od krve jsem šla loukou až k silnici,ale tam nikde nikdo i silnice byla prázdná.Nezbývalo mi,než jít pěšky.Muselo mi to trvat snad dvě hodiny,než jsem se konečně dostala zpátky k příkopu,do kterého jsme sjeli.Oheň už dohořel,jen díky hvězdám a měsíci jsem rozeznala obrys auta.Seběhla jsem dolů a hledala Blada,ale nikde ani stopa.
"Blade…Blade!" Rozhlížela jsem se všude možně. "BLADE !!!"
Mou paniku přerušil povědomí hlas : "Nekřič!"
Ohlédla jsem se a tam vzadu u kamene ležel Blade. "Kde ses flákala?!"
I když mě pohledem probodal,byla jsem neskutečně ráda,že ho vidím.
"Měla jsem něco na starost…" Přiklusala jsem k němu a pomáhala mu na nohy,když zpozoroval jak ze mě tečou proudy krve.Ale nezeptal se mě na nic,jen se zamračil a pak se vyšplhal nahoru.
"Jak se dostaneme pryč ?" Mluvila jsem do nekonečné tmy přede mnou.
Blade jen bez přemýšlení zamumlal "Jdem" A táhl mě do lesa.
"Kam?!?!" Odstrčila jsem ho,div se neskácel k zemi.
"Kam?Kam?Kam?" Strčil do mě. "Tyhle blbý otázky si laskavě nech pro někoho jiného!"
Pokorně jsem sklonila hlavu a pomyslela si : "Ccc,odpálkoval mě jako nějaké dětsko!"
Blade asi tušil,co si myslím,a proto se mnou už po zbytek cesty nepromluvil ani slovo.Deprimovalo mě to.Po pár minutách už jsem začínala mluvit sama se sebou.
Konečně jsem uviděla světlo.Byl to malý motel,kousek od silnice.Blade si v klidu nakráčel dovnitř k recepci a spustil.
"Měli jsme malou nehodu…" Recepční,poměrně mladý muž s rozcuchanými vlasy a silnými brýlemi,si nás s vykulenýma očima důkladně prohlížel,jako by jsme právě vylezli z nějakého hororového filmu.
"Máte volný pokoj?"
Recepční se vzpamatovával : "Ano…"
Blade zvýšil hlas "A dáte nám ho?" div se recepční neskácel k zemi.
"J-j-jistě…" Odkoktal,rychle zahrabal ve skřínce a dal nám klíč a číslem 5.
"Co když zavolá policii?" Ptala jsem se Blada,když jsme vcházeli do pokoje,ale ten jen zabručel něco nesrozumitelného.
Uvnitř pak našel lékárničku a ošetřil si rány,já byla mezitím v koupelně.Smyla jsem ze sebe tu páchnoucí krev a snažila se smýt i ty vzpomínky na výrazy mrtvých dětí v děsivém pokoji.Pak jsem se oblékla do čistých šatů,které netuším,kde Blade vzal a chvíli se dívala do zrcadla.Přemýšlela jsem o otci a přitom mě napadlo,že jsem se moc nezměnila,že ještě pořád vypadám docela jako ta malá holčička,která před Killerem utekla.Otevřela jsem skříňku vedle zrcadla a hledala něco,co by mi pomohlo.Taky jsem to našla.
Z koupelny jsem vyšla už jako někdo jiný.Jako vrah.
V tmavých džínech,černém tílku a teniskách jsem si šla k Bladovi,který na mě zíral jako na svatej obrázek.
"Co je?"
Blade se usmál a vstal z postele. "Teď už nejsi malá…" Přátelsky mi rozcuchal vlasy a šel do koupelny. "Hlídej to tu!" Rozkázal a zabouchl za sebou.
Přes dveře ještě zakřičel : "A né že budeš koukat!"
Zasmála jsem se tomu a unavená lehla do postele.
"Tohle je dobrá změna…" Zavřela jsem oči a viděla jsem se v zrcadle potom,co jsem se zženštila.
Teď jsem místo dlouhých hnědých vlasů k pasu měla krátké,vrstveně ostříhané, a hlavně světle blonďaté,snad až bílé.Tahle "malá" změna mi hodně pomohla.Najednou jsem vypadala úplně jinak.Ani bych se snad sama nepoznala.
Ráno jsme odešli hodně brzo,mělo to tři důvody:
1) Killer na nás čekal.
2) Bladovi se nechtělo platit.
3) Blade neměl ani čím platit.
Zdálo se mi být něco hrozně divné.A po chvilce mi to došlo.
"Blade,proč jdeme koupit auto když nemáme peníze?"
Blade se na mě divně podíval.Pak se sklonil a přísně řekl : "Jsem vrah…takže koupit znamená…"
"Ukradnout?" Teď jsem na něho zírala zase já. "Vždyť mam všude ostrahu."
Blade se jen zlomyslně usmál.
"Co?" Nechápala jsem ho. "Proč na mě tak zíráš?" Začínala jsem se bát a taky jsem měla proč.Bladův plán byl takovýhle:
Půjdu tam a udělám skandál,mezitím co mě bude tahat ochranka pryč,on ukradne auto.
"Hm…NE!!!"
Blade : "PROČ?!"
Křičeli jsme tam na sebe jako malá dětska.
"Protože se nenechám kvůli nějakýmu blbýmu autu zavřít!"
Blade se naštval a už se mnou nepromluvil ani slovo.Když jsme došli k prodejně,jenom zabručel a zíral tam na mě,dokud jsem tam nešla.
"No vidíš,že to nebylo tak hrozný." Podotkl Blade,když jsme odjížděli v novém štříbrném Porsche GT.
"Ehm…" Ukázala jsem mu ruce,které byly celé od modřin,jak mě strážníci chtěli odvést,ale Blade jen odemlel : "To nic není…" A soustředil se na řízení.
Mohli jsme jet tak 260 km/h ,ale zatímco já byla nalepená na sedačce a myslela jsem,že mi uletí mozek,Blade si v klidu seděl a ještě se rozhlížel po okolí,jakoby jsme jeli padesátkou!
Když konečně zastavil v nějaké malé vesnici na náměstí,vylítla jsem bleskurychle ven a do nejbližšího koše zvracela.
"Dělej,musíme jít." Vylezl z auta a dal klíčky nějakému klukovi v mém věku,možná trochu staršímu.Ten auto odvezl a my jsme šli do…kostela.
"Copak jsi nábožnej?" Smála jsem se mu,ale Blade mě ignoroval.
V kostele bylo hrobové ticho a šero.Nikde nikdo jen uprostřed nějaký muž v černém kabátě a klobouku.Šli jsme k němu a když se otočil,poznala jsem jeho tvář.Byl to Killer.
"Tak to je ona?" Zeptal se a prohlížel si mě jako nějakou starou sochu.
Měla jsem nejmíň tisíc chutí ho někam nakopat a pomstít se,jenže jsem byla bez zbraně a oni měli přesilu,tak jsem raději ještě počkala…
"Kolik ti je?" Zeptal se mě Killer a já naštvaným hlasem odpověděla : "Čtrnáct."
Killer zůstal stát a ještě jednou si mě přejel očima od hlavy až k patě.
"Vypadáš na víc…" Zabručel.
"Ale sekne jí to." Plácl mě přes zadek Blade.
Nějak automaticky mi vylétla ruka…sama…a přistála na Bladovi tváři.Ten ihned začal křičet,co dělám,jenže ten v tu chvíli vypadal tak komicky *měl vykulené oči a na tváři rudý obtisk ruky* ,že jsem se musela začít smát.
Celý kostel se jen otřásal a Killer pomalu šel ke dveřím.
"Hej!Počkej…" Zakřičel na něj Blade a já se snažila přestat smát,i když to moc nešlo.
"Je to ještě dětsko." Pohrdal mnou Killer. "To tady nemá co dělat…"
V ten okamžik mi bylo hrozně.Všechny naděje na mou pomstu mi mizeli přímo před očima.Takhle jsem to nechat nemohla!Vzala jsem knížku z jedné lavice a hodila jí po něm.Killer se ale ani neotočil a šel dál.Cítila jsem jak mi do hlavy stoupá krev.Už jsem to nemohla vydržet.
"Já nejsem dětsko!" Rozeběhla jsem se k němu a svalila ho na zem.
Killer na nic nečekal a vytáhl zbraň,ale já jsem byla rychlejší.Zbraň jsem mu ukopla pryč a dala pěstí do obličeje ze všech sil.Killer mě odstrčil a vyplivl krev.
"Tak se ukaž!"
"Ráda…"
Zvedla jsem se ze země a myslela,že nadešel čas pomsty,jenže Blade,který stál u okna vedle dveří,nás vyrušil.
"Na tohle není čas.Jde sem strážník."
Killer si dal zpátky zbraň a Blade mě odtáhl za roh.
Dveře kostela se otevřely a dovnitř vešel starší strážník,který byl trošku při těle.Tvářil se přísně a podezřívavě.
"Co se tu děje?" Ani nepozdravil a už se ptal.
Killer se posadil do jedné z lavic a s klidem řekl : "Nic…"
"Slyšel jsem zvláštní rány…" Rozhlížel se po kostele.
"Opravdu?"
"Ano…" Strážník zpozoroval trochu krve na podlaze. "A co je tohle?"
Blade k němu přistoupil a udiveně na krev zíral.Strážník ho začal obviňovat a vyhrožovat,že jestli nepoví,co se stalo,odvede ho na policejné stanici.
"Počkej tu…" Šeptl mi Blade a chtěl za nimi jít.
Když jsem uviděla,že si vytahuje pistoli,předběhla jsem ho.
"Už je to dobré…" Šla jsem k nim,jakoby nic. "A…dobrý den."
Strážník na mě divně koukal a už chtěl spustit,co tam dělám a tak,jenže jsem ho nepustila ke slovu.
"Strejdo,co se děje?" Chytla jsem se Killera jako klíště a strážník jenom koktal "Strejdo?" Stále si mě prohlížel. "Já nevěděl,že…"
"No teda!" Zle jsem se na Killera podívala. "Jak to,že jsi se o mě ani nezmínil!" Pustila jsem se ho.
"Těšilo mě,my už raději půjdeme.Spěcháme." Usmála jsem se na Strážníka,ale ten mě nechtěl jen tak pustit.
"A co tohle?" Ukázal na krev.
"No…" Zamumlala jsem a strážník hned na to : "Co?!"
"Ženské starosti!" Vykřikla jsem,jelikož mě nic jiného nenapadlo.
Killer málem vyprskl smíchy,ale pak už udržel vážnou tvář.Za to strážník celý zrudl,omluvil se mi za způsobené nepříjemnosti a zmizel,že se za ním prášilo.
Killer : "To nebylo špatné…"
"Improvizace…" Odpověděla jsem a čekala,co poví.
Chvilku tam bylo ticho.Killer si mě pořád prohlížel a pak se zeptal : "Neviděli jsme se už někdy?"
Bylo to,jako by do mě uhodil blesk.
"Ne." Vyhrkla jsem.
Vypadalo to,že neví kdo jsem,ale byla jsem mu povědomá a i to stačilo…
Nakonec mi dal šanci.Vezme mě k nim,když zabiji jednoho muže.Prý se ho už delší dobu snaží připravit o život.Souhlasila jsem.Pak mi dal informace,které o něm měl a nechal mě jít.
Moc toho nebylo,ale stačilo zabít pár úředníků a měla jsem jeho adresu i s životopisem.
Počkala jsem,až se setmí.Odbila devátá večer a já zaklepala na dveře velkého bílého domu s zahradou plnou růží.Byly tam bílé,červené i narůžovělé.Cítila jsem se tam zvláštně.Působilo to tak mile,uklidňovalo to.
Dveře se otevřely a já se dala do práce.Stál v nich vysoký svalnatý muž,který přesně odpovídal popisu.Krátké hnědé vlasy,přes jedno oko páska a na rameni vytetovaná kotva.
"Co si přeješ?" Sklonil ke mně hlavu a když uviděl mou tvář,zdál se rozrušený.
To ale nebyla moje starost. "Tebe…" Vytáhla jsem zbraň,kterou mi dal Blade a vystřelila.
Muž ale uskočil dovnitř.Šla jsem za ním.Vevnitř bylo rozsvíceno a to mi uškodilo,všude totiž ležely vázy s květinami.Hrozně mě to znepokojovalo.Přestávala jsem se soustředit.Muž si toho zřejmě všiml a skočil na mě zezadu.
"Přestaň!" Křičel,když jsem se snažila dostat se z jeho objetí a vytrhl mi zbraň z ruky.
"Smůla!" Kopala jsem,škrábala,ale nevypadalo to dobře.
Jak jsme se tam kutáleli ze strany na stranu,rozbili jsme hodně váz a podlomili nohy skleněného stolu,který se roztříštil po koberci.
Najednou se začali otvírat dveře od jednoho z pokojů.
