Květen 2009

Info

30. května 2009 v 16:31 | Anetka |  Zábava
Ahojik,tento týden jsem měla každý den trénink,jelikož máme zítra soutěž,a tak jsem nebyla na PC.Ale už mám jak povídku Spojení dvou světů a Smrt v dlaních,tak i 10 rad jak ztratit kamarádku rozepsanou.Snad to tu co nejdříve bude,ppp

P.S. Pro ty,co se ptali,trénuju mažoretky *-*

Můj SEN

25. května 2009 v 17:37 | Anetka |  Básničky
Na dnešek jsem měla úžasnej sen,takže tady ho máte v podobě básničky :D Takový divný je totiž dělaná spíš jako písnička,tak si to klidně můžete zaspívat na píseň Anděl od Ksindlu X


Měla jsem sen
co ti o tom říci jen
Byla tam celá má škola
na zemi rozlitá cola

Na prdel uklouz ten
co byl tam první den

Byl velkej jako hora
já fakt koukala zdola
vlasy i oči černý
nohy zas obě stejný


Učil nás šechny tanec
jó,to byl vostrej mazec

Pak měl si vybrat holku
prej na rychlejší polku
Všechny hned zpozorněli
na kluky zapomněli

On vypadal jak anděl
sex-appael měl jako ďábel
A mrknul očkem na mě
"Pojď sem" "Pro mě za mě"

Pak jsme sambu tančili
holky oči kulili
on říká ať číslo dám
a jeho pusu na své mám

Příchod

25. května 2009 v 17:17 | Anetka |  13spojení
U upírů bylo mrtvo.Nikdo moc nevycházel z pokoje.Vládlo tam ticho a až přehnaný klid...
Mezitím se ale vracela výprava a úspěšně.
Dávný rod Yomatoshi přeci jen přežil.Sice již jich nebylo tolik,ale pořád tu byli.
Po staletí se museli skrývat a sňatky byli leckdy dohodnuty ještě před narozením dítěte.Žili dá se říct v bídě a utrpení.
Vedla je dívka,Chika,která vypadala poměrně mladá,asi tak na 16 let.
Nebyla nijak zvlášť oděná,měla na sobě jen malou,zkraje mírně roztrhlou,sukni a černé tílko na tělo.V krátkých hnědých vlasech ji trčela malá korunka,která vypadala spíše jako čelenka s ozdobami,a záda měla různě potetovaná.Na rukách měla dlouhé rukavičky,které ji překrývaly části prstů,a vždy z nich vyndala to,co právě chtěla,ať už to byl pouho pouhý kapesník nebo třeba velký meč.Oči zakrývala černou páskou a moc toho nenamluvila,avšak vypadala jako vůdčí typ s jasným cílem a odhodláním.
Souhlasila,že mír uzavře a navštíví Hiroshiho,avšak chtěla jít sama.
Její rod jí káral a upozorňoval,že ji nemůžou ztratit,že jsou již takto přes příliž oslabeni,ale Chika je neposlouchala a odešla sama.
Šli dny a noci zpět,až se po několika týdnech hledání a chůze vrátili.
Klepali na dveře,bušili do nich,ale slunce už skoro vycházelo,a tak nebylo divu,že všichni v domě spali.
"Jestli se tam nedostaneme,slunce nás spálí!" Vykřikl ve zmatku jeden z upírů,když zahlédl první paprsek.
Chika zvedla hlavu a kráčela ke dveřím,v tu chvíli z ní šel obrovský strach,odstrčila upíra a z rukávu vytáhla obrovské železné kladivo.S tím ze rozpřáhla,div ostatní nezranila,a dveře s ním vyrazila.Všichni se nahrnuli dovnitř,děkovali a rychle dveře zvedali zpět.Chika neřekla slova a držela chladnou tvář,jen povolila dlaň a kladivo se rozplynulo.
"Musí být mocná..."
Šeptali si mezi sebou upíři.
"Myslíš,že ten jejich rod bude opravdu tak vzácný?"
Ptal se nejeden...
Poté usadili Chiku do společenské místnosti a beželi za Yasu.
"Vstávej!" Lomcovali s ní...
"Co se děje...?" Mumlava rozespalá Yasu.
"Je tu paní Yomatoshiho rodu,není času nazbyt!"
"Kito!" Zakřičela Yasu a dávala se dohromady.
Pak i Kitě řekli,co se děje a vyslali ji za Hiroshim.
Yasu mezitím připravovala krev...
Kita běžela do schodů jak jen nejrychleji to šlo a bušila do Hiroshiho dveří jako šílená.
"Co je?!" Naštvaně ji otevřel polonahý a ospalý.
"Přijeli upíři..." Kita sotva mluvila,jak byla udýchaná. "S paní dávného rodu..."
"Cože?" Nemohl tomu uvěřit.Byl takřka přesvědčen,že se výprava vrátí neúspěšně.
Stoupl si ke Kitě na schody a zavřel dveře.
"Jakto?" Mluvil tiše a gestem naznačil,ať nekřičí,aby nevzbudila Yuuku.
"Nevím,přijeli před chvíli...očekávají vás..."
Hiroshi poslal Kitu zpět a vrátil se do pokoje.
"Stalo se něco?" Zeptala se Yuuka,která se právě vzbudila.
"Yuuki?" Rychle šel k ní a ptal se starostlivě : "Jak ti je?Už jsem myslel,že se nevzbudíš..." Chytl ji pevně za ruku.
Yuuka se na něho mile usmála : "Dobře...ale ty nevypadáš nejlíp."
Hiroshi ji přikryl : "Musím na chvilku odejít,odpočiň si..."
Rychle se oblékl do tmavě modrého obleku zdobeným stříbrem a odešel.
Dole na něho Chika netrpělivě čekala a mezitím si celý pokoj důkladně prohlížela.Starodávné vázy,obrovské skleněné lustry,zrcadla,černé záclony,stolky nevyčíslitelné hodnoty,židle i pohovky.
Fascinovalo ji to.Kolik by pro svůj rod získala,jen pouhým sňatkem s Hiroshim.A když přišel ...

Řetězák DN

25. května 2009 v 16:32 | Anetka |  Zábava
Jdeš po ulici a potkáš Lighta. Co uděláš?
Určo zakopnu a se slinama se nafláknu

Líbíš se Lightovi a tak se tě zeptá, jestli s ním nechceš chodit. Co ty na to?
joooooooooooooooooooooooo


Jdeš v noci po ulici a nějakej opilej chlap tě začne obtěžovat. Náhodou to spatří Light a napíše jeho jméno do zápisníku. Jak budeš reagovat?
ulíbám ho k smrti

Light ti nabídne, že bys mu mohla pomoct, mohla bys být druhý Kira. Co ty na to?
jujuju

Pak ale dodá, že bys musela uzavřít dohodu se shinigamim a půjčit si jeho
ale jo
Uvidíš Lighta, jak se líbá s Ryuuzakim. Co uděláš?
výtlem,výtlem,výtlem :D

Light ti řekně, že jestli s ním nebudeš chodit, tak napíše tvoje jméno do zápisníku. Co ty na to?
šmejde *bum* promiň *muck*

Light tě začne líbat, jak budeš reagovat?
*rudá až na prdeli* xD






Podepiš se, jestli jsi dělala řetězák:

Kdo má pokračovat?
všeci co chtějí :D

Anděl

25. května 2009 v 16:24 | Anetka |  Zábava

Ahuj,objížděla jsem po SB a jukám...Test jaký jste anděl...proč to nezkusit :D
Najdete ho * Tu *
Mě vyšlo toto :
You're a pure angel!!! You dont regret anything of what you did in the past. Why? Because you had enjoyed your life and think it was the best thing in the entire world!! You are gentle, calm and what more can I say...You're nice and you care deeply for those who are close to you. You are rule by the sun, warm and soft just like your heart. (me: Aww...I wish I could be nice just like you)

Překlad :

Jste čistý anděl! Dont politováním vám něco, co jste udělal v minulosti. Proč? Vzhledem k tomu, že jsi měl rád svůj život a myslím, že to byla ta nejlepší věc na celém světě! Jste jemný, klidný a co víc můžu říct ... Ty jsi pěkný a velmi vám záleží na těch, kteří mají blízko k vám. Ty jsou zpravidla slunce, teplo a měkká, stejně jako vaše srdce. (me: aww ... Chtěl bych být příjemný, stejně jako vy)

Závislost

18. května 2009 v 21:11 | Anetka |  12spojení
Yuuku bolela hlava a tekla jí krev z úst i nosu.Naříkala a doufala,že ji Hiroshi pomůže,jenže ten vedle ní seděl jako zkamenělý a pomalu mu rudly oči.Snažil se udržet přeměnu,ale Yuuka ho nezkrotně přitahovala,a on si nemohl její krev odepřít,ať se snažil,jak se snažil.Objal ji a hladil po vlasech,jenže to už byl smyslů zbavený a vytyčil tesáky.Cítil jak jí tluče srdce a ona zese jeho dech,když přisunul tesáky k jejímu krku.Už ji skoro kousl,ale v tu chvíli ho odstrčila.Na krku měla jen dva malé škrábance,ale v očích jí chyběl život.V místnosti nastalo hrobové ticho.Yuuka jako omámená vstala a po špičkách šla k menší skřínce u stěny.Za ní,na zemi,ležely kapky krve,a ty pořád dráždily Hiroshiho.Yuuka otevřela skříňku a její ruka přesně věděla,kam jít.Vytáhla drogy,které Hiroshi vzal Yukiovi,a byla plně rozhodnuta si je vzít.Když to Hiroshi viděl,ovládl se a Yuuku zadržel,bohužel to nebylo nic příjemného.Bránila se ze všech sil,kopala,škrábala i kousala.Nemohla se jen tak vzdát...Hiroshimu bylo jasné,že teď to bude mnohem horší,že je Yuuka na drogách,které ji zabíjí,závislá.
Po pár minutách Yuuka usnula a unavený Hiroshi znovu usedl do křesla.Na rukou měl škrábence a otisky zůbů,ale byl to mocný upír,a tak vše během několika sekund vyléčil.
Poté přemýšlel.Vrtalo mu hlavou to,jak je Yuuka silná.Myslel si,že je to obyčejná lidská dívka,která sotva unese tašku s nákupem,avšak vždy když ho kopla ucítil velkou bolest,jako by ho udeřil ten nejsilnější z upírů.V tu chvíli byl zmatený.Díval se na spící Yuuku,která vypadala skoro jako anděl.Napadlo ho i to,že by pocházela z rodu upírů.Možná je to jen vzdálený potomek některého z nich.Nakonec mu ale přišel závěr,že to bude drogami,nejlepší.
Ráno přišel Daichi a zhrozil se nad pokojem,kde byl ohromný nepořádek.Hiroshi mu neřekl,co se stalo,jen mu dal drogy a přikázal ať je zničí.Bylo mu jedno jak,hlavně ať je Yuuka nenajde.Daichi nevěděl proč,ale z Hiroshiho pohledu učinil závěr,že to bude lepší nevědět.Ten pohled byl totiž nejen rozhodný,ale také plný strachu,zloby i lítosti.
"Jak jí je?" Otázal se ještě než odešel Daichi.
Hiroshi váhal co odpovědět.Nechtěl mu lhát,ale cítil,že o Yuuce by neměl vše prozradit.Nevěděl proč,jen měl ten zvláštní pocit.
Daichi : "Nechceš mi říct,co se stalo?"
Hiroshi ani nepřemýšlel : "Ne."
Daichi : "Pak už půjdu..."
Ještě ve dveřích mu Hiroshi připomněl,že ty drogy musí ihned zničit,a pak ho nechal odejít.
Yuuka mezitím pořád spala,jen občas něco nesmyslného zamumlala,ale tomu Hiroshi nevěnoval pozornost.Musel už konečně začít pracovat,přeci jen upíří sídlo se také musí nějak opatrovat a živit.
Dny běžely jako voda.Jeden po druhém,až to byl týden,jenže Yuuka pořád spala.Už celý týden,a ani na minutku se neprobudila...
"Tak co jak jí je?" Ptal se zvědavě Yukio,když se Kita vrátila od Hiroshiho,kterému nesla k snídani krev.
Ta mu jen naštvaně odcekla : "Nevím!"
Celé dny totiž Yukiovi vyčítala,že je to jeho vina.
"Ani mě k ní nepustil!Jen vzal krev a zabouchl mi dveře!"
Znovu nastalo v místnosti ticho.
To tam v poslední době bylo často.
Když se už bavili,bylo to totiž jen o Yuuce.
Zkrátka a dobře tam bylo *jak se říká* mrtvo.
Nikdo ale netušil,lidé ani upíři,že se výprava,která byla vyslána jen na zamaskování,úspěšně vrací...

Léčení

10. května 2009 v 19:36 | Anetka |  11spojení
Yukio se cítil hrozně.Ani ho nenapadlo,že by se něco takového mohlo stát.
"Je mi jedno,kde budeš schánět peníze,ale odteď ti budu z platu odečítat to,co bude Yuuka potřebovat na uzdravení." Oznámil mu Hiroshi už jako hotovou věc.
Yukio nemohl říct slova,jen kývl na souhlas a poníženě odešel.
Dole se ho hned Yasu vyptávala,co se to děje.
"Je mi to líto..." Skláněl hlavu Yukio.
Yasu s ní vyděšeně zatřásla : "Čeho?Co se stalo?"
Yukio : "Yuuka,je na tom špatně..."
Yasu úbec nechápala,co se děje.
Když jí vše Yukio pověděl,myslela,že ho i přes to,že je to její bratr,zabije.
"Jak jsi jí to mohl dát?" Vlepila mu alespoň facku.
"Copak nemáš rozum?Zbláznil ses?"
"To spíš ona..." Přerušila jí Kita,která právě přišla.
"Teď jsem u ní byla..."
Yasu : "A?"
"Není to dobré..." Odpověděla smutně Kita a v místnosti zavládlo ticho.
Mezitím šel Hiroshi do svého pokoje,kde už čekal Daichi a v posteli ležela Yuuka.
Celá se potila,házela sebou a křičela bolestí,ale nikdo ji nemohl pomoct.
"Byla to nějaká směs,může to trvat ještě celé hodiny než to vyprchá..." Řekl Daichi a položil Yuuce na čelo studený obklad.
Hiroshi zůstal stát u dveří a malou škvírkou vykukoval na prázdnou chodbu.
"Nikdo jí tu nesmí najít..."
Daichi : "Já vím,ale kde jinde ji nechat?"
Hiroshi : "Takhle jsem to nemyslel." Dovřel dveře a šel k posteli.
"Musíme někam poslat upíry,čím míň jich tu bude,tím líp.Pak ten zbytek už bude lehké uhlídat."
Daichi : "Kdyby jsi je někam poslal,mohl bys je na to,že se něco děje,spíš ještě upozornit."
"Yomatoshi..." Zamyslel se Hiroshi.
"Cože?" Zarazil se Daichi a Hiroshi mu prozradil plán,který jej napadl :
"Pověst o rodu Yomatoshi.Pošleme je hledat ztracený rod,pod záminkou uzavření míru mezi našimi rody...Trvalo by to týdny,možná i déle."
"To by šlo..." Souhlas s ní Daichi,ale přeci jen měl obavy. "Nezapomínej však,že je to jen pověst.Nečekej od upírů plnou podporu..."
Hiroshi : "To by mě ani nenapadlo..."
Tiše se radoval nad svým plánem,když se najednou v pokoji ozvala rána.
Daichi jen na sekundu spustil Yuuku z očí a ta už spadla z postele.Probudila se celá zmatená :
"Kde to jsem?" Všechno se jí točilo před očima.Necítila nohy,ani ruce,jen bolest uvnitř těla.
"Bolí to...Bolí..." Plakala na podlaze.Hiroshi jí opatrně zvedl a položil zpět do postele.
"Kdybys něco potřeboval,zavolej." Řekl Daichi a odešel.
"Co se stalo?Kde to jsem?" Ptala se pořád Yuuka,která tiskla Hiroshiho ruku.
"Jsi v mém pokoji..." Přikryl jí Hiroshi. "Ještě spi,bude to dobré..."
Yuuka se snažila,ale bolest jí nenachala usnout.Celou noc i den proplakala a prosténala.
Druhou noc,chvilku po stmívání,přišel Hiroshi k Daichimu.Vypadal hrozně.Nevyspale a hladem se mu už svíralo hrdlo.Daichi mu hned donesl velkou sklenici krve,ale Hiroshi ji vypil na jeden lok.
"Co se stalo?!"
Hiroshi : "Pořád jí to bolí.Je to jako by se to ještě zhoršovalo..."
Daichi : "Teď sem ale myslel tebe!Takhle si toho každý všimne,Hiroshi!Jak dlouho jsi spal?"
"Moc dlouho ne..." Z jeho hlasu Daichi poznal,že nespal úbec a rozhodl se to vyřešit.
"Takhle to nejde,půl dne u ní budu já a půl dne ty."
Hiroshi : "Zůstanu u ní..." Usínal na židly.
Daichi : "To bys nevydžel ani týden."
Přesvědčil ho,ať si jde lehnout a on ho pro dnešek omluví,že vyřizuje v pokoji účty a podobně.Ten den také oznámil konání výpravy za tajemným rodem.Nteří upíři tím byli nadšeni,někteří ne,každopádně druhý den drtivá většina odjela,a v domě jich zbylo jen pár.
Mezitím dole nálada umíral.Yukio,který zůstal a vypomáhal v kuchyni,skoro nemluvil a nebyl jediný.Vlastně i Kita s Yasu celé dny promlčeli se smutnou tváří.
Po dvou dnech už Yuuce bylo líp,a proto se Hiroshi rozhodl,že Daichiho výpomoct nebude potřebovat.
Už dobře spala,hodiny,klidně i celou noc,ale jednou se s pláčem probudila.Plakala tiše,aspoň se snažila,ale i tak to Hiroshiho,který spal na křesle hned u postele,probudilo.
"Co se stalo?" Hned k ní šel.
"Bolí mě hlava...hrozně mě bolí hlava..." Stěžovala si a hrozně kašlala.
Hiroshi rozsvítil lampičku a všiml si krve na posteli.Ihned zvedl Yuuce hlavu.Krev jí tekla z nosu i úst.Chtěl ji pomoct,jenže to byl upír,a když viděl její krev,přestal se ovládat...

Úvod

9. května 2009 v 20:38 | Anetka |  3 rady jak ztratit kamarádku

Tahle povídka bude rozdělena na 3 části.

Každá část bude obsahovat jeden důvod,proč byste měli ztratit kamarádku vlastní vinou.

Snad se vám bude líbit,bude hodně tragická a snad i poučná.


V každé části bude hlavní postava :


Anna - ta,která kamarádku ztratí

a

Sally - její kamarádka,která se na ní naštve

Tohle jsem nechtěl ...

6. května 2009 v 20:22 | Anetka |  10spojení
Yasu hned utíkala za ostatními.
"Stalo se něco?" Zeptala se Kita,když viděla udýchanou a docela vyděšenou Yasu,jak se opírá o zeď a sklání hlavu.
"Musíme dohnat Yukia..." Snažila se popadnou dech.
Kita vykulila oči : "Cooo?"
Yuuka v klidu řekla : "Ten už odjel..."
A zašívala dál jedny z kalhot,jako omámená.
Yasu : "Já vím,ale Hiroshi s ním chce mluvit..."
Zvedla hlavu a zírala na Yuuku "Jsi v pořádku?"
Yuuka : "Proč bych neměla být?" Usmála se na Yasu a šila dál.
Kita : "Jsi taková..." Nevěděla jak to popsat.
"Zamilovaná." Ozvalo se z chodby,kde stál Shouta.
Opíral se s úsměvem o zeď a hrál si s polootevřenými dveřmi.
Yuuka,ale jakoby ho ani nevnímala,nic neříkala.Jen seděla a pracovala.
Kita : "On mluví...?" Šeptla překvapeně Yasu a ta velmi vážně odpověděla : "Ano...i když jednou za dlouhý čas..."
Shouta mezitím šel až k Yuuce a klekl si před ni.Ona ho ale stále nevnímala a tak jí vzal kalhoty i jehlu s nití.
"Nezdržuj!" Yuuka mu vlepila facku.
Kitě i Yasu spadla čelist a ihned začali na Yuuku kroutit hlavou a ukazovat,že tohle dělat neměla.Yuuka,jako by jí to bylo jedno,se Shoutovi ani neomluvila a vzala si zpět vše,co jí sebral.V tu chvíli bylo v místnosti naprosté ticho.Holky jenom čekali,co Shouta udělá,a ani jedna neměla tolik odvahy,aby se mu postavila,proto stáli jako dvě sochy a skoro ani nedýchali.Shouta pomalu zvedl hlavu a na jeho tváři byl červený otisk ruky.Yuuka se na něho nedívala.Navlékla nit a začala znovu šít.Shouta také mlčel a klečel jako zkamenělý.Jen Yuuku sledoval a pak beze slova odešel.
"Yu-u-ko...?Jsi v pořádku?" Ptala se jí opatrně Yasu.
Yuuka : "Jasně..." V jejím hlasu byla slyšet zlost.
Pak udělala poslední uzlík,kalhoty odložila a odešla do pokoje.
Kita : "Možná se z toho zbláznila..."
"Takhle nemluv!" Okřikla jí Yasu "Jen nemá svůj den..nebo..."
"Nebo co?!" Zeptala se Kita,kterou Yuuka začínala děsit.
"Musím za Yukiem..." Obrátila se Yasu a šla pryč.
Kita : "Teď chceš odejít?!"
Yasu jí neodpověděla a šla dál.
"Proč taky ne..." Řekla si potichu Kita a šla umýt nádobí.Nechtěla chodit za Yuukou,doufala totiž,se potřebuje být o samotě,a pak to bude lepší,jenže nebylo.Po slabé půl hodince Yuuka vyšla z pokoje jako bez duše.
"Yuuko,je ti něco?" Ptala se starostlivě a s obavami Kita,ale Yuuka jí jen přešla.Hlavu měla skloněnou a obličej jí zakrývaly vlasy.Ruce jí plandaly u těla a nohy za sebou táhla.
Kita : "Co se stalo?" Chytla Yuuku za rameno,ale ta ji odstrčila a hrubým hlasem okřikla : "Nešahej na mě!"
"Yuuko...?" Zeptala se Kita. "Jsi to úbec ty?" Skoro až plakala.
"A kdo by to měl být! Nechte mě!" Křičela Yuuka a šla zpět do pokoje.Rychle a ostře,stejně ostře jako zabouchla dveře.
Kita to nechtěla vzdát.Teď už bylo jasné,že s Yuukou něco je.A tak došla za tím jediným,kdo jí mohl pomoct.
"Co se děje?" Zeptal se Daichi starostlivě,když viděl utrápenou Kitu.
"Yuuka,ona ... chová se divně ... "
"Dobře..." Řekl Daichi s úsměvem,který Kitu uklidnil. "Posaď se tu,já s ní promluvím..."
Kita poděkovala a utřela si slzy,které ji mezitím sklouzly z očí.
Když Daichi přišel dolů,všechno bylo rozházené a Yuuka po místnosti běhala jak šílená.Nepadlo ani jediné slovo a výraz Daichiho naznačil,že přesně věděl,co se stalo.
"Co tu děláš?!" Yuuka si ho všimla.
Daichi nepromluvil,jen zavřel oči.Když je poté otevřel byly rudé,jakoby skrývaly plameny ohně,a z jeho úst tyčely tesáky.V sekundě Yuuku omámil a odnesl pryč.
Mezitím Yasu dohnala Yukio,protože si dal naštěstí přestávku.
"Co tu děláš?" Divil se.
Yasu : "Taky tě ráda vidím,ale k věci!Musíš se vrátit!" Pospíchala,protože se jí ještě pořád z Hiroshiho pohledu klepala kolena.
"Proč?" Ptal se podezřívavě Yukio.
Yasu : "Nevím,prostě pojď!"
Yukio : "Ne." Řekl rozhodně,skoro jako by se bál,vrátit se.
Yasu : "Yukio,nedělej fóry!Na to není čas!"
Yukio zvážněl : "Nikam nepůjdu."
Yasu si všimla,že něco tají.
"Jak chceš..."
Dělala,že odchází zpět,ale ve skutečnosti šla do jeho vozu a tam se zamkla.
Yukio : "Co to zase vyvádíš!" Vyděsil se a běžel k vozu.
Yasu : "Kde jsou...Mám je!" Vytáhla z šuplíku klíčky a nastartovala.
Yukio ztrnul "Ksakru..." a bežel za vozem,který řídila Yasu.
Když dojela k hradu,Yukio už neměl na výběr,musel jít za Hiroshim.Vešel do jeho pokoje,ten byl jako vždy tmavý,ale tentokrát i prázdný...
"Pane...?" Yukio se začal potit a srdce mu tlouklo čím dál rychleji.
"Bojíš se?" Ozvalo se za ním,a když se otočil dostal od Hiroshiho rovnou pěstí.
"Co jsi ji udělal?" Křičel rozčileně Hiroshi a držel Yukia pod krkem.Ten věděl na co se ptá a s pyšným úšklebkem odpověděl : "Jen sem si s ní trošku pohrál...."
Hiroshiho ho znovu udeřil a zopakoval otázku.
Po několika minutách,kdy už byl Yukio celý od krve a Hiroshimu neubývalo sil,Yukio promluvil :
"Když se nikdo nedíval stříknul jsem jí drogy..."
Hiroshi měl v tu chvíli sto chutí ho zabít,ale jemu jakoby to bylo jedno.
"Vypadala upjatě,aspoň se uvolní!" Zákeřně se zasmál.
"Ta se tak uvolnila,že jí selhává organismus!!! Když k ní přišel Daichi byla úplně mimo !!!"
Yukio se přestal smát a zvážněl.
Tohle nechtěl...

Útěk

2. května 2009 v 22:34 | Anetka |  smrt2

Bylo před půlnocí a Yume ještě pořád plakala na chudé posteli,v malém a tmavém pokoji.Před očima viděla jeptišku,jak se na ni zlobí,jak křičí.Na to nebyla zvyklá.Nikdy neodmlouvala,ani nedělala problémy,a proto se k ní všichni chovali mile a přátelsky.Pořád slyšela ty slova :
"O tom už nechci slyšet..."
Jenže Yume si nic jiného nepřála,než poznal opravdový život,za zdmi kláštera.Napadlo jí,že by utekla...To byla nejhorší věc,na kterou kdy pomyslela.Bála se a říkala si,že je to hřích utíkat,že by všem přidělala starosti,že by ... opustila to jediné,co kdy měla.
Nakonec se ale rozhodla,a doufala,že správně.
"Prosím,odpusť mi...a pomoz..." Šeptala tiše klečící na kolenách a v sepjatých rukách maškala malý dřevěný křížek.Pak se ještě naposledy v pokoji,kde prožila svých prvních deset let,pomodlila.Přesně když dořekla poslední slovo modlidby,rozezněl se klášterní zvon.Byla půlnoc.
Yume neváhala,věděla,že když to neudělá teď,neudělá to už nikdy.Položila kříž na postel a tiše otevřela dveře pokoje.Ty mírně zaskřípaly,protože přeci jen nebyly nejnovější.V klášteře bylo ticho.Yume šla tiše po špičkách,že by jí neuslyšelo ani to nejdokonaleji vyvynuté ucho.Už byla u brány,ale na něco zapoměla...klíč.Byla rozzlobená,ale spíš na sebe.Jak mohla na něco takového zapomenout?!Normální člověk by asi nadával,ale ona vlastně nadávky ani neznala,a tak jen praštila do brány.Ta byla také již trošku starší,a moc toho nevydržela,proto i po takovéto ráně se k údivu Yume zřítila k zemi.Ta na bránu koukala jaksi zmateně.Poté trošku provinile,jelikož jí došlo,že jí zničila.Nakonec si uvědomila,že ohromnou ránu,kterou vydala brána při pádu,nejspíš nezaslehla jenom ona,nebo že mohla i někoho vzbudit,a tak raději rychle vyběhla ven.Udělala jen pár kroků,ale pro ní to znamenalo mnohem víc.Byla venku...