Červen 2009

Vysvědčení

30. června 2009 v 9:34 | Anetka
happy.jpg happy image by asuka02pilot

Dneska jsem dostala vysvědčení ...
Ehm ...
A bylo upa SUPEEEEEEEEEEEEER !!!
Mám samý 1 !!! Jsem myslela,že mě klepne xD :D xD
Mno a teď konečně prázdniny *-* Já se už tak těšiláááááá,že to ani napsat nejde a jsem upa šťastná :D MegaŠťastná *-*
A japakto dopadlo u vás ???

Poslední nádech

27. června 2009 v 10:45 | Anetka |  19spojení
Oba hledali Yuuku po pokoji.Volali ji,ale nikde po ní nebyla ani stopa.To,že by se bezeslova vrátila dolů,bylo možné,ale málo pravděpodobné.
"Hiroshi!" Přivolal ho Daichi,který stál nad prázdným obalem.
"Co to je?" Sklonil se k tomu Hiroshi.
Jen co se toho lehce dotkl,viděl vše,co se stalo,když to Montaro držel v rukou.
"Je to od injekce.Montaro ji unesl..." Šel rychle ke dveřím,ale Daichi ho zastavil :
"Proč by jí unášel ?"
"To já nevím..." Řekl znepokojivě Hiroshi a odešel.
Mezitím byl Montaro už kdesi v lese a pokládal Yuuku na kámen,vedle Hitomi.Připoutal jí nohy i ruce těžkými řetězy,které byly zakován do země a poté ji polil studenou vodou.
"CO?!" Vykřikla zmateně Yuuka,když se probrala.
"Nedáš si ?" Nabídla jí Hitomi sklenici vína.
Yuuka na ní tupě zírala a než se stačila rozkoukat,byla vínem politá.
"Máme spolu nevyřízené účty..." Sedla si na ní Hitomi a hrála si s jejími vlasy.
"A ty já nemám ráda..."
Vyndala ze svého podvazku malou dýku a přejela s ní Yuuce po tváři.Pak krev,která stékala dolů,nenasytně olízla a zašeptala Yuuce : "Tohle bude nejhorší noc tvého života..."
Yuuka se celá rozklepala a do očí se jí začaly vkrádat malé kapičky vody.
"Neslíbila jsi mi něco?" Podotkl Montaro stojící opodál.
Hitomi se jen ohlédla a Yuuka přes ní uviděla,jak se Montaro směje.Pomyslela si,jak může být někdo tak krutý...
"Tak dobře..." Slezla z ní Hitomi a jen co se tak stalo,byl u ní Montaro.
"Co...?" Otázala se váhavě a se strachem v hlase Yuuka.
"Co s tebou chci dělat?" Zasmál se Montaro "Trošku si užijem..."
Yuuce v hlavě problesklo tisíc věcí,co by jí mohl udělat.
Zmatenýma očima na něho koukala a tiše se modlila,aby to přežila.
Montaro se k Yuuce naklonil.Byl tak blízko,že cítila jeho studený dech.
Pohladil ji po vlasech,tváři a potom ji pomalu sjel ke krku.Potom přisunul svou hlavu k její a lehce si přivoněl.
Yuuka se celá třásla,z očí jí stékaly slzy a ruce se jí potily.Nemohla ani nabrat dech.Hrozně se bála toho,co přijde.Chtělo se jí křičet,volat o pomoc,ale nemohla.Nedostala ze sebe ani hlásku...
Montarova ruka se posunovala dál,až k její dlani,a hlava blíž.Pomalu a s citem ji políbil na hubený krk,vydávajíc při tom podivný uspokojující zvuk.
V tichu se najednou ozvala menší rána a zem se mírně zachvěla.
Řetězy ležely na zemi.
Yuuka už úbec nechápala,co se bude dít.Jen cítila úlevu na rukách.
Montaro ji odstrčil z kamene k nejbližšímu stromu a klidným hlasem říkal :
"Teď běž,jak nejrychleji budeš moct.Jestli stihneš doběhnout k posvátnému památníku a vzít z něj zlatý prsten,necháme tě."
"A jestli ne...?" Odkoktala Yuuka.
"Jestliže tě dřív chytím,pak už budeš jenom naše..." On i Hitomi se začali hrozivě smát a Yuuka bez váhání vyběhla.
"Moc si s ní nehraj,ať taky něco zbyde na mě." Konstatovala Hitomi a Montaro zmizel.
Slzy Yuuce znepříjemňovaly ještě více cestu.Padala do tmy,kobrtala o kameny i narážela do větví.
Nebyla ani v půli cesty a nohy už jí nechtěli poslouchat.Opřená o strom nabírala sílu a pořád se rozhlížela.Montaro jí mezitím sledoval ze shora.Seděl na výši stromů a bavil se jejím trápením.
Když konečně prošla lesem až na poslední cestičku,která vedla k památníku,Montaro se objevil před ní.
"Kampak,kampak?"
"Prosím..." Plakala Yuuka "Nech mě...prosím..."
"To asi nepůjde..." Šel za ní,chytl ji kolem pasu a zašeptal : "Zdá se,že jsi prohrála..."
Yuuce se zrovna nechtělo moc umírat,a tak se k němu otočila čelem a dala mu pěstí přímo do obličeje.Montaro to úbec nečekal a tak nebyl schopný se bránit.
Yuuka nečekala.Rychle mu vrazila ještě jednu do břicha,kopla ho do mužských citlivých partií a utíkala,co jí nohy stačily.
Jak si vybila zlost,nějak si připadala lehčí a snad i o něco klidnější.Běžela rychle k památníků a hledala prsten.
Ten ležel až na vrcholku památníku.Asi 20 metrů nad zemí.
Yuuka se ohlédla a v duchu si řekla,že by to pro pomoc už stejně nestihla,a tak lezla nahoru.
Využila každé skulinky ve velkém šedém sloupu.Držela se čeho mohla,až se vyšplhala nahoru.Tam jí čekalo,ale překvapení.Přímo naproti ní stál Shouta.
Yuuka si nejdříve myslela,že jí přišel pomoci,ale pak když se zadívala do jeho rudých očí a ledového výrazu,znervózněla.
"Tohle bude pro tvé dobro..." Zamumlal potichu a strčil ji ze sloupu.
Yuuka stihla jen zakřičet "Nééééééé!!!!!" ale to jí nepomohlo.
S prvním paprskem ji v kaluži krve našel Hiroshi.Už mrtvou...

Nechtěné převtělení

24. června 2009 v 17:59 | Anetka |  Nechtěné převtělení
"Věříte v převtělení ? Já nevěřila,dokud...jsem nezjistila,kdo doopravdy jsem."

Tato povídka je rozdělena na tři části * Zásnuby,Minulost,Vlastní syn* ,které vyprávějí o životě jedné obyčejné dívky,která zjistila,že až tak obyčejná není.

Co asi udělá,až zjistí,že její budoucí manžel je zároveň i její vlastní syn ?


1.část - >> Zásnuby << Vám představí hl. hrdinku Emily a její okolí.

Když požádá Eric svou přítelkyni Emily o ruku,trvá na tom,aby ji přestavil své rodině,i když s ní moc nevychází.Návštěva se ale nebude vyvíjet podle plánů a Emily se dozví spoustu pravdivých faktů,které však nedávají smysl a nikdy neměly být vysloveny.


normal_anime_girl_fav924.jpg Anime Twins image by 1Anime_Princess

2.část - >> Minulost << Vypráví o tom,co se stalo.Vysvětluje celou záhadu,ale i odkrývá nové tajemství.


ryu450iw5.jpg Anime boy image by Haku-female

3.část - >> Vlastní syn << Odkryje celou pravdu a umožní vám pohlédnout až do svatební síně,kde se dozvíte,jak se s tím Emily vyrovná.

Chvilka

24. června 2009 v 16:59 | Anetka

Ahojda,teď nějak nestíhám písat,ale o prázdninách *I love holiday !!!* Budu psát jako divá,takže se můžete jenom těšit ;D zatim ppp

Únos

15. června 2009 v 16:58 | Anetka |  18spojení

Ještě se ani nezačalo stmívat,když někdo zaťukal na dveře Daichiho pokoje.To klepal Hiroshi,ale nic neslyšel,tak potichu pootevřel,aby se ujistil,že Daichi opravdu v pokoji není.Když do něj ale nahlédl,uviděl v posteli Yuuku.Hned si z toho udělal jasný závěr a zabouchl dveře.Cítil jak mu začíná stoupat krev do hlavy.Jak se mu napínají svaly,ale nic neudělal.Jen se opřel o stěnu a chvíli tam stál.
"Hiroshi...!" Ozvalo se z druhého konce chodby. "Myslela jsem,že spolu posnídáme..." Utíkala k němu Chika nadšeně,ale Hiroshi sotva vyhrkl : "Jis-stě." Pozoroval dveře za kterými byla Yuuka a nechtěl tomu věřit. "Jen jsem chtěl mluvit s Daichim..." Oznámil a smutně s Chikou odešel netušíc,že rána,kterou vydali dveře,když je zabouchl,probudila Daichiho.
"Co jste to chtěl?!" Vykřikl Daichi na Hiroshiho,který stál již na schodišti.
"Snad máte chvilku....?" Očima Hiroshiho přesvědčoval,aby se vrátil,ale ten měl sto chutí Daichiho zmlátit do krve.
Nakonec se ale přeci jen vrátil.
Daichi : "To není jak si myslíš."
"Mě to nezajímá!" Tvářil se lhostejně Hiroshi "Je to tvoje věc,s kým budeš..."
Daichi zavřel dveře a šel k Hiroshimu : "Necháš si to vysvětlit?"
"Ne!" Řekl tvrdčím tónem Hiroshi.
Daichi na nic nečekal a dal mu pěstí do obličeje.
"A teď ?"
"Jak chceš!" Vykřikl Hiroshi a vrhl se na Daichiho.
Teď měl záminku,aby ho mohl udeřit a tak to taky udělal.
Mezitím co se prali jako malí kluci...upíři,tak se Montaro vkradl chodbou pro služky k Daichimu do pokoje.
"Dobrou noc..." Řekl tiše se zlomyslným úsměvem na tváři,když stál nad Yuukou.
Pak vyndal z kapsy jakousi injekci,naplněnou žlutou kapalinou.Odhodil malý obal a chytl Yuuce ruku.Z chodby byly slyšet jen rány,jak narážejí do stěn,ale to Montara nijak neznepokojovalo.Bez váhání zabodl Yuuce injekci přímo do žíly.Ostrá bolest ji probudila,ale než stačila vydat hlásku,znovu pod vlivem látek,které obsahovala kapalina,upadla do spánku.Montaro ji přehodil na rameno a zmizel s ní v tmavých chodbách.
"Tupče!Poslouchej!" Křičel Daichi.
"To je dobrý!" Odhodil ho pryč Hiroshi "Detaily si nech pro sebe!"
Daichi se odrazil od stěny a přeletěl podél stropu až za Hiroshiho.Chytl mu ruce a stáhl ho na kolena.
"Já s ní nic neměl!"
Hiroshi byl celý rozzuřený : "No jasně a taky teď neni v tvý posteli!!!"
Daichi : "Yuuka jen dnes nechtěla spát dole,kvůli..." zastavil se.
"Kvůli čemu?" Ptal se Hiroshi.
Daichi ho pustil.Počkal,až vstane a pak šel k němu,jak jen blízko to šlo.Pak mu potichu mu řekl : "To si tak blbej,nebo jsi to doopravdy nepoznal?"
Hiroshi,jen co to dopověděl,dal Daichimu pěstí do břicha.
"Takže si s ní nespal?"
Daichi krčíc se bolestí : "Ne..."
"Pak s tebou musím mluvit..." Ještě více zvážněl.
Párkrát se rozhlédl po chodbě,až z toho začínal být Daichi nervózní a pak spustil :
"Nevezmu si Chiku..."
"Díky BOHU !!!" Vykřikl radostí Daichi. "Já už se bál,že jsi tý čůze na ty její kouzla naletěl !"
Hiroshi : "Ne..." Ani se nepousmál. "Já...chtěl jsem si vzít Yuuku."
Na chodbě nastalo hrobové ticho.Daichi na Hiroshiho koukal jako spadlý z višně a pak vyhrkl : "Yuuku...?"
Hiroshi jen kývl hlavou,že ano,a znovu se rozhlédl po chodbě,jestli je někdo neslyší.
"Počkej,Yuuku?" Ujišťoval se Daichi a pak začal mluvit tak rychle,že mu Hiroshi občas nerozuměl :
"Yuuku!Tak proč jsi to neřekl hned?!Vždyť ona byla na dně!Teď jsi všichni myslí,že si vemeš Chiku.A co Chika?A..."
"Počkej!" Přerušil ho Hiroshi. "Myslím,že na zbytečné otázky není čas.Musíš mi pomoct..."
Požádal ho,aby mu pomohl vymyslet řešení toho,že je Yuuka člověk,ale Daichi trval na tom,že to Yuuce musí nejdříve oznámit.Jen co otevřeli dveře,cítili zvláští upíří pach.Tušili,že je něco v nepořádku...

Best Stories

14. června 2009 v 20:15 | Anetka
Jsem na blogu povídek ,který pomáhá čtenářům najít ty nejlepší povídky a spisovatelům nové čtenáře.

BestStories

Přidej se taky ;D

Spiknutí

12. června 2009 v 7:32 | Anetka |  17spojení
"Mohla bych jít dnes k tobě?" Zeptala se s pláčem Yuuka.
Daichi ji ještě pevněji objal a po krátkém zamyšlení řekl trochu váhavě : "Jistě..."
Ještě chvilku tam seděli,a pak Daichi utřel Yuuce mokrou tvář.
"Půjdeme?" Usmál se na ni.
Mezitím i Hitomi s Montarem odešli z sálu,kde se slavilo,do opuštěné knihovny...
"Tak co jsi mi to chtěla?Snad né nějakou sprosťárnu!" Bavil se Montaro,ale Hitomi mu vrazila facku. "Zas tak špatnej vkus nemám!" Montaro vyplivl krev a naštvaně vykřikl : "Tak co chceš?!"
Hitomi : "Slyšela jsem,že jsi chtěl Yuuku zabít?" Ptala se zlomyslně.
Montaro netušil proč se Hitomi ptá : "Málem jsem ji zabil,kdyby se tam neobjevil Daichi!" Zlostí praštil do stolu,div se nerozpadl.
Hitomi : "A co teď...?Zabil by jsi ji?"
Montaro na ní viděl,že má něco za lubem a tušil co,ale popravdě s ní i souhlasil.
"Cos vymyslela..."
Hitomi se zlomyslně usmála : "Nic složitého..."
Mezitím se už Daichi s Yuukou dostali do jeho pokoje.
Vipadalo to tam jinak než u Hiroshiho.Skoro ani nebylo poznat,že to je pokoj upíra.
Stěny byly totiš bílé jako sníh a zbytek pokoje byl zbarven do modra.
Nikde nebylo ani nic děsivého,jen klasické věci,které má doma každý jako třeba hodiny nebo lampu.
"Promiň,já jen nechtěla být tam dole...oni by se ptali...a..." Říkala smutně Yuuka a prohlížela si pokoj,ale Daichi ji utěšoval : "To je dobré,chápu tě..."
Yuuka jen tiše poděkovala a sedla si do velké měkké postele.Daichi se ptal jestli něco nechce nebo tak,ale Yuuka ho poprosila jen o jedno,aby shasl a mohla chvilku spát.
Daichi tak učinil a sedl si na křeslo naproti posteli.
Jen se na ni díval a přemýšlel o tom,co Hiroshi oznámil.Už od první chvíle,co Chika přišla,ji nemohl vystát.Hned na první pohled viděl,jaká doopravdy je.Zlá a vypočítavá.
"Cože děláš?" Ozval se Yuuky hlas a Daichi jakoby se probral z kómatu.
"Jen jsem tak přemýšlel..."
"O čem?" Ptala se zvědavě Yuuka,ale Daichi jen zamumlal "To není důležité..."
Chvíli bylo znovu ticho a Daichi se ponořil do svých myšlenek,ale Yuuka nemohla usnout a jediné,co se jí míhalo v hlavě,byl Hiroshi,proto ticho již po druhé přerušila.
"Proč to tu máš takové..." Zamyslela se jak to popsat a potom váhavě řekla "Světlé?"
"Lidské?" Doplnil ji Daichi. "Ani nevím...Já nevidím moc rozdílů mezi člověkem a upírem.Pravda,každý žije jinak,ale taky mají hodně věcí společných..."
Tyto slova nutila Yuuku k zamyšlení. "Tak proč jsou tak...divní...?" Snažila se popsat své pocity,ale i když jí to nešlo,Daichi jí pochopil.
"Možná proto,že upíři jsou silnější,nebo to je třeba v genech...nevím..."
Mluvil rychleji než přemýšlel a díval se přitom do tmy,která v pokoji převládala...

Návštěvní kniha !!!

7. června 2009 v 20:40 | Anetka |  chat
Ahojky,tohle je Návštěvní kniha blogu,kam můžeš napsat jak se ti blog nebo povídky líbí,nebo co by jsi tu změla.

Stačí kliknout na : Návštěvní kniha

Diplomky za 1.Bleskovku

7. června 2009 v 20:29 | Anetka |  Zábava
Všem děkuju za účast *-* Snad se vám líbí :)









Black Rose - ÚVOD

7. června 2009 v 17:23 | Anetka |  Black Rose
Ptala jsem se kamarádky,co by na mých povídkách změnila a ona říkala,že by bylo zajímavé někdy něco napsat jako samotná postava,místo vypravěče,tak jsem to zkusila a píšu hororovou povídečku Black Rose.
Název povídky je i jméno dívky,která vám představí svou minulost a řekne vám - jak a proč - se dostala mezi vrahy...
Tak snad se těšíte ;)
P.S.Upozorňuju,kdo to nepostřehl,bude to HOROROVÁ povídka :D

*Kvůli délce je rozdělena na dvě části*

Oznámení

6. června 2009 v 18:51 | Anetka |  16spojení
"Zajímalo by mě,co oznámí..." Přemýšlela nahlas Kita,když vařila krev.
"Každopádně,bude to něco opravdu důležitého,když kvůli tomů pořádá takovou oslavu." Okomentovala to Yasu,ale Yuuka ani nepípla.Yukio si všiml jak tam smutně sedí,div nepláče,a tak se jí zeptal : "Je ti něco?"
Yuuka se usmála : "Ne...děkuju."
"Jestli ti je špatně,vezmu to za tebe,stejně ti to dlužím." Nabídl se Yukio,ale Yuuka odmítla : "To je dobré,díky..."
Kita se opatrně zeptala : "A co Hiroshi?" Yasu do ní strčila a tiše šeptla : "Nech ji."
Yuuka : "Co?" Nechápala kam tím míří.
Kita : "Dobře se o tebe staral...jen..."
"Pomohl mi jen proto,že by jinak přišel o služku." Odpověděla ji drsně,ale Kita se jen tak nenechala odpálkovat : "To by ho zabilo,najít novou..."
Yuuka vyskočila ze židle a začala na ni křičet : "Co tím chceš říct?!"
"Yuuky,uklidni se..." Chytl ji Yukio. "Pojď,chvilku si odpočiň." Táhl ji do pokoje,aby si lehla,ale Yuuka se bránila : "Já nechci odpočívat!" Cukala sebou.
Nakonec ji ale přesvědčil a ona si šla na chvilku lehnout.
"Ještě jí to asi bolí..." Litovala jí Yasu,ale Kita na to měla jiný názor.
"Copak jsi slepá,to sis nevšimla jak na Hiroshiho koukala?"
Yasu : "Staral se o ni,tak mu je vděčná..."
Kita : "Tak tohle je víc než jen vděčnost,to mi věř!"
Odbila druhá ranní a vše už bylo na svém místě.Do velkého sálu,plného krve a tmavých květin,měli zanedlouho přijít upíři a vyslechnout,co má Hiroshi na srdci.Všichni se už nemohli dočkat.Ve vzduchu bylo tolik napětí,že by se dalo krájet,jen Yuuka se zdála být klidná.
Odbila třetí hodina a sál byl již plný.Všichni mluvili jen o tom,co se stane,ale Hiroshi né a né promluvit,jakoby ještě na něco čekal.
"Dlouho jsme se neviděli..." Přišla za Yuukou,která roznášela krev,Hitomi. "Skoro jsem na tebe na té výpravě zapomněla..." Smála se Hitomi,ale Yuuka ji tvrdě odpověděla : "Škoda,že jen skoro."
"Nejsi drzá!" Vytyčila na ni tesáky Hitomi a vzbudila tak pozornost celého sálu.
Yukio : "Nech ji!"
"Ty se do toho nepleť!" Odhodila Yuuce tác se sklenicemi a krev se rozlila mezi střepy po podlaze. "Budu tě muset naučit poslušnosti!"
Yuuka už viděla,jak jí tam přede všemi Hitomi bije,ale v tu chvíli se ozval přísný Hiroshiho hlas.
"Hitomi!"
Ta se zarazila a poslušně před Hiroshim uklonila.
"Ovládej se..." Hitomi přikývla a zastrčila své tesáky. "A ty to uklid..." Ani Yuuku neoslovil jménem.
"Ta má dobrou vyřídilku..." Smál se zlomyslně Montaro a poté dopil svou skoro plnou sklenici krve.
"Sklapni." Prošla ho Hitomi a už tehdy přemýšlela,jak to Yuuce oplatit.
Yuuka se vrátila dolů pro hadr.Když uviděla nějakou postavu,jak sedí u stolu,lekla se,ale poté rozpoznala Tamae.
"Co tu děláš?"
"Co myslíš,čekám na tebe." Vstala ze židle Tamae a šla za Yuukou do chodby,kde hrabala hadr. "Jak už dlouho?"
Yuuka byla skoro celá v nižší skříni a s Tamae se jí zrovna moc nechtělo bavit : "Co jak dlouho?" Zeptala se rozmrzele.
"Jak dlouho ho už miluješ?" Zeptala se naprosto vklidu Tamae a Yuuka se praštila hlavou o vrch skříňky.
"Au!" Vyhrabala se z ní,ale Tamae neodpověděla.Jen vzala hadr a šla.
"Haló!!!" Bežela za ní Tamae "Odpovíš mi?"
Yuuka : "Na hloupé otázky neodpovídám!" Zabouchla jí dveře před nosem.
"Yuukyyyyyyy!!!!!!!!" Zakřičela Tamae a vyrazila dveře. "Notak,jak už dlouho?" Bežela za ní po schodech,div neupadla. "Nebo mu to povím!"
"Ne!" Vyhrkla Yuuka a jak se zastavila,Tamae do ní narazila a obě spadli.
Celé pomlácené pak leželi na zemi,a ani se nehli.
"No?" Zeptala se zvědavě Tamae,rozpláclá na Yuuce.
Yuuka : "Pár týdnů...možná dýl...ani nevím...víš...já..." Byla z toho co cítí celá zmatená. "To je stejně jedno..."
"Proč?" Tázala se lítostivě Tamae.
"Vždyť on je stejně upír.." Ani nedopověděla,co chtěla říct a Tamae hned vyskočila : "A já jsem jen člověk,blá,blá,blá,Yuuky!Dyť tohle máš v románech!Prostě běž,dej mu hubana a řekni mu to na rovinu!"
"Teď mluvíš jak puberťák..." Smála se Yuuka,ale zároveň se jí chtělo plakat.
Tamae : "Puberťák?Na to,že mi je už nějaká ta tisícovka..." Zasmála se. "Ale už bych měla jít,uvidíme se nahoře." Rozloučila se a odešla.
Yuuka se přestala smát a v tiché místnosti se zamyslela.
"Nemá to cenu..." Zakroutila smutně hlavou.
Pak se vrátila nahoru,i když se jí tam úbec nechtělo,a uklidila to tam.
Hitomi ji probodávala pohledem,ale nic si na ni nedovolila...tedy pro zatím.
Než se však Yuuka stačila vrátit dolů a hadr uklidit,ozvalo se hlasité cinkání.Byla v tu chvíli zrovna u dveří,rozhodnutá odejít,ale zvědavost ji přeci jen nenechala na pokoji.Pohlédla na Hiroshiho,který lžičkou lehce tloukl do skleničky,aby získal pozornost všech,a pustila kliku.
Sál v tu chvíli ovládlo ticho.Všichni na Hiroshiho zvědavě zírali,jen Daichi se díval do stolu,jako by ho oznámení,kterého se ostatní nemohli dočkat,úbec nezajímalo.
"Doufám,že se všichni dobře bavíte..." Spustil Hiroshi,a Yuuka proto odtrhla své oči od Daichiho. "Určitě jste již něco zaslechli,nebo vás něco napadlo,tak nebudu tento večer zbytečně protahovat..." Mluvil velmi vážně,pomalu a s rozmyslem.
Upíři se chvěli nedočkavostí.Nikdo z nich si nedovolil způsobit jakýkoli hluk,byť ten sebemenší.Za to Chika se nechvěla ani trošku.Byla si zcela jistá tím,co Hiroshi řekne,a už přemýšlela,jaké to bude,vládnout tu.
"Dnes jsem vám chtěl oznámit něco důležitého,pro všechny upíri..." Napjetí v sále by se dalo krájet a Hiroshi ho svým protahováním ještě zvětšoval.
"Chci vám oznámit,že se ve velmi blízké době..." Na malou chvilku sklonil hlavu a pak se smutnýma ale i odhodlanýma očima řekl : "Budu ženit..." Celý sál ožil.Všichni se dívali na Chiku a něco si špitali.Ta vstala a jako páv šla k Hiroshimu. "Udělal jsi dobře..." Políbila ho na tvář a přitiskla se k němu jako klíště.Ne všichni se ale radovali...Yuuka stála přede dveřmi jako zkamenělá a dívala se na Hiroshiho.V uších slyšela to,co jí říkal v tu noc,kdy přišla Chika,a nechtěla tomu uvěřit. "Přece si ji nemůže..." Říkala si v duchu a chtělo se jí plakat,když se na ni najednou Hiroshi podíval.Na nic nečekala a zabrala za kliku.Jak běžela dolů po schodech,už to nevydržela a začala plakat.Přes slzy ale vše viděla rozmazaně,a tak nebylo divu,že v půlce cesty upadla.Ležela tam na schodech jako polomrtvá,vlasy měla rozházené po schodech i obličeji a jen plakala.
"On za to nestojí..." Ozval se za ní povědomí hlas. "Neplač..."
Yuuka si utřela slzy,ale jen co Daichiho rozpoznala,měla v očích jiné.
"Yuuky..." Objal ji Daichi a hladil ji po vlasech "Prosím,neplač..."

1.Bleskovka !!!

5. června 2009 v 19:35 | Anetka |  Zábava
1) Ahojda
2) Jakpak se máš?
3) Co čekáš na výzo?
4) Těšíš se na prázdniny?
5) Máš už naplánováno,co o nich budeš dělat?
6) Líbí se ti ten obrázek nahoře?
7) Těšíš se na diplomek?
8) Jak se ti líbí pozadí blogu?
9) A blog?
10) Tak ppp a ddd za účast!!!

Zásnuby

3. června 2009 v 18:12 | Anetka |  15spojení
"Cože???Zpomal..." Vykřikl zmateně Daichi,když mu Hiroshi vyprávěl vše,co se stalo.
Bylo to na něho až moc informací a jen málokterou pochopil.
"Takže se svlékla...jako celá?" Vyzvídal.
"Jo,vždyť jsem ti to už říkal." Mumlal skleslý Hiroshi.
Daichi : "A co?"
Hiroshi : "Co?" Podíval se na zvědavého Daichiho,který čekal,že jí popíše. "Blbče!"
Daichi se ušklíbl : "Jen sem byl trochu zvědavej..." Ale Hiroshimu to k smíchu nepřišlo,a tak poté i Daichi zvážněl. "Ale co teď chceš dělat?"
Hiroshi chvilku mlčel a pak tiše se skloněnou hlavou řekl : "Vezmu si ji..."
"COŽE?!" Vykřikl Daichi a spadl z pohovky "Tu čůzu?!" Koukal na něj s vyvalenýma očima a myslel si,že se zbláznil.
"Takhle o ni nemluv..." Smutně zamumlal Hiroshi a vstal.
"Dyť je to pravda!Všichni víme,co Chika chce.Jen tě využije!Rozmysli si tu svatbu..." Přesvědčoval ho Daichi,ale Hiroshi již byl rozhodnut.
Vrátil se do pokoje,který byl prázdný a tichý,jakoby jeho srdce přestalo tlouct.Záclona vlála v okně jako bez duše a černé kvítky padaly z kytice růží,kterou Yuuka postavila na stůl.Ale nikde nebyla ona sama.Vše v tom pokoji mu Yuuku připomínalo,nemohl se na to ani dívat a tak si lehl na postel a zanedlouho usnul...
Ve snu viděl vše,co se událo předešlý den,avšak z trochu jiného pohledu,z pohledu Yuuky.Nemohl ovládat její tělo,jen se dívat na skutečnost jejíma očima.
"Chápu to,přeci jen jsem upír...ale i tak..." Slyšel svůj vlastní hlas a cítil její srdce.Bušilo rychle,div mu z těla nevyletělo. "...miluji tě." Při těchto slovech mu došlo,že Yuuka nespala,ale nebyl schopen nic cítit,mít z toho jakékoli pocity.V tuto chvíli mu totiš nechybělo jenom tělo,ale i vlastní myšlení.Pak se ozvalo zaklepání a Hiroshi viděl sám sebe,jak jde ke dveřím,slyšel tichý rozhovor a cítil jeden z nejzrádnějších lidských pocitů,zvědavost.Pak se Yuuka zvedla a šla ke dveřím.Hiroshi se vzpíral,snažil se Yuuku nějak zastavit,ale nešlo to.I přes svou vůli chytl kliku a dveře pootevřel.V tom okamžiku,kdy spatřil,co viděla Yuuka se probudil jako z noční můry.
"Yuuky..." Opakoval si tiše její jméno a vzpomínal,jak zvláštně odešla.
Teď mu to vše došlo.To,proč neměla sílu se mu podívat do očí,i to,proč tolik spěchala.
Uběhly minuty,hodiny,až se začlo stmívat.
Hiroshi neztrácel čas a vydal se starou chodbou po kamenných schodech až do nejnižšího patra,kde už všichni připravovali ranní krev.
Když vstoupil,všichni ztrnuli a nejdříve si pomysleli,jestli nejde někoho za něco potrestat.Rychle si v hlavě přemítali,jestli něco nepokazili,nebo na něco nepozapomněli.Ale Hiroshi nevypadal rozzuřeně ani krutě.A tak jen doufali,že přichází z jiných důvodů,a taky šel.
"Chtěl jsem s vámi projednat dnešní večer...plánoval bych trochu větší ... večeři." Mluvil chladně a ani koutkem oka se nepodíval na Yuuku,která stála jen kousek od něj.
"Chceš snad něco oznámit?" Ozvalo se za ním dívčí hlas a z rohu vystoupila Tamae.
"Co tu děláš ?" Divil se Hiroshi.
"Jen jsem se přišla podívat na Yuuku,slyšela jsem,že jí nebylo dobře..." Svým pohledem dávala Hiroshimu najevo,že ví o tom,jak jí u sebe skrýval.
"Jsi upír.Neměla bys chodit za lidmi,ať už z jakéhokoli důvodu!" Peskoval ji Hiroshi jako malé děcko a jeho slova ještě více ranila Yuuku,teď už si byla jistá,že vstah mezi upírem a člověkem je nemožný...
Tamae se nenechala rozhodit a svérázně řekla : "Ještě jsi mi neodpověděl,co chceš oznámit...?"
"Vrať se nahoru." Řekl přísně a s kamenou tváří.
"Snad nám něco netajíš..." Provokovala ho,když odcházela.
Jen co se po ní zavřeli dveře,Hiroshi stručně rozdal pokyny a co nejrychleji odešel.
"Co se stalo ?" Zeptal se Yukio Yuuky,ale ta neměla nejmenš í tušení.
Celý dům byl vzhůru nohama.Všichni si mezi sebou šuškali,že se oznámí něco důležitého,ale nikdo nevěděl co,jen Chika tiše doufala,že Hiroshi oznámí jejich zásnuby a nebyla daleko od pravdy...

Miluji tě

1. června 2009 v 10:54 | Anetka |  14spojení
Hiroshi vešel do místnosti a Chika již v tu chvíli věděla,že je to její budoucí manžel,ať to stojí co to stojí.
"Má majet...moc,mohl by pomoct mému rodu,aby znovu vládl všem upírům,mohl by je vést se mnou,bok po boku...a navíc je velmi pohledný..." Přemýšlela a tiše se ve svém podvědomí smála,když se jí Hiroshi zdvořile a mírně uklonil.
"Jmenuji se Chika" Sundala si pásku s očí a ty zářili tak rudě,až to Hiroshiho úplně omámilo.
"Já-jsem Hiroshi..." Prohlížel si jí a pořád ještě nechtěl uvěřit tomu,že tu opravdu je jeden z rodu Yomatoshi.
Po té spolu mluvili o rodu Chiky,o jejich minulosti,nynějším stavu i o možnosti uzavření míru.Hovořili spolu po zbytek dne i celou noc.Nějak ani jednomu nedocházely otázky.Pořád se měli na co ptát,o čem diskutovat.
Druhý den již Yuuka nespala.Bála se o Hiroshiho,protože ho už dlouho neviděla.
"Proč se ještě nevrátit?" Mumlala si nervózně pro sebe a chtěla ho jít hledat,jenže byla velmi slabá.Skoro ani nevstala z postele,natož aby někam šla,to byl nesmysl.V hlavě se jí mýhali tisíce myšlenek,co se mu mohlo stát.
"Co když ho někdo zranil,nebo dokonce..." Větu ze strachu raději ani nedokončila.
Mezitím si Chika Hiroshiho omotala kolem prstu.
Myslela si,že teď už bude jednoduché ho donutit,aby si jí vzal,jenže to se mýlila...
Když ho pozvala chvilku po úsvitu do svého pokoje,Hiroshi bez zaváhání odmítl.Chiku to udivilo,ale nevzdávala se.Lákala ho do lože a nabízela své tělo,jak dlouho to jen bylo zapotřebí,ale Hiroshi né a né souhlasit.
Býval by s Chikou odešel,ale tak před pár týdny,teď znal Yuuku a,i kdyby chtěl,nemohl na ni přestat myslet.Něco mu bránilo vyspat se Chikou,i když byla velmi krásná a mocná.
"Omluvte mne,ale už budu muset jít." Řekl zdvořile Hiroshi "I vy jste určitě unavena...měla by jste si jít odpočinout."
"Můžeme odpočívat spolu..." Pořád to ještě zkoušela Chika.
Hiroshi se ale jen uklonil a odešel.
Chika zlobou praštila do stolu a rozzuřeně přemýšlela : "Už mi podlehl,tak proč ... !!!?" Nešlo jí to do hlavy.Jenže zatímco přemýšlela cestou do svého pokoje,Hiroshi už byl s Yuukou.
"Hiroshi?" Ptala se starostlivě jen co se pootevřely dveře.
"Myslel jsem,že už spíš..." Konstatoval překvapeně Hiroshi,když vstupoval dovnitř.
"Ne,já..." Chtěla mu říct,jak jí chyběl a že se o něho bála,ale pak si uvědomila,kdo je.Vždyť Hiroshi je její pán,takto by s ním úbec neměla hovořit.
"Co?Stalo se něco?" Šel k ní Hiroshi,a poté si vedle ní sedl.
Yuuka smutně zakývala hlavou,že ne,ale Hiroshi poznal,že jí něco trápí a nepřestal se ptát.
Yuuka : "Možná bych se už měla vrátit."
Hiroshi se zarazil : "Kam?"
"K ostatním..,Kitě a Yasu,určitě mají hodně práce..." Nechtěla s ním být,protože si uvědomila,co pro ni znamená,společensky ale i citově.
"Ne!" Vykřikl Hiroshi,až to Yuuku udivilo.Na malý moment ji i napadlo,že by její city opětoval,ale poté si v duchu řekla "Proč by upíra zajímala lidská holka...?" a naději ztratila.
Chvilku bylo v pokoji ticho.Oba na sebe jen zvláštně hleděli,avšak ani jeden nedokázal říci,co k tomu druhému cítí.
"Ještě nejsi plně uzdravená..." Snažil se Hiroshi,aby neodešla,jenže Yuuka už byla rozhodnutá...
"Odejdu před západem slunce,to budou ještě všichni spát..." Lehla si a obrátila se k Hiroshimu zády.Hiroshi cítil po velmi dlouhé době zase bolest,jako by se mu rozlomilo srdce.
Odešel do koupelny,ale ani netušil,že když zabouchl dveře,Yuuce spadla z tváře první slza...
Když se vrátil,Yuuka předstírala,že spala a tak si i on lehl a snažil se usnout,jenže ať se snažil sebevíc,nešlo to.Díval se na ni a tiše šeptal...
"Proč jsi tak krásná...?"
Yuuka nevěděla co udělat,a tak raději dále předstírala,že spí.
"A proč jediné co ke mě cítíš je strach?"
Ptal se přesvědčen,že Yuuka spí,ale ta vše slyšela a těšilo jí to,jako nic jiného.
"Chápu to,přeci jen jsem upír...ale i tak...miluji tě."
Při těchto slovech se Yuuce chtělo plakat,chtěla ho obejmout a říct mu,že jeho city opětuje,jenže právě teď někdo zaklepal na dveře.Hiroshi netušíc kdo vstal a pootevřel.
Ve dveřích stála Chika,jen v krátkém županu,a sama se pozvala dovnitř.Hiroshi ji zastavil a vzal ji s sebou nachodbu.
"Snad přede mnou nic nezkrýváte?" Smála se Chika,ale Hiroshi byl vážnější než kdy předtím.
"Co tu děláte?"
"Vy snad z mé návštěvy nemáte ani radost." Lehce ho hladila po holé hrudi.
Yuuka zaslechla hlasy z chodby a šla blíže ke dveřím...
Hiroshi : "Jistě,že jsem potěšen,ale myslel jsem,že již spíte..."
Chika : "Sama neusnu..." Rozvázala si župan a schodila ho na zem.
"Slečno..." Hiroshi vzal župan a chtěl ji obléct,ale Chika ho zahodila.
"Žádné slečno..." a začala ho líbat.
V té chvíli Yuuky zvědavost přesáhla mezí a ona nakoukla na chodbu,kde uviděla Hiroshiho,jak se líbá s naprosto nahou dívkou ...