"George?Děje se něco?" Ozval se jemný ženský hlas.
V tu chvíli jsem se dostala od toho muže a utíkala k zbrani,když jsem ji ale vzala a zamířila,uviděla jsem i někoho dalšího…
Vedle muže stála mladá dívka s dlouhými hnědými vlasy.V růžových šatech a s překvapeným výrazem.Stejně jako já.Upustila jsem zbraň a nechtěla uvěřit svým očím.
Vypadala úplně jako já ještě včera než jsem se ostříhala.Bylo to,jako bych se dívala do zrcadla.Srdce mi bušilo a najednou jsem zapomněla na pomstu.
"Tohle je Nina." Představil ji mladík "A já jsem George."
"Rose…" Představila jsem se tišším hlasem.
Po té jsme si sedli,jako by se nic nestalo a povídali si.
Přišli jsme na to,že se matce narodili dvojčata,jenže otec by obě neuživil a tak dal Ninu do sirotčince,protože byla navíc i nemocná.Nina hledala rodiče,ale jediné,co se dozvěděla,bylo to,že otce zavraždili.O mě nic nevěděla,stejně jako já o ni.
Ale protože je kvůli svému onemocnění velmi oslabená,nemohla se sama pomstít.Když poznala Georga a spřátelili se,řekla mu o svém životě a on ji nabídl pomoc.
Už svítalo a já se musela vrátit…jenže s mrtvolou.
- V KOSTELE -
"Tak co?" Zeptal se Killer sedící na schodech před kostelem.
"Já svou část splnila,teď ty."
"A kde je?" Chtěl důkaz,že je opravdu mrtví a tak jsem mu napsala na kus papíru,co jsem měla v kapse adresu.
"Co to je?"
"Hřbitov.V hrobě s tím jménem…" Které bylo napsáno na papíru. "Leží mrtvý…"
"Dobře." Vstal. "Tak jdeme."
"Kam?" Udivila jsem se.
Killer mě vtáhl do černého auta a tam zavolal své lidi.Měli se sejít na tom hřbitově.
"Ty mi snad nevěříš?" Zkoušela jsem se ho přesvědčit,že tam jezdit nemusí,ale Killer trval na svém.
"Buď klidná,to je u nás normální,že nováčky kontrolujeme."
Začal mě podezřívat.Všiml si mého zvláštního chování…
Dojeli jsme na hřbitov.Všichni tam už čekali s lopatami a krumpáči.
"Je ještě den,co když nás někdo uvidí?"
"O to se neboj." Vystoupil z auta Killer a já šla za ním.
U hrobu začali kopat.
Potila jsem se a ruce se mi začínali chvět.Blade mě pořád hlídal,abych neutekla.Cítila jsem se hrozně.
Už narazili na víko rakve.Otevírali ji…A pak,když jí otevřeli,zůstali z údivem stát.Uvnitř ležela Nina s tuctem černých růží.
"Co to má znamenat?!" Křičel Blade a Killerovi to mezitím došlo.Při pohledu na Ninu si už vzpomněl.Uvědomil jsi,kdo jsem.
"Jen se dívej." Nemohla jsem se udržel a musela jsem se tiše zasmát.
Všichni pohleděli do rakve a v tu chvíli Nina otevřela oči a vyndala z růží zbraň,kterou postřelila Killera.Ostatní ji hned chtěli zabít,ale z rohu už vyšel George a já mu pomohla je zabít.
Vzduchem létaly kulky a po zemi tekly proudy krve.Mrtvá těla ležela všude okolo nás,až na dvě.
Pomohli jsme Nině nahoru a společně s ní jsme pomstili otce.
"Sbohem…" Prostřelili jsme mu srdce a Nina na něho hodila jednu z růží.
Už jsme se radovali.Konečně bylo vše za námi!Jenže to jsme nevěděli o tom druhém,co pořád dýchá.Blade z posledních sil uchopil zbraň a když jsme odcházeli,vystřelil.
Nina se skácela k zemi.Trefil ji do hlavy.Už nebyla naděje.Ležela tam v kaluži krve s otevřenýma očima,které mě sledovali.
George na nic nečekal a dorazil ho.Jenže to mi Ninu už nevrátilo…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mnomia mnomia | Web | 3. července 2009 v 13:32 | Reagovat

podívej se na tenhle blog: novi-mesic.blog.cz

PS:hezka povídka

2 Ninu-tvoja SB Ninu-tvoja SB | Web | 4. července 2009 v 8:23 | Reagovat

tak todle je jak hvezdičkovej hororovej film!:)fííha...

3 a-n-i-m a-n-i-m | Web | 5. července 2009 v 22:01 | Reagovat

HUUUUUUUUUUUUU *,* tak tohle je masivni sjem si upo predstavovala jak tam lezi ty tela jak otevrela ty voci , ae upo enjvic to jak byla u toho chlapa *silenyho chlapa* s tim skripcem botou a temi detmii UUUUUU *jo ja vim jsem moc brutalni* se mi liiiblo XDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

4 Tamika → twoje SBínko které tě má mocinky rádo Tamika → twoje SBínko které tě má mocinky rádo | Web | 6. července 2009 v 11:05 | Reagovat

to bylo necoooo XD sado maso

5 akira akira | Web | 19. července 2009 v 16:43 | Reagovat

no tak na toto nemam slov fakt super poviedka

6 Tess Tess | Web | 9. ledna 2010 v 22:55 | Reagovat

Kyáááá! To je úžasná povídka ! Sugoi!!!!

7 Decolee. Decolee. | Web | 23. února 2010 v 15:59 | Reagovat

Super povídka...

8 DaiDuska DaiDuska | Web | 2. dubna 2010 v 19:25 | Reagovat

No nemám slov to bylo bomba já tydlecty povídky a filmy miluju a todlecto bylo bestovní taky mi je hzorně líto tý Niny chudák holka debil Blade...

9 abča abča | 17. května 2010 v 13:07 | Reagovat

wow bezva

10 Youko Kurama Youko Kurama | Web | 7. června 2010 v 13:19 | Reagovat

orvní část byla dobrá... ale tahle byla ještě lepší... tak nějak sem tušila jak to skončí... místy sem taky myslela že se s někym z nich vyspí... ale i tak to bylo dobrý... ten konec se dal čekat mno...

11 Ewilan Ewilan | Web | 4. srpna 2010 v 21:12 | Reagovat

dokonalý....stejně jako první část :)

12 Sasoo Sasoo | Web | 9. srpna 2010 v 11:21 | Reagovat

Uplě super!

13 Miishel Miishel | Web | 10. září 2010 v 17:38 | Reagovat

no..wau!:D úžasné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama