Duben 2009

Anketa !

30. dubna 2009 v 21:22 | Anetka
Ahojik,je tu anketa,snad se vás co nejvíc zapojí xD

1) Chceš abych udělala soutěž o nej. povídku ?

2) Zapojil-a by ses do soutěže ?

3) Co by jsi na mém psaní zlepšil-a ?

4) Máš nějaké přání o čem bys chtěl-a abych psala ?

5) Líbí se ti nové pozadí ?

Ddd za účast,pp :)

Yukio

30. dubna 2009 v 16:50 | Antal |  9spojení
Yukio si zapálil cigaretu a pak šel k Yuuky.
"Jsem Yukio,ty?"
"Yu-u-ka..." Koktala a cítila,jak pomalu rudne.
Yukio : "Uděláme papíry?" Šel k ní čím dál blíž,ale Yasu ho zastavila : "To dělá Kita!Ne?!"
Yukio se otočil a prohlédl si Kitu od shora až dolů : "Jenže ona není můj typ..." Zasmál se,ale Yasu se naštvala a odstričila ho od Yuuky : "To mi je fuk!Ihned se vrať a nech Yuuku být!"
Yukio : "Srovna tebe budu poslouchat!"
Yasu : "Jooooooo mě!!!"
Yukio : "Trhni si!" Brobodával jí pohledem.
Yasu : "Já?Já?!"
Yukio : "Né asi!" Zakřičel zlostně a pak změnil tón na milý : "Jé,promiň.Já zapomněl,že ty jsi tak blbá,že ti ani ty nejjednodušší urážky nedojdou.Mám ti to vysvětlit názorně?"
Yasu celá zlostí zrudla : "Já ti něco ukážu názorně!" A kopla ho do rozkroku.
potom se začali rvát jako malé děcka a Yuuka na ně jen tupě zírala.
Kita : "Yuuko!" Volala na ni "Pojď sem!"
Yuuka za ní přiběhla : "Neměli bychom něco udělat?"
Kita : "Hm.....jo...."
Yuuka čekala,že je nějak od sebe odtrhne,ale Kita jen vlezla do náklaďáku a otevřela zadní dveře.
Yukio : "Co tam lezeš?!"
Kita : "Chci vzít náklad!"
Yukio : "Mě chceš okrást bo co?!!"
Kita : "Ne."
Yasu : "Ty ho chceš okrást?"
Kita : "Néé!!!"
Yasu : "Proč na něj ječíš?!"
Kita jen na Yuuku : "To je tu furt!"
Yuuka nechápala a koukala na ně jak spadlá z višně.
Yukio : "Soráč..." Přátelsky trknul do Yasu.
Yasu : "Ne,to ty soráč,za to--*pohled do jeho rozkroku*--V poho?"
Yukio : "Jasan ségra!" Chytl ji pod krkem a rozcuchal.
Yuuka : "Sé-gra...?"
"Jo..." Řekla naštvaná Kita a šli vykládat.
Ve velkých chladících boxech byly v speciálních pytlíkách snad všechny krevní skupiny,a nebylo jich po málu.
"Tak kolik?" Zeptala se Kita,když všechnu krev přenesli do kuchyně.
Yukio jí jen dal papír,kde byla cena napsaná a Kita vykulila oči.
"Čím dál víc zdražuješ..."
Yukio : "Ty to stejnak neplatíš,tak co?"
Kita : "Nenapadlo tě,co by se stalo,kdyby jsi Hiroshiho naštval?"
Yukio : "Ale notak!Moc dobře víš,že jsem jediný,kdo by jim mohl dodávat krev." Zasmál se.
Zdálo se,že to úbec nebere vážně.
"Stejně buď opatrný..." Yasu mu dala pusu na tvář a odjel.
Možná,že když odjížděl,díval se na Yuuku,ale to ona nemohla ani tušit,jelikož do vozu nebylo vidět.
Tou dobou se už stmívalo a upíři se začínali probouzet.
"Tak,jde se dělat snídaně!" Zavelela Yasu.
Asi po půl hodině to měli hotové,jenže všude okolo byla pořád krev.
"Kam to dáme?" Zeptala se Yuuka,ale z pohledů dívek už tušila,že oni to vědí.
"Teď ti ukážeme kouzlo!" Zasmála se Kita a Yasu vykřikla : "SimsalaBIM!"
Kita kopla dolů do stolu a z vršku vyjely dřevěné držáky,které chytly nádobí.Potom se celý stůl zvedl.Místo něj tam teď byly schody,které vedli kamsi dolů.
"Tohle je..." Zamyslela se Yasu "Vlastně jsme to ještě nepojmenovali..."
Kita : "Prostě něco na způsob MegaMrazáku."
"Aha..." Zasmála se Yuuka a pomohla jim tam přenést krev.
Dole to bylo úžasné.Sice hrozná zima,horší než v Rusku,ale vypadalo to tam nádherně.Ze stropu visely i několika metrové rampouchy.Všude byl sníh a led,že by se tam snad i dalo lyžovat,jak to bylo velké.Pravda,z té bílé barvy,vás po chvilce mohly bolet oči,ale určitě byste si řekli,že to stálo za to!Yuuce se ani nechtělo pryč,ale byl nejvyšší čas roznášet snídaně.
Vše probíhalo v klidu,jen Yasu se stalo něco divného.Šla donést Hiroshimu snídani a předložit účet,jenže Hiroshi už cenu znal,a zdál se být dost podráždění.
"Chci mluvit s tvým bratrem!" Řekl neúprosně.
"On...už odjel..." Yasu se třásl hlas.
Hiroshi : "To mi je jedno.Zežeň ho!"
"Jistě!" Yasu se uklonila a utíkala zpět.Ještě nikdy neviděla Hiroshiho tak napjatého,bylo to zvláštní...

Víc než jen šaty

27. dubna 2009 v 20:51 | Antal |  8spojení
Hiroshi Yuuku zadržel se slovy : "Chci zpátky ty šaty..."
V tu chvíli úbec nevěděla co má dělat a Hiroshi naopak to,co chce,věděl až moc dobře.
Přišel k ní a začal jí líbat.Yuuka se nebránila,možná proto,že byla natolik v šoku,že ani moc neregistrovala,co se děje.Když se probrala,už ležela na posteli polosvlečená a Hiroshi jí sjížděl do nižších partií.
"Pane!" Vykřikla leknutím.
Hiroshi se zastavil.Posadil se vedle Yuuky a chvilku byl zticha.Potom praštil do dřevěného sloupu u postele,tak silně že se až rozpadl.
"Co jsem ti říkal?" Ptal se s klidem,ale přísně.
Yuuka v tu chvíli úbec nevěděla,co myslí,a tak jen nehybně ležela na posteli s vyděšeným výrazem.
Hiroshi : "Neříkej mi pane!"
Yuuka ležela jako socha,skoro ani nedýchala.
"To si nepamatuješ mé jméno?"
Yuuka : "Pamatuju..."
Hiroshi : "Tak mi tak neříkej..." Naklonil se k ní a znovu jí začal líbat,jenže tentokrát ho Yuuka odstrčila "Ne!" a poté se co nejrychleji oblékla.
Hiroshi : "Co je?!"
Yuuka : "Já nemůžu!"
Hiroshi nic neříkal a Yuuce pomalu začli téct slzy.
"Promiňte..."
Hiroshi jí objal : "Co se děje?"
Yuuka : "Já nemůžu...nemůžu..." Opakovala smutně.
Hiroshi se oblékl a bez jediného slova z pokoje odešel.V pokoji nastalo hroboké ticho.Yuuka si utřela slzy a zhluboka se nadechla.Potom odešla zpátky do podzemí,kam patřila.
"Yuuko!" Vykřikla s radostí Yasu. "Tak co?"
Yuuka jen zklesle řekla : "Co...?"
Yasu : "No ten ples!Prý jsi tam byla?!Ještě nikdy tam člověk nebyl!Tak co???"
Ptala se celá nadšená,ale Yuuka jen zamumlala "Nic..." a odešla do koupelny.
Yasu na ní zaťukala : "Není ti nic?"
Yuuka : "Ne,jen jsem unavená..."
Yasu : "Dobře..." Řekla starostlivě a šla jí raději rozložit místo na spaní.
Hned jak Yuuka vyšla,chytla ji a doslova jí přikázala,aby si šla lehnout,i když jí Yuuka chtěla pomoct s uklízením.
Ráno ji pak vzbudila Kita : "Ahoj...Za chvilku přivezou zásoby,tak vstávej..."
Yuuka jak bez duše vstala a uklidila deky s polštáři.
Asi po čtvr hodině se ozval hlasitý zvuk,připomínající něco mezi hlukem kol,pískáním netopírů a výkřikům lidí.
Yasu : "Už jsou tu!"
"Tak pojď ! " Pobídla Yuuku Kita.
Vyšli zadní chodbou ven,před zámek,a tam stál obrovský nákladní vůz.
Dovnitř nebylo vidět,protože okna byla celá černá.Na všech kolách měl ostré železné trny a klika od dveří připomínala nůž.Na kapotě byl nakreslený rudý kříž a pod ním šedé postavy,pravděpodobně to byli upíři.Na stranách,na tmavě modrém podkladu,byl jen jeden krátký nápis *Černý převoz* Yuuku zaujal a zeptala se,co znamená.
Kita : "Tak se jmenuje ten náklaďák.Je to jedinej dovozce krve pro upíry..."
Yuuka : "Co?" Zeptala se,ale po chvilce jí to bylo jedno.Z vozu totiž vyšel mladý muž.Vysoký,v černém roztrhaném tílku.Svalnatý a hezký.Černomodré vlasy měl nagelované do kohouta a pravé oko mu zakrývala dlouhá ofina.
Yasu : "To je Yukio,převozce." Usmála se šibalsky na Yuuku.
Ta na něj jen zírala,div jí netekly sliny.
"Kdo je to?" Zeptal se Yukio Kity,když jí dával rozpis zásob.
"Nová..." Řekla Kita podezřívavě. "Proč?"
Yukio se usmál a vytáhl z kapsy cigarety : "Nemáš sirky?"
Kita : "Proč?" Neměla z něj úbec dobrý pocit.
Yukio chvilku hrabal v šuplíku auta,pak vytáhl sirky a zapálil si.

Velkolepá slavnost

25. dubna 2009 v 21:06 | Antal |  7spojení

Hiroshi se šel obléknout a Yuuka jenom klečela na zemi.
"On mě viděl..." Pořád byla celá rudá a opakovala si vduchu "On mě...líbal..."
Jenže to ještě nevěděla,že Hiroshi umí číst myšlenky,a tak se na její účet docela slušně baví.Vždycky,když viděl jak je Yuuka rudá,uculil se jako malé děcko.
Asi po deseti minutách byl konečně hotový.Oblečený v černém saku se zlatými ozdobami,které byly i u kalhot na kapsách.Otočil se k Yuuce a zeptal se : "Tak jdem?"
Yuuka : "CO?" Chvilku se ještě vzpamatovávala z toho co zažila a hlavně VIDĚLA,až jí to došlo.
"Ano"
Hiroshi : "Tak pojď." Otevřel jí dveře,jenže né ty,kterými byla zvyklá chodit,ale ty hlavní.Velké černé dveře,celé zdobené stříbrem a ornamenty připomínajícími růže.
Za nimi stály dvě skupinky upírů.Jedna vpravo a druhá vlevo.
Všichni měli hlavy skloněné a klečeli u země,jen jedna dívka stála.Po pár sekundách Yuuka poznala šaty dívky a pak i ji samotnou,byla to Tamae.
"Prý jsi Tamae šila šaty?" Zeptal se Hiroshi a vedl ji cestou mezi upíry.
Yuuka : "Jen...přešila."
Hiroshi : "I tak děkuji." Šel k Tamae a políbil ji na tvář.
V tu chvíli jí Yuuka záviděla,ani nevěděla proč.A když se k ní pak Hiroshi vrátil,aniž by si to uvědomila,rozzářila se jako vánoční stromeček.
Upíři vstali a všichni šli do obrovského sálu.Okna byla z černého skla a z poloviny zahalená rudými záclonami.Na stěnách viseli obrazy dávných předků a zem byla pokryta nádherným tmavě červeným kobercem,který však nebyl všude,protože uprostřed byl velký taneční parket.
Nejdenou jeden upír chytl záclonu a zatáhl ji.Yuuka na něj nechápajícně zírala a vykulila oči,když ji roztáhl.Místo černého okna,tam byli tři nádherné stoly,plné krve.
Hiroshi : "Ty toho o upírech ještě moc nevíš,že jo?" Zasmál se a vtáhl ji na parket.
"Ne." Odpověděla tiše a poté znervózněla,jelikož celý sál ztichl a všichni se na ně dívali.
Hiroshi : "Pojď trochu blíž!" Přitiskl ji k sobě a Yuuka se začervenala : "Ale já neum..." Než ztihla větu dokončit,začala hrát hudba.K jejímu úžasu spolu začali tančit.Yuuka měla pocit,jako by to bylo něco,co zná.Hiroshi jí perfektně vedl a všichni v sále je obdivovali.V půli druhého tance,kdy se už ostatní zapojila,se zastavili.
"Smím?" Zeptal se Daichi a uklonil se.
"Stejnak jsem chtěl tančit i s Tamae..." Řekl Hiroshi trochu povýšeně a pustil Yuuku.
Daichi jí nabýdl ruku a začali tančit.Už po pár krocích zpozoroval,jak Yuuka zklání oči,jakoby jí něco trápilo.
"Líbí se ti?" Když se na tohle Daichi zeptal,první co se Yuuce objevilo před očima byl Hiroshi,jak si sundává ručník.Zaklepala hlavou : "Ne!"
Daichi se usmál : "Opravdu...,že víš koho myslím..."
Yuuka : "Jsem - tipla..."
Daichi : "Dobře.Jen že mi přišlo,že žárlíš."
Yuuka : "Cože!"
Okolní taneční páry,které ji slyšely,se na ni jen zlomyslně podívaly.
Daichi : "Nekřič,nebo budeš mít problémy..."
Yuuka : "Proč?"
Daichi : "Jsi člověk.Správně by jsi se mnou takto neměla mluvit.Vlastně podle ostatních by jsi s upíry neměla mluvit úbec." Povídal smutně.
Yuuka : "Promiň..."
Daichi : "Ne,neomlouvej se!" Usmál se na ni "Tohle jsem sem neměl zatahovat."
Pak už jenom tančili,a když si něco řekli,tak se to rozhodně netýkala záležitostí mezi lidmi a upíri.
Hodiny utíkaly a noc už byla skoro u konce.
"Za chvilku bude úsvit..."
Ozvalo se za Yuuky.
Yuuka : "Pane."
Hiroshi : "Neříkej mi pane!" Rozčílel se "Připadám si pak starej!"
Yuuka se ušklíbla,ale po Hiroshiho přísném pohledu,zvážněla.
Hiroshi se uklidnil a znažil se *marně* lhostejně říct : "Chceš ho vidět?"
Yuuka celá pookřála : "Ano!"
Hiroshi : "Tak jo." Chytl ji do náruče a ve zlomku sekundy byli pryč.
Yuuka : "A neublíží vám to?"
Hiroshi : "Mám řešení..."
Zastavil v lese,který zámek obklopoval ze všech stran,u skály a tam Yuuku pustil.
Yuuka : "Akorát svítá!"
Pozorovala jak vychází slunce a Hiroshi stál za skálou.
"Tohle jsem dělal,když jsem byl malý."
Yuuka : "Schovával jste se za skály?"
Hiroshi : "Ne!"
Yuuka : "Ukazoval jste lidem úsvit?"
Hiroshi : "Ne!!!...Díval jsem se jak mizí stín..."
Yuuka se podívala,tam kam se díval i Hiroshi,na zem,kde pomalu mizel stín.Chvilku bylo ticho,ale pak Hiroshi přísně řekl : "Pojď sem!"
Yuuka k němu přišla a on ji skrz skálu provedl tmavými chodbičkami až do svého pokoje.
"Už je čas."
Yuuka : "Chcete pít?" Už chtěla jít dolů,ale Hiroshi ji zadržel.
"Ne,chci zpátky ty šaty..."

Chemie

23. dubna 2009 v 18:49 | Antal |  Básničky
Pravdivá básnička o chemii *udělaná kapku narychlo*
P.S. Vokřínek je jeden kluk


O chemii nuda je
nikdo se tu nesměje.

Kluci kecaj,dělaj blbý
Vokřínkoj zas nohy smrdí.

A holčičkám v břichu kručí
učitelka jenom čučí.

Zkouší vysvětlit nám novou látku
ale jde to ztěžka v tomto zmatku.

A proto radši šoupne papír
prej ať vybarvíme safír.

Jakou barvu má to vědět chcem
jenže pak zvoní a jdeme ven.

A tak chemie už v čudu je
hezky se to rýmuje!

Úvod - Nevydařená cesta

21. dubna 2009 v 21:08 | Antal
Vampire.jpg Hot anime vampire image by XxSadisticVampireChickxX

Tuhle povídku zase písám s Mončou,takže to bude vymakaný XD

Povídka je o tom,že lidé v 33.století se už nudí,protože vše,co mohlo být objeveno,se objevilo.Svět funguje tak,že všude jsou fastliny *co to je se dozvíte v povídce XD* a všichni jezdí v bezgravitačních vozech.Jednoho dne někdo vymyslí NightWorld,což je umělý ostrov,kde žijí upíři a likani.Je to vlastně atrakce.Jedete vozem skrz ostrov a pozorujete oba druhy,jenže jednou se vůz porouchal a skupinka lidí tak začala bojovat o život.

Úvod - Povídka písmene P

21. dubna 2009 v 20:58 | Antal |  Povídka písmene P

Tuto povídku píšu společně s Míšou a Mončou *A občas pomáhá zbytek třídy*

Bude to trošku blbost,ale za to hooooooooodně srandovní,už jenom proto,že každé slovo bude začínat na P !!!

Práce a pak únava

21. dubna 2009 v 20:53 | Antal |  6spojení

Yuuka celou noc nespala,jen aby dodělala Tamae šaty.Ztihla to,ale pak sotva udržela hrnek v ruce.
Yasu : "Není ti dobře?" Zeptala se u vaření,když uviděla,jak se Yuuka opírá o stůl a zavírají se jí oči.
Yuuka : "CO?" Vzpamatovávala se. "Je mi dobře!"
Yasu : "Opravdu?Vypadáš unaveně..."
Yuuka : "Nic mi není..." Usmála se,ale bylo na ní vidět,že se každou chvíli zkácí.
Najednou přiběhla Kita : "Rychle!Potkala jsem Hiroshiho,už nadává,že nám to trvá!"
Yasu : "Na!" Strčila Yuuce bez přemýšlení tác se snídaní.Ale když si uvědomila,co udělala,začala litovat a bát se,jestli to Yuuka úbec zvládne.
Mezitím Yuuka šla schodištěm a koukala na velkou snídani.
"To je tak velká asi kvůli plesu..." Pomyslela si a zaťukala na dveře.
Hiroshi otevřel a zůstal stát mezi dveřmi.Chvilku si Yuuku prohlížel a pak zamumlal : "To jsou hrozné šaty..."
Yuuka : "Ale...!" Vzpomněla si na slova Tamae a nepokračovala.
Hiroshi : "Ale co?" Zeptal se s klidem.
Yuuka : "Jsou nové..." Sklonila kajícně hlavu,ale Hiroshi se začal smát.Po chvilce přestal a vážně řekl : "Hlupačko!"
Vtáhl ji i se snídaní dovnitř.
Yuuka : "Pane...!" Strachem zavřela oči.
Pak jen ucítila jak dopadla na neuvěřitelně měkkou postel.
Když se její oči otevřely,uvidělyi tucty krásných šatů.Modré,červené,černé,i oranžové.S krajkami,perlami,drahokamy,diamanty,nebo mašlemi,či zdobené zlatou nebo stříbrnou broží.
"To je nádhera..." Jen zakoktala,ale nebyla schopna,ani si sednou.Ležela na posteli nehybně,a jak čas plynul,čím dál víc se jí zavíraly oči,až usnula.Když se probudila,pokoj byl prázdný.I šaty byly pryč,jenže né všechny.Jedna byli přímo na ní.Nejdříve si myslela,že se jí to jenom zdá,ale pak jí došlo,že je v nich skutečně oblečená.
Byly to světle modré šaty za krk.Na nich byl tmavě modrý korset,který končil ale už pod ňadry.Sukně byla nadýchaná s několika vrstvy a zdobily jí různé tmavě modré mašle a stříbrné řetízky.
"Pááááááni!" Pozorovala šaty.
"Líbí se ti?" Zeptal se Hiroshi,který právě vystoupil z koupelny.
Yuuka : "J..j..a..o..mo...n..c.." Koktala nesmysly a zírala na Hiroshiho,který tam v klidu stál jen v malém růčníčku.Po té přišel blíže k ní.
"Chci aby se na tebe každý díval,až spolu budeme tančit..."
Yuuka : "Cože?!" Začervenala se.
Hiroshi se usmál a řekl : "Slavnost musí vždy vůdce zahájit tancem s dívkou,kterou si vybere.Já si vybral."
Otočil se a šel k židli,kde ležel obal na oděvy.
Sundal si ručník a dal ho na opěradlo židle ...
Yuuka celá zrudla a spadla z postele.
"Nedívej se,nedívej se!" Opakovala si potichu,ale najednou se za ní objevil Hiroshi a vesele se zeptal : "Proč?"
Yuuka se lekla a Hiroshi se znovu začal smát.
Vypadalo to,že si s ní jenom hraje...
Ale pak zvážněl.Přitiskl k sobě Yuuku a chtěl jí políbit.Pomalu k jejím rtům přibližoval své.Už chybělo jen málo,ale z ničeho nic Yuuka vykřikla : "Jak jsem se převlékla???!!!!!!!!"
Hiroshi : "Cože?"
Yuuka : "Ty šaty!Usnula jsem a..."
Hiroshi se dětinsky usmál : "Jsi hezká...celá."
Yuuka rychle sklonila studem hlavu.
Hiroshi : "Řekl bych,že ty se nemáš za co stydět."
Políbil jí.

Nové šaty

11. dubna 2009 v 15:11 | Antal |  5spojení
Uběhlo asi deset minut a dveře pokoje se otevřely.Yuuka si všimla,že Hiroshi něco nese.Bylo to zabalené v černém šátku.
"Tohle bude snad lepší..."
Hodil to na postel,vedle Yuuky,šátek spadl a ona uviděla,že jsou to nové šaty.
"Tak to zkus,nemám na tebe celý den!"
Yuuka neváhala a vzala oblečení.Byl to černý korset zdobený růžovými krajkami a ornamenty.Dlouhá nadýchaná sukně,celá černá a na kraji měla rozparek až k pasu.Taky černé střevíčky s nízkým podpatkem,rukavičky a náhrdelník,ten byl černý a ve předu měl růžovou růži.
Hiroshi : "To už je lepší..." Jen tak odfrkl,ale bylo na něm vidět,že se mu Yuuka moc líbí.
Yuuka : "Děkuju..."
Hiroshi : "Nemáš za co,bylo to jen proto,aby se tě někdo nelekl!"
Otočil se k Yuuce zády a jen čekal až odejde.
Dole na ní už čekaly holky.
Kita : "Páni..."
Yasu : "Mě dali pořádný šaty až v pěti."
Yuuka : "Cože?"
Kita : "Yasu tu je už od mala."
Yuuka si představila jaké to asi musí být,vyrůstat u upírů.Ale Kita mluvila dál :
"Ale stejnak,mě je dali po třech měsících a to jen proto,že jsem ty staré omylem roztrhla."
Yuuka nechápala,kam tím dívky míří a zmateně na ně zírala.
Yasu : "Prostě chcem říct,že si tě nějak oblíbili..."
Yuuka : "Ne...Jen se na to nemohli dívat..." Zasmála se,ale ostatní mluvili vážně.
Kita : "Spal s tebou?"
Yuuka : "Kdo?"
Kita : "Kdo asi?!"
Yuuka : "Ne!"
Chvilku bylo ticho.
Yasu : "Počkej,on ti dal nové šaty,jen tak?"
Yuuka : "A co?" Byla zmatená.
Kita : "Tady se nic nedává JEN TAK !"
Yuuka nevěděla co říct.
Najednou se ozval jakýsi hlasitý zvonek.
Yuuka : "Co to je?"
Yasu : "Tamae."
Kita : "Na!" Strčila Yuuce do ruky tácek,na kterém byla sklenice rudé krve.
Yasu : "Támhle." Strčila jí do dveří.
Yuuka : "A proč jdu zrovna já?"
Kita : "Protože jsi nová a musíš nás poslouchat!"
Zabouchla dveře.
Yuuka vyšla schody a zaklepala na dveře.
"Tak už pojď!" Ozvalo se a Yuuka vztoupila do překrásného pokoje.Všude byly svíčky,které osvětlovaly zlatě zdobené stěny a nádherné šaty,které se jen tak válely na posteli.
Tamae : "Jů,sluší ti to." Vzala si skleničku. "Chtěla jsem s tebou mluvit."
Yuuka : "A jak jsi věděla,že půjdu zrovna já?"
Tamae se nebála,i když to byla upírka.
Tamae : "Yasu a Kita se mě bojí,takže bylo jasné,že tě sem pošlou."
Pomalu vypila krev a po té pokračovala :
"Mluvila jsem s Hiroshim...Líbíš se mu,ale nemá k tobě důvěru.Pořád váhá,jestli tě tu má nechat."
Yuuka : "Proč?Vždyť mi to docela jde..."
Začala se bát.
Tamae : "Docela nestačí,Yuuko.Přemluvila jsem ho,aby tě tu ještě nechal,ale už mu nelži,dávej si pozor co říkáš!"
Yuuka : "Dobře..."
Tamae : "Tak a teď mi pomoz!"
Vrátila jí skleničku a Yuuka na ní tupě zírala : "S čím?"
Tamae : "Zítra je slavnost,tak jaké?"
Začala se přehrabovat v šatech.
Po třech hodinách :
Yuuka : "Tak co tyhle?Ty jsou hezké."
Držela šedé šaty s modrým lemováním.
Tamae : "Nééééé!Ty jsou hrozně světlé!"
Yuuka : "Světlé ???" Řekla si pro sebe a musela se tiše zasmát.
Tamae si sedla na postel : "To nemá cenu!Prostě nemám nic na sebe!" A zlostí praštila do stolku vedle tak silně,až se rozpadl.
Yuuka se jen podívala na velké hromady šatů : "Něco určitě najdeme." A začala se v nich znovu přehrabovat.Po pár minutách radostně vykřikla : "Mám to!" A vyskočila z hromady k Tamae.
"Tohle bude dobré!"
Držela v rukách černé šaty s tmavě růžovým a červeným zdobením.
Tamae se zamyslela a potom řekla : "Jo.To by šlo..."
Yuuce spadl kámen se srdce a v duchu zajásala : "Konečně!" Ale potom Tamae ještě dodala : "Ale chtělo by to trošku přešít....Jen tady,tu,tamhle,jo a možná kapku tadyhle.Tak to snad do zítřka zvládneš,díky!"
Yuuka : "Co...?" Celá zkleslá.
Tamae : "Tak šup,ať to stihneš!" Smála se.

Hlásek

11. dubna 2009 v 14:22 | Antal
Můžete pro mě hlasovat tu :
Dd a pp

První služba

9. dubna 2009 v 12:06 | Antal |  4spojení
"Dobré ráno!" Vykřikla Yasu a odhrnula deku.Taky tím vzbudila Kitu,která jen zamlela : "Nekřič..."
Yasu : "Notak vstávej!Musíme se dát do práce!"
Kita jen zývla a zachumlala se do deky.
"Lenochu!" Zakřičela jí Yasu do ucha,chytila ji za nohu a táhla od deky.
Kita : "Ještě chvilkůůů..."
Yasu : "Ne!Vstávej!"
Yuuka se musela smál,když je viděla,ale nakonec se to Yasu povedla a Kita vstala.Zklidili deky i polštářky a dali se do práce.
Yasu : "Takže snídaně.Upíři snídají jednu ze třech věcí."
Yuuka : "Věcí?"
Kita : "No nevymysleli jsme pro ty jídla ještě název."
Usmála se a pak ukázali Yuuce,jak se to vaří.Bylo to jen maso z krví,která se zpracovávala do různých forem.Po dvou hodinách měli hotovo.
Yasu : "Tak dobře.Snídani nikdy nejedí společně,nosí se kadému do pokoje zvlášť,ale hlavně nesmíš zapomenout,vzít k tomu každému sklenici krve."
Yuuka jen přikývla na souhlas a začalo se nosit.Většinu jídla nosila Kita a Yasu,protože nechtěli na Yuuku první den spěchat.Kita jí pomáhala najít dveře.
Kita : "Nejdřív dones snídani Shoutoj,tady."
Yuuka : "Jasně!"
Vzala velký tác a šla s ním do schodů,až narazila na dveře.Zaklepala,ale nic se neozvalo.Po chvilce se dveře otevřeli sami.Yuuka nikoho neviděla,tak jen položila tác na stůl a šla zpátky.Dole už čekala Yasu : "Tak co?"
Yuuka : "Nikdo tam nebyl..."
Yasu : "Spíš jsi ho jen neviděla." Zasmála se. "Ale teď bych něco potřebovala..."
Yuuka : "Co?"
Yasu : "Kita měla menší problém s Hitomi a musíme ještě něco zařídit,takže jestli by jsi mohla donést zbytek jídla,co jsme nestihli.Už zbývají jenom dvě snídaně."
Yuuka : "Samozřejmě."
Usmála se,ale Yasu byla trošku zkleslá,jakoby měla z něčeho strach.
Yasu : "Takže nejdřív běž k Montarovi..."
Yuuka : "Montarovi!" Lekla se a vzpomněla si,co se stalo.
Yasu : "Znáš ho?"
Yuuka : "To...ne.Jen je to divný jméno." Zasmála se,protože nechtěla Yasu přidělávat starosti.
Yasu : "Dávej si na něho pozor,ano?"
Yuuka : "Ano."
Yasu : "Jsou to tamhlety dveře.A pak dojdi k Hiroshim,támhle.Asi bys k němu neměla hned chodit,ale už musím jít,tak hodně štěstí!"
Odběhla do jednech z dveří a Yuuka se dala do toho.Zaťukala a Montaro ji otevřel.
"Dlouho jsme se neviděli."
Yuuka mu jen dala snídani a chtěla odejít,ale on ji chytl a vtáhl do pokoje.
Montaro : "Snad už by jsi nechtěla odejít?"
Yuuka : "Pusť mě!"
Montaro : "Pššš...Máme nevyřízené účty!"
Vytasil tesáky a chtěl ji kousnout,ale Yuuka ho odstrčila a běžela pryč.Když utíkala jen slyšela jak Montaro křičí : "Ještě se uvidíme!"
Srdce jí tlouklo neuvěřitelně rychle,nemohla popadnout dech,ale v tom si vzpomněla,že musí donést snídani ještě Hiroshimu."
Zhluboka se nadechla a šla.Když vyšla schody,viděla již otevřené dveře,ve kterých stál Hiroshi.
"Jdeš pozdě!"
Yuuka : "Omlouvám se."
Hiroshi na ní zíral : "Vypadáš hrozně."
Yuuka se zarazila,ale nic neřekla,jen položila snídani na stůl a šla pryč.Ještě než šlápla na první schod,Hiroshi ji chytl.
"Počkej." A vtáhl ji do pokoje. "Sedni si." Pohledem ukázal na velkou postel.Yuuka si na její kraj lehce sedla a udivila se,jak moc je měkká.Mezitím si Hiroshi vypil svou skleničku krve.
"Tohle je hrozné oblečení." Yuuka si v duchu řekla : "To jo." Ale zarazili jí jeho další slova : "Sundej to."
Yuuka : "Cože?" Vyklouzlo jí z úst.
Hiroshi se na ní zle podíval a důrazně řekl : "Nechceš snad poslouchat?!"
Yuuka jen sklonila hlavu : "Já jen..."
Hiroshi : "Svlékni si to!"
Objevil se před ní : "Nebo ti to mám sundat sám?"
Začal ji černé šaty vyhrnovat u nohy a přisunul se k ní.Yuuka nevěděla co dělat,nemohla mu říct ne,a tak ho nechala ať ji položí do postele a políbí.Po té ji Hiroshi šaty svlékl celé a ona tam před ním ležela nahá.Ruce se jí klepali strachem,co bude dál.A oči nevědíc uhýbaly pohledem.
"Vidíš.Ani to nebolelo." Zasmál se Hiroshi a řekl : "Počkej tu..." Pak odešel z pokoje.
Yuuka tam jen ležela nahá na posteli a říkala si : "Ještě abych takhle odešla." Schoulela se do klubíčka a čekala...

Začátek

9. dubna 2009 v 11:24 | Antal |  smrt1
Jednoho dne se narodila dvojčata.Ten den byl šťastný,plný radosti,ale to co přišlo po té,trhalo leckomu srdce.Jen pár dní po jejich narození jela celá rodina domů.Cestou se smáli,radovali,až uslyšeli troubení nákladního vozu,jenže to už bylo pozdě.Narazil do nich a po několika hodinách matka i otec zemřeli.O dvojčátka nikdo nestál.Zdálo se,že snad ani nepřežijí,ale přežili a později si jedno vzali jeptišky.To druhé se ztratilo....
Plynuly dny,týdny,měsíce i celé roky,až to bylo deset let od nehody.Z obou dětí už byly dívky,vysoké a hezké.Pleť měli světlou,tváře jako dvě růže a oči modré jako pomněnky.Vlasy dlouhé až pod pas,jen jedna z nich je měla blonďaté a druhá si je obarvila na fialovou.
Ta s blonďatými,Yume,vyrůstala mezi jeptiškami.Nic jiného neznala než práci,ale i přesto byla šťastná.Každému pomáhala a nikomu nikdy neřekla ne.To jen někdy v noci,když ulehla do postele,přemýšlela,jaké by to asi bylo,kdyby nebyla jeptiškou.Jestli by měla svého chlapce a chodila by s přáteli ven.Bylo jí z toho smutno,protože bydlela mezi čtyřmi stěnami malého pokoje,v kterém byla jen postel a stará skříňka,a byla uzavřená v klášteře,z kterého nikdy nevyšla.Přemýšlela,že by i utekla,ale na to byla moc hodná a starostlivá.
Za to ta druhá,byla její přesný opak.Svědomí ji netrápilo a ochotná taky moc nebyla.Vždy myslela jenom na sebe,možná i proto,že vyrůstala na ulici.Život ji naučil krást a využívat své krásy.Už v šesti letech vykradla banku a v osmi se dostala do nejobávanějšího gangu ve městě.Když jí bylo 10let tak si začala uvědomovat jaký vede život.Přemýšlela,jaké by to bylo kdyby byla normální dívka.Jak by chodila do školy,dělala úkoly a dodržovala pravidla,i když toho se spíše trošku bála.Pravidla nesnášela a vždy říkala,že jsou jen na to,aby se porušovala.
Už to bylo deset let,a ani jedna z dívek nevěděla nic o té druhé.Nevěděla nic o svých rodičích a pořád cítila,že jí něco chybí...
"Končím."
"Cože,jak to myslíš?!" Ptal se rozčileně jeden z vysokých svalovců Yuki,dívky s fialovými vlasy.
Yuki : "Už toho mám dost.Nechci krást,měla bych se učit,bejt ve škole!"
"Hele,ty ses proto narodila!Snad nechceš bejt nějakej šprt!" Vysmíval se jí do očí,ale Yuki k němu jen přišla a kopla ho do rozkroku.On se svalil na zem a ona jen suveréně řekla : "Jo,přesně tak!" A odkráčela z tmavé uličky.Všichni z gangu ji hledali,ale Yuki znala město skrz na skrz,a tak neměli nejmenší šanci.Mezitím se i Yume pokusila změnit svůj život ...
Yume : "Myslela jsem,že ... "
Hlavní jeptiška : "Co?"
Yume : "Já už nechci být jeptiškou..."
Jeptiška se na ní přísně podívala : "To bude jenom nějaký výkyv nálad.Běž si lehnout a bude to dobré."
Yume : "To není náladou...Já o tom už přemýšlela a ..."
"Dost!" Jeptiška se rozzlobila "Takovéhle řeči tu nebudu trpět!Běž do svého pokoje!"
Tohle bylo poprvé,co jí Yume viděla tak rozčilenou.Bála se ještě něco říct,a tak raději rychle odešla zpět do pokoje,kde tiše plakala.

Nový domov

8. dubna 2009 v 21:13 | Antal |  3spojení
Daichi odvedl Yuuku do podzemí.Byla to jedna dlouhá chodba s tisícemi dveří.
Daichi : "Každé dveře někam vedou,do kuchyně,nebo pracovny..."
Yuuka si jen představila,jak bude bloudit.
V tom z posledních dveří,na konci chodby vyběhla menší hubená dívka se světle fialovými vlasy,ve dvou culíkách a hnědýma očima.Na sobě měla modrofialové šaty s krajkami a žlutými mašlemi.
"Yasu!" Vykřikl Daichi a dívka se zastavila.
Daichi : "Tohle je Yuuka,je tu nová.Vysvětli jí,co a jak."
"Jistě." Řekla dívka. "Jen musím za Hitomi."
Daichi : "Dobře,tak běž."
Yuuka měla skoro až strach z toho,jak teď Daichi mluvil.Byl přísný,chvílemi až krutý.Ale jakmile dívka zmizela,byl zase jako med.
"Tady budeš teď bydlet..."
Otevřel dveře do obrovského pokoje,který byl rozdělen na tři části.
Vpravo byla velká kuchyně.Nahoře visely pánve a dole pod obrovským stolem byli na regálech hrnce.Podél zdi vedla kuchyňská linka s dvěma dřezmi a nad ní byly poličky.
Daichi : "Budeš s ostatními vařit pro všechny upíry..."
Yuuka se hned ptala : "Oni upíři jedí?"
Daichi se usmál : "Ano...I když trochu jiné jídlo..."
Yuuka nechápala a podívala se do leva,kde nic nebylo jen tři dveře.
Daichi : "Ty první vedou do koupelny,druhý je záchod a třetí vedou do ložnice."
Yuuka : "Jedna ložnice...?"
Daichi : "Ano."
Yuuka se jen na Daichiho podivně koukla a on se začal smát.Pak si prohlížela třetí část místnosti,tu největší.Na zemi byl tmavý koberec,uprostřed gauč a malý stůl.
Daichi : "Už musím jít.Ostatní ti to tady ukážou a vše ti vysvětlí.Rád jsem tě poznal..."
Uklonil se a zmizel.
Po pár minutách vběhla do pokoje Yasu.
Yasu : "Ahoooj.Tak pojď!!!"
Chytla ji za ruku a vtáhla do ložnice.
Byla to menší místnůstka s dřevěnou podlahou.Nikde žádná postel,ani židle.Yuuka zůstala stál.Yasu běžela až do zádu a tam vysunula ze zdi velký šuplík.Z toho vytáhla deky a malé polštářky.
"Není to nic moc,ale zvykneš si!"
Pak vysunula jiný šuplík a z toho vyndala hromádku oblečení.
"Snad ti to bude."
Podala jí to.
"Zkus si to,já tu zatím připravím spaní."
Usmála se a Yuuka odešla do koupelny.
Po chvilce se vrátila.Yasu už narovnala vedle sebe tři polštářky a ke každému deku.
Yasu : "No..."
Yuuka : "Je to hrozné!" Smutně sklonila hlavu.
"To jo!" Ozval se dívčí hlas.Yuuka se podívala a ve dveřích stála vysoká blondýnka v krátkých růžových šatičkách za krk.Vlasy měla dlouhé a oči modré,jako samo nebe.
Yasu : "Tohle je Kita."
Yuuka : "Ahoj.A kolik vás tu celkem je?"
Kita : "S tebou...tři."
Yuuka se udivila : "Tři?!"
Yasu : "Ano,většinu lidí upíři rovnou zabijí.Měla si štěstí."
Kita : "No,ale i když jsou ty šaty hrozný..."
Koukla se na Yuuku,která tam stála v černých šatech,které připomínaly pytel.
"Jsem unavená."
Ten večer Yuuka nemohla usnout.Pořád myslela na rodiče,jestli o ní mají strach,co asi dělají,a zároveň na to jaké to tam bude,jestli to zvládne.Když konečně usnula,zdálo se jí o tom,jak Montaro zabíjí,a tak se vyděšená probudila.Pak už do rána jenom ležela a čekala,až se vzbudí ostatní.

Dej jí šanci

7. dubna 2009 v 17:44 | Antal |  2spojení

Daichi s Yuukou letěl tak rychle,že nemohla ani rozeznat přírodu pod nimi,až se po chvilce ocitli uprostřed tmy.
"Zavři oči..." Pošeptal jí Daichi.
"Stejnak nic nevidím!" Zmateně vykřikla Yuuka "Kam mě to neseš?!"
Daichi jí neodpověděl,ale zakryl jí dlaní oči : "Tak aspoň moc nekřič."
Yuuka cítila vzduch kolem sebe.Bylo to jakoby někam padali.Najednou se prudce zastavili,až se jí udělalo špatně,ale žádnou ránu neslyšela.Pak jí Daichi pustil a odkryl oči.
"Coooooooooo?!!!!???!!!" Vykulila Yuuka oči a bušila do Daichiho : "Kde to ksakru jsme?!Vem mě zpátky domůůů!!!!!!" Vkrádaly se jí do očí slzy.
"Ne." Pověděl Daichi bezcitně "Víš o upírech,bylo by nebezpečné,tě tam nechat."
Yuuka se rozplakala.
Daichi jí jenom podal složený bílý kapesník se smutnými slovy "Je mi to líto." a zmizel.
"To není možné..." Křičela Yuuka a rozhlížela se kolem sebe.
Stála uprostřed malé místnosti.Stěny byly vysoké snad 20metrů a černé,na podlaze rudý koberec a místo stropu na ní hleděly hvězdy.Nikde žádné dveře,okna,ani nábytek.
Yuuka padla na kolena : "Třeba to je jen sen...usnula jsem na balkónu a tohle se mi zdá..."
"To je blbost!" Ozval se za ní dívčí hlas,ale když se otočila,nikoho neviděla.
Yuuka : "Je tu někdo?"
Strachem se celá klepala.
"Jenom já." Vedle ní se objevila dívka s černými vlasy,svázanými dvěma červenými stuhami do culíků,v černé minisukni a červeném tričku.
"Jmenuju se Tamae.Ty jsi?"
"Yuuka..." Nejdříve se dívky lekla,ale teď jí její přítomnost uklidňovala.
Tamae : "Máš štěstí,že tě našel Daichi.Skusí tě tu nechat..."
Yuuka : "A co když mě tu nenechá?"
Tamae : "Tak tě zabijí." Řekla klidně,ale za to Yuuka byla celá vyděšená.
"Ale v klidu,odvede tě za Hiroshim,a jestli se zalíbíš jemu,pak máš vyhráno."
Yuuka : "Zalíbím?"
Tamae : "Jo,takže poslouchej!Nemluv,jen když se tě na něco zeptá a odpovídej ano,ne,taky se nevymlouvej a nelži,on to pozná!Nešahej na věci kolem sebe a hlavně dávej pozor,nerozptyluj se něčím jiným!"
Yuuka sotva stíhala pobírat co jí Tamae říká.
Tamae : "Tak já jdu a nikomu neříkej,že jsem tu byla.Neznáš mě,jasný?!"
Yuuka : "Ano...Ale proč mi pomáháš?"
Tamae : "Nevím,asi proto že jsi jako jedna z mála dívek nekřičela,když jsi padala z toho útesu."
Usmála se a zmizela ve tmě.
Yuuka : "Útesu???!!!"
Uběhly asi dvě minuty a v místnosti se objevil Daichi.
"Půjdem..." Chytl ji kolem pasu a vyskočil z místnosti.
"Nezastavuj." Táhl ji cestičkou mezi ostatními upíry,kteří na ni vražedně zírali.Yuuce znovu naběhla husí kůže,když v tom si všimla Tamae u stojanu na svíčky.Tentokrát na ní ale svítily plamínky na tvář,a tak Yuuka viděla,že její oči jsou celé rudé.Vzpomněla si na to,co jí říkala,a šla dál,jakoby jí nikdy předtím neviděla.Vešli do velké budovy,podobné zámku.Bylo tam překrásné schodiště,svícny,černé květiny a po stěnách zlaté ornamenty.Všichni upíři na sobě měli šaty,jako ze starých časů.Ženy nosily korsety a mohutné sukně až k zemi s krajkami,stuhami a drahokamy.Muži měli různobarevná saka,která byla neobvyklá střihem,prodlužovali je,táhli ke krku a zdobili okraje,nechyběli ani kravaty a bílý kapesník,který vykukoval z kapsy na hrudi.
Šli dál,skrz velký sál,až do posledního poschodí.Daichi zaklepal na dveře,ale než se otevřeli zmizel.
"Počkej!" Vykřikla Yuuka,ale nebylo jí to nic platné.
Po chvilce se dveře otevřely a ona uslyšela mužský hlas.
"Pojď dál..."
Prošla dveřmi do obrovského pokoje.Všechno tam bylo tmavé a tajemné.Cítila zimu,protože kousek od ní byl otevřený vchod na balkón.Foukal vítr.Černé záclony vlály a ona za nimi co si spatřila.
"Pojď sem..."
Ozval se znovu ten hlas,jaksi znuděně,a Yuuka poznala,že na balkóně sedí muž.Pomalu k němu šla.
"Jak se jmenuješ?" Zeptal se,ale ani se na ní neotočil,jen si rukou hrál s plamínkem svíčky,která ležela na opěradle.
"Yuuka..." Zastavila se za ním.
"Kolik ti je?"
Yuuka : "16"
Chvíli bylo ticho.Yuuka znervózněla.Pak muž vstal a otočil se na ní.Udivila se,protože to byl spíš ještě chlapec,vypadal tak na 17.Měl atletickou postavu,což bylo dobře vydět,jelikož na sobě měl jen hnědé poloroztrhané kalhoty.Na krku mu visely různé přívěsky,a na ruce měl omotanou látku.Tmavé vlasy mu zasahovaly do obličeje,ale černé oči nezanikly.
"Nesnáším,když mi někdo lže..."
Pověděl s krutým pohledem.
Yuuka : "Cože?" Řekla si pro sebe.
"Teda 15,ale brzo už 16 a já to tak říkám automaticky,pro..."
Rozmluvila se,ale chlapec ji přerušil : "Dost!To je jedno..."
Začal si jí prohlížet.
"Kdy ti bude 16 ?"
Yuuka : "Za měsíc ... a pár dnů."
Chlapec si ji ještě naposledy prohlédl a pak řekl : "Dalšího člověka tu nepotřebujeme..."
A odešel dovnitř.Yuuka nevěděla,jestli má jít za ním,nebo ne,a tak raději zůstala na balkóně.Najednou uslyšela klepání,a poté jak se otevírají dveře.
chlapec : "Ne.Nepotřebujem nikoho dalšího."
Daichi : "Určitě ano.Dvě holky na celý dům nestačí.Určitě bude dobrá."
chlapec : "Koukni se na ní.Je hezká,ale nic víc.Myslíš,že ta by dokázala pracovat?!"
Daichi : "Zabít ji můžeme vždy..."
Zaslechla jejich rozhovor.
"Yuuko!" Ozval se Daichiho hlas a Yuuka poslušně vběhla do místnosti.
Chlapec si ji začal znovu prohlížet a vyptával se jí : "Co umíš?"
Yuuka : "No...umím něco uvařit,uklidit..."
Chlapec : "Co uvařit?"
Ptal se jí,jen co to dopověděla.
Yuuka : "Vajíčka a tak..."
Daichimu bylo jasné,že v životě nevařila.
Yuuka : "Ale rychle se učím...!" Snažila se.
Chlapec : "Tak poslouchej." Podíval se na ní tak zle,že se jí málem podlomila kolena.
"Jmenuju se Hiroshi a rozhoduju tady o tom,takže budeš dělat co ti řeknu!"
Yuuka jenom kývala na souhlas.
"Daichi tě dovede k ostatním a zítra začneš pracovat."
Yuuka znovu přikývla.
"Tak už běž!!!"
Rozzlobil se a ona rychle odběhla k Daichimu.
Ten jí odvedl až úplně dolů,do podzemí...

Pllllll.

1. dubna 2009 v 21:03 | Antal
Ahuj,prosím hlásněte tu :


nebo tu :


Všem mooooooooooc děkuju :)

P.S.Doufám,že se new des. líbí ;D