Zrcadlo

1. prosince 2008 v 18:54 | Antal |  Zrcadlo
1.dílná povídka o lásce a naději pod perexem XD







Byl den,jako každý druhý,až na to,že dnes jela třída 9.C. základní školy v Krásném Poli u Ostravy do zrcadlového zámku.Měli to za odměnu,že to těch 9let s ředitelem vydrželi,ale vše se vymklo kontrole.Nejdříve polovina dětí zaspala a mezi nimi byla i Tereza,která cestou do školy spadla z kola a málem ji přejelo auto.Ale nakonec se všichni sešli a když odbila devátá ranní,autobus už byl z města pryč.Jeli docela daleko a tak cestou i párkrát zastavili.Možná proto,že děti museli navzduch,nebo také proto,že z jejich neskutečného řvaní,hulákání a skopičin byl řidič jaksi na nervy,ale přeze všechno zachoval chladnou hlavu a nechal učitelky,ať si je zkrotí.Bohužel,ani učitelky si s nimi nevěděli rady,až se ozvala rána.Jeden z žáků,Petr,hodil svou svačinu přímo na hlavu ředitele,který v této chvíli právě začal litovat,že je někam vzal.Petr si myslel,že má štěstí,protože ředitel je velký kliďas,ale ten pochopil,že je třeba udeřit.Pomalu vstal se sedačky a otočil se k dětem.Petr ztuhl a úsměv mu klesal níž a níž,až se všichni divili.
Ředitel : "Koukám,že je třeba udělat kázeňské opatření..."
Všichni se s udivením zastavili a poté rychlostí blesku usadili.
Ředitel : "Koukám,koukám,že najednou to jde...jen aby se výlet nezrušil"
Děti vyskočili ze sedaček a kolektivně křičeli : "Néééééé!!!"
Ten řev bohužel ředitele ještě více rozzuřil a vyšším tónem s přísným hlasem řekl : "Ticho!"
Až do příští zastávky u bencínky se taky tak stalo.Učitelky se nestačily divit a řidič si jen vychutnával božské ticho.
Konečně.Konečně autobus zastavil a děti radostně vyskočily.
Učitelky : "Tak teď máme chvilku volna,asi do 2,tak si možná dáme rozchod..."
Sotva dopověděla,děti už byly pryč.Během pár sekund se vytvořili skupinky a každá se rozeběhla jiným směrem.
Učitelka : "Ale...a.." udiveně
Ředitel : "Ale nechte je,jsou to jen děti..." znovu byl ve své dobré náladě a nekonečném klidu
Odbila druhá odpoledne a nikdo nikde.Nejen,že učitelky stáli uprostřed parku bez dětí,ale navíc i bez ředitele.
Tak co?!řekli si a odešli na kávu.
Když se vrátili,tak na ně čekal ředitel i s dětmi a ony byli podrobeny výslechu,proč na ně museli celou půl hodinu čekat.
"Konečně,už jsem myslela,že se sem nedostanem..."prohlásila optimistka třídy Terka a poté se i se svými kamarádkamy začala ukrutně smát.
Vstoupili do zrcadlového zámku,ale ještě ve dveřích se jeden z žáků zastavil a otočil na ředitele,který byl venku.
"Vy nepůdete?"zklamaně
Ředitel : "Ne,ne,já na tohle nejsem" s úsměvem
Dveře se zavřeli a děti začali pobíhat.Sem,tam,dopředu,dozadu,vpravo a vlevo.Kdo by se divil,že každý nejméně 5x narazil až do té chvíle,kdy se ozval výkřik rebela Petra.Všichni se k němu rozeběhli a i když to někomu trvalo déle,jelikož ho zrcadla pletla,nakonec se tam všichni sešli.
"Proboha..."vyklouzlo učitelce z úst
Petr stál před zrcadlem,oči vykulené a v nich strach,po čele ztékal pot a ruce se třásly.Však to bylo viděno jen jednou,jedinkrát,jeho odraz byl jiný.Byl zlý,ale zkrýval i strach.
Petr : "Co...co to..?" hrůzou nemohl skoro promluvit
Hlas měl rozklepaný,až pohled nesnesl a utekl.Hned za ním stála Terka a když běžel pryč spatřila tam sebe,byla anděl,krásný,plný něhy,přátelství a dobroty.Terka se pomalu k zrcadlu přiblížila až byla blízko u něj a jen tiše se zeptala : "Kdo...kdo jsi?" to jakoby ozvěna vzala a její hlas se poté přemněnil i v odpověď.
"Jsem ty a přitom nikdo,jsem nic a přeci něco,jen odraz nebo pravda...Jaká jsi,taková jsem já,však jsem tvé srdce a přec jiná..."
Všichni byli vyděšení a většina již utekla,ani učitelky nezůstali,až Tereza zůstala sama,jen ona a její kouzelný odraz.Natáhla ruku a dotkla se zrcadla,když...
Když zrcadlo jako by nebylo,dotkala se odrazu,ten jí chytl a vtáhl do zrcadla.Co se pak stalo,to rvalo všem srdce.Když vtáhla Terku do zrcadlo prasklo a z zámku zbyli jen střepy.Miliony střípků padalo na zem a každý jakoby bolest skrýval.
Jestli je toto konec? Zdaleka! To co se poté stalo,již nebudete mi nejspíše věřit,ale oko její pohledělo do duše mládence,který šel zrovna kolem,pohlédl do střípku,který mu ležel u nohou,ale snad myslel si,že ho oči klamou.Ve střípku,jenž jeho pohled spadl objevilo se Terky oko,smutné a plakalo,ale žilo.Chlapec se sklonil a vzal střípek do rukou,pak když uvěřil,sklonil se znovu a hledal,hledal,až našel jich více a složil je k sobě.Ať ho to děsilo sebevíc,přesto si střípky odnesl a vrátil se s pomocí prodalší.Po 9dnů pak skládal střípky,skoro nejedl,skoro nepil,nespal,ani nezasmál se,až zrcadlo sestavil a místo odrazů květin či sebe viděl dívku,tak krásnou jak samo nebe s dvěmi křídli bílými jako sníh.Ač nemluvila,jen pohled její přinášel mu klid a čím dál častěji k ní promlouval.
"Kdo jsi a odkud jsi přišla?"
"Proč nemluvíš,bolí tě něco?
"Kolik máš tajemství?"
Ptal se jí,ale ona neodpověděla,nemohla,i když moc chtěla.
Až pak začal jí vyprávět,jak žil,co dělá,co má rád a naopak.O přátelích i o rodině,až jednoho dne odešel a nic jí nepověděl.Ať byl hodný,ať se staral,něco tajil,bylo to hrozné,možná je to děsilo,ale jednou,jednou jí to pověděl.
Jmenoval se David,bylo mu 17,ale do školy nechodil,jak si nejdříve myslela.Byl synem bohatého advokáta,ale moc dobře s otcem nevycházel,přidal se k menší partě,kradl a teď je jejich vůdcem.Bolelo to,bolelo jí srdce,ale i když mu to nemohla říct,milovala ho a vše by mu prominula.
Jednoho dne přijel jeho otec,nebyla to příliž šťastná rodina a David se bál,že by to jeho otec nepochopil,že by Terku,pro něj anděla zavrhl.Proto ji ukryl,možná snad říct zakryl šátkem.K večeru se,ale s otcem pohádal a jeho otec nechtěně do zrcadla uhodil,pak odešel a když se David na zrcadlo podíval bylo prasklé.Prasklina se otevírala a vycházela z ní záře,Terka se ztrácela a Davidovi po tváři stékali slzy.
David : "Ne..neodcházej,prosím!"
Ať volal jak chtěl,bylo to marné.Po chvíly se Terka ztratila.
David : "Ne..." sklonil hlavu a v tichu každá kapička slz vydávala zvuk ticíce bubnů.
Najednou jen ozval se tichý hlásek
"Davide..."
Otočil se a tam stála Terka,objal ji a pevně držel,když v tom si všimla něčeho zvláštního
Terka : "To..to ne!"
Šáhla si na své pravé sněhubílé křídlo
Terka : "Jsem anděl!!!"

Konec XD Možná bude pokráčko něco jako trilogie,uvidíme XD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kokkki kokkki | E-mail | Web | 4. prosince 2008 v 18:19 | Reagovat

Další, to je boží=)=)=)=)=)

2 Anika Anika | 8. prosince 2008 v 17:07 | Reagovat

tak už jsem ji četla... a kupodivu je taková jakou si mi ji vyprávěla... XD

3 .. .. | 9. ledna 2009 v 21:54 | Reagovat

eh..no..je to celkem dost zmatené...a nijak moc oslnivé na pointu příběhu

4 Mitchei SB Mitchei SB | Web | 31. ledna 2009 v 17:49 | Reagovat

dalšíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí

5 a-n-i-m a-n-i-m | Web | 4. února 2009 v 18:03 | Reagovat

uuuuzasnyyy XDDDDDDDDDDDDDDDDD

6 Ela Ela | Web | 9. července 2009 v 14:43 | Reagovat

Jééééé.... to bylo nádherný... fakt úplně božská povídka... moc moc moc krásná... :-)...

7 Rin :) Rin :) | Web | 11. února 2010 v 20:23 | Reagovat

wau ..supernee :D

8 abča abča | 16. května 2010 v 19:31 | Reagovat

hezůůů první příběh kterej sem četla a už se mi líbí :D

9 Ewilan Ewilan | Web | 5. srpna 2010 v 16:53 | Reagovat

krásný a další díl by byl dobrý :)

10 Wendyss Wendyss | E-mail | Web | 25. ledna 2013 v 20:27 | Reagovat

Super!:))Promiň, píšu ti to nějak brzo XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama