Povídka o kukuřici

25. září 2008 v 20:14 | Antal |  Ztracená láska v kukuřici
Existuje stará indiánská legenda o vzniku kukuřice,podle té ji sem přinesla dcera velkého ducha a darovala ji prvním lidem,dnes už tomu nikdo nevěří,jen možná nějaký vědec nebo učitel dějepisu jako je třeba Hikaru,který učí na střední škole v Japonsku a jeho vášnivou zálibou jsou právě ony legendy.Jednoho dne narazil na legendu o kukuřici a i když to nejdříve odsuzoval,přeci jen se v městské knihovně usadil a začal číst.Byl už uprostřed knihy a nemohl od ní odtrhnout oči,fascinovalo ho to a proto neváhal a začal si dělat zápisky do sešitu,když v tom ho vyrušila kolem jdoucí slečna.
,,Legenda o kukuřici,že ano.." Hikaru se otočil a když spatřil slečnu upustil tužku a pak trošku koktavě řekl : ,,Ano…"
Slečna : ,,Promiňte jsem Ayame"řekla mile a s úsměvem
Hikaru : ,,Těší mě..Hikaru"odpověděl s podáním ruky a pohledem do očí o něco mladší slečny
Ayame : ,,Taky jsem to četla,nejdřív si říkáte,že legenda o kukuřici nemůže být zajímavá a pak vás to fascinuje" říkala jako by mu četla myšlenky a přisedla si vedle něho.Po té otočila pár stran na jakýsi obrázek,ale Hikaru si toho ani moc nevšímal,jelikož právě v tuto chvíli hleděl na Ayame.
Ayame : ,,Říká se,že kdo najde v obrázku tři zrnka kukuřice,tak za ním přijde dcera velkého ducha a pomůže mu splnit jeho sny.Zkuste to"
Pobízela učitele a po té chtěla odejít,Hikaru se ji,ale pokusil zastavit.
Hikaru : ,,Počkejte,kam spěcháte.."
Ayame : ,,Už musím jít,něco mám"
Hikaru : ,,Uvidíme se ještě někdy?"
Pokusil se slečně naznačit jeho city k ní,jen pouze neměl dost odvahy pozvat ji.
Ayame : ,,Přijdu se kouknout na vaši hodinu" usmála se a políbila Hikaru na tvář,ten se začervenal a hleděl jak Ayame odchází a když už byla u dveří teprve mu něco došlo a pro sebe si řekl : ,,Já ji neřek,že jsem učitel.." ale to už byla pryč.
V noci nemohl Hikaru spát a myslel na Ayame do které se na první pohled zamiloval a na polibek,který mu věnovala.Nakonec když hodiny odbili půlnoc Hikaru zavřel oči a jakmile se ručička na hodinách posunula o jednu minutu tak je otevřel a čile vstal z postele.Uchopil tašku a cosi hledal.Najednou vytáhl knihu co si vypůjčil z knihovny a rychle otáčel stranami až našel obrázek,který mu Ayame ukázala,ať se,ale díval jak chtěl nic neviděl,ani jedno zrnko nenašel a sám si kladl otázku co to obec dělá,je to jen legenda,mítus.Nakonec usnul na židli u stolu a navíc zaspal,takže zmeškal první hodinu,když dorazil do školy všichni žáci už byli pryč,jen jedna osoba tam na něj čekala.
Hikaru : ,,Ayame.."
Ayame : ,,Nezapomněl jsi" usmála se ,,Už jsem myslela,že jsi nepřišel kvůli mně"
Hikaru : ,,Ne,né,ne to ne"
Ayame : ,,Je to tu hezké….a co knížka?"
Hikaru : ,,Nic,nic jsem nenašel,víš..jak jsi věděla kde učím a že jsem vlastně učitel??"
Ayame : ,,Víš co,uděláme dohodu,když najdeš zrnka v knížce,tak ti povím odkud to vím"
Hikaru : ,,A nechtěla by jsi třeba jít na oběd……než je najdu"zeptal se opatrně,ale neměl důvod ke strachu,Ayame k němu přišla a řekla : ,,Už jsem se bála,že to neřekneš"
Po zbytek dne byl Hikaru trochu roztržitý a hlavně šťastný,poslední hodinu před obědem mu omylem spadla kniha ze stolu a když ji chtěl sebrat zarazil se,byla to ta kniha legent a otevřela se na obrázku v kterém Hikaru už konečně uviděl tři zrnka,jakmile spatřil Ayame neváhal a ukázal jí je a doufal,že je to sblíží a to se také stalo,bohužel možná víc než doufal
Ayame : ,,Hikaru,už od první chvíle kdy jsem tě viděla jsem věděla,že je najdeš,v tom obrázku je totiž i kletba,která mě dlouhé věky pronásleduje,to já jsem dcera velkého ducha,ale když jsem dala lidem fazole,otec se hněval a řekl,že dokud nenajdu člověka co by našel i nemožné budu tu uvězněna,teď se můžu vrátit,ale dřív ti splním přání,cokoli chceš…"Bylo to až divné,ale Hikaru ji doopravdy věřil,zvlášť když se v tu chvíli kniha proměnila v prach.
Hikaru : ,,Mám jen jedno přání,,zůstaň tu….se mnou"
Ayame : ,,Hikaru….." zarazilo ji co řekl i když věděla co k ní cítí a cítila totéž.
Pak se setmělo a Hikaru se probudil v nemocnici,kde mu sestřička řekla,že měl menší otřes mozku a jeho přítelkyně na něj čeká venku,venku byla Ayame a od té doby se Hikaru už nikdy nebál Ayame někam pozvat.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 a-n-i-m a-n-i-m | Web | 4. února 2009 v 17:28 | Reagovat

chezuuu XDDDDDDDDDDDDD

2 Vân Nhi Vân Nhi | Web | 24. července 2009 v 17:26 | Reagovat

T.T áááách jooo...to je tááák krááásné...T.T

3 kagome kagome | E-mail | 17. září 2009 v 21:13 | Reagovat

mě ty tvé příběhy uplně fascinuji když je čtu uplně mě to bere za srdce.

4 puks-up puks-up | Web | 17. září 2010 v 21:12 | Reagovat

Jééé :D to je hech... kukuřice :))

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. ledna 2013 v 10:22 | Reagovat

Krásný,moc hezky píšeš,zajímavý příběh :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama