Únor 2009

Proč právě teď ?

21. února 2009 v 19:49 | Antal |  20tajemství
Byly dvě hodiny ráno a po Taku pořád ani stopa.Když najednou zrudl měsíc.
Akemi : "Může to být..?"
Vyděšeně sledovala měsíc.
Rin : "Ne,ještě ne!"
Říkala to přesvědčivě,ale v očích měla strach.
Akemi : "Tak co to je?"
Rin zaváhala,ale poté řekla : "Chytla ji..." A do očí se jí začaly vkrádat slzy.
Mezitím měsíc zaujal i Mariko ...
Mariko : "Co to k sakru je?"
Toshi : "Může to mít něco společného s tím,že Taku zmizela?"
Chvilinku bylo ticho,když zazněla malá rána.Všichni se otočili a tam byla bledá Suki.Spadla na kolena a vypadalo to,že nemůže dýchat.Jen stihla říct : "Pomozte ji...rychle..." a omdlela.Všichni se k ní seběhli a rychle jí odnesli k řediteli,kterého se hned také ptali,jestli o Taku neví,jenže nevěděl.Nakonec,když odbila čtvrtá ranní,všichni,kromě Kana se sešli ve velkém sále.
Ředitel : "Co se tu děje?"
Nikdo nic neříkal.
Yukitoshi : "Taku zmizela a Suki se ještě pořád nebrobrala,to není normální!"
Rozčileně křičel,ale jidiný kdo promluvil,byla Rin.
"Tohle už jde mimo školu..."
Všichni se na ní obrátili.Někdo chladně jako Hana,někdo se strachem a smutkem jako Mariko a někdo oddaně jako Akemi.
"Upřímně do tohodle už se nepleťte....NIKDO..."
Vstala a bez dalších řečí chtěla odejít,když jí ještě zastavila Mariko :
"Nepleťte?!Taku je moje kamarádka a ty chceš,abych tu jen tak seděla?!"
Akemi : "Nemáš na výběr...to co teď začne,už jde mimo tebe...i mě..."
Seděla klidně v křesle a Rin odešla.
Toshi : "Tayo..."
Taya : "Samosřejmě!"
Usmála se na ní a ostatní nechápali na co odpověděla.
Toshi : "Tak jdem."
Obě vstali a chtěli odejít,když je Akemi zastavila.
"Co chcete dělat?"
Toshi : "Pomoct...jestli víš,co to znamená."
Akemi se rozčílila : "Zůstanete tady!"
Taya : "Akemi,nebuď taková!Vím,že Taku nemusíš,ale ona nás teď potřebuje..."
Akemi : "Jenže já vás nesmím pustit...slíbila jsem to Rin.Je to nebezpečné..."
Asuka : "A proto tam jde Rin sama!Nevím o co jde,ale jestli je to nebezpečné,pak bude lepší,když půjdeme všichni,ne?"
Akemi : "Ne!"
Mariko : "Proč?"
Akemi : "Tohle je jejich bitva,my se do ní nesmíme plést!"
Snad poprvé v jejím životě začala plakat.
"Odpusťte mi..."
Uskočila a udělala kolem nich obrovskou ledovou kles.
Taya : "Akemi,né!"
Bylo pozdě.
Asuka se jen dotkla ledu : "Tohle nerozbijeme..."
Mariko : "Musíme to zkusit!"
Asuka : "Nemá to cenu..."
Opřela se v křesle a Mariko začala tlouct do ledu,ale ať tloukla sebevíc,led neprolomila.Plynuly minuty,hodiny a všichni byli pořád uvězněni.Už ztrácely naději a jen tiše si přáli,ať je Taku v pořádku.
Mezitím šla Rin do pokoje,kde ležela Suki.Sedla si k ní a položila jí ruku na čelo.
Rin : "Teď potřebuji tvoji pomoc..."
Její ruka i čelo Suki začalo zářit a po chvilce se probrala.
Suki : "Rin...Co je s Taku?Měla jsem takový pocit...!"
Třásla se.
Rin : "Proč jsi přišla?"
Suki sklonila hlavu a Rin naléhala : "Proč?!"
Suki : "Ty víš!Ona přišla!Přišla si pro to,co tenkrát nezískala!"
Plakala a Rin na ní rozčileně křičela : "Ty jsi to věděla?!Věděla jsi,že přijde a nic jsi neřekla?!"
Suki : "Nemohla jsem...Je to proti zákonům!"
Rin : "Suki ona ji má!A zabije ji,jestli mi nepovíš,všechno co víš!"
Suki : "Ale to nesmím..."
Rin : "Suki!"
Chytla ji za ruku.
"Pomoz mi ji zachránit!Prosím..."
Suki nepřestala plakat,ale začala vyprávět :
"Když jste byli ještě malí a vyděli jste se poprvé,už tenkrát Cho věděla,co Taku jednou dokáže a chtěla její moc pro sebe.Už jako dítě měla obrovskou moc a když k vám přišla,vaši rodiče byli bezmocní.Pamatuješ...Sice jsi ji dokázala zranit,ale poté ti to krutě oplatila a unesla Taku i Kishira.V tu dobu,jsem za Taku přišla poprvé.Nedokázala jsem Cho zabít,ale alespoň jsem Taku na chvilku ochránila tím,že jsem ji dala do normální rodiny."
Rin si vybavovala co se stalo,v každém slovu,co Suki řekla,byla její vzpomínka a ta se teď vracela.
"Cho si myslela,že jsi mrtvá a myslí si to pořád,to je tvá výhoda...Jenže Kichira ovládla a on ji už dlouhá léta slouží..."
Rin : "On je tu taky...?"
Divila se,když v tom se začala Suki rozplývat.
Rin : "Suki?Co se to?"
Ruka,kterou držela se rozplynula...
Suki : "Umírám...Za trest..."
Usmívala se a její slzy se měnily v malé hvězdičky,které se soustředily do dlaně Rin.
"Za to,že ti teď dám,to jediné,co Cho může zabít..."
Rozplynula se a Rin se v dlaních objevila zlatá dýka.
Rin : "Děkuju Suki..."
Sklonila hlavu a tiše řekla,ale poté se rychle vydala do lesa.Až uprostřed něj se zastavila,tam kde byl velký starý strom,a u něj vyřkla tajnou modlidbu,jenž ji otevřela vchod do stromu.Hned jak vešla,strom zase zrostl a uzavřel své tajemství.Rin kráčela chodbou v podzemí,když se ve tmě začaly ozývat zvuky kroků a objevovalo se světlo.
"Není moudré chodit po tmě."
Rin : "Kano?!Co tu..."
Kano : "Přece sis nemyslela,že tě nechám jít samotnou!"

Píseň

20. února 2009 v 13:11 | Antal |  19tajemství
Rin s Takou ani ještě nepřijeli a po celé škole se už šuškalo,že jsou sestry.Ale to nebylo to hlavní téma.Především všichni řešili,že Yoshiro ODJEL STUDOVAT JINAM,což pro dívky bylo bylo velké zklamání.První skupina dívek,byla smutná,že Yoshi ODJEL.Druhá skupina,že Kano bude mít více ctitelek a tak budou mít menší šanci a ta třetí skupina se jediná radovala,jelikož teď už se mezi nimi nemusela rozhodovat,kdo je hezčí.Najednou na ubytovnu přijela Taka s Rin.Všechny dívky se zastavili a dívali se na ně.
Rin : "Někdy by mě zajímalo,jak se to lidi dozvídaj..."
Taka se začala smát,když na ní zakřičela Mariko :
"Takuuuuuuu!!!!"
Vrhla se jí kolem krku.
"Viď,že se mnou zůstaneš na pokoji!!!Já bych jinak musela být s Akemi a vona by mě ještě utrhla ocásek!!!!!!"
Rin : "Mě je to jedno..."
Mariko : "Vidíííííííííš,prosííííííííím!!!"
Udělala na ní zoufalý kočičí kukuč.
Taka : "Tak jo."
Usmála se.
Mariko : "A jak to je úbec s Yoshirem,když odjel?To už spolu nejste?"
Šla s nimi k pokojům.
Taka trošku zbledla : "Odjel?"
Nedošlo jí,že Mariko o tom,co se stalo neví.
"Jo!Jo..."
Rin : "Já už půjdu,uvidíme se u oběda!"
Objala Taku a běžela za Akemi,která na ní už čekala.
Mariko : "Ty vole!...Nikdy jsem si neuměla představit Rin kamarádskou...divný..."
Zakroutila hlavou a zatáhla Taku do pokoje,kde jí hned vyprávěla,všechno co se jí stalo o prázdninách.Mezitím probíhal poněkud ostřejší rozhovor u Akemi a Rin.
Akemi : "A co chceš dělat?!"
Rin : "Já nevím..."
Akemi : "Nemůžeme proti sobě bojovat......Musíš si vybrat...My nebo ona,jinak to nejde!"
Rin : "Nechci si vybírat...všechno zůstane stejné..."
Akemi : "Ale vždyť ona je..."
Nechápala Rin a už úbec její výraz.Byl tajemný,plný záhad,jako kdyby měla něco v plánu,něco velkého,ale raději se neptala.Tušila,že by jí Rin stejnak nic neřekla,jenže se mýlila.
Rin : "Já vím kdo je...vědí to všichni,ale né všichni vědí,že jí Kano miluje."
Akemi vykulila oči a otevřela ústa.
Rin : "A to nám pomůže..."
Akemi : "Pomůže v čem?"
Zkusila se zeptat...
Rin se pousmála,přišla k ní blíž a řekla jí celý svůj plán i to,co po ní chce.
Setmělo se,měsíc vyšel na oblohu a v ubytovně nastalo ticho.Jenže i přes to,že byla první noc po prázdninách,všichni nadpřirozené bytosti čekaly,až hodiny odbijí půlnoc.
Hana už byla celá netrpělivá,jelikož nenávist k Taku ji stále neopustila.Těšila se až ji uvidí a bude moci zabít,jenže když půlnoc odbila po Taku se slehla zem.Nikdo nevěděl kam,ani kdy odešla.Mariko s ostatními si o ní dělali starost,i Kana to trápilo a Rin se rozhodla nechat boje a jít jí hledat.Akemi zmizela chvilku po Rin a potom ji šli hledat už všichni,kromě Hany.
Akemi : "Myslíš,že to má s tím něco společného?"
Rin : "Ano...musíme jí rychle najít,než se k ní dostanou ostatní..."
Hledali ji venku,ale nikoho ani nenapadlo,že by Taku mohla být v ubytovně.Kráčela potichu a jako omámená chodbami za smutnou písní,kterou slyšela jen ona.Něžný dívčí hlas ji zpěvem lákal blíž a blíž,až se dostala do chodeb,jenž neznala.Byly tmavé a plné pavučin.Po stěnách stékala krev,ale když se jen zlehka dotkla země rozplynula se v červený prach.Bílé růže vyrůstaly z každé sebemenší skulinky a kroutili se po stěnách jako hadi.Ty rudé,jenž rostly tak rychle,že když rozkvetly,hned uvadly,vpili se do země jako kapka ingoustu na papír.Z nich pak stali se pavouvči a ti tkali své jemné pavučinky.Taka mezitím šla.Bez strachu,jen se zvědavostí.Když vyšla z tajemných chodeb do světla,octla se ve velkém prázdném sále,o kterém nikdo nevěděl.Nebyla tam žádná okna ani dveře,jen tento jeden vchod.Světlo se šířilo zezhora,ale zář byla tak intenzivní,že se tam Taku nemohla ani podívat.Najednou nastalo ticho.Píseň už nezněla a na sekundu světlo zhaslo.Když se pak znovu rozzářilo,sál byl trošku jiný.Pořád chyběla okna,ale všude na stěnách byly růže.Bílé i rudé jako ty na chodbách,jenž Taku viděla cestou.Podlaha již nebyla stará,špinavá a dřevěná,nýbrž celá ze skla,které se lesklo.Po obvodu sálu byly stolky,přikryté černou látkou.A uprostřed ležela na velké pohovce jakási dívka.Měla černé šaty,jak pro panenku,s mašlemi a bílou krajkou.Oči měla modré jako pomněnky a vlasy zbarvené do fialova.Vypadala tak nevinně a přátelsky,jako by to byla jen malá holčička,co si chce hrát.Pod pohovkou seděl jakýsi mladík.Vypadal smutně a utrápeně.Jeho tmavěmodré oči se tupě dívaly do země a silné ruce byly opřené o malý skleněný stoleček před ním,jakoby by to byly jen dva kusy něčeho,co k jeho tělu úbec nepatří.Vlasy měl krátké a bílé.Vyhublou atletickou postavu zdůrazňovala polorozepnutá košile a roztrhané džíny.
"Ahoj Taku..." Ozval se dívčin hlas.
Taku si je přestala prohlížet a se strachem se zeptala : "Odkud znáš mé jméno?"
Dívka : "Prostě ho znám..."
Usmála se a vstala z pohovky.Pak když šla blíž,při každém jejím kroku Taku bilo srdce tak,že když k ní došla,tak Taku spadla na zem a bolestí omdlela.Dívka se k ní jen sklonila a přesvědčila se,že není při vědomí.
"Vem ji..."
Přikázala chlapci a ten jak bez duše šel k nim a vzal Taku do náruče.
Pak zmizeli a sál byl zase prázdný...

Prší

17. února 2009 v 11:21 | Antal |  18tajemství
Po té co Yoshiro umřel,napsala Rin společně se Suki dopis řediteli,ve kterém vše vysvětlili a oznámili,že jeho pravý syn je už dávno mrtev.Potom všichni odjeli,jenže Taka už volala domů,že nepřijede a tak zůstala u Rin,která jí nabídla,že u ní může být.Rin prý bydlí u staré babičky,protože nikoho jiného nemá a tak jeli autobusem.Cestou Taka byla ještě pořád trochu nesvá a přemýšlela o svých rodičích,zda by opravdu mohla být někoho jiného.
Rin : "Taku?"
Taka : "No..."
Rin : "Prosím,nezlob se,že se ptám,ale musím to vědět.Co ti Yoshiro říkal,než umřel?"
Taka : "Jen,že nejsem až tak obyčejná...Proč?"
Rin : "A neříkal ti něco o rodině?"
Taka se udivila.
"Je tohle náhoda?Přece nemůže vědět o čem jsme se bavili..."
Přemýšlela a poté řekla : "Ano..."
Rin : "Co?"
Taka : "Proč se ptáš?"
Byla velmi zmatená a připadalo jí,že Rin zná pravdu o její rodině.
Rin : "Prostě to potřebuji vědět..."
Chytla Taku za ruku.
Taka : "Jen říkal,že nejsem...vlastně...že jsem nevlastní..."
Rin : "A nic víc?"
Taka : "Ne..."
Zdálo se,že se Rin ulevilo.
Taka : "Co se děje?Řekni mi pravdu.Kdo jsem a je to pravda?Jsem nevlastní?"
Rin : "Nechci o tom mluvit..."
Taka : "Ale je to můj život a ty o něm víš víc!"
Vykřikla na celý autobus.Řidič se lekl a zatočil doprava,jenže tam byla řeka.Všichni naštěstí přežili,ale autobus se potopil a Rin raději Taku rychle odvedla.Šli ještě nějakou dobu,až uviděli malou chaloupku na kopci.
Taka : "Tady bydlíš?"
Smála se,ale Rin odcekla : "No a?!"
Kráčela do kopečku,že jí Taka nestačila.
"Počkej!Já to tak nemyslela!"
Bežela za Rin.Když konečně kopeček vyběhla,svalila se na zem.
Rin : "Na to,že nejsi člověk,nemáš úbec výdrž."
Taka : "Běhání do kopce není má silná stránka..."
Najednou se otevřelo okno a z něho vykoukla stará paní : "Rin?"
Rin : "Ahoj,vedu návštěvu."
Babička : "A to jsi mi to nemohla říct dřív!Nemůžeš sem jen tak vodit lidi."
Rozčílila se a běžela ke dveřím.Když uviděla Taku zastavila se,padla na kolena a rozplakala se.
"Děvče moje,ty jsi jí našla!"
Taku na ní vyděšeně a nechápajícně zírala.
Babička : "Ty jsi vyrostla!A kdo jsi?"
Rin : "Je to čarodějka."
Taku na Rin vykulila oči : "Ona o TOM ví?"
babička : "Ještě aby ne!Když jsem byla mladá..."
Rin šeptla Taku : "To už je hodně dlouho..."
"...byla jsem nejlepší zabiják!"
Pokračovala hrdě stará paní.
Rin : "Co kdyby jsi udělala spíš něco k jídlu,Taku má určitě hlad."
Zatáhla Taku do malého pokoje.
Taka : "Jů,to je tvůj pokoj?"
Rin : "Jo...Tady budeš spát."
Ukázala na postel vpravo.
Taka : "Jaktože tu máš dvě postele?"
Rin : "Jen tak..."
Taka : "On tu ještě někdo je?"
Rin : "Ne"
Taka : "Tak na co dvě?"
Rin : "Řekla jsem,že jen tak!"
Zakřičela na Taku,ale ta byla pořád zvědavá.
Taka : "A co babička?"
Rin : "Co je s ní?"
Taka : "No...chovala se,jako by mě znala...Jak říkala,že jsem vyrostla a že jsi mě našla...Co tím myslela?"
Rin : "Babička je stará,neber všechno tak vážně..."
Sedla si na postel vlevo.
Taka : "Ale je to divné...Víš,někdy mám pocit,že přede mnou něco tajíš..."
Šla k Rin a sedla si vedle ní.
"Co mi tajíš?"
Rin : "Pojď se najíst."
Chytla Taku za ruku a vedla do kuchyně.
Babička : "Namazala jsem vám pár chlebů..."
Na stole bylo asi šest táců a na každém tak patnáct chlebů.
"Napadlo mě,že bych k večeři udělala palačinky,co vy na to?"
Rin : "Dobře..."
Taka kývla na souhlas a dali se do jídla.Nakonec však byli tak přecpané,že se rozhodli,večeři vynechat.Slunce zapadlo a obě leželi na postelích.
Taka : "Ještě jsi mi neodpověděla..."
Rin : "A proč to chceš tak moc vědět?Není to důležité..."
Taka : "Když to není důležité,proč se chováš,jako kdyby to bylo největší tajemství světa?"
Rin : "Jen ti nechci ublížit..."
Taka : "Ubližuješ mi,když to přede mnou tajíš.Prosím,pověz mi to..."
Obě se posadili.
Rin : "Ty jsi nevlastní..."
Taka jen na chvilinku sklonila hlavu.
Rin : "Ti lidé tě adoptovali jako malou,nevědí kdo doopravdy jsi..."
Taka : "Ale jaktože to víš,odkud mě znáš?A kdo jsou mí opravdový rodiče?"
Měla tolik otázek a u každé plakala.
Rin : "Tvoji rodiče jsou mrtví..."
Taku byla chvilku ticho.Schoulela se v posteli a plakala.Rin za ní šla a sedla si k ní.
"I mě chybí....ale teď už jsi tu ty..."
Šeptla jí do ucha a hladila ji po vlasech.
Taka : "Jak to myslíš?"
Podívala se na Rin a té taky ukápla slza.
"Jsi moje sestra..."
Taku se v hlavě promítli všechny vzpomínky,jak ji Rin pomáhala,zachránila ji před Yoshirem,ale i Hanou,jak s ní mluvila...
"My jsme sestry...?"
Rin : "Ano..."
Usmála se na ni.
Jak obě plakali,venku začalo pršet.
Taka : "Tak proto dvě postele..."
Objala Rin.
Zbytek noci si povídali.O rodičích,o všech těch letech co se neviděli.A druhý den už začínali dohánět co zameškali.Skvěle si rozumněli,bavilo je skoro to samé,akorát Rin byla trochu šikovnější než Taka a tak se spolu občas hádali,ale jen tak přátelsky,takže se tomu nakonec obě zasmáli.Prázdniny končily a byl čas se vrátit do školy.Už jim zbývala jen poslední noc doma.Obě leželi v jedné posteli a povídali si.
Rin : "Taku...Líbí se ti Kano?"
Taka se usmála : "A tobě?"
Rin : "Já se ptala první!Notak,já mu to nepovím!"
Taka : "Je hezkej..."
Rin se začala smát.
Taka : "Co?"
Rin : "Je hezkej...Teď po něm pojedou všechny holky..."
Taka : "Hm.."
Rin : "Třeba bych s ním mohla chodit,co myslíš?"
Taka : "Ne!"
Vykřikla,Rin se na ní šibalsky usmála a Taka zrudla.
"Myslím,že se k sobě nehodíte....Víš....Neumím si představit,že se pohádáte...Skončilo by to blbě."
Rin : "Já tě nechápu,jen zabijeme Yoshira,už koukáš po Kanoj."
Taka : "To není pravda...A navíc Yoshiro byl parchant..."
Smutně drápala nehtem do polštáře.
Rin : "Mě je to jedno,jestli se ti Kano líbí..."
Taka : "Proč o něm furt mluvíš?"
Byla rudá jako paprika.
Rin : "No protože vždycky,když řeknu jeho jméno,zrudneš a začneš si s něčím hrát."
Taka : "To není pravda..."
Rin : "Takže nedrápeš do polštáře,že?"
Taka : "Rin!Slib že mu nic nepovíš!"
Rin : "Takže ho máš ráda!"
Taka udělala do polštáře dírku.
Rin : "Jasně že ne!"
Smála se jí a pak už šli obě spát,protože ráno jeli do školy.

Popros o milost

16. února 2009 v 15:52 | Antal |  17tajemství
Kano,Rin,Suki a Leiko sledovali skrz okno,co se děje.Yoshiro a Taka se spolu smáli,když odbila jedenáctá a Yoshiro začal Taku svádět.Líbal jí,poté chytl do náruče a odnesl do ložnice.
Rin : "Jde to podle plánu...Už jen hodinu..."
Kano sklonil hlavu,protože se na to nemohl dívat.Rvalo mu to srdce,že nechává toho zloducha,aby takhle Taku zneužil.
Suki : "Kano...Tak na tohle by ses měl podívat..."
Kano zvedl hlavu a uviděl něco,co nečekal.Taka Yoshira odstrčila.
Kano : "Proč...?"
Řekl potichu a všichni z jeho očí poznali,jakou má radost.
Rin : "Ale co teď?"
Leiko : "Musíme čekat a doufat,že se ji nepokusí zabít před půlnocí.Jako lidé bychom jí asi moc nepomohli..."
Všichni vyčkávali a sledovali jak se Yoshiro snaží vyspat s Taku.Ta ale,jako kdyby všechno tušila,Yoshira odstrkovala.
Taka : "Yoshi...Nech toho!"
Yoshiro : "Proč?To to bylo tak špatné?"
Smál se.
Taka : "Ne...ale...Teď prostě ne."
Yoshiro : "Ale notak...Taku..."
Šel těsně k ní a chytl ji kolem pasu.
"Bude se ti to líbit..."
Políbil jí na krk a začal jí sundávat tričko.
Taka : "Počkej...musím na záchod."
Ještě jednou ho odstrčila a odběhla do koupelny.
Suki : "Mám takový pocit,že jsi měla pravdu Rin."
Rin zmateně : "Cože?Jakou?"
Suki : "Přece,že Taka Yoshira nemiluje,jen si to myslí.Myslím,že už jí to došlo."
Usmála se na Kana,který odvrátil hlavu,jako by mu to bylo jedno.
Leiko : "Půl hodiny..."
Všichni znovu zpozorněli.Taka vyšla z koupelny a Yoshiro jí chtěl políbit,když ho odstrčila na postel.
Yoshiro : "A pak,že nechceš."
Taka ho líbala a sundala mu košili.Poté ho líbala na hrudníku a přivázala ho k posteli.
Taka : "Říkala jsem ti jasně,že nechci!"
Slezla z něj a on se nemohl dostat z pout.
Yoshiro : "Co to děláš?!"
Taka : "Asi první správnou věc co se týče nás dvou..."
Yoshiro : "Jak to myslíš?!"
Taka : "Pamatuješ,jak jsem ti říkala o tom,jak na mě Kano křičel?"
Yoshiro : "Ten zmetek!Řek ti to?"
Taka : "Ne...slyšela jsem je,ale oni to nevědí.Proč mě chceš zabít?"
Yoshiro : "Ty nejsi obyčejná dívka,ale ani obyčejná čarodějka.Možná by ses na to měla zeptat tvých nevlastních rodičů..."
Taka : "Nevlastních?"
Udivila se,když odbila dvanáctá a dovnitř vrazila Rin s ostatními.Ti však o ničem nevěděli,neslišeli,co si povídali.
Suki udělala před Taku ohromný zářící štít a Leiko zpoutala Yoshira,který se také již přeměnil a utrhl Tačina obyčejná pouta.
Kano : "Sbohem..."
Probodl jej společně s Rin.
Nastalo ticho.Yoshirovo mrtvé tělo leželo na zemi a z meče Rin stékaly kapky krve.
Suki : "Je nám to líto..."
Objala Taku.
Taka : "To nic..."
Sklonila hlavu.
Chtěl ji zabít,ale přeci jen s ním prožila tolik krásného,že nemohla jen tak zapomenout,i když chtěla.
Kano : "Díky"
Šeptl Leiko a ta jen tiše odpověděla : "Za málo..." A zmizela.

Prázdniny

15. února 2009 v 21:34 | Antal |  16tajemství
Taka zůstala u Yoshira,ale pořád myslela na Rin a Kana.
Yoshiro : "Stalo se něco?"
Hladil jí po vlasech.
Taka : "Ne...Jen dneska ráno...Kano na mě hrozně křičel,jen kvůli tomu,že jsem se na tebe zeptala...Bylo to divný..."
Yoshiro : "Jen žárlí..."
Políbil jí a oddechl si,jelikož se už bál,že jí Kano něco řekl.Jenže po chvilce jej Taka odstrčila.
Taka : "Yoshi...Co se stalo?"
Yoshiro : "Co?"
Taka : "To...s tou nohou..."
Řekla smutně.
"Kdo ti to udělal?"
Yoshiro ji objal a do ucha jí zašeptal : "Kano"
Taka nevěděla co si má myslet,byla zmatená.Proč by to dělal?Přemýšlela a pořádně jí v hlavě zněla ta slova,která povídala Rin.
"Já a Kano nejsme tvý nepřátelé..."
"Kano není nepřítel..."
Yoshiro : "Taku?"
Taka jako kdyby se probrala z kómatu,odvrátila pohled od zdi na Yoshira.
Yoshiro : "Odjedeme spolu?"
Taka : "Cože?"
Yoshiro : "Budou prázdniny a já myslel,že bysme mohli někam odjet.Už jsem volal příbuznému a mohli bysme jet na jeho chatu....stejně bude pryč.A ta noha se vyléčí..."
Taka : "Dobře."
Souhlasila a hodina plynula,jedna za druhou.Až bylo odpoledne a Taku odešla na oběd.Než však
vstoupila do jídelny u dveří ji odchytla Rin.
"Taku...Co kdyby jsis dneska sedla ke mě?"
Taku se zarazila : "D-Dobře..."
Nechápala,proč ji Rin tak z ničeho nic pozvala,ale neměla důvod ji odmítnout.Vstoupili do jídelny a sedli si dozádu ke stolu,kde předtím seděl Kano s Rin.
Rin : "Víš co kdybychom strávili prázdniny společně?"
Taka upustila vidličku a vyjeveně na Rin zírala.
Rin : "Nemusíme z toho kdo jsme dělat vědu.Já nejsem taková,že bych každého hned zabila."
Taka : "Já vím,jen je divné...Já už jedu s Yoshirem."
Teď upustila vidličku Rin a tupě na sebe zírali.
Taka : "Promiň."
Rin : "To nic...A kam jedete?"
Obě otřely vidličku do obrousku a znovu začali jíst.
Taka : "Na chatu."
Rin : "Ahá,někam k horám?"
Taka : "Né,k jezeru."
Rin : "Asi k Tororo?"
Taka : "Jo..."
Rin : "A hned první den,že?"
Taka : "Jo....Proč se pořád ptáš?"
Rin se zarazila a pak usmála : "Jsem zvědavá!Už musím,uvidíme se potom!"
Ani nedojedla a šla.Hned za dveřmi jídelny čekal Kano.
Kano : "Tak co?"
Rin : "Jak jsme mysleli.Chce to udělat na chatě."
Kano : "Pak nemáme na výběr.Můžeme počítat s ostatními?"
Rin : "Mariko a ostatní nám neuvěří,Yoshiro je bohužel až moc přesvědčivý a popravdě řečeno,i kdyby mi Akemi s ostatními uvěřili,nehnuli by prstem."
Kano : "Ale co Suki?"
Rin : "O tu se postarám.Ty musíš..."
Kano : "Já vím."
Oba se rozešli.
Zbýval poslední den.Už zítra měli být prázdniny.Protože se každý někam chystal,ředitel dall mimořádné volno,aby si všichni stihli zabalit.
"Hold DÍVČÍ internátní škola."
Říkal a jen se díval,jak se dívky rozmýšlejí,co si vezmou na sebe,co s sebou a co tu nechají.
Mezitím se Rin připlížila k Suki a unesla ji do lesa.
Suki : "Jsi normální?...Jej blbá otázka!"
Rin : "Sklapni!Teď poslouchej!"
Posadila jí na kámen a začala vypravovat :
"Takže Yoshiro,není Yoshiro a nemiluje Taku,ale chce jí zabít,jako zabil pravého Yoshira.Kano šel pro Leiko,která nám s Yoshirem pomůže,ale ty musíš mezitím,co ho zpoutáme a zabijem,ochránit Taku.Chápeš?"
Suki : "Ne..."
Rin se rozčílila a uchopila klacek.
Suki : "Rin nééééééééé"
Rin jí dala parfacek : "Koukej"
Začala malovat do hlíny.
"Tohle je skutečný Yoshiro,tohle falešný a Tohle Taka.Falešnej zabil skutečnýho..."
Udělala u skutečného křížek.
"A teď chce srdce Taku..."
Udělala mu pistoli,která směřovala k Taku.
Suki : "No,takže prostě jen stačí,když na chvilku dám Taku do ochranného štítu?"
Rin : "Jo."
Suki : "Ale kdo je teda Yoshiro?"
Rin : "To neřeš a pojď!"
Táhla jí lesem na dálnici.
Suki : "A nebudou nás hledat?"
Rin : "Budou."
Řekla klidně lhostejným hlasem.
Suki : "A co teď?"
Rin stopla auto.
Rin : "Jedem."
Jeli k chatě a tam čekali,schované v keřích na Kana a Leiko.
Suki : "A kdo je ta Leiko?"
Rin : "Bývalá studentka.Umí odhalit pravou tvář nepřítele a dočastně ho ochromit,pak bude snadné Yoshira zabít.
Suki : "Ale Taka ho miluje..."
Rin : "Ne.Jen si to myslí..."
Pak už byli ticho.
Setmělo se a za nimi se objevil Kano s Leiko.
Leiko : "Ahoj.Tak co už přijeli?"
Rin : "Ještě ne..."
Suki : "Já jsem Suki,ty Leiko,já vím,ale proč nám vlastně pomáháš?"
Hned se jí vyptávala.
Leiko : "No,nechtěla jsem,ale když mi Kano řekl,že..."
Kano do ní celý rudý strčil.
"Neměla co dělat!"
Suki se začala smát : "No koukám,že Taka nebude dlouho sama!"
Rin : "Ticho!"
Před chatou se objevil Yoshiro a Taku.
Suki : "Co teď?"
Kano : "Bude s ní chtít spát,až se spolu vyspí a ona usne,zabije ji."
Leiko : "Takže zasáhnem po tom co se spolu vyspí?"
Kano : "Jo"
Suki : "Počkat.Vy je necháte spolu vyspat?"
Rin : "Po tom bude nejvhodnější chvíle."
Suki : "Ale vždyť..."
Kano : "Nech toho!Prostě jen dělej,co řeknem."
Suki sklonila smutně hlavu a myslela si své.Ale nebyla jediná,komu to bylo líto.Všichni by to nejraději udělali hned,hlavně Kano.

Rozcestík :

15. února 2009 v 18:23 | Antal |  Smrt v dlaních
Smrt v dlaních

Jednoho dne se narodili dvojčata,jenže hned cestou z porodice měla rodina nehodu.Rodiče zemřeli a nikdo kdo by se o ně staral nebyl.Jedno dítě si vzali jeptišky a jedno šlo do dětského domova.Jenže když oslaví 10.narozeniny,zjistí,že jsou dvě a že ani jedna není až tak obyčejná,jak si myslela.











Pomsta

11. února 2009 v 20:12 | Antal |  15tajemství
Nastala půlnoc.Všichni spali,jen Kano netrpělivě přešlapoval v lese,když v tom se ozval hlas Yoshira : "To čekáš na mě?"
Kano : "Ne." Vražedně sa na něj podíval a rozzlobeně zakřičel : "Na papeže!"
Yoshiro se pousmál a chvíli se na sebe dívali.Hodiny přestaly bít a oba proti sobě stáli ve svých skutečných podobách.
Kano : "Řekni Yoshiro,spal si s Taku jen kvůli tomu,aby jsi mě naštval?"
Yoshiro : "A cos čekal,že počkám,až jí vyklopíš kdo doopravdy jsem."
Kano : "Ty parchante!"
Udeřil na něj a začal boj.Oba byli rychlí i silní,takže bylo těžké soupeře zasáhnout.Jen občas toho druhého škrábli,ale víc jak kapka krve na zem nespadla.
Kano : "Jak ti mohla naletět!?"
Yoshiro : "Naletěli všichni..."
Ďábelsky se smál a pokračoval : "Kdo by taky pochyboval,že jsem Yoshiro?!Mám jeho tvář a schopnosti!Jen se divím,že ty jsi na to přišel..."
Kano : "Pravého Yoshira jsem znal a za jeho smrt zaplatíš !"
Udeřil Yoshira,nebo bych měla spíše napsat toho,kdo se za něj takovou dobu vydával,do břicha a poté mu usekl nohu.
Yoshiro vykřikl bolestí,ale pak znovu nahodil ďábelský úsměv.
Yoshiro : "Tak se pomsti!Zab mě!"
Křičel beze strachu a poté nižším tónem řekl : "Ale vysvětli to řediteli.Copak si myslíš,že ti budou věřit...Že ti bude věřit ta tvá Taku.Je hezká a dobrá v posteli,ale mám jí omotanou kolem prstů...Zab mě a bude tě nenávidět!"
Kano smutně sklonil hlavu a zamyslel se.Představil si,jak by se chovala Taku...Měl pravdu.Nevěřila by,nikdo by nevěřil.Ten muž všechny přesvědčil,že je Yoshiro a je těžké dokázat opak,skoro nemožné.
Kano : "Nech jí..."
Yoshiro : "A proč?Vždyť to kvůli ní jsem zabil Yoshira."
Kano : "Kvůli Taku?"
Yoshiro : "Jistě...Ona není obyčejná...Něco má a já to chci..."
Zapomněl na bolest a jen se zasněně díval na hvězdy,jako kdyby měla Taku něco,co by změnilo svět.Kano dal falešnému Yoshirovi pod krk meč a zeptal se,co to je.
"Její srdce!" Vykřikl Yoshiro a zmizel.
Jeho noha,která ležela opodál se rozplynula jako mlha.
Kano jen stál a přemýšlel.
Teď bylo jasné,že falešný Yoshiro chtěl získat Taku důvěru,aby ji mohl lehko zabít.Ale proč chce její srdce?Co s ním chce dělat?
Nastalo ráno.Měsíc odešel a slunce vyšlo.Ptáci začali zpívat a všichni byli v jídelně.Sedělo se jako obvykle,až na Rin a Kana,ti si dnes sedli sami a opodál,aby je někdo nerušil,jako kdyby podřebovali mluvit o něčem důležitém.Taku to znepokojovalo a navíc tu pořád ještě nebyl Yoshiro,takže se bála,že se mu něco stalo.Mezitím se Kano pokusil vysvětlit Rin,co se stalo.
Kano : "Budu k tobě upřímný.Jsi jediná komu alespoň trochu věřím a prosím,věř mi i ty.Yoshiro vlastně úbec není Yoshiro."
Rin : "Cože?"
Kano : "Znal jsem Yoshira a právě proto jsem věděl,kam mám dát přihlášku na školu.Vyprávěl mi tady o tom,jenže když jsem přijel,nepoznal mě.A pak Taku...Yoshiro byl na blondýny."
Rin : "Kano a není to spíš,že žárlíš?"
Kano : "Ne!Musíš mi věřit!Včera jsme bojovali a on to přiznal!"
Rin mu uvěřila..."A co chceš dělat?"
Kano : "Nevím,ale musíme ho zastavit...Chce ublížit Taku..."
"Kdo?" Ozvalo se za nimi.
Když se ohlédly uviděli Taku s vyděšeným výrazem.
Kano : "Nikdo!"
Vykřikl,že se ho až lekla.
Taka : "Promiň!Nechtěla jsem vás poslouchat,jen jsem se šla zeptat,jestli nevíte něco o Yoshirovi?"
Zeptala se starostlivě a Kano smutně sklonil hlavu,ve které se mu mýhla vzpomínka,jak Yoshiro říká : "Mám ji omotanou kolem prstů..."
Kano : "Ksakru!"
Zakřičel na celou jídelnu,vyskočil a bouchl do stolu.Všichni se na něj otočili a on na Taku křičel :
"Copak jsi fakt tak blbá?!"
Taku se objevili v očích slzy...
"Vždyť ...." Nedopověděl.Uvědomil si,že by mu nevěřila.
"Nehledej ho..." Posadil se a nikdo kromě Rin ho nechápal.
Rin : "Taku,pojď se mnou."
Vstala a odvedla jí pryč z jídelny.
Rin : "Pamatuj si,že já ani Kano nejsme tvý nepřátelé..."
Taka : "Já vím...ale..."
Rin : "On křičí,protože se o tebe bojí.Vím,že mě neposlechneš,ale měla by ses od Yoshira držet dál."
Taka se zastavila : "Proč?"
Rin : "Prostě mě poslechni."
Odvedla ji k řediteli,který ji ukázal Yoshira s amputovanou nohou.Taka se rozklepala.
"Jak?...Kdo?" Plakala,ale Yoshiro se nechoval nijak zvláštně,jako kdyby si to,že nemá nohu,ani neuvědomoval.

Ples

10. února 2009 v 20:09 | Antal |  14tajemství
Mariko : "Tak co?Tak co?"
Ptala se dokola unavené Taku,která ležela na posteli,jako kdyby umírala.
Taka : "Hrůza..."
Vybavovala si před očima,jak jí Yoshiro učil tančit.
"Nejdřív sem mu šlápla na nohu."
Mariko si raději sedla a uculila se.
"Potom jsem spadla...a nakonec..."
Položila si ruce na obličej a Mariko se zvědavě ptala : "Co?Co?"
Taka : "Nakonec jsem mu omylem podrazila nohy a on upadl!"
Mariko se snažila zadržet smích,ale celá zrudla a nakonec to stejně nevydžela.
"Promiň..."
Vyprskla smíchy a slzy jí tekly,jedna za druhou.Také spadla ze židle.Smála se tak dlouho,že jí odešel hlas a až do druhého rána nemohla mluvit.Taka byla smutná.Hrozně jí bylo líto,že to tak zkazila.Doufala,že když se z ní stane plnohodnotná čarodějka,přestane být nešikovná,ale zatím se nic neměnilo.Taka se rozhodla,alespoň na chvilku na to všechno zapomenout a šla do knihovny.Většinou tam nikdo nebyl a tak tam měla dost klidu na napsání dopisu tetě.
*Ahoj,jen jsem ti chtěla říct,že u nás bude ples.Máme si pozvat rodiče,ale ti moji by asi nepřijeli,tak jestli máš čas,můžeš přijet..."
Stýskalo se jí po ní.Ještě pár řádků věnovala kamarádům,popsala školu a napsala o svých pocitech,když do knihovny přišla Suki.
Suki : "Píšu,píšu,píšu..."
Doběhla k taku.
"Že tě to baví?"
Začala balit Taku věci a řekla : "Tak jdem!"
Taka nechápajícně na Suki zírala a vstala ze židle : "Kam?"
Suki : "No pro šaty!Všichni už čekají!"
Vytáhla Taku ven z knihovny a na chodbě už čekala Mariko,Kuri,Manami i Toshi.
Manami : "Jdem?Nebo nám zavřou."
Všichni se vydali do města.
Odbila 1 odpoledne a oni si ještě pořád nevybrali.Obešli snad dvacet krámů,ale ani jedna neměla šaty.
Suki : "Jaktože nikde nemaj nic..."
Toshi : "Originálního..."
Mariko : "Odvážnýho..."
Kuri : "Zároveň decentního..."
Manami : "Ale moderního..."
Vzdychli si a v chvilce ticha jim zakručelo v žaludcích.
Kuri : "Teď je ten pravý čas na ... "
Suki : "Oběd!!!!!!!!"
Všichni byli během minuty v restauraci a už si obědnávali.
Manami : "Dnes nemám zas takový hlad..."
Suki : "Jo,já taky ne,asi budu stejně hubnout,tak si dám jen něco malého."
Přišel číšník : "Co si dáte?"
Suki vyhrkla : "Takže colu,polívku číslo 3,menu 15,extra porci s velkou oblohou,pak ovoce se zmrzlinou,zákusek 29 a extra velký pohár 189,jestli by jste mi na to mohl dát dvojnásobek šlehačky,byla bych vám moc vděčná,děkuju."
Číšník neměl slov a Suki se jakoby nic zeptala : "A co si dáte vy holky?"
Koukali na ní vyjeveně "Asi jen to menu 15,ale normální porci...5x..."
Po obědě se všichni vlekly hrozně pomalu.
Taka : "Jsem přecpaná..."
Manami : "To je slabý slovo..."
Suki : "Vy se navzdycháte!Taková malá svačinka!Ještě bych si něco menšího dala!"
Odběhla k stánku s párky a všichni jen kulili oči.
Mariko : "Jak může být tak hubená?"
Kuri : "Nebude to tím,že.."
Zarazila se,když si vzpomněla,že Manami o nadpřirozenu nic neví.
Manami : "Co?"
Mariko : "Je bulimička!Ale to je nesmysl!"
Hodila na Kuri vražedný pohled a ta se jí potichu omluvila.Najednou se toshi zastavila.
"To je...perfektní!"
Dívala se do výlohy,kde byli nádherné šaty.Všichni je obdivovali a vešli do krámu.Bylo to jako kdyby vešli do snu,nebo do dívčího nebe.Boty,šaty,doplňky i make-up,všechno tam bylo.
Suki : "Tak tady si vyberu!"
Dojedla rychle párek a všichni začli zkoušet.Strávili v obchodě několik hodin,ale nakonec si každá vybrala.Když se vrátili,byla už tma a všichni večeřeli.
Suki : "Jdem akorát,mám hroznej hlad!"
Manami : "Jestli předtím hlad neměla,pak to teď nechci vidět..."
Kuri : "Já jo!"
Rozeběhla se za ní do jídelny.Zbytek dívek se rozešel do pokojů a usnul únavou.Druhý den ráno,v neděli,se všichni sešli u snídaně a do jídelny přišla i Rin.S Taku se jen pozdravili,ale podle toho,jak se na sebe usmáli,bylo jasné,že se Taku ulevilo,že je Rin v pořádku.
Taka : "A kde je vlastně Yoshiro?"
Rozhlédla se po jídelně,ale nikde ho neviděla.
Mariko : "Asi ten pád nepřežil!"
Začala se smát a ostatní nechápavě : "Jaký pád???"
Taka : "Radči žádnej..."
Sklonila smutně hlavu.
"Co tak sklesle!"
Ozvalo se a celá jídelna ztichla.
Taka : "Teto?"
Otočila se a málem jí vypadli oči z důlku,když jí viděla.
Ayume : "Tak jsem tu!Líbí se ti tu?To jsou kamarádky?A co ředitel a učitelé?"
Vyptávala se zvědavě a hned Taku povídala,co doma nového.
Už byl večer.Všichni se chystali na ples a chlapci z nedaleké školy přijeli.Ředitel je propašoval zadním vchodem,protože čekal,že by se na ně dívky jinak ihned vrhli.
Najednou někdo zaťukal na pokoj Mariko a Taku.Dovnitř vstoupil Yoshiro.
"Půjdeme?"
Zeptal se,když se podíval na Taku a ztuhl úžasem.Měla na sobě šaty za krk,které vypadali jako ze stříbra.Byly ozdobeny černou a i když vedli až na zem,od pasu vedl rozparek.To všechno zdobili ještě stříbrné rukavičky,střevíčky a ozdoby v krásném účesu.
Yoshiro : "Jsi překrásná..."
Pohladil jí po tváři a políbil.Pak spolu odešli a Mariko po chvilce vyzvedli dívky.Všichni byli v ohromném sále,plném květin a ozdob,a do vnitř vešli i chlapci.Jediný,kdo chyběl,byla Hana,ale nikdo nevěděl,proč nepřišla.
Tančilo se,smálo,jedlo a pilo.Když nastala ta chvíle,kdy Yoshiro vyzval Taku k tanci.
Taka : "Yoshi...já nevím....víš jak to dopadlo..."
Yoshiro : "To zvládnem,uvidíš."
Usmál se ni a ona mu podala ruku.Nastoupili na parket a začali první krok.Ostatní dívky je sledovali jako ostřížy.
Suki : "Zatím jim to jde..."
V tu chvíli Taka spletla krok,zamotala se a málem spadla,jenže na poslední chvilku jí Yoshiro chytl a zůstali v nádherné taneční póze.
Taka : "Promiň..."
Yoshiro : "To nic."
Přitiskl jí více k sobě a tančili dál,když je vyrušil Kano a požádal Taku o tanec.
Taka : "No..."
Yoshiro : "Myslím,že jsme si nerozumněli!S Takou tančit nebudeš!"
Kano : "Tebe jsem se neptal!Nepleť se do toho!"
Všichni v sále se zastavili a sledovali,jak se bude hádka vyvýjet.
Yoshiro : "Běž pryč!Tady jsi navíc!"
Kano : "To ty jsi tady navíc!"
Taka : "Kluci..."
Chtěla všechno urovnat,ale už bylo pozdě.Yoshiro vrazil Kanu pěstí a ten mu to oplatil,když se ozvalo : "Klid!"
Ředitel se usmál : "Chápu,že Taku to dnes mimořádně sluší,ale toto si budete moct vyřídit v jiný čas!"
Naznačil,že se budou moct poprat v noci po půlnoci.
Yoshiro Kana pustil a ten hrdě a se zlomyslným pohledem ze sálu odešel.
Yoshiro : "Omlouvám se..."
Taka : "To nic..."
Chytla ho za ruku a odešli se napít.
Skupinka chlapců :
Chlapec1: "Kdo je ta krásná holka?"
Chlapec2: "Nebude to učitelka?"
Dívali se na Ayume,která se vracela do svých let na škole.
Hodiny běželi a najednou bylo 11:45 .Čas,kdy někdo musel odejít.
"Nebylo by dobré,kdyby vás děti vyděli ve skutečné podobě."
Říkal vždy ředitel,když se blížil čas plesu a tak jak Rin s ostatními,tak i ti dobří odešli do pokojů.
Yoshiro ještě vzal Taku vem.
Taka : "Kam mě to vedeš?"
Smála se a Yoshiro jí vedl kamsi přes les,kde ještě nebyla.Najednou vystoupili na menší skálu.Pohled z ní byl kouzelný.Všude byly vidět jen vršky stromů a hvězdy.Luna ozářila jejich tváře a ty se políbili.
Yoshiro : "Mám tě moc rád...víc než kohokoli jiného."
Taka : "Já tebe taky..."
Ve vzduchu bylo cítit napětí.
Yoshiro jí znovu políbil a poté na krk.Pomalu jí sundal rukavičky,jenže Taku smutným hlasem řekla : "Yoshi...já..."
Ten jí zakril ústa "To je v pořádku,vždyť já taky ještě s nikým nespal."
Usmál se a Taku se začervenala.
"Takhle jsem to nemyslela..."
Yoshiro : "A jak ?"
Taka : "Jen,že jsem tak nešikovná a..."
Yoshiro se usmál : "Nebudu spěchat."
Položil jí do trávy a políbil jí pod hvězdami.Vrátili se až ráno,a když šli,viděl je Kano a bylo mu jasné,co dělali v noci.

Přátelský boj 2/2

7. února 2009 v 15:45 | Antal |  13tajemství
Taka vlastně ani nevěděla,proč to udělala,ale s kovovou tyčí v ruce zakřičela : "Koště!"
A v tu chvíli se kovová tyč roztáhla a přeměnila v koště.Přeměna odstrčila Hanu,která si při nárazu do stromu zlomila ruku.Taka otevřela oči a nestačila se divit.Celé koště zářilo a všude kolem ní létaly přenádherné střípky.V úžasu stála však jen chvilku a poté doběhla k Rin,nabrala jí na koště a letěla s ní jak nejrychleji mohla k řediteli.Hana se přeměnila zpět do lidské podoby a šla na ošetřovnu.Řekla,že spadla ze schodů a přitom si v duchu promýšlela,jak ukončit život Taku.Mezitím však spolu ještě pořád bojovali Yoshiro a Kano.
Kano : "Máš ještě možnost...nech ji být..."
Unavený přesvědčoval Yoshira,který se taktéž snažil nabrat dech.
Yoshiro : "Ne...nikdy."
Znovu na sebe tvrdě udeřili.A takto to šlo dlouho,až do rána,kdy se museli vrátit.Do školy poté ani jeden nepřišel,ani Rin a dokonce ani Taku.A když Mariko uviděla,že má Hana zlomenou ruku,šla ihned za ředitelem.
Mariko : "Co se děje?Kde je Taku?"
Yukitoshi : "Jenom klid.Všechno je v pořádku."
Dovedl nervózní a zároveň vyděšenou Mariko do hlavní haly,kde Yoshiro i Kano odpočívali a kus opodál seděla Taku u Rin.
Mariko : "Taku!Jsi v pořádku?!"
Běžela k ní.
Taka : "Jo,ale Rin je zraněná..."
Mariko se trochu udivila,proč se Taka bojí o Rin.
Taka : "Ztratila hodně krve..."
Držela jí starostlivě za ruku.
Mariko : "Měli bysme jít.Všichni se o tebe bojí..."
Taka : "Řekni jim,že mi nic není.Já tu zůstanu."
Mariko : "Proč?!"
Taka : "Pomohla mi..."
Mariko : "Tak dobře.Ale nezapomeň na ten ples..."
Odešla a Taka se poté zeptala ředitele o jaký ples jde.
Yukitoshi : "Je to normální školní ples.Přijedou na něj chlapci z nedaleké školy.Bude se tančit a tak..."
Taka : "Tančit..."
Nebyla z toho moc nadšená,ale ředitel se jen zasmál "Co máš proti tanci?"
Taka : "Vždycky to skončilo..."
Vzpomněla si jak,když jí učili tančit,padala a šlapala ostatním na nohy.
"Né zrovna dobře..."
"Ale se mnou to zvládneš..." Ozvalo se za ní.
Yoshiro se před chvilkou probral a zaslechl co si povídají,tak se do rozhovoru zapojil.Taka se zaradovala,že je v pořádku a skočila mu do náruče.
"Au..."
Vylétlo Yoshirovi z úst.
Taka : "Bolí tě to?"
Yoshiro se usmál : "Ne,teď už né..."
Objal ji,když si všiml Rin.
Yoshiro : "Co jí je?"
Taka : "Pomohla mi,ale Hana jí zranila..."
Sklonila hlavu s pocitem viny.
Yoshiro : "Bude v pořádku neboj."
Políbil jí,chytl do náruče a šel s ní pryč.
Taka : "Yoshi...kam mě neseš?"
Yoshiro : "Musíme se naučit tančit." Zasmál se.

Přátelský boj 1/2

7. února 2009 v 11:06 | Antal |  13tajemství
Začal boj a všichni se rozdělili do dvojic.Kano bojoval s Yoshirem.Akemi se Suki a Toshi s Asukou.Mariko zaútočila na Rin a na Taku čekala Hana.I když to byl jen přátelský boj,všichni zápasili jako o život.Hlavně Hana a Kano útočili silně a nelítostně.Tu noc se lesem ozývaly rány a proto se lecjaká dívka v noci probudila.Žádná se však nešla podívat,odkud děsivé zvuky jdou.Jedna se tam bála jít a druhá porušit příkaz ředitele,že nikdo nesmí v noci opustit ubytovnu.Protože ale ředitel tušil,že tato noc nebude až tak klidná,pro jistotu požádal Tayu,aby před ubytovnou hlídala.Ta to ale už v jednu ráno nevydržela a vydala se za ostatními,kteří mezitím bojovali.
Hana : "Tak se znovu vidíme,tentokrát ve skutečných podobách."
Přistupovala k Taku klidně a pomalu,zatímco všichni okolo neztráceli čas mluvením.
Hana : "Co zajím trošku dál,někam kde je klid..."
Objevila se před ní,chytla jí a odnesla na druhou stranu lesa.Nikdo jí nemohl pomoct,ani Yoshiro,který jen chvilku po nich zmizel s Kanem.
Taka : "Co to...?!"
Hana : "Chtěla jsem ti něco nabídnout.."
Taka : "Co?"
Zeptala se s podezřívavým pohledem a pořád si hlídali každý Hanin krok.
Hana : "Asi sis všimla citů Kano a mě Yoshiro taky není lhostejný,jak už asi víš...Tak co kdybychom si prostě navzájem vyhověli...Ty opustíš Yoshira a budeš s Kanem,ano?"
V tu samou chvíli padla podobná otázka i Yoshira.
Kano : "Ty jí opustíš a já získám.Budeš pak mít Hanu,ano?"
Taka i Yoshiro odpověděli to samé : "Ne!" A jak Hana,tak i Kano se rozzuřili.
Hana : "Když ho neopustíš sama,pak ti budu muset pomoct!"
Zaútočila na ní.Byla rychlá a silná,naproti ní Taku byla začátečník,ještě toho moc neuměla a tak jí zbylo jen uhýbat.
Yoshiro i Kano v tuhle chvíli byli rozhodnuti.Pro ně to už nebyl jen přátelský zápas,teď už to byl boj o život a o Taku.
Mezitím Taya dorazila k Rin a ostaním.Dvojce se prohodili.Toshi bojovala s Tayou,Akemi s Mariko a Suki s Asuky.Rin využila chvilky,kdy po ní nikdo neútočil a vydala se za Taku,jelikož tušila co Hana udělá.
Odbila druhá hodina a dívky unavené odpočívali,když z lesa k jezírku vystoupila Kuri a hrozně se lekla.Mariko jí rychla chytla a přikryla ústa.
Mariko : "Nekřič!"
Taya : "A hups..."
Vzpomněla si,že ubytovny měla hlídat ona.
Akemi : "Skvělí,tak jí zab,ať je pokoj."
Kuri zkoušela křičet a sundat Mariko ruku ze svých úst.
Mariko : "Pustím tě,ale nekřič!"
Kuri zakroutila hlavou,že souhlasí a Mariko jí pustila.
Kuri : "Co to s vámi je????"
Ptala se viděšeně a prohlížela si hlavně Mariko,která kroutila ocáskem.
Toshi : "Hlavně klid.Jsme..."
Suki : "Nejsme lidi."
Kuri se zadívali do křídel Suki.
Kuri : "Tohle neni možný..." Podlomila se jí kolena a spadla na zem. "Tohle se mi jen zdá..."
Toshi : "Nezdá..."
Akemi : "Budete tady jen tak řečnit,nebo jí už konečně zabijete?"
Řekla,jako by to byla už hotová věc a Kuri se v očích objevili slzy.
Kuri : "Zabít..?"
Mariko : "Tady se nikdo zabíjet nebude!"
Suki : "Souhlas!Navíc to určitě nikomu nepoví,tak co?"
Protestovala a Akemi se naštvala.
Akemi : "A co když jo?"
Toshi : "A co když je země placka?!"
Suki : "Né není,já ji obletěla."
Všichni se na ní divně podívali a ještě se chvilku hádali co s Kuri udělají.Nakonec slíbila,že nic nepoví a tak jí odvedli do ubytovny a rovnou tam už zůstali.Když pak Mariko přišla do pokoje,bylo jí trochu divné,že tam ještě Taka není,jenže pak jí napadlo,že je třeba s Yoshirem a tak to neřešila a šla spát.
Taka mezitím pořád bojovala s Hanou,ale už neměla moc sil.
Hana : "Tohle je tvůj konec!"
Zakřičela a zdálo se,že opravdu Taku zabije,když v tom její útok odrazila Rin.
Taka : "Rin..co tu...?"
Rin : "Nezapomínej,že tot je přátelský boj!"
Hana : "Obě víme,že jí dřív nebo později zabiju,tak se do toho nepleť!"
Rin : "Jestli chceš zabít ji,budeš muset zabít i mě!"
Nastalo ticho.
Taka : "Rin..."
Rin : "Promiň,že jsem nepřišla dřív,bylo těžké vás najít..."
Řekla Taku a začala bojovat s Hanou.Byli tak rychlé,že je ani nestíhala sledovat.Zdálo se,že jsou stejně silné,když najednou Rin znepozorněla a Hana jí probodla.Taka vykřikla a Hana zaútočila na Taku.
Rin : "Ta tyč..."
Řekla a pak omdlela.
Taka vytáhla kovovou tyč "Teď už nemám čas o tom přemýšlet!"
Zavřela oči a zakřičela : "Koště!"

Tajemství tak pšššš

5. února 2009 v 19:11 | Antal
Jelikož někomu už leze růžová na mozek XD jsem se rozhodla že změnim des. a napadlo mě *né,že bych byla blázen* udělat des. k povídce Mystery night,kdyžtak bych byla ráda,kdyby jste písli,váš názor,třeba jestli s tím souhlasíte,doporučit barvu a tak XD pp

Prosím,věř mi

5. února 2009 v 18:37 | Antal |  12tajemství
Taka seděla na posteli a ohmatávala kovovou tyč.
Mariko : "Měla by sis na chvilku lehnout a nechat tu tyč."
Taka se na ní podívala.Mariko byla od hlavy k patě zabalená do peřiny a snažila se usnout.
Taka : "Vždyť je pět..."
Nechápavě na ní zírala.
Mariko : "Jo,ale v noci jdeme bojovat,tak by sis měla odpočinout."
Taka : "Cože?!" Vykřikla vyděšeně. "Kam bojovat?S kým bojovat?"
Mariko : "S Rin a tak...Prej přátelskej boj..."
Řekla v klidu a pomalu usínala,zatímco Taka byla celá nesvá.
"Bojovat...boj...Ksakru!"
Říkala si vduchu a měla živě před očima,jak zase něco zkazí.
Taka : "Mari,ale já tam ani vlastně nemusím,že jo?"
Snažila se z toho vymluvit a nervózně si přehazovala kovovou tyč z ruky do ruky,když jí najednou spadla na nohu.
"Au!Vidíš,ještě vám uškodím,než pomůžu."
Podívala se na Mariko,která už dávno spala.
Nejdříve si pomyslela,že to je jen přátelský boj,že se něco naučí a chtěla jít spát.Lehla si,přikryla,zavřela oči a snažila se usnout,jenže na to pořád musela myslet a tak nespala.Bylo devět a Taka byla ještě pořád vzhůru.Převalovala se ze strany na stranu,až dospěla k názoru,že je to na nic.Vstala a potichu šla ke dveřím.
Mariko : "Vem tyč..."
Taka se lekla a spadla na zem.Podívala se na Mariko,která poté jen hlasitě mňoukla a převalila se.
"Že by mluvila ze spaní?"
Pomyslela si,znovu se koukla na Mariko a pak už to věděla na sto procent.
Pomalu se plazila ke své posteli a rukou hmatala po tyči.Když jí konečně našla,odplazila se zase zpátky ke dveřím a rychle běžela pryč.Na chodbě nikdo nebyl,protože byla zrovna večerka.Za okny tma a všude ticho.
Taka : "Tady to je jak v márnici."
Šeptla,protože bylo takové ticho,že se bála mluvit na hlas.
Toshi : "To mi povídej."
Šeptla a Taka se tak lekla,že spadla na dveře vedle ní,jenže ty byli odemčené.
Taka : "Kde ses tu vzala?"
Zeptala se potichu,ale rozčileně.
"Málem jsem měla infarkt!Úbec jsem tě neslyšela."
Toshi : "Šla jsem si pro paličky."
Šla za ní do pokoje,do kterého spadla a pomohla jí vstát.Ten pokoj byl velký,tmavý a naháněl hrůzu.Nikde nic osobního,jen lampa,postel,stůl a pár židlí vedle skříně.
Toshi : "Brrr..."
Oklepala se.
"Tady bych nemohla bydlet!"
Taka : "Potichu a poť!"
Chtěla jít z pokoje,ale Toshi jí zastavila a zavřela dveře.
Taka : "Co to děláš?"
Toshi : "Jen chci zjistit,kdo tu bydlí..."
Přehrabovala se v šuplíku.
Taka : "Měli bysme odejít,co kdyby sem někdo přišel..."
Jako kdyby to předpověděla,v té chvíli se otevřeli dveře a v nich stál Kano.
Toshi : "Jé.Ahoj..."
Rychle uskočila od šuplíku a šla z pokoje ze slovy : "Jen jsme sem spadli.Měl bys zamykat!"
Hned jak vyšla,zabouchl dveře.Toshi vykulila oči a mlátila paličkama do dveří,až se jí jedna zlomila.Zatím Taka nervózně přešlapovala a dívala se na klidného Kana s vražedným pohledem.
Kano : "Co jste tu dělali?"
Taka : "Já jsem spadla a Toshi mi pomohla vstát!"
Odemlela rychle.
Kano : "Neboj se..."
Chytl jí za ruku a přitáhl k sobě.Taka od něj byla jen pár centimetrů daleko a dívala se do tmavých očí,které jí sledovali přes sklo brýlí.
Kano : "Jsi velmi krásná..."
Taka zrudla a sklonila hlavu.
Kano : "Stalo se něco?"
Pohladil jí po tváři a ona zvedla hlavu s lítostným pohledem.
Taka : "Víš,já chodím s Yoshirem a..."
Kano jí přerušil : "Ale ten tu teď není,že ano...?"
Pousmál se a Taku políbil.
Když jí líbal,tak jí po chvilce došlo,jak by tímhle ublížila Yoshirovi a Kana od sebe odstrčila.
Kano : "To jsem byl tak špatný..."
Taka : "Kano,já chodím s Yoshirem!"
Kano : "Proč o něm pořád mluvíš,vždyť on tu není..."
Taka : "Ale tohle je špatné.Nemůžu se líbat s tebou,když mám ráda jeho!"
Kana slova : "mám ráda jeho" ,ranila a smutně sklonil hlavu.
Kano : "A mě ráda nemáš?Ani trochu?"
Podíval se na ní smutně a znovu se k ní přibližovat.
Kano : "V čem je lepší než já?"
Taka : "Tohle není o tom,kdo je lepší..."
Řekla smutně a couvala vzad,až narazila do malého stolku a Kano k ní došel.Hladil ji po vlasech a ptal se,jestli ho nemá ani trošku ráda,když do pokoje vtrhnul Yoshiro a chytl Kana pod krkem.
Yoshiro : "Běž od ní dál!"
Do pokoje vběhla i Toshi : "Není ti nic?"
Taka : "Ne..." Smutně.
Toshi : "Bála jsem se o tebe,tak jsem radši doběhla pro Yoshira..."
Kano : "Tak ať mi to poví sama..."
Krutě se pousmál a Yoshiro ho vyhodil z okna.
Taka : "Yoshi,vždyť je to člověk!"
Chytla ho za ruku a Yoshiro jí objal.
Yoshiro : "Ale není.Jemu nevěř a nedělej si starosti,ano?"
Políbil jí na čelo a vyskočil z okna za ním.Po té si Toshi zašla znovu pro paličky a šla cvičit.Taka se vrátila do pokoje,jenže to už byla Mariko vzhůru a chystala si zbraně.
Taka : "Mari?"
Mariko : "Kdes byla?Je nejvyšší čas."
Taka se podívala na hodiny a bylo po půl dvanácté.
Mariko : "Tak pojď!A vezmi tu tyč!"
Táhla Taku z ubytovny a ta cestou podotkla : "Co máš pořád s tou tyčí?"
Mariko : "Bude se ti hodit."
Usmála se a skočila i s Taku z okna ven.Naštěstí,protože byla ve skutečnosti kočka,přistála na čtyřech a obě to přežili.
Mariko : "Honem,honem!určitě zase budem poslední!"
Táhla jí do lesa.
Taka : "Jen detail....MÁM NA SOBĚ PYŽAMO!"
Mariko se zastavila a prohlédla si Taku v krátkém podrém pyžámku s krajkou.
Mariko : "Ale sluší ti!"
Běžela dál,až přiběhli k jezírku,kde už všichni byli i Kano s Yoshirem.
Rin : "Ahoj..."
Taka : "Ahoj."
Všichni se na ní podivně dívali a Yoshiro jí dal svojí košili.
Taka : "Díky"
Usmála se na něj.
Yoshiro : "To je v pořádku..."
Pevně ji chytl kolem pasu.
Ještě chvilku byli všichni ticho,až odbila půlnoc a všichni ukázali svou skutečnou tvář i Taku.
Rin : "Takže teď už jsi plnohodnotná čarodějka..."
Kano : "Takže čarodějka..."
Podotkl s úsměvem a přejížděl očima po Taku,která stála teď už v krátké černé sukni a korzetu.Na nohách měla podvazky s krajkou a pod nimi boty s přeskami.Na krku náhrdelník a dvě rukavičky.Nemohl z ní oči spustit a to viděl Yoshiro,který ho probodával pohledem.
Taka : "Ano...snad."
Řekla váhavě.
Yoshiro : "Tak můžeme začít.Pamatujte,že tohle je jen přátelský soubor!"
Akemi : "Jasně..." Zlomyslně se usmála a koukla na Hanu,která se už nemohla dočkat.
Taka : "Yoshiro..."
Šeptla mu do ucha,ještě než začali bojovat.
"Mám tě ráda..."
Yoshiro se na ni usmál : "Já tebe taky."
A začal boj...

Překvapení

4. února 2009 v 17:28 | Antal |  11tajemství
Ráno,když se Taku vzbudila,byla Rin už pryč a na stole ležela krabička s dopisem.Taka vstala a četla : "Promiň,musela jsem už jít,ale tohle by se ti mohlo hodit."
Taka otevřela krabičku a tam byla krátká kovová tyč.
"Cože?" Nechápala na co by se jí mohla hodit.
"Ahooooooooj!" Otevřeli se dveře a v nich Mariko. "Nemám tu klubko?"
Začala hledat po pokoji a nakonec ho našla pod postelí.
Mariko : "Ani jsem neměla čas si ho vzít..."
Začala si s ním zase hrát a Taka nechápavě přehazovala kovovou tyč z ruky do ruky.
Mariko : "Co to je?"
Taka : "Nevím,prý se mi to bude hodit."
Mariko se na tyč koukla a řekla : "To je kouzelný..."
Taka : "Cože?Co je na tom kouzelnýho?"
Podivně se na tyč koukla a dala jí zpátky do krabice.Pak se šla umýt a převléknout.Když vyšla,Mariko jí chytla za nohu a začala tam cosi chrout.
Taka : "Mariko!!!"
Lekla se a pak nechápavě máchala rukama.
Mariko : "A je to!"
Vstala a Taka se podívala na nohu,kam jí Mariko dala podvazek.
Taka : "A co je tohle?"
Ukázala na jakýsi držáček.
Mariko : "To je na tohle!"
Strčila jí tam kovovou tyč.
Mariko : "Tak jdem,nebo přijdem pozdě!"
Šli na snídani.V jídelně bylo ticho.
Kuri : "Ahoj.Co se tu děje,že je takový ticho?"
Zašeptala ostanín a sedla si ke stolu.
Manami : "Prej přijde novej student..."
Taka : "Není tohle dívčí škola?"
Manami : "Jo.Proto je takový ticho..."
Všichni mlčeli a čekali až přijde.Kdyby snad jen pírko spadlo na zem,každý v jídelně by to uslyšel.Ve vzduchu bylo cítit napětí.Najednou se začali otevírat dveře.Dívky nakukovali a najednou vyšel ředitel.
Yukitoshi : "Je tu ticho..."
Řekl nechápavě a poté zakřičel : "Ahoj holky!" A začal mávat na Manami a ostatní.
Toshi : "Proč musí mávat zrovna na nás?" Šeptla nechápavě s vražedným pohledem.
Najednou se otevřeli dveře po druhé a dívky kolabovali,když vstoupil vysoký černovlasý mladík s brýlemi.
Manami : "To je kus..."
Mladík šel mezi dívkami,když najednou spařil Taku a okamžitě změnil směr cesty.
Kuri : "On - jde - sem ?"
Všechny ztrnuli a upřeně se na něj dívali,jen Taka šťouchala do jídla a přemýšlela,jak je Yoshirovi.
Mladík : "Zdravím..."
Taka se vzpamatovala a podívala se na něj.
Mladík : "Jsem Kano a ty?"
Podíval se na Taku.
Manami : "A my jsme vosk!" šeptla Kuri
Suki : "Ne,ale Taka má štěstí." Šeptla a všechny tři se začli smát.
Mariko s Toshi na ně nechápavě koukali a zbytek jídelny zíral na Taku.
Taka : "Já jsem Taka.Jakto že jsi na díví škole ?"
Kano : "Dá se říct,že jinam jsem nemohl..."
Sklonil se k Taku,jakoby jí chtěl políbil,ale ona vzala tác a vstala.
Taka : "Promiň,ale už musím jít,uvidíme se jindy!"
Upalovala pryč o sto šest,ale právě když chtěla odejít,vcházel Yoshiro.A dívky se znovu začli rozplývat.
Yoshiro : "Taku."
Usmál se a objal ji.
Taka : "Jak ti je?"
Zeptala se starostlivě.
Yoshiro : "Dobře!Doufám,že ses kvůli mě netrápila?"
Taku zčervenala : "Ne.."
Odpověděla,i když to nebyla pravda.
Yoshiro : "Děkuju,že jsi potom přivolala pomoc..."
Taka : "To je samo..."
Nedopověděla,když jí Yoshiro přede všemi políbil.Díval se na ně i Kano a tak začali dva boje.
První mezi Yoshirem a Kanem o Taku.Ten druhý vypukl mezi dívkami.Jedna tvrdila,že hezčí je Kano,jedna,že Yoshiro a tak se dívky rozdělili do tří skupin.První skupina obdivovala více Kana,druhá Yoshira a ta třetí se rozplývala nad oběma.
Mariko : "Proč jsi tak utekla,vždyť Kano je hezoun!"
Toshi : "Ale ona chodí s Yoshirem."
Manami : "Ale políbil by on jí,takže ona by za to nemohla."
Suki : "Jenže by se nechala."
Kuri : "Ale stejně by jí to Yoshiro odpustil."
Suki : "Ale bylo by to vůči němu nefér!"
Taka jen seděla a sledovala,jak se o ní baví.
Taka : "Holky...?"
Všechny : "No?"
Obrátili se na ní.
Taka : "Proč se o mě bavíte,jakobych tu nebyla?"
Všichni se zasmáli.
Mariko : "To je u nás normální!"

Anketa Mystery Night

4. února 2009 v 17:03 | Antal |  anketa
Potom anketu vyhodnotím :) a neberu odpovědi nic,nw XD

1) Co ti na povídce MN vadí ?
2) Co se ti na ní líbí ?
3) Čeho bys tam chtěla víc,míň ?
4) Kdo je podle tebe nejhodnější postava ?
5) Nejkrutější postava ?
6) Nejzábavnější postava ?
7) Víš kolik bude v povídce na konci postav ? Kdyžtak typni...
8) Všiml(a) jsis,že všechny nadpisy jsou na P ?
9) Baví tě jí číst,nebo jsi jen zvědavá,jak to skončí ?
10) Kdo z koho :
a)Rin nebo Taku
b)Yoshiro nebo Kano *Kana najdete v postavách,objeví se ...brzo XD*
c)Toshi nebo Taya
d)Akemi nebo Asuka
e)ředitel nebo Suki

Dík za odpovědi :)

Přátelství

4. února 2009 v 12:35 | Antal |  10tajemství
Yoshiro oznámil otci,že ve škole zůstane nadobro.Důvodem je prý to,že během pár dalších dnů nastoupí noví nadpřirození studenti.Ale ve skutečnosti chtěl zůstat kvůli Taku,s kterou se usmířil a začali spolu chodit.To nenatchlo Hanu,ale Rin přísně zakázala Taku ublížit a tak ve škole nastal na chvilku klid.Všichni se smáli a ředitel dokonce vyhlásil týden bez písemek a zkoušení.V noci se konečně všichni vyspali,vlastně všichni ne.Yoshiro využil klidu a tak se rozhodl,že toto je ta pravá chvíle Taku naučit bojovat.
Taka : "Bojovat?!"
Yoshiro : "Ano,pojď..."
Táhl ji do lesa,když odbíjela půlnoc a změnil se v ďábla.
Taka : "Yoshiro,a proč já se neměním?"
Yoshiro : "Změníš se,až se smíříš s tím,kdo jsi."
Taka : "A to bude kdy?"
Vyzvídala.
Yoshiro : "To nevím."
Usmál se a začali bojovat.Zezačátku ji Yoshiro nechtěl ublížit a tak byl opatrný a velice mírný,ale když uviděl,že tahle by to nikam nedošlo,přitvrdil.
Taka : "Yoshiro!Copak mě chceš zabít?!"
Vyděšená uhýbala nebezpečným útokům.Když se najednou Yoshiro objevil před ní.Taka se lekla a ani nevěděla jak,vyslala na Yoshira kouzlo.Ten odletěl na druhou stranu lesa přímo do jezírka.
Yoshiro : "To - byl do-brý ú-tok..."
Řekl bolestivě a pak,jakoby usnul či omdlel.Taka ho i přes tu neuvěřitelnou dálku slyšela a běžela k němu.Když viděla,že není při vědomí rychle zakřičela : "Koště!"
To k ní během půl sekundy přiletělo a letěla pro Mariko.
Okno bylo zamčené a tak ťukala,jenže Mariko si zrovna hrála s klubkem a tak nic okolo nevnímala.
Taka : "Za Kuri,ani Manami nemůžu,ty o tom nevědí...Toshi!"
Letěla k jejímu oknu,ale pokoj byl prázdný,protože Toshi zrovna trénovala na bicí.
Taka : "Co teď?Ksakru!"
Přemýšlela,když se pod ní ozvalo : "Taku!"
Podívala se dolu a tam stála Rin.Letěla za ní,ale ani nezastavila.Nabrala jí na koště a letěli za Yoshirem.
Rin : "Co se stalo?"
Taka : "Yoshiro je v bezvědomí a já nemohla nikoho najít."
Když doletěli k Yoshirovi,Rin mu položila ruku na čelo a řekla : "Z toho se dostane."
Taku si oddychla
"Běž k řediteli a vem ho do mého pokoje.Počkám tam s Yoshirem na vás."
Taka : "Ale jak ho tam dostaneš?"
Rin : "To už nech na mě a běž."
Taku poslechla a když poté došla i s ředitelem do pokoje Rin,už tam doopravdy byli.
Yukitoshi : "Jak mu je?"
Došel k posteli Rin,kde Yoshiro ležel a meditoval.
Akemi : "Někdo ho pořádně praštil..."
Upřeně se dívala na Taku,která znervózněla.
Rin : "Možná nadešel čas,říct,co se stalo."
Taka : "Cvičili jsme a já udělala kouzlo,ani nevím jaké a pak Yoshiro letěl a spadnul a já letěla pro pomoc..."
Yukitoshi : "Tak dnes zůstane Yoshiro tady,neměli bychom s ním raději hýbat."
Akemi : "A kde bude spát Rin?"
Všichni začali přemýšlet.
Rin : "Tak,kdyby ti to nevadilo,mohla bych být u tebe,Taku?"
Akemi to zaskočilo.
Taka : "Ale co Mariko??"
Yukitoshi : "Tak Mariko může spát v pokoji Toshi."
Akemi : "A kde asi tak bude Toshi?"
Yukitoshi : "Toshi svičí na bicí." utrápený výraz "Bohužel cvičí v místnosti hned vedle mého pokoje."
Rin : "Tak dobře."
Vzala si pyžamo a šla k Taku do pokoje.Akemi z toho nebyla nadšená,ale překousla to a ředitel se jen bál,aby se přes noc nezabili.
Rin : "Ahoj."
Mariko odhodila klubíčku "Co ty tu děláš?!"
Taka : "Rin tu bude dneska spát,místo tebe."
Mariko : "Cože?!?!?!?!?!A kde budu já?"
Taka : "Místo Toshi,ona stejně cvičí."
Mariko uraženě odešla a praštila dveřmi.
Rin : "Tady se asi nenudíte,co?" Usmála se.
Taka : "To ne..."
Najednou se Rin svlékla a brala si pyžamo.Taka se rychle otočila.
Rin : "Jsme přece holky,vklidu!"
Byla jedna ráno,když si obě lehli a ještě chviličku povídali.
Rin : "Taku..."
Taka : "No?"
Rin : "Víš,že jsi mi dneska splnila sen."
Taka : "Hm..ne..Jakej?"
Rin : "Dneska jsem letěla..."
Obě se na sebe usmáli a spali.
Ten večer se spřátelili a věděli,že i když se možná někdy poperou,pořád budou kamarádky.

Přání

4. února 2009 v 10:34 | Antal |  9tajemství
Byl večer.Slunce zašlo a měsíc se znovu vydal na oblohu.V oknech se svítilo,nastalo ticho a Yoshiro pořád hledal Taku.
Rin : "Jak dlouho tu chceš být?"
Zeptala se klidně Taku,která seděla smutně v trávě.Ta se nejdříve lekla,ale pak odklonila zrak do trávy a řekla : "Jak dlouho budu chtít..."
Rin si sedla vedle Taku a tu to zaskočilo.
Rin : "Slíbila jsem Mariko,že ti neublížíme...aspoň než sesílíš,takže se mě nemusíš bát..."
Dívala se na hvězdy a Taka na ní tupě zírala.
Taka : "Dobře..."
Rin : "Prý jsi čarodějka?"
Mluvila na rovinu a klidně,to ale Taku vzalo.Celá zrudla a vykulila oči,jaktože to Rin ví.
Taka : "No..to.." Snažila se ze sebe vymámit alespoň jedno slovo.
Rin se na Taku usmála a od srdce pověděla : "Budeš určitě dobrá..."
Taka koukala na Rin,jako kdyby spadla z měsíce.Myslela jsi,že je to chladnokrevný zabiják,ale teď se s ní bavila jako kamarádka.
Rin : "Taku..."
Taka : "No...?"
Váhavým hlasem.
Rin : "Máš nějaký sen?"
Taka : "Cože!?!?"
Vykřikla nechápajícně,jelikož čekala,že jí Rin řekne něco o nadpřirozenu,nebo podobně.Ta ale jen seděla a dívala se zasněně na nebe a zář hvězd.
Rin : "Máš?" Zeptala se znovu.
Taka : "No...nikdy jsem nad tím nepřemýšlela..."
Zamyslela se,ale nic jí nenapadalo.
Rin : "Já bych chtěla umět létat."
Pověděla jí důvěřivým hlasem.
Taka : "Jako letadlem?"
Špatně Rin pochopila a ta se smíchem řekla : "Ne.Jen tak.Prostě letět a cítit vzduch kolem sebe."
Taka : "Tak to řekni Suki,ta už mě taky nechala letět..."
Obě se smáli,když přišel Yoshiro a jen Rin uviděl,dal jí k hrdlu meč.
Taka : "Yoshiro ne!"
Yoshiro se podíval na starostlivý výraz Taku a pustil Rin.
Yoshiro : "Rin,počkej na mě v knihovně."
Řekl rázně,chytl Taku za ruku a táhl ji do ubytovny.
Taka : "Půjdu sama..."
Popošla o krok zpět a pustila se Yoshira.
Yoshiro : "Taku...přece se na mě nechceš zlobit kvůli takové hlouposti."
Řekl smutně a šel k ní.Pohladil jí po tváři,ale ona se podívala jinam.
Taka : "Já se nezlobím..."
Pověděla nepřesvěčivě a šla do ubytovny,alespoň to si Yoshiro myslel.Ve skutečnosti šla Taku do knihovny a přemýšlela,kam by se schovala.Chtěla za každou cenu vědět,jak jejich rozhovor bude probíhat.Najednou se otevřeli dveře.Taka zpanikařila a rychle zalesla do skladu.
Yoshiro : "Cos tam dělala?"
Slyšela přes dveře,jak Yoshiro na někoho křičí,když v tom se ozval něžný hlas Rin.
Rin : "Jen sem si povídala."
Klidně jako vždy.
Yoshiro : "Nevím co máš v plánu,ale na Taku nešahej!"
Křičel rozzlobeně a Taka pomalu a zlehka otevírala dveře,aby nakoukla dovnitř.Když se podívala,neměla slov.Bylo to jako v jejím snu.Jak stáli,jejich výrazy.Všechno bylo stejné.
"To..to není možné..."
Řekla potichonku a sledovala,co se děje dál.
Rin : "Nechci ji ublížit..."
Yoshiro : "Tak co jsi tam dělala!?"
Rin : "Jen jsme se bavili...víš,jen mi nějak nedochází..."
Yoshiro zpozorněl.
"proč o ni máš takový strach?"
Provokovala ho,protože věděla,co k ní cítí.
Yoshiro se začervenal,ale zároveň ještě více rozčílil.
Rin : "Víš,na tvém místě bych jí to o Haně rychle vyklopila,než o ní přijdeš."
Taka nechápala co o Haně.
Yoshiro : "Na tvém místě bych byl zticha,než se všichni dozví,kdo doopravdy jsi."
Zakřičel a Rin uraženě sklonila hlavu.
Rin : "Sbohem!"
Odešla rozzlobená a Yoshiro si sedl na židli k jednomu ze stolků.
"Co o Haně?Co mi má říct?" Ptala se Taku sama sebe.
Yoshiro zatím přemýšlel o tom,co Rin řekla.Opřel se o židli a zhluboka se nadechl.
Yoshiro : "Řeknu jí to!"
Vstal a šel pryč z knihovny.Taku si oddychla,že jí neviděli a vyšla ze skladu,když jí najednou došlo,že Yoshiro jde teď za ní a běžela,jak nejrychleji mohla,do pokoje.Když byla na chodbě svého pokoje,uviděla Yoshira a tak se schovala za roh.V tu chvíli šla zrovna okolo Manami.
"Co tu děláš?"
Zeptala se Taky,která byla přilepená na zdi.
Taka : "Pššš..."
Její pohled se zastavil na osušce.
Taka : "Ty se jdeš koupat?"
Zeptala se potichu.
Manami nechápavě odpověděla : "Jo...Proč?"
Taka : "Mohla bych si půjčit ručník?Hned ti ho vrátím,slibuju."
Manami : "Jo."
Podala jí ho a šla zpátky do pokoje.Taka utíkala na záchod a tam si namočila vlasy.Na ty potom hodila ručník a šla do pokoje,kde už čekal Yoshiro.
Mariko : "Ahoj."
Taka : "Ahoj.Stalo se něco?"
Udělala udivený výraz,jako že o Yoshirovi nevěděla a ručníkem si sušila vlasy,aby to vypadalo,že se právě koupala.
Yoshiro : "Ne.Jen jsem s tebou chtěl mluvit..."
Taka : "No?"
Yoshiro se podíval na Mariko.
Mariko : "Už jdu!"
Pomaličku vstávala a táhla se ke dveřím.
Yoshiro : "Sedni si."
Přejel dlaní po místě vedle něj.Taka za Mariko zavřela dveře a sedla si k Yoshirovi na postel.
Taka : "Tak co?"
Byla celá zvědavá,co jí chce říct,až úplně zapomněla,že se na Yoshira zlobí.
Yoshiro : "Chtěl jsem ti říct něco o mě a Haně."
Taka si vzpomněla,sklonila hlavu a smutně řekla : "No..."
Yoshiro : "Víš Hana tu není poprvé...byla tu už před dvěma lety.Pak jí otec ale vyhodil..."
Taka : "Proč?"
Yoshiro : "Když tu byla naposled,zabíjela i ve dne...studenty."
Taku se objevil v očích strach a vzpomněla si jak Asuka říkala,že jí Hana zabije.
Yoshiro : "Předtím než odešla se mě snažila přesvědčit,ať jdu s ní..."
Taka : "A ty jsi šel?"
Yoshiro : "Ano..."
Taka se podívala do země a do očí se jí vtiskly slzy.
Yoshiro : "Ale bylo to jen proto,že jsem chtěl dohlédnout na to,aby nezabíjela nevinné."
Snažil se Taku přesvědčit,že k Haně nic necítí.
Taka : "Mě to přece nemusíš vysvětlovat..."
Yoshiro Taku chytl za ruku. "Jenže já nechci,aby sis myslela,že tě nemám rád..."
Taka se podívala do Yoshirových smutných očí a objala ho.
Yoshiro : "Mám tě rád Taku..."
Tiskl jí pevně a Taka plakala.
Taka : "Jenže já vás viděla!Viděla jsem jak jsi ji chytl!"
Yoshiro : "Takže jsi tam byla?" udiveně "Taku,to není jak si myslíš."
Taka : "A jak to je?!"
Yoshiro : "Jen jsem jí říkal,že mezi ní a mnou nic není.Doopravdy."
Taka nic neříkala,jen ještě chvilku plakala.
Po chvilce se Yoshiro smutně zeptal : "Taku,copak ty mi nevěříš?"
Taku : "Věřím,ale Hana je tak krásná a ty..."
Yoshiro : "A já mám rád tebe,vždyť to víš..."
Políbil jí.

Povinnost

2. února 2009 v 19:17 | Antal |  8tajemství
Taka : "Yoshiro Rin za něco káral a ta ho poslouchala,jako kdyby se ho bála.Bála se,že něco udělá...Něco co jí ublíží..."
Zamyslela se,když vyprávěla Mariko svůj podivný sen,ale Mariko ho nebrala vážně a praštila Taku učebnicí.
Mariko : "Radši běž do třídy!"
Taka : "Není ti nic?" Všimla si jejího podivného chování.
Mariko zakroutila skloněnou hlavou,že ne a šli do tříd.
Mariko : "Uvidíme se na obědě."
A zašla do třídy.Taka se před dveřmi zastavila a znovu se sama sebe zeptala :
"Co mám dělat?"
Děsilo jí,že Asuka není člověk.
"Nesmím na to myslet!Je hodná a navíc neví,že to vím!"
Otevřeli se dřeve.
Asuka : "Jdeš pozdě!"
Taka : "O..o...omlouvám se."
Dívala se na Asuku jak spadlá z větve.
Asuka : "Sedni si."
Pustila Taku do třídy a ta se hned u prvních lavic s údivem zastavila.
Asuka : "Tohle je Hana.Je tu nová."
Taka hleděla na překrásnou blondýnku,která ve třídě seděla hned vedle ní.
Taka : "Ahoj"
Vypadlo z ní a šla si rychle sednout.
Hana se k ní naklonila a řekla : "Ona to ví a já taky."
Přátelsky a s úsměvem,ale Taka jí nepochopila.
Taka : "Cože?"
Hana : "To,že to víš."
Taka : "Co?" Zeptala se nechápavě a pak jí to došlo. "To!" Vykřikla.
Všichni se na ní obrátili a dívky si znovu začali něco šuškat.
Taka : "Omlouvám se." Sklonila hlavu a zrudla.
Hana se ušklíbla a dívky obrátili zpátky,poté Asuka napsala na tabuli pár rovnic a zatímco všichni počítali,šla k Taku.
Asuka : "Nevím co jsi,ale já jsem Dryáda."
"Dryá...co?" řekla si v duchu Taka.
Asuka : "Hana je elf..."
Taka se s vyděšenýma očima koukla na Hanu a pomyslela si :
"Ona je taky...jiná?!!!"
Asuka : "A patří k nám,což znamená,že tě dnes večer zabije,…ať jsi cokoli."
Dopověděla klidně a usmála se na ostatní žačky,které se nic netušící mysleli,že Taku kárá.
Hana : "Netvař se tak vyděšeně."
Šeptla Taku a znovu se usmála.
"Za-bi-je" Opakovala si Taku v duchu po zbytek hodiny.
Srdce jí tlouklo jako nikdy předtím.Vždyť jí vyděsilo už jen to,že je Hana taky ... jiná a pak to co řekla Asuka.
"Za-bi-je" Nemohla na to přestat myslet.
Ruce se jí začali mírně třást,ale sepjala je v pěst.
"Ne!Buď statečná!" řekla si v duchu a v očích se jí znovu objevila odvaha.
Asuka : "Už to máš? "
Taka : "Ne.. "
Podívala se do prázdného sešitu a začala opisovat příklady z tabule.
"Úplně jsem zapomněla,že je to má třídní…"
Naposledy se zamyslela a poté už jen počítala.Ubíhala hodina za hodinou a konečně byl oběd.
Toshi : "Taku!" Volala na ní od stolu,kde už byla i Mariko,Kuri a Manami.
Taka k nim přišla celá skleslá,sedla si a řekla : "Čtyři."
Manami : "Cože?"
Všichni ztichli a čekali co Taka odpoví.
Taka : "Čtyřku…dala mi čtyřku!"
Nechápavě píchala vidličkou do masa.
Kuri : "Z čeho?"
Taka : "Z angličtiny!"
Rozčileně praštila s vidličkou o stůl a pak smutně praštila hlavou o stůl.
Taka : "Zabijou mě!"
Mariko ztuhla a uměle se ušklíbla.
Mariko : "Kdo by tě zabíjel!"
Naklonila se k Taku a šeptla jí : "Co blbneš!"
Taka trošku nadzdvihla hlavu a sklesle řekla : "Rodiče..."
Mariko se ulevilo,ale Taku celá utrápená pokračovala :
"Vědí,že jsem pako,ale jsem tu jen chvilku a už mám čtyrku !"
Znovu praštila hlavou o stůl.
Kuri : "To bude dobrý…"
Suki : "Můžu si sednout?"
Taka jen zaslechla Suki hlas,už nahodila vražedný pohled.
Taka : "Klidně,támhle je volný stůl!"
Ukázala na stůl na druhé straně jídelny a Suki spadl úsměv ze rtů.
Manami : "Klidně si sedni."
Uvolnila Suki místo.
Kuri : "Taka dnes není ve své kůži…"
Suki se posadila,když v tom nastalo v jídelně hrobové ticho.
Suki : "Co se děje?"
Ohlédla se a uviděla,jak do jídelny vstupuje Yoshiro.Všechny dívky po něm koukali jako po bohu,div jim netekly sliny.
"Ten je hezkej…" Ozývalo se ze všech stran.
Yoshiro vstoupil,vzal tác,jídlo a šel k dívkám.Dokonce jedna dívka i omdlela,když kolem ní šel a jedné se zatočila hlava.
Yoshiro : "Není ti dobře?"
Zeptal se starostlivě a něžně pohladil Taku po zádech.Ta zvedla hlavu,koukla se na Yoshiro a smutně řekla : "Zabijou mě" A znovu rázně položila hlavu na stůl.Yoshiro položil tác,sklonil se k ní a pevně jí objal.
Taka : "Yo-shi…" Koukala překvapeně.
Yoshiro : "Dokud tu budu,nikdo ti neublíží."
Řekl bez váhání,odhodlaně a při tom Taku pohladil.Ta však smutně sklonila oči.
Taka : "Ale ty je neznáš..."
Yoshiro : "Koho ?"
Taka : "Rodiče..."
Yoshiro se zasmál : "To už je to mezi náma tak vážný."
Taka vrazila Yoshirovi facku a běžela pryč z jídelny.Nastolo ticho a všechny dívky se dívali na Yoshira.
Toshi : "Co zíráte?!"
Okřikla dívky,které si ihned sedli a poté začali šuškat.Yoshiro sklonil hlavu a praštil do stolu.
Yoshiro : "Ksakru!"
Vyběhl z jídelny,ale po Taku ani stopy.Šel ven,ale tam byla jen Hana.
Hana : "Že by hádka?Už..."
Yoshiro : "Do toho ti nic není!"
Hana : "Nebuď takový.Já za to,že tě nechce nemůžu."
Yoshiro : "Nepleť se do toho!"
Hana : "Ale notak.Sám víš,že s ní bys to daleko nedotáh." šla k němu "Vždyť ty máš na víc."
Položila ruku na jeho hrudník.Yoshiro jí k sobě prudce přisunul a řekl : "Ty...se do toho nepleť!"
Pustil ji a šel dál hledat Taku,která vše viděla,ale neslyšela.Mezitím z jídelny odešla i Mariko a šla rovnou k řediteli.
Yukitoshi : "Potřebuješ doučovat?"
Utahoval si z Mariko ředitel,když přišla do ředitelny.
Mariko : "Ne!" Okřikla ho jako malé dětsko. "Musím vědět co je Taku!" Zeptala se vážně a narovinu.
Yukitoshi : "To je tajné..." Zamračil se a Mariko začala zuřit.
Mariko : "Tajné!Jaký tajné!Všichni vždycky věděli co je nováček,co je?Co je?Co je????"
Doléhala na něj a v duchu si představovala Rin jak dělá : "Tik,ťak,tik,ťak..." s nožem u krku Taku.
Yukitoshi : "To je tajné!"
Obrátil se a Mariko začala mňoukat.
Yukitoshi : "Ne!"
Mariko : "Prosím..."
Yukitoshi : "Ne..."
Mariko skočila před ředitele na kolena a podívala se na něj svýma velkýma kočičíma očima.
Yukitoshi : "Je to..."
Zadíval se do krásných kočičích očí.
Yukitoshi : "Čarodějka..."
Mariko : "Díky!"
Vyskočila a upalovala pryč.
Yukitoshi : "Hups..."
Spadl do židle a začal se v póze mrtvoly točit.Mariko zatím běžela za Rin,která už byla celá netrpělivá.
Mariko : "Rin!"
Rin se otočila : "Pojď za mnou."
Odvedla jí do svého pokoje,kde měli soukromí.
Rin : "Kdo je?"
Mariko : "Slib,že jí neublížíš!Slib,že jí necháte,dokud nezesílí!"
Doléhala na Rin o které již věděla,že je to pro ni z neznámého důvodu důležité.
Rin : "Kdo je?"
Mariko : "Slib to!"
Nastalo ticho...
Rin : "Tak dobře.Necháme ji dokud se nenaučí ovládat své síly,ale jestli se toho jen pokusíte využít!"
Mariko : "Ne."
Rin : "Dobře...Kdo tedy je?" Byla velmi netrpělivá.
Mariko : "Čarodějka..."
Rin sklonila hlavu a řekla : "Běž"
Mariko nic neříkala,odešla a ani se neohlédla.
Rin : "Takže doopravdy je..."
Řekla potichu ve svém pokoji a spadla no kolena.

Právo na život

1. února 2009 v 20:59 | Antal |  7tajemství
Holky měli jen půl hodinky a museli do školy,takže jen jedly,jedly a jedly.
Mariko : "A proč jste tam vlastně byli vy?"
Zeptala se s plnou pusou,že jí skoro nebylo rozumnět.
Taka : "Menší příhoda..."
Zakousla se do obří bagety.
Mariko : "Tak povídej!"
A vypila celou krabici mléka.Taka na ní koukala jak spadlá z višně.
Mariko : "Tak co?"
Taka : "Potkala jsem Suki a ona říkala,že je můj strážný anděl.A pak se mnou letěla vzduchem a já padala a padala.Nevim proč,ale zjevila se mi teta." zakroutila nechápajícně hlavou "A pak jsem volala koště."
Mariko : "Takže už umíš volat koště!Super a co dál?"
Taka : "Pak jsem z něj spadla..."
Uculila se a znovu kousla do ohromné bagety.
Mariko : "A pak a pak?"
Taka : "Yoshiro mě chytl a odvedl nás k řediteli."
Mariko : "To je pruďas!" Vypila další krabici polotučného mléka. "Mohl vás pustit,když tě má rád!"
Taka se začervenala a Mariko usmála.
Mariko : "Jsem přecpaná!"
Podívala se na vyjedený stůl.
Taka : "To všechno jsme snědli?!"
Přejeli její oči po stole,na němž byli prázdné krabice od mléka a džusu.Lahve od Coca coly.Papírky od sušenek a obaly od baget a sendvičů.Ještě se podívala na sáčky od nudlí a udělalo se jí špatně.
Mariko : "Není ti něco?Si celá zelená,aby z tebe nakonec ještě nebyla ropucha..." zasmála se "Nejsi ropucha,že jo?"
Raději se váhavě zeptala,když v tom Taku spadla pod stůl.
Mariko : "Taku?!" Vykřikla a sklonila se k ní.
Rin : "Jen omdlela"
Mariko : "Co ty tu děláš?!"
Rin : "Cítila jsem,že jí něco je,tak jsem přišla."
Řekla s klidem,ale Mariko rozčilovala už jenom její přítomnost.S Rin se nikdy neměla v lásce a navíc to byla vražedkyně.
Mariko : "Běž od ní!"
Rin : "Nechci ji ublížit."
Mariko : "Tak na to ti fakt neskočím!"
Odstrkovala Rin od Taku.
Rin : "Mariko,kdybych jí chtěla zabít,už je mrtvá."
Mariko se vražedně podívala a poté přeměnila v kočku.
Mariko : "Ven!"
Rin se ďábelsky pousmála a řekla : "Nerozčiluj se.Jen ji chci pomoct."
Mariko : "Tohle říkej někomu jinému!Běž pryč!"
Chystala se na boj,protože bylo zřejmé,že Rin se pryč nechce.
Rin : "Když odejdu,zemře."
Mariko ztuhla,ale v duchu si říkala,že Rin blafuje.
Rin : "Neměj takový hloupý výraz,nebo ti to opravdu ještě nedošlo?"
Mariko : "Co?!"
Byla čím dál více rozčilená,zatímco Rin byla naprosto v klidu.
Rin : "To,že omdlela na delší dobu..."
Znovu se zlomyslně usmála.
Mariko : "Ty mrcho!"
Podívala se na Taku,která byla celá zelená.
Mariko : "Jed..." řekla smutně a potlačovala slzy
Rin : "Jen silnější prášek,řekla bych."
Marika se zamyslela,proč to na ní nepůsbí,když v tom Rin pokračovala :
"Věděla jsem,že mléku neodoláš,tak v něm byla protilátka a tu druhou mám teď u sebe."
Vytáhla menší lahvičku s zeleným lektvarem.
Mariko : "Co chceš?"
Rin : "Jen odpověď...zařiď,aby se mezi nadpřirozenými rozneslo,kdo Taka doopravdy je."
Mariko : "Ale to ... "
Rin : "Rozmysli si co odpovíš"
Zatřásla lahvičkou.
Mariko : "Tak dobře..."
Dívala se na Taku,která vypadala jako mrtvá.
Rin přistoupila blíže k Mariko.
Rin : "A můžu ti věřit?"
Mariko : "Ano,udělám to,jen mi ji dej!"
Rin hodila Mariko lahvičku a šla ke dveřím,u kterých se ještě naposledy obrátila a přísně řekla :
"Nezapomeň na svůj slib,nebo zemřete obě!"
Mariko rychle vylila lektvar Taku do úst a ta se po chvilince vzpamatovala.
Taka : "Asi jsem omdlela...Stalo se něco?"
Dívala se na Mariko utrápený obličej.
Mariko smutně : "Ne...už musíme jít."
Šli do školy a cestou Taka mluvila zvláštně.
Taka : "Víš,když jsem omdlela měla jsem podivný sen.Zdálo se mi o takovém pokoji,kde byla Rin a Yoshiro ... a bylo to zvláštní.Mluvili spolu a já je sledovala ze skříně,nebo odněkud..."

Taku

1. února 2009 v 20:12 | Antal |  výkresy
Tohle nakreslila Mitchei XD arigato

Průšvih

1. února 2009 v 14:08 | Antal |  6tajemství
Yoshiro odvedl Suki a Taku do ředitelny.
Yukitoshi : "Takže už se znáte!"
Taka + Suki : "Jo..."
Yukitoshi : "Co se stalo ?"
Taka + Suki : "Nic..."
Yoshiro : "Prali se"
Taka + Suki : "Nene!"
Yukitoshi se zasmál a řekl : "Tak co?"
Taka : "Jsem šla do třídy."
Suki : "Já taky!"
Taka + Suki : "Bum!"
Taka : "No jsme šli..."
Suki : "Letěli..."
Taka : "Padali...teda jenom já"
Yukitoshi nechápavě kroutil hlavou.
Suki : "A pak koště"
Taka : "Yoshiro"
Suki : "Boule!" Smutně.
Yukitoshi : "Cože?"
Yoshiro : "Prali se"
Taka + Suki : "Nene!"
Okřikli Yoshira.
Yukitoshi se znovu zasmál : "Nemůžete mi konečně zrozumitelně říct co se stalo."
Yoshiro : "Tyhle dvě!"
Zasmál se a smetlo ho koště.
Taka : "Promiň!"
Bežela k němu.
Yukitoshi : "Ty umíš ovládat koště?"
Taka : "Ne...jen mě napadlo..."
Yoshiro : "Chtěla jsi,aby mě to praštilo?"
Taka : "Ne!Ne,ne!"
Yoshiro : "Ty jsi chtěla,aby mě to praštilo!"
Suki : "No a tohle je furt.Už jsou jak manželé."
Yukitoshi se začal smát a Suki praštilo koště.
Suki : "Au!"
Taka : "Promiň!"
Yukitoshi : "Tak co se teda stalo?"
Už byl celý netrpělivý.
Yoshiro : "Poprali se a kdybych nepřišel,kdo ví,jak by to skončilo!"
Suki : "Ne ne!Jen jsme...to..."
Taka : "Trénovali!"
Suki : "Jo!"
Obě se na ředitele usmívali a Yoshiro se naštval.
Yoshiro : "Suki s Taku letěla do nebe a pak jí pustila."
Taka : "Jo,ale já nespadla!"
Usmála se.
Suki : "Až po druhý..."
Šeptla potichu,ale ředitel má na svůj věk moc dobrý sluch a tak Suki slyšel.
Yukitoshi : "Tak i tak,víte jaký je trest za používání svých sil ve dne?"
Taka + Suki : "Trest ?"
Obě celé vyděšené ztuhly.
Yukitoshi : "Nemusíte se bát.Ještě nikdo při něm neumřel!"
Řekl vesele,ale dívky se čím dál víc báli.
Yukitoshi : "Yoshiro vysvětli jim pravidla,uvidíme se večer!"
Zatáhl za šňurku,která visela s malé sošky na stole a všichni tři letěli tunelem dolů.
Taka : "Co tooooo???"
Suki : "Já nevííííííím"
Křičeli a Yoshiro v klidu jel dolu,kde chytl Taku a Suki spadl na tvrdou podlahu.
Suki : "Děkuju...Jsem s váma jeden den a už mě všechno bolí."
Yoshiro : "Buďte rádi,že nás můj otec poslal jen sem."
Suki : "Otec!?!?"
Taka : "Tys to nevěděla?"
Suki : "Ne.Jaktože si jeho syn?!?"
Yoshiro : "No spal s mou matkou a.."
Suki : "To je dobrý!Deme!"
Vykřikla rychle,aby se vyhnula Yoshirovu popisu,jak přišel na svět.
Yoshiro : "Kam jdeš?"
Suki se zastavila : "Já nevím..."
Taka : "A kam vlastně jdem?"
Yoshiro : "Nikam.Za trest tu zůstanete."
Taka + Suki : "Cože?"
Porozhlédly se menší,špinavé a tmavé místnůstce.
Yoshiro : "Zůstanete tu du rána.Jen vy dvě a tyhle čtyři stěny."
Usmál se a odkráčel si pryč.
Taka : "Yoshiro!!!!"
Suki : "Parchant jeden!"
Rozčílila se a sedla si na zem.
Taka : "A co teď?" Sedla si k Suki
Suki : "Nuda..."
Po pěti hodinách ...
Taka + Suki : "Nuda..."
Taka : "To nás tu chtěj držet celý den?"
Suki : "Myslíš,že by byli tak krutý...?"
Podívala se na unuděnou Taku a obě řekli : "Jo..."
Suki : "Nudím se..."
Taka : "Já víc..."
Suki : "Já víc..."
Taka : "Já víc..."
Suki : "Nuda..."
Taka : "Z tohodle se zblázníme!"
Mariko : "Ne,rychle to uteče..."
Taka : "Myslíš?"
Suki : "Snad..."
Mariko : "Určitě..."
Taka : "Mám pocit,jako kdyby tu byla Mariko..."
Koukla se na ní.
Taka : "Už mám asi vidiny."
Suki : "Já asi taky."
Taka : "Taky ji vidíš?"
Suki : "Jo..."
Chvilka ticha a potom Taka vykřikla "Mariko?!?"
Mariko : "No...?"
Taka : "Co tu děláš?"
Mariko : "Nudim se..."
Řekla s klidem a Taka byla celá zmatená "Kdy přišla?" Ptala se sama sebe.
Suki : "A jak ses sem dostala?"
Rin : "Hodil nás sem ředitel,protože jsme se prali."
Taka : "Rin!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" Omdlela.
Suki : "Ještě nic nevydrží."
Po dalších 2 hodinách ...
Suki : "Nuda..."
Rin : "Neříkej furt nuda..."
Mariko : "Proč jsi furt tak pyšná,neokřikuj jí!"
Rin : "Á,paní tlustá promluvila."
Mariko : "Já nejsem tlustá!!!!!!!!!"
Škrábla Rin kočičími drápky a ta jí praštila pěstí.
Rin : "Tlustá,tlustá!"
Mariko : "Pyšná,pyšná!"
Provokovali se a začal zuřivý boj.
Taka : "Holky..."
Suki : "Nech je,aspoň se nenudí..."
Asi po dvou hodinách se unavili a navíc byli všichni hladový,tak nastal klid.
Suki : "Nuda..."
Mariko : "Hlad..."
Rin : "Tlus.."
Taka jí chytla za pusu a usmála se na Mariko,která byla připravená Rin udeřit.
Suki : "Jak ještě dlouho?"
Taka : "Už jen chvíli...snad."
Rin : "No aspoň teď máme chvilku si promluvit."
Všichni byli ticho...
Rin : "Co jsi?"
Zeptala se Taku.
Mariko : "Tak oto ti jde!"
Rin : "Jen jsem se zeptala!"
Mariko : "Ty se to nedovíš!!!" řekla krutě a poté se odsunula k Taku "Co jsi?"
Taka : "Proč vám na tom tak záleží?"
Rin zvážněla a řekla : "Taku,my nejsme lidi.Jsme nadpřirozené bytosti."
Taku také zvážněla a Rin zvědavě řekla : "Ale jsme taky zvědaví!Co jsi?"
Mariko : "Jí to neříkej,řekni to mě!"
Suki : "Nezajímá vás kdo jsem já?"
Rin + Mariko : "Ne!"
Suki se urazila a Rin s Mariko se dál ptali Taku.Uběhla hodina a konečně přišel Yoshiro.
Yoshiro : "Tak jak je?"
Dívky kolektivně řekli : "Nuda...hlad..nuda...hlad.."
Yoshiro se zasmál a odvedl je do pokojů.
Yoshiro : "Nezapomeňte!Za půl hodiny zvoní!"
Mariko : "Cože!Ty ještě chceš,aby jsme šli do školy!?"
Yoshiro : "Jo a dožeňte včerejšek!"
Usmál se,podíval na Taku a šel.
Suki : "Už nikdy nechci mít u ředitele průšvih."
Taku se usmála "Nikdy"