Březen 2009

Jeden velký omyl

31. března 2009 v 9:54 | Antal |  1spojení

Bylo léto.Ptáci zpívali,květiny kvetly a na koupalištích nebylo k hnutí.
"Hele,už jdou!" Vykřikl jeden z chlapců,když na koupaliště přišla známá skupinka dívek,kterou všichni obdivovali.Všechny dívky byly nádherné a navíc se s nimi dalo i povídat,ale nejvíc se všem líbila Yuuka.Naproti ostatním byla poměrně malá,ale vynikala svými dlouhými modrými vlasy.Pleť měla světlou a o to víc vynikly její tmavě zelené oči.Všem se ale nelíbila jen proto,že byla hubená a hezká ale i proto,že byla hodná,milá a skromná.Dívky šli podél obrovského bazénu,až dozadu.Tam si rozložily dvě deky,odhodily krátké sukýnky a opalovaly se.Chlapci z nich nemohli spustit oči a jen nedočkavě čekali,až si i Yuuka sundá šaty a bude jenom v plavkách,jenže se nedočkali.Yuuka se poptala dívek,co si kdo dá,a šla k baru.Chlapci se za ní otáčeli,ale pak zašla za roh,a tak zase sledovali,jak se ostatní opalují.U baru Yuuka nakoupila,co si holky nadiktovali,ale když se jich ptala,nenapadlo jí,že to neunese.
"To všechno sníš?" Ozval se mužský hlas a pak se začal smát.
Yuuka se otočila a tam stál vysoký černovlasý mladík,mohlo mu být tak okolo 20let.
"Ne,to je pro kamarádky." Usmála se Yuuka a snažila se to pobrat,jenže už po jednom kroku jí to začalo padat.
"Počkej." Klekl si k ní na zem a začal sbírat rozsypané bonbóny. "Vezmu ti to."
Šli k holkám a cestou si povídali.
"Jmenuju se Montaro."
"Já jsem Yuuka."
Přišlo jí jeho jméno trošku divné,ale nechtěla se ho dotknout,tak raději mlčela.
Montaro : "Nechtěla by jsi někam zajít?Třeba dneska večer..."
Yuuka se trošku začervenala : "Promiň,ale já už dneska něco mám..."
Montaro : "Tak se můžem dohodnout jindy.Telefon určitě máš."
Usmál se a Yuuka jen vyhrkla : "Jo,to jo..."
V tom vyšli z rohu k velkému bazénu a všichni na ně zírali.Chlapci na Yuuku,ským to jde a dívky se rozplývali nad Montarem : "Tak to je kus!"
Yuuka zrychlila krok,položila jídlo na deku a vzala i to od Montara : "Děkuju."
Montaro : "To je v poho,a co to číslo?"
Yuuka byla hrozně nervózní z toho,jak se na ně všichni dívali a tak rychle vytáhla z batohu kus papíru s tužkou a napsala své číslo,jen aby co nejdřív odešel.
Když byl pryč,holky se začli vyptávat : "Kdes ho klofla?" "Máte rande?" "Co ti říkal?" Otázek bylo tolik,že Yuuka nestíhala odpovídat.
Hodiny se míjeli,až se začlo stmívat.
Yuuka : "Já už musím."
"Počkej na mě,taky půjdu!" Vykřikla jedna její kamarádka.
Potom se rozloučili s ostatními a šli.
"Hele a co to bylo za toho kluka?"
Ptala se zvědavě kamarádka.
Yuuka : "Nevím,jen jsem ho potkala u baru."
kamarádka : "Víš,nechci ti radit ale.....je sice hezkej ale....."
Yuuka : "Co?"
kamarádka : "Podle mě to bude nějakej blbec....Nevím,něco mi na něm vadí."
Yuuka : "Hm..." Přemýšlela nad tím,co jí řekla.
kamarádka : "Tak ahoj!" Přeběhla silnici a šla domů.
Yuuka šla rovně,do kopce,a cestou pořád přemýšlela,co jí řekla kamarádka.
"Nevypadal zle..." Pomyslela si.
Pak když došla domů,maminka už na ní volala : "Kde jsi tak dlouho!Za půl hodiny tam máme být!"
"Promiň,jen se převléknu a půjdeme." Běžela do pokoje.
Ten večer šli na oslavu babičiných narozenin.Oslava se odehrávala ve velkém strýcově domě,který se skládal s pěti pater.Sešla se tam úplně celá rodina,ale Yuuka nenašla nikoho s kým by si mohla popovídat,a tak šla na balkón v 4. patře.
"Tady je nuda..." Podívala se dolů,kde se všichni smáli,ale jejich vtipy jí vtipné nepřipadali.Opřela se o kamenné zábradlí a zhluboka se nadechla.
"Co to?" Všimla si,že po ulici jde Montaro,ale vedle něj jde nějaká dívka.
"Blbec!" Naštvalo jí,že po ní chtěl číslo,když už někoho má,ale najednou zašli za strom a po půl minutě vyšel jen Montaro.Yuuka se posunula až úplně k zábradlí a pozorovalo ho,protože jí to přišlo divné.Uběhla asi minuta a po ulici šla naproti Montanovi další dívka.Zastavili se a začli spolu mluvit.Po chvilce spolu oba odcházeli pryč.Když zašli za sloup,Yuuka se naklonila tolik,že z balkónu vypadla.Letěla dolů tak rychle,že nebyla schopna ani rozeznat věci kolem ní,ani vykřiknout.Najednou někoho ucítila,jak ji chytl kolem pasu a odskočil s ní do otevřeného okna v 1.patře.
Yuuka otevřela oči a držel jí Montaro : "My na sebe máme štěstí!"
Yuuka se celá třásla : "Kde ses..?"
Montaro : "V klidu,neboj se,už je to dorbý." Uklidňoval jí,ale Yuuka ho odstrčila.
"Počkej!A jak jsi to udělal?!Padala jsem tak rychle..."
Montaro se pousmál,chytl ji kolem pasu a než se vzpamatovala stáli uprostřed ulice vedle stromu.Před ním ležela nehybně dívka a na krku měla krev.Yuuka vyděšeně couvla,zakopla o větev a spadla.
"Co jsi jí to...?!"
Montaro se k Yuuce sklonil : "To,co jsem chtěl udělat i tobě."
Yuuka vstala a běžela pryč,jenže Montaro byl rychlejší.Objevil se před ní a vytasil tesáky.Yuuka vykřikla,ale na oslavě byl takový hluk,že jí nikdo neslyšel.
"Sbohem Yuuky." Řekl Montaro klidně,chytl ji kolem pasu a chtěl kousnout.Yuuce se rozbušilo srdce jako nikdy předtím a podlomila se jí kolena.Už se jí dotkl špičkou tesáků,když v tom ho někdo odstčil.
Montaro : "Daichi!!!!Co to ksakru děláš!?!" Běžel k nim,ale Daichi chytl Yuuku do náruče a řekl :
"Vrať se!Ihned!"
Montaro : "Ty mi nemáš co rozkazovat!Ona je moje!" Křičel rozčileně.
Daichi : "Chce tě Hiroshi,ihned!"
Montaro hrozivě zakřičel a zmizel.Yuuka se celá rozklepaná jen dívala na mladého hnědovlasého chlapce,který ji zachránil a on milým hlasem řekl : "Omlouvám se,že tě tolik vyděsil."
Yuuka : "Kdo jsi?" Hlas se jí klepal.
Daichi : "Upír,jako on."
"Upír..." Odstrčila ho Yuuka.
Daichi : "Mě se nemusíš bát."
Yuuka : "Nepřibližuj se ke mě!"
Děsilo jí,že je upír,ale zároveň myslela na to,jak jí zachránil.
"Co po mě chceš?!"
Daichi : "Jen aby jsi mi věřila..."
Šel pomalu k ní.Čím blíž byl,tím míň se Yuuka bála,a když k ní došel,vrhla se mu do náruče.
"Co se to tady děje?" Plakala.
Daichi : "Yuuko,teď musíš být statečná..."
Odrazil se od země a vyletěl i s Yuukou kamsi do nebes.

Postavy *Spojení dvou světů*

24. března 2009 v 20:05 | Antal |  přehled postav
Úvod - Povídka bude o dívce jménem Yuuka,ta se omylem dostane k upírům a i když ji děsí,rozhodne se u nich zůstat a sloužit jim,jako ostatní lidské dívky,co zůstali.Postupem času si získá upíří důvěru a zamiluje se.

Hiroshi je vůdce upírů,ale zároveň také sukničkář!


Tamae je sestra Hiroshiho.Na první pohled působí chladně,ale ve skutečnosti je velmi přátelská.


Yuuka se k upírům dostane náhodou a málem ji zabijí,ale nakonec se jí skoro nic nestane a začne u nich pracovat.Je velmi hodná a jemná.Nejdříve si o Hiroshim myslí,že je to blbec,ale časem se do něho zamiluje.
Dívka,která už několik let žije u upírů,ale nijak ji to netrápí.Je veselá a pracovitá.
Kita je upíry nadšená,i když u nich žije teprve 1rok.Jednou by se chtěla upírem stát,ale zatím jim jen slouží.
Chika je vůdce druhého rodu upírů.Pokouší se svést Hiroshiho,a tak spojit jejich rody.

Shouta se chová lhostejně a moc toho nenamluví.Jenže zatímco se jiní dohadují,on vymyslí dokonalé řešení,ale né vždy se o něj podělí s ostatními.

Záporná postava.Pro ní jsou lidi jen pokrm a využije jakékoli situace,kdy může služkám ublížit.

Také záporná postava,jenže narozdíl od Hitomi,nebere lidi jako jídlo,ale jako podsařenou rasu,s kterou si hraje a poté ji zabije.

Nejlepší přítel Hiroshiho,který nesnáší Chiku a naopak brání Yuuky.Je přátelský a lidi bere za rovnocenné.

Yukio je jedna z mála postav,o které jsem nejdřív psala,a pak až dala obrázek,takže ten obrázek není až tak přesný,jeho popis najdete v povídce XD . Inak je to bratr Yasu,a dováží upírům krev.Líbí se mu Yuuka,a proto mu bude Hiroshi dělat naschvály,bohužel možná i oprávněně.


Pohoda

21. března 2009 v 9:33 | Antal |  25tajemství
Všichni už spali,jen Kano s Takou seděli venku na lavičce pod září měsíce.
Taka : "A proč si vás nepamatuju?"
Kano : "Nevím...Asi proto,že sis vzpomněla na minulost..."
Taka : "A proč jsem na ní zapomněla?"
Kano : "Nevím..."
Taka smutně sklonila hlavu.
Kano : "Tady se ti bude líbit.Máš tu hodně kamarádek."
Snažil se ji potěšit.
Taka : "Jsou divné..."
Kano : "Ale nejsou,jen je musíš poznat."
Chvilku bylo ticho,ale pak se Taka zeptala : "A proč tu vlastně jsi ty?"
Kano : "No učím se tu..."
Řekl trochu nejistě,neboť přesně nevěděl,co odpovědět.
Taka se usmála : "Ale tohle je dívčí škola..."
Kano : "Ano...Ale zase je to jediná škola,kam chodí nadpřirozené bytosti."
Taka : "Jako,že jinam nemůžeme?"
Kano : "Ne,ale tady je to nejlepší."
Taka : "Podle mě si sem šel spíš kvůli dívce." Ušklíbla se.
Kano : "Ne.Jak si na to přišla?Vždyť je to blbost!"
Taka : "No Rin přece říkala,že jsi zamilovaný."
Kano se začervenal a Taka se ho dál ptala : "A kdo to je?"
Kano : "Kdo?"
Taka : "No ta holka?"
Kano : "To je blbost!" Vykřikl celý rudý "Žádná není!"
Taka : "Tak proč se červenáš?"
Smála se a Kano sklonil hlavu.
Taka : "Kano?" Natáhla se k němu.
Kano ji chytl za ruku : "Jmenuje se Taka..." Zamilovaně se na ní podíval a přitáhl jí k sobě.Taka se také začala červenat a jen blekotala : "To..že..jako..."
Kano : "Teď už nemluv..." Políbil jí.
Poté se Taka trochu váhavě naposledy zeptala : "Já vím,že to bude znít divně,ale my jsme spolu už něco...?"
Kano : "Ne..."
Taka : "Dík,já jen chtěla mít jistotu..."
Kano se jen usmál : "Uvidíme se ráno..."
Taka : "Kam jdeš?" Vyskočila z lavičky.
Kano : "Spát,a ty bys měla taky."
Odešel.
Ráno v jídelně se Taku s holkama více seznámila a už zase byli kamarádky.
Mariko : "Jů,Kano dneska vypadá nějak šťastně."
Taku se podívala ke dveřím,kde stál Kano,a začervenala se.
Manami : "Nechtěla by jsi nám něco říct?"
Všichni se na ní nedočkavě dívali.
Taka : "Co?"
Toshi : "Kano je dneska obzvlášť šťastný a ty se hned po ránu červenáš..."
Taka : "To...kvůli včerejšku..." Všichni na ní zírali a nechali snídani snídaní.
"Nevím,jestli bych o tom měla mluvit..."
Mariko : "My si povídáme všechno,prosíííííííím."
Taka : "On....mě včera políbil!" Vyhrkla celá rudá.
Mariko : "Cože?"
Toshi : "Jak?"
Manami : "Políbil,nebo líbal?"
Znovu nastalo ticho.Taka se celá rudá nadechla,ale než promluvila ozvalo se : "Ahoj."
Ke stolu si k nim sedl Kano. "Snad vám to nevadí?"
Toshi : "V pohodě,židlí je tu dost!"
Všechny dívky v jídelně pozoravali Kana a rozplývali se nad ním,když v tom přišel do jídelny mladý vysoký blonďák.Dívky,které stály,spadly a ty co seděly,se ani nehly.
"Kichiro!" Vykřikla Taka a běžela ho obejmout.
V jídelně nastalo hrobové ticho a dívky si jen mezi sebou závistivě šuškaly : "Ccccc,proč jedou všichni kluci po ní?!"
Chvilku po něm přišla ale i Rin a ukázalo se,že jsou to sourozenci.V té chvíli se dívky cítili,jako by jim spadl kámen se srdce.Hned po snídani běželi všechny na pokoje a probírali šatník.Mezitím se také stihlo roznést,že Kano chodí s Takou,a tak nebyla jediná dívka,která by po Kichirovi nevyjela.
Kichiro : "A to jsou vždycky tak....kamarádské?" Zeptal se u oběda a ostatní se začali smát.
Mariko : "Tohle je dívčí internátní škola,víš co je to za zázrak,když je tu kluk!"
Brečela smíchy,až spadla na zem a Kichiro se jen nešťastně otočil na dívky,které na něj volali "Ahoj!" a s umělým úsměvem jim zamával.
Najednou Taka vstala a beze slova odešla pryč.Kano šel ihned za ní.
"Taku,počkej!" Doběhl jí.
Taka : "Chci se projít..." Řekla smutně.
Kano jí chytl za ruku a šel s ní.
"Stalo se něco?"
Taka : "Ne,to jen..."
Kano : "Jen co?"
Taka : "Já nevím.Cítím se hrozně zvláštně.Já...nepřipadám si tu jako doma."
Kano : "To bude zase dobré." Obejmul ji. "Jen si musíš zvyknout."
Taka : "Ne...Já chci domů,Kano" Podívala se na něj skleněnýma očima.
Kano : "Dobře..."
Ještě ten den šel za ředitelem,ho poprosit,jestli by nemohl s Takou na týden odjet a ředitel svolil.
Jenže ještě před odjezdem se chtěl na něco zeptat.
Odbila půlnoc a Kano se sešel s Rin v lese.
Kano : "Proč zapomněla?"
Rin : "Nevím..."
Kano : "Ale víš,Rin,a moc dobře!Co doopravdy dokáže?"
Rin : "Jsou věci o kterých se nemluví..."
Kano : "Musím to vědět!"
Rin : "Ne!To nemusíš!"
Křičeli a pak řekla Rin,znovu klidným tónem : "Někdy je lepší nevědět..."
Kano : "Ale..."
Než jí to stačil říct,zmizela ve tmě.
Mezitím u Taku v pokoji :
Mariko : "Taku,néééééé!Prosím!"
Taka : "Jedu jen na týden." S klidem balila kufr.
Mariko : "Ale co já tu budu dělat?A co když mě Rin zabije!To mě tu jen tak necháš?"
Taka : "Nikdo tě nezabije a určitě si něco najdeš,aby ses nenudila."
Mariko : "Ale Takuuuu!"
Fňukala jako malé dítě.
Taka : "Dobrou." Zastrčila kufr pod postel a lehla si.
Mariko : "Ale...Takuuu!!!"
Taka po ní hodila klubíčko a zachumlala se do postele.Jen Mariko uviděla klubko,hned po něm skočila a do rána bylo ticho.
Pak po snídani se sešli všichni venku.
Kichiro : "Pomůžu ti."
Vzal Taku kufr a dával ho do taxíku.
"Ne,že s ní budeš dělat nějaký prasárny,jasný!?" Řekl přísně Kanovi,který tam taktéž ukládal kufr a nastupovalo se.Ještě si zamávali a taxík se rozjel.
"Ahooooooj!" Volali všichni.
Rin : "Tak teď když tu není Taka,už nemám důvod ti neublížit."
Zlomyslně se podívala na Mariko a ta celá ztuhla : "Co...?"
Rin : "Copak jsi už úplně hluchá?"
Mariko : "Ne!To ty neumíš mluvit!"
Rin : "Cože?!"
Zase se hádali,když se za nimi ozvalo : "Koukám,že se tu nic nezměnilo..." Všichni se otočili a nestačili se divit.Stála tam Suki a jen se chychotala.
Rin : "Ale....jaktože nejsi mrtvá?" Nechtěla uvěřit vlastním očím.
Suki : "Tak to dějuku!" Smála se.
Mariko : "Počkat,ty jsi byla mrtvá?Já myslela,že jsi jela na dovču..."
Toshi : "Tady je někdo opožděnej."
Mariko na ní vyplázla jazyk.
Taya : "On může anděl umřít?"
Všichni se zamysleli.
Suki : "No,když umře anděl,za porušení pravidla,tak se dostane do pekla,jenže oni mě tam pořád kritizovali,že moc mluvím,až mě jednou dovedli za ďáblem..."
"A???" Ptali se všichni nedočkavě.
Suki : "No ďábel je pravej Yoshiro.Říkal,ať radši jdu zpátky,že by je tam ze mě stejně asi kleplo." Smála se "A mám vás pozdravovat!"
Všichni na ní nechápavě zírali : "Aha..."
Suki : "To je život.A co budem dělat,když Taka s Kanem odjeli?Mohla bych být u tebe?"
Mariko : "Cože?"
Suki : "Stejně si teď na pokoji sama."
Mariko : "Ne."
Suki : "Proč?"
Mariko : "Prostě ne!"
Suki : "Ale Mariko..."
Vrátili se do školy a všechno se zase vrátilo do starých kolejí.....tedy prozadím ;D

Kdy už bude ?

20. března 2009 v 20:12 | Antal
Pár lidiček se ptalo kdy už bude poslední dílek,takže.....
Poslední díl bude trošku delší a proto ho taky píšu trošku dýl.Ale už jsem v půlce,do pondělka snad bude ;D

Plísky

20. března 2009 v 14:31 | Antal
Jsem v 2.kole,takže pokud by jste znovu hlásli,budu mooooooooc ráda :) ddd
Hlasujte *Tady*

Poslední díl

17. března 2009 v 8:14 | Antal
Ahuj,takže už mám rozepsaný 25.díl povídky Mystery Night.....Poslední její díl,tak snad se vám líbila a těšíte se na konec :) pp

Poslední naděje

16. března 2009 v 17:56 | Antal |  24tajemství
"Vždyť tohle nemohla..." Slabikoval Kichiro.
Cho se jen usmála a podívala na Taku,která ji probodávala pohledem.
Rin : "Kano,zab ji."
Vtiskla mu do rukou dýku,ale tu mu hned vzala Taka.
"Ne,zabiju ji já." Řekla rozhodně a neústupně.
Najednou Kano začal celý hořet.
Taka se trochu ohně lekla a udivilo jí,že mu to neublíží.
Kano : "Ale pomoct ti můžu,ne?"
Podíval se na ní pohledem,který ji dodal odvahu a pak zaútočil na Cho.Ta však jen mávla rukou a oheň udusila.Kano znovu vzplál a utvořil kolem Cho ohnivý kruh.Ona ohněm prošla,jako by tam ani nebyl,jenže když vyšla,neviděla Taku a to jí znepokojilo.
Kano : "Hledáš někoho?" Poslal na ní ohnivý vír.
Ten ji popálil,ale rány se hned sami od sebe hojily.Mezitím zapomněla,že tam Taku není.
Cho : "A já myslela,že to bude těž..."
Její větu přerušila dýka,kterou jí Taku zabodla do zad.Cho nebyla schopna promluvit.
Jemně se dotkla svých zad a poté podívala na ruku od krve.
"Težší..." Dopověděla a upadla na zem.
Její tělo i s dýkou se začalo pomalu od rány rozplývat,až po ní nezbylo nic,jen černé šaty.
Kano přestal hořet a šel pomalu k Taku.
Taku : "To je konec?"
Kano : "Konec..." Pohladil jí po tváři a ona ho objala.
Taku : "Takže teď mi už povíš odkud se známe?"
Zeptala se ho klidně.
Kano : "Cestou..."
Vzal Rin do náruče a odcházeli pryč.
Jen vyšli z hradu,znovu se ozvalo : "Odkud???"
Rin se zasmála : "Ze školy,máš tam kamarádky."
Taka : "Kamarádky?"
Kichiro : "Proč s.." Rin po něm hodila botu a výrazem dala na jevo,ať se na nic neptá.
Taka : "Jaký kamarádky?A kam to jdem?"
Doběhla Kana a chytla ho za ruku,kousek pod ramenem.Ten se začervenal a rukou uhnul.
"Do školy!" Vyhrkl a Rin se jen usmála.
Kano : "Co je?!"
Rin : "Niiiiiic..."
Ještě po zbytek cesty se chychotala.
Konečně došli do školy a k ostatním.
Akemi : "Rin!Co se stalo?"
Snad poprvé nepůsobila až tak chladně.
Rin : "Kano se zamiloval."
Ušklíbla se a Kano jí pustil : "Jsi blbá!"
"Auuuu,to bolí!" Podrazila mu nohy a on spadl na zem.
Taku na ně nechápavě zírala.Akemi je radši nechala být a šla rozpustit ledovou mříž,v které byli ostatní.
"Ty trubko!" Křičela na ní Mariko "Je tu ziiima!"
Všichni se schoulení klepali a Mariko ukazovala Akemi svůj zmrzlý ocas,ze kterého viseli rampouchy.
"Taku!!!!" Vykřikla a běžela za ní s otevřenou náručí,jenže když byla u ní,Taku uhla a ona spadla na zem tak,že to ani jeden rampouch nepřežil.
"Taky tě ráda vidím..." Odchlipovala se ze země.
Najednou si všimla,že je Taku celá od krve a šaty má roztrhané.Ten pohled jí nahnal hrůzu,že se až musela oklepat.
Kano : "Tohle jsou tvé kamarádky..."
Taku se na ně nechápavě podívala : "Tohle?"
Naklonila hlavu na stranu.
A ostatní jen stáli s otevřenou pusou.
Toshi : "Počkej,ty nám snad chceš říct,že si nás Taku nepamatuje?"
Kano smutně kývl hlavou,ale Mariko optimisticky vyskočila.
Mariko : "No,tak já jsem Mariko,tvá spolubydlící."
Začala ukazoval.
"Tohle je ředitel Yukitoshi,tady to je Toshi,Taya,Akemi,Asuka a tohle je....Kdo to je?"
Zastavila se u Kichira.
Taka : "Bráška..."
Kichiro : "Kichiro..."
Usmál se na Mariko a té se podlomili kolena.
Rin : "Nechtěl by mi někdo pomoct?"
Kano jí s Mariko pomohli vstát.
Mariko : "Tohle ale rozhodně neznamená,že tě mám ráda!"
Rin : "Uf,už jsem se bála!"
Potom ji odvedli do ošetřovny,kde si už Asuka něco vymyslela.
Kichiro si šel odpočinout do jejího pokoje.A zbytek holek šel spát.Jen Kano a Taku zůstali vzhůru.

Pl.

14. března 2009 v 16:54 | Antal
Ahojky,jsem v Sons,mrkněte se a kdyby jste hlásli pro mě,byla bych moc ráda,děkuju,pp
Hlasovat můžete - TADY -

Po smrti 3/3

12. března 2009 v 20:59 | Antal |  23tajemství
Taku byla zmatená,ale zároveň i odhodlaná kohokoli zabít a toto riziko právě teď hrozilo Kanovi,i když si to v tu chvíli neuvědomoval.
Kano : "Ty jsi mě nepamatuješ?"
Taku : "Ne!A pusť mě!"
V očích měla zlost.
Kano jí pustil a ona od něho pár kroků ustoupila.
Stála tam před ním v roztrhaném oblečením s vlasy rozcuchanými a celá od krve.
"Kdo jsi ?"
Kano se na Taku smutně podíval a ona otázku zopakovala,jenže tentokrát ostřejším tónem : "Kdo jsi ?!"
"Kano..."
Taku : "A odkud mě znáš?Kde je Rin a Kichiro?"
Kano : "Rin čeká venku."
Chtěl jít k ní,ale Taku ustoupila o krok zpět : "A Kichiro?"
Kano : "Nevím...Pojď,vrátíme se."
Nabídl jí ruku.
Taku chvilku váhala : "Ještě jsi neodpověděl na vše..."
Kano nevěděl co myslí.
Taku : "Odkud mě znáš?"
Podívala se na něj očima,které chtěli plakat.
Kano : "Ze školy..."
Taku : "Školy?"
Kano : "Taku,teď není čas mluvit,musíme jít!"
Šel k ní,ale ona pořád ustupovala,až narazila na knihovnu.
Taku : "Nech mě!"
Kano : "Chci ti pomoct!Pojď!"
Zkoušel jí odtáhnout pryč,ale ona se vší silou držela knihovny.
"Musíme jít!"
Taku : "Nikam s tebou nepůjdu!"
Kano : "Jak chceš!"
Přitiskl se k ní a začal jí líbat.Taku měla nejdříve vyděšený výraz,ale poté pustila knihovnu a oči zavřela.
Kano : "Tak dem?"
Taku byla tak rudá,jako krev na ní.
"Jo,ale není to kvůli TOMUHLE,chci najít Rin!"
Kráčela si suveréně z pracovny.
Mezitím Kichiro prohlížel dvojčata,jak na tom jsou.
"Naše paní...."
Vzdychali obě pořád dokola.
Kichiro : "Klid,to bude dobré..."
Utěšoval je,i když věděl,že brzy zemřou.
"Kde je...? Naše paní..."
Umírali pomalu a bolestivě.
Kichiro : "Klid..."
Kana při jeho slovech zemřela a Emi jakoby se probrala z transu.
Emi : "Kde to...Kano...To né!"
Plakala,ale po chvilce její žal odešel s její duší.
Kichiro se naposledy podíval na jejich mrtvá těla a rozpůlené tělo Cho v kaluži krve a odešel k Rin,kde už byla i Taku s Kanem.
Kichiro : "Teď už je konec..."
Řekl unaveně a všichni poznali,že už nemá sílu,ani chodit.Jenže najednou se Rin roztáhly zorničky.
"Počkejte!"
Vyndala dýku,pro kterou se obětovala Suki.
"Ona není mrtvá..."
Všichni se udivili a srdce jim znovu začala neskutečně tlouct,když se před nimi objevila naprosto zdravá Cho a vykřikla : "Správně!!!"

Po smrti 2/3

12. března 2009 v 20:07 | Antal |  23tajemství
Emi a Kana byli výborně sehrané.Kano proti nim neměl ani tu nejmenší šanci,ani když přišel Kichiro.Cho to udivilo,jak se dokázal vzepřít jejímu kouzlu a pokusila se ho znovu omámit,jenže tentokrát ji Kichiro nepodlehl.Taku,která se ještě pořád neprobudila,jen ležela ve velké černé postely s rudými nebesy a zdál se jí zvláštní sen,ve kterém jakoby viděla svou minulost.Útržkovitě a tváře lidí byli sem tam rozmazané.A potom,když se dostala až k příhodě,kdy se jí Cho pokusila poprvé zabít,sebou házela na posteli tak,že málem upadla.To znervózňovalo jak Kichira,tak i Kana a dvojčata toho využila.
Cho : "Ano..."
Zaradovala se,když elfky kluky svázaly do magické klece.
"Ksakru!"
Nadávali oba a snažili se kouzlo zlomit,jenže marně.V tom okamžiku se ozvala rána.
"Taku!"
Vykřikl Kano a Kichiro znehybněl.
Cho se šla podívat za postel,kam Taku spadla,jenže když tam došla,Taku byla pryč.
Cho : "Co ... to ?" Dívala se pod postel,ale po Taku ani stopa.
Poté se podívala zpátky,ale to už byla pryč i dvojčata.Jejich zmizení si nevšimli ani klucy,a proto když se jich rozčileným hlasem zeptala : "Kde jsou?!" Nemohli odpovědět.
Najednou se rozplynula klec a mezi Cho a kluky se objevila dvojčata,obě polomrtvé.Sotva dýchali,oči měli zavřené a drželi se za ruce.Cho jako by jí to,že umírají,bylo jedno,je přešla a z povazku vyndala dvě dýky.
"Máte štěstí,že potřebuji rychle najít Taku,jinak bych vás mučila,dokud byste naposledy nevydechli."
Řekla chladně hlasem,který naháněl strach.
Kichiro : "Zdržím jí,ty běž za Taku."
Šeptl Kanovi a ten bez jediného slova poslechl a odběhl pryč.
Cho : "Ty mě nezadržíš..."
Kichiro : "Aspoň se pokusím."
Zaútočil na ní pěstí,ale ona jeho ruku chytla,přitáhla se k němu a do ucha mu zašeptala :
"Škoda Kichiro,byl jsi dobrá loutka...lepší než ony..."
Kichiro pohlédl na dvě bezbranné dívky a rozčílil se.
Kichiro : "My nejsme tvé loutky!"
Odhodil jí,ale ona se od zdi odrazila zpět na nohy s úsměvem.
"My?"
Začala se smát.
Kichiro : "Ale s jedním souhlasím..."
Cho se přestala smát a se zvědavostí pouslouchala.
Kichiro : "Skončíme to rychle."
Jeden na druhého udeřili vší silou,tělem i celou duší a celým hradem zazněla rána,podobná výbuchu.Vše se zatřáslo a,byť jen na pár sekund,Kana to vyděsilo.Raději však nepřemýšlel,co se stalo,jen doufal,že Kichiro je v pořádku a běžel dál.Dostal se až do pracovny.Kolem všech stěn vedla knihovna,byli tam snad milióny svazků knih.Uprostřed potom pracovní stůl a u něho dvě židle.A za nimi velká pohovka.Šel k ní a podíval se na druhou stranu,kde ležela Taku.
Kano : "Taku! Není ti nic?"
Měl radost,že jí našel,i když ho vyděsila všechna ta krev kolem ní.Objal ji a odhrnoval vlasy z obličeje,ale Taku ani nepromluvila.
"Je ti něco?" Bál se o ní.
Ještě jednou jí objal,a potom ji vzal do náruče.
"Vypadneme odsud."
Nesl jí ke dveřím,ale ty se sami od sebe rychle zavřeli.
"Cho!" Pomyslel si Kano,ale nikoho nikde neviděl.
Najednou Taku promluvila : "Kdo jsi?" Hlasem stejně zmateným,jako krutým.

Vyhodnocení ankety !

11. března 2009 v 15:31 | Antal |  anketa
Anketa byla na povídku Mystery Night
1) Na povídce vám vadí : nic
2) - // - se vám líbí : všechno,nenávist mezi Rin a Marikou
3) Čeho chceš víc : dílků
míň : -
4) Nejhodnější postava : Taya,Suki,Taku
5) Nejkrutější : Asuka
6) Nejzábavnější : Taku,Suki,Mariko
7) Tipni kolik bude na konci postav : 20,50,16,25 *Je jich 19*
8) Všimla sis že jsou všechny nadpisy na P : půlka jo
9) Baví tě to číst,nebo jsi zvědavá jak to skončí : oboje
10) Kdo z koho
a) Taku zvítězila nad Rin o 1 hlas
b) Yoshiro nad Kanem o 2hlasy
c) Taya nad Toshi o 1hlas
d) Asuka a Akemi mají stejně
e) Suki vyhrála nad ředitelem o 4hlasy
Všem děkuju za účast,asi je poznat,že anketka byla na začátku povídky,jelikož teď by jste asi Yoshirovi hlas nedali,co? XD

Po smrti 1/3

11. března 2009 v 11:18 | Antal |  23tajemství
Kano : "Promiň Rin,ale dál půjdu sám."
Rin : "Cože?!Ne!"
Protestovala,ale Kano na tom trval : "Vždyť sotva chodíš!"
Rin nevěděla co odpovědět.Bylo na ní vidět,že jí noha bolí a už toho víc neujde.Nakonec si smutně sedla na židli v předsíni.
"Zachraň ji..."
Kano kývl hlavou na souhlas a odběhl,jenže jakmile zmizel Rin z očí,objevila se u ní Hana.
"Ahoj..."
Pozdravila jí a šla k ní blíž.
"Kdo by to řekl,že nastane moment,kdy bude velká Rin bezmocná..."
Rin : "Sklapni!"
Chtěla jí uděřit,jenže hned jak vstala ze židle,upadla na zem.
"Už nemůžu úbec chodit,takhle jí neporazím...."
Pomyslela si,když si z ní Hana dělala srandu : "Naše malá ubohá Rin!" Smála se jí.
Rin : "Hano...ty nás přeci znáš,proč to děláš?"
Hana se k ní sklonila : "Mám k tomu vís důvodů.To,že je Cho má sestřenice,pro mě nemá až takový význam jako to,že jste zabili Yoshira!"
Odhodila Rin na stěnu a škrtila jí.
"Nestačilo,že se motal u Taky,ale pak jste ho museli i zabít!Já to vím!Vím,že už nežije!"
Křičela jak bláznivá.
Rin sotva dýchala : "To nebyl Yoshiro...jen někdo kdo se za něj vydával..."
Hana : "Tobě tak budu věřit!"
Odhodila jí tak silně,že Rin prolétla dvěmi stěnami a poranila si hlavu.Teklo jí hrozně krve a bylo jasné,že další úder Hany pro ní bude smrtelným.Hana se rozeběhla a sepjala pěst,když v tom jí k zemi zrazil Kichiro.
"Sbohem"
Udeřil jí tak silně,že byla na místě mrtvá.
"Jsi v pořádku?"
Sundal si košili a přilož jí k hlavě Rin,odkud krvácela.
Rin : "Kichiro...Ráda tě vidím..." Usmála se na něho a stiskla mu ruku : "Běž pomoct Taku..."
Kichiro : "Neměl bych tě tu nechávat...můžeš"
Rin : "Běž!"
Kichiro jí políbil na čelo a běžel do pokoje Cho,kde už byl Kano.
Cho : "To jsi opravdu tak najivní!Možná si porazil Kichira,ale mě ne.Taku nedostaneš!"
Odhodila na něho dva květy.Jeden byl černý a jeden bílý,ale oba měli konečky okvětních lístků zbarvené do fialova.Kano jim jen uhl,což bylo velmi lehké,ale tím nic nekončilo právě naopak.Když květy dopadli na zem,přeměnili se v dvě dívky,elfská dvojčata.Obě měli dlouhé fialové vlasy a modrofialové oči,jedna však bylo oblečená v bílých šatech a druhá v černých.
Cho : "Tohle je Emi a Kana,seznamte se!"
Začala se smát a dvojčata útočit.

Když nesmrtelný umře

8. března 2009 v 18:09 | Antal |  Básničky
Takže je tu 1.básnička XD Je o upírce,kterou zabije lovkyně,snad se bude líbit ;D


Zahalená v černém plášti
kráčet v nocích tajemných
nechat prostor svojí zášti
ocitnout se u mrtvých.


Potřísněna vlastní krví
neslyšet svůj vlastní tep
leckdo nás však také loví
pro nás není tento svět.


Skrývat se a svůj rod tajit
kdo ví kdy nás lovec může najít?


Mě si našel když byl máj
prý že pro mě není ráj.


Byla to dívka,ještě mladá
vypadala nevinně
ve skutečnosti však byla krutá
žena co mě zabije.


Pro odlišnost
touhu co proudila mi v krvi
odhodila cnost
s hanebnými slovy.


Strašně jsem se zlobila
a taky hrozně bála
do země mě pohřbila
a pak už jsem jen spala.

Probuzení

7. března 2009 v 16:55 | Antal |  22tajemství
Rin s Kanem chodili chodbami pořád dokola a zkoušeli další a další cesty,jenže i ta poslední chodba nebyla správná.
"Přece tu musí být někde nějaký vchod!" Křičela rozčileně Rin a kopla do velkého kamene vedle ní tak,že si málem zlomila nohu.
"Au!" Sedla si na kámen,když v tom k ní Kano přišel,sedl si před ní a roztrhl jí šaty.
Rin : "Ty hlupáku!" Chtěla mu vrazit facku,ale on její ruku chytl a dal jí do ní kus látky z šatů,kterou zapálil.
Kano : "Mám nápad,musím jít..."
Zvedl se a odcházel.Rin rychle vyskočila z kamene : "Půjdu s tebou!Kano!!!"
Kano uhasil oheň na své paži a zmizel ve tmě.
Rin : "Hlupáku..."
Znovu si smutně sedla na kámen a přemýšlela jak se dostane k Taku.
Mezitím Cho čekala až se Taku vzbudí.
Cho : "Nesnáším ji..."
Pohrávala si s ostrým nožem,až se trochu řízla do prstu.Podívala se na stékající kapku krve a poté si prst olízla.
"Už brzy bude konec..."
Usmála se a zabodla nůž do opěradla.
Kichiro seděl na troskách zdi a v ruce držel stříbrný náhrdelník tak,aby ho Cho neviděla.Nemluvil,ani pohledem neuhýbl,až do chvíle kdy Cho řekla : "Vem ji."
Když vstával náhrdelník nevědomky upustil a poté jako bez duše šel k Taku.
Cho : "Půjdeme k nám.Už toho tady mám dost."
Vstala ze židle a ta se ihned proměnila v písek.
Pak když přistoupila k jedné ze stěn,ta se sama od sebe otevřela a vytvořila novou chodbu,která je zavedla k opuštěnému starému hradu.
Když odcházeli,zvuk potpatků Cho se ozýval všemi chodbami a díky nim se Kano dostal do místnosti,kde ještě před chvílí všichni byli.
Jak viděl krev a pouta s řetězy,zděsil se,jestli je Taku v pořádku,jenže nad tímhle neměl moc času přemýšlet,musel ji najít a tak proskočil trosky zdi a bežel k vchodu,kterým odešli.Najednou se zastavil,ani nevěděl proč.Ohlédl se a pak šel k troskám.Něco se mu zatřpytilo před očima a on to zvedl.Držel v ruce náhrdelník,který ztratil Kichiro.Dal ho do kapsy a běžel dál.
Když doběhl k hradu,už slyšel hlas Taku.Byl zoufalý a měl v sobě strach.Kano jen tiše vyslovil její jméno a chtěl otevřít hlavní dveře,když se za ním objevil Kichiro a odhodil ho pryč.
Kichiro : "Tam nikdo nesmí..."
Vytáhl meč a jako bez duše na Kana zaútočil.Ten stačil uskočit,ale pád mu zlomil pravou ruku.
Kano : "Nevím kdo jsi,ale určit..."
Zastavil svá slova,když se na něj Kichiro podíval.Oči,přes které byli hozeny vlasy,měl bílé,jen s rudými žilkami a pod nimi černé kruhy.Tvář šedivou,ramena spadlá a nohy za sebou táhl.
Kanovi bylo hned jasné,že Kichiro je omámený a tak se znažil ho nezranit,jenže jeho údery byli silné a on se všem nedokázal vyhnout.
"Musíš ho zranit,jinak to nejde..."
Ozvala se za ním Rin
Kano : "Kde ses tu vzala?"
Rin : "Pozor!"
Kichiro nepřestával útočit a Kana znovu zranil.
Rin : "Jen ho omrač!"
Kana kývl hlavou a po pár sekundách Kichira udeřil.Ten omdlel a Kano i s Rin,která skoro nemohla chodit,šli do hradu.Jenže nikdo si nevšiml,že náhrdelník znovu spadl na zem a když se pak Kichiro probral a uviděl ho,nebyl už ovládán Cho.

Pojď ke mě blíž

5. března 2009 v 14:37 | Antal |  21tajemství

Kano : "Asi by jsi mi měla odpovědět na pár otázek..."
Přistoupil k Rin s vážnou tváří.
Celá jeho pravá paže hořela,ale nezdálo se,že by ho to pálilo,ani že by mu to nějak ubližovalo,jen tím svítil na tři vchody mezi nimiž stáli.
Rin : "Měla bych,nebo musím?"
Zasmála se a vběhla do levého vchodu.
"Jak můžeš vědět,že je to správně?" Zakřičel na ni Kano,když se ztrácela ve tmě chodby.
"Neříkám,že jdu správně,ale že bez tebe nevidím.Tak pojď!"
Běžela dál,když Kano uslyšel jak narazila do zdi.Chtělo se mu smát,ale myšlenka na Taku mu to nedovolila.Rin se jakoby nic vrátila : "Zkusíme tu prostřední..."
Kano jen kývl hlavou a tiše řekl : "Dobře..."
Pak se vydali dál.
Mezitím se Taku pomalu probírala.
"No konečně..." Slyšela rozčilený hlas Cho "Spala jsi snad dvě hodiny!"
Došla k ní a polila ji studenou vodou.Taku se celá zatřásla a chtěla si odstranit vodu z očí,ale obě ruce měla přikované ke zdi a pas omotán pouty,které vedly k velkým kůlům kus od ní.Vypadalo to tam,jako v nějaké skále určené k můčení.Všude po stěnách byla krev a zavěšené řetězy,jen uprostřed jedna židle pro Cho,zdobená zlatem a diamanty.
Cho : "Pamatuješ si na mě?"
Taka : "Ne...asi sis m..."
Odpovídala se strachem a zmateně,jenže než dopověděla to,co chtěla říci,Cho jí velmi silně uděřila do břicha a ona vykřikla.
"Nezpletla......Ale chápu tě..."
Sklonila se k Taku,která vyplivala krev.
"Co...po mě chceš?"
Do očí se jí začaly vkrádat slzy.
"Co jsem ti udělala?!"
Cho jí znovu uhodila a tentokrát její výkřik zaslechla i Rin s Kanem,kteří se za ním ihned rozeběhli,jenže byli daleko a už po pár zatáčkách,když křik utichl,nevěděli kudy dál.
Cho : "Udělala jsi mi to,že ses narodila!Prý úžasné dítě!"
Praštila do zdi a ta se rozsypala.
"Všichni tě obdivovali!Co všechno dokážeš až vyrosteš,ale co dokážu já,to bylo všem jedno!"
Taku plakala : "Ale já za to nemůžu..."
Cho : "Můžeš!Ty a ta tvoje sestra!Kdybych tě zabila už tenkrát...všechno by bylo dobré...Pak bych získala tvou sílu,vždyť ji ani neumíš používat....A potom....bych ovládla svět...!"
Začala se děsivě smát,když v tom z dýmu a z trosek zdi vystoupil Kichiro.
"Taku...?"
Cho : "Jdeš bez mých rozkazů!"
Kichiro : "Slyšel jsem křik..."
Vypadal,jako kdyby se probíral z transu.
Cho přiběhla před něj,pohladila ho po tváři a podívala se mu svým kouzelným pohledem do očí.
"Nic jsi neslyšel..."
Kichiro jako omámený opakoval : "Nic jsem neslyšel..."
"Musíš mě poslouchat...jsem tvá paní..."
Kichiro : "Musím vás ..."
Taku : "Neposlouchej ji!"
Vykřikla a Kichiro strnul.
Cho : "Dopověz to!"
Taku : "Ne!Ty ji nemusíš sloužit!"
Křičela s pláčem,a když Cho viděla,že Kichiro váhá,udeřila Taku do hlavy tak silně,že znovu omdlela.
Cho : "Dopověz!"
Kichiro váhal a pak řekl : "Budu vám sloužit,má paní."
Cho se zlomyslně usmála a poté ho objala.
"Ty jsi má poslušná loutka..."

Trochu míň

1. března 2009 v 18:40 | Antal
Teď moc nepíšu,jelikož ani zas tak moc nechodim na pc,nebo dělám něco inýho,další části pov. budou asi až příš. týden,ale uvidím XD snad nw,pp