Povídka - Cesta z pekla

3. září 2008 v 16:29 | Antal |  Cesta z pekla

Ahojik,je tu 1.povídka a to o upírech a lásce.Snad se vám bude líbit.Vše pod perexem.


Vše začalo jednoho skoro normálního dne,skoro píši proto,že toho dne jedna dívka,Ayame přišla o život.Byla z dětského domova,takže ji mohli oplakávat jen přátelé a vychovatelky.Aby se s tím děti lépe vyrovnali,tak jim vychovatelky zaplatili týdenní pobyt v lese,daleko od lidí.Všem to přišlo jako dobrý nápad,mysleli,že děti přijdou na jiné myšlenky,když budou daleko od všech těch novin a televize,nikdo totiž nechtěl ukázat tělo Ayame,vláda to celé tajila,jako kdyby ani její tělo neměla.Blížil se den odjezdu,všichni děti se však tvářili smutně a nikomu se zrovna moc nechtělo jet pryč. Vychovatelka : "Už máte sbaleno?" Yuri : "Proč máme někam jet?...Stejnak to je na nic." Odpověděl jí smutně a naštvaně větší,hnědovlasý chlapec. Vychovatelka : "Vím,jaké to pro vás je,ale bude to tak lepší,odpočinete si,bude se vám tam líbit,uvidíte" řekla nadšeně a přesvědčivě starší dáma.Pak už nikdo s nikým nepromluvil,ani v autobuse ne.Jen občas se dalo zaslechnout jak někdo něco šeptne,ale to se stávalo jen zřídka.Už jeli dobrou hodinu a blížili se k cíli,když v tom řidič uviděl značku.

Řidič : "Je to tu uzavřené,budeme to muset objet." Vychovatelka : "Stržíme se hodně?" Řidič odpověděl,že ne moc a pak nastalo zvonu ticho.Když zajížděli už daleko do lesa,uslyšeli menší ránu a pak už jen pískot,jako vzduch,když jde z balónku.Řidič zastavil a šel se podívat na autobus,když se vrátil s bledým výrazem všichni pochopili,že nastali komplikace. Řidič : ,,Máme bohužel píchlou pneumatiku,ale zavolám k nám a co nejdřív přijede náhradní autobus,který vás odveze a mě zatím dá novou pneumatiku." Vychovatelky chtěli zavolat do penzionu,ale neměli signál,stejnak jako řidič autobusu.Nechtěli nikoho strašit a tak se dohodli,že budou dělat jako,že pro ně autobus jede a zatím řidič zajde do města,několik kilometrů odtud a tam zkusí najít pomoc.Uplynula hodina a děti byli čím dál tím víc otráveni,odevšad jste mohli slyšet : "Proč jsme sem jezdili?!" a podobně.Vychovatelky však znervózněli a začali se bát o řidiče,proto se rozhodli,že dětem o všem řeknou a vyrazí do města. Děti z toho nebyli dvakrát nadšení,ale vychovatelky vytáhli mapu a šlo se.

Yuri : "Jak dlouho ještě půjdeme?" Vychovatelka : "Chvilku,už jen kousek…" řekla váhavým hlasem,když v tom ji potichu zašeptala druhá vychovatelka : "Už jsme tu přeci měli být,třeba jsme se ztratili.Měli bychom se vrátit."

Vychovatelka : "Ne,určitě to je blízko." Ale nebylo.Začalo se stmívat a děti byli unavené.Nikdo pořád neměl signál a vychovatelky se už začali i ztrácet v mapě.

Vychovatelka : "Takže se nám nepodařilo bohužel najít město a zpátky to už nestihneme,tak co si tu udělat táborák a přespat v lese!" zkoušela děti nadchnout,ale marně.Ráno,když se probudili vyrazili zpátky,kde už čekal řidič,celý ušpiněný,ale s úsměvem na tváři,ve městě si sice nezatelefonoval,ale koupil si pneumatiku a než se vrátili autobus opravil.Všichni si nastoupili a jelo se dál,když ani né po půl hodince se ozvala znovu rána,tentokrát už to však bylo vážnější.Porucha byla pod kapotou a řidič byl přesvědčený,že to udělalo nějaké z dětí.

Řidič : "To muselo být úmyslné,někdo tu škodí a kvůli němu jsme tu teď uvízli!"Křičel rozzlobeně řidič. "Já mám strach….." řekla menší holčička,která se dívala z okýnka. Vychovatelka : "Ale čeho by jsi se bála,beruško?" Dívenka se jen smutně podívala na vychovatelku a ukázala z okýnka,všichni se podívali a nikdo,nikdo se nesmál.Pohled do tmavého lesa všem nahnal alespoň trošku strachu,ale nikdo nemohl jinak,museli dojít do penzionu pěšky a tam požádat o pomoc. Řidič : "Není to moc daleko,tedy alespoň doufám,už jsem tu léta nejel." Prohlásil neochotně a pořád ještě dost rozzlobeně. Poté se všichni vydali na cestu do které se nikomu nechtělo.Cestou se jim stalo mnoho drobností,jako například,že zapadli do bahna,nebo se praštili o větev,ale to hlavní,potkali člověka.

Mello : "Dobrý den,jmenuji se Mello,mohu vám snad nějak pomoci?" řekl usměvavý mladý muž velmi ochotně a vychovatelky mu sdělily co se jim stalo a že jdou do penzionu.

Mello : "To jdete,ale špatně,už před lety tuhle cestu opravili,do penzionu budete muset jít lesem a kolem řeky,jestli chcete dovedu vás tam." Řekl tak mile a ochotně až to bylo několika dětem divné,vychovatelky však bez pochyb a obav přijali a kráčeli lesem za Mellem.

Vychovatelka : "jste si jistý,že se jde tudy?" zaváhala na chvíli vychovatelka.Mello je vedl skrz temný lese až tam kam nebylo vidět.

Mello : "Bez obav,už tam budeme." Řekl a po té se tak zvláštně usmál,jako by něco chystal.

Mello : "Jsme tady." Oznámil a vystoupil z lesa.Nyní se už ďábelsky usmál a v očích měl hněv,jako by to byl najednou úplně jiný člověk.ostatní z něj začali mít strach a vlastně nejen z něj. Mello je nezavedl k penzionu,ale na nějaké zvláštní místo v lese,byli tam vysoké zdi a podivné domy,největší dům,ten uprostřed byl už starší,ozdoben různými ornamenty a divnými malbami,okna měl zakryté,aby dovnitř nešlo světlo a všude okolo něj stáli lidé.Zvláštní lidé jako Mello,všichni byli oblečeni v černé barvě,popřípadě měli své zvláštní oblečení ozdobené červenou růží či něčím podobným.Byli to lidé ze zlým pohledem a bohužel asi i úmysly.

"Skvělá práce Joshi,slečna bude určitě velmi spokojená." Řekla jedna z dívek uprostřed těch zvláštních lidí z kterých šel strach.Řekla to tak vyzývavě,podle a záhadně,pak pomalými,ale přitom důraznými kroky přistoupila k nim a sklonila se k malé dívce,té co hleděla v autobuse z okna.

"Bojíš se?" zeptala se a když jí malá holčička s vyděšenými očima zakývala hlavou "Ano" jen se usmála.

"Co se tu děje?"ozval se jemný hlas a všichni ti lidé se otočili na mladou dívku.Měla dlouhé černé vlasy a šaty jak z pohádky princezna,jen místo růžových šatů měla černé,sem tam ozdobené bílou krajkou.Když pak se před ní lidé sklonili,děti společně s vychovatelkami poznali kdo to je,jen nemohli uvěřit,mysleli,že je oči klamou,že se jim to zdá,že mají vidiny,ale tak to nebylo.Před nimi stála Ayame,ta kterou tolik oplakávali a šli ji na pohřeb.

Ayame : ,,Proč tak překvapený výraz?" zeptala se s úsměvem a svůdným pohledem.

Vychovatelka : "Ayame…ale ty..ty jsi mrtvá"prohlásila vyděšeným hlasem

Ayame : "Opravdu,cítím se skvěle.Líp než kdy před tím."řekla a pokynula rukou,aby ostatní vstali,pak přistoupila blíže a pochválila Joshiho za pomoc.

Ayame : "To my jsme vám probodli pneumatiku,to my zničili autobus,copak vám to ještě nedošlo,žádný penzion tu není,nikdy tu nebyl.Celé je to jedna velká past."

Vychovatelka : "Cože?..." všichni se divili a měli strach,teď tu před nimi nestála ta stará Ayame,to nemohla být ona,taková není.Na to myslel snad každý z nich.

Yuri : "Ale proč?Co se s tebou stalo,Ayame?!" vykřikl a chtěl se přiblížit k Ayame.Jen udělal však jeden krok Mello se proměnil v upíra,v to co doopravdy je a nelítostně na Yuriho zakřičel,se zuby a upířím hlasem.Yuri se lekl a couvnul,bohužel za ním byla malá větvička a Yuri spadl.Všichni ti lidé se začali smát,Ayame se však tvářila vážně a přistoupila k Yurimu blíž,sklonila se k němu a zeptala se : "Jaké to bylo?Jaké bylo mě ztratit?" Yuri se nejdříve trošku zarazil a snad i zadíval do jejích očí,ale po té odpověděl : "To si neumíš představit.." bylo to až zvláštní,ale Yuri se obec nebál,teď už ne.

Ayame : "Pověz Yuri…miluješ mě?" Zeptala se a nastalo ticho,bylo jen slyšet jak si vítr hraje se spadaným listím a občas kolem proběhne zajíc,nebo veverka.

Ayame : "Yuri..?..." Yuri se jí podíval do očí a mírně se začervenal.

Yuri : "Hrozně moc.." Ayame ho chytila za ruku a řekla : "Tak se k nám přidej,staň se upírem Yuri a už navždy budeme spolu."

Vychovatelka : "Yuri neposlouchej ji!Tohle už není Ayame!!!" vykřikla jedna z vychovatelek.Než stačila říct něco dál tak se dívka,která před Ayuminým příchodem mluvila na Joshiho a malou holčičku objevila za ní a kousnutím nejen ukojila svůj hlad,ale také vychovatelku zabila.V tu chvíli byli slyšet jen zoufalé výkřiky a když malá holčička přiběhla za řidičem u kterého hledala útěchu jen řekl : "Snad sis nemyslela,že ti pomůžu" poté se také proměnil v upíra a malou holčičku zabil.Všichni nemohli popadnout dech a seběhli se do klubíčka.Zbylá vychovatelka okolo sebe měla děti,které pevně držela,ale upíři je obklíčili.Bylo jich tolik.

Vychovatelka : "Yuri!" zakřičela s posledních sil.Ten ji však nevnímal neslyšel jak křičí ani jak moc dýchá nebo jak rychle ji tluče slyšel.Viděl jen Ayame,tu kterou miloval,přeze vše.

Ayame : "Prosím,pojď s námi,.Oni mě zachránili,kdybych nebyla to co jsem,nebyla bych úbec,Yuri….to by jsi chtěl..?"pohladila ho po tváři a on jen se smutnýma očima řekl : "Ne.." Ayame : "Tak se k nám přidej." Yuri chvíli váhal,ale pak si vzpomněl,jaké to bylo když byli spolu a jak se cítil,když si myslel,že už ji nikdy neuvidí. Yuri : "Dobře.." řekl a Ayame ho políbila.Nebyl to ale jen obyčejný polibek,po chvilce z jejich úst ztekla i krev a pak Yuri přestal dýchat.Umřel a znovu se narodil jako někdo jiný,jako upír. Ayame : "Yuri…" oslovila ho a on se na ni s upířím úsměvem podíval,očima rudýma a vášnivýma jako oheň. "Ne…" řekla jen tiše vychovatelka a měla slzy v očích.Pak jeden z chlapců,Yuriho dobrý přítel sebral odvahu a řekl : "Yuri-chan!Pomoz nám!Prosím…Yuri…" ale on jen chytl Ayame a odešel do starého velkého domu,co byl hned za nimi.Ostatní upíři pak všechny děti i vychovatelku zabili a ještě ten den nalévali u večeře jejich krev do ozdobných sklenic Ayame a Yurimu. Ještě deset let po té upíři potichu vraždili,ale ani jeden o trošku nezestárnul.Pak se začali sami sebe ptát,proč se vlastně skrývají,proč to lidé vládnou,proč nemohou oni.Ať dělali co chtěli nepřestávali na to myslet,ale Ayame která je spolu s Yurim vedla jim přikázala o tom ani nemluvit.

Jedné noci hluboko v lese :

Mello : "Vždycky jsem věřil,že Ayame nás dobře povede a to také dělala,ale teď je čas zaútočit a ovládnout svět okolo nás.Za dob její vlády jsme si vedli dobře a když přišel Yuri měli jsme dostatek potravy a nemuseli jsme se ničeho bát,ale lidé by se měli bát nás,copak nejsme upíři?!" motivoval ostatní,aby se proti Ayame a Yurimu postavili. "Ale co chceš dělat,víš jaký mají na to názor.Ayame ani Yuri by tohle nikdy nedovolili." řekl jeden z upírů a Mello mu sebevědomě odpověděl : "Vždyť to se dá lehce vyřešit." A z jeho výrazu bylo všem jasné,že pokud se je Ayame a Yuri pokusí zastavit,zabije je.V tu chvíli se upíři roztrhli na dvě části,hodných upírů,co chtěli bránit lidi a svoje vůdce a zlé,jenž byla většina,kteří chtěli svět ovládnout a všechny kdo je budou chtít zastavit zabijí.Začal mezi nimi boj,ale to byla jen zástěrka,aby se pár hodných dostalo k Yurimu a Ayame a pomohli jim utéct.Hodně upírů ten boj nepřežilo,hodných zbylo pouze 10 spolu s Yurim a Ayame a zlých bylo přes 50.

Ayame : "Děkujeme.."řekla ve spěchu,když hledali úkryt před sluncem. "Nemáte za co,vy jste naši vůdci ať říká kdo chce co chce a věříme vašim rozhodnutí."řekl jeden z upírů

Yuri : "Nedaleko je skála,můžeme se tam ukrýt a zkusit něco vymyslet." Všichni se tam ukryli,ale i když přemýšleli ze všech sil a plánů bylo několik,žádný nebyl přijat,byli v menšině a riziko jejich vyhubení bylo veliké.

Yuri : "A co se spojit s lidmi,je jich tolik a každá pomoc by se hodila."

Ayame : "Ne,lidé ani nevědí,že existujeme a kdybychom jen tak přišli a řekli kdo jsme tak by se nás báli a zabili by nás sami."

Yuri : "Tak co jiného?" řekl skleslým hlasem,sklonil hlavu a přemýšlel.Chvíli bylo ticho a pak jeden z upírů znovu promluvil se zajímavým nápadem : "Ale lidé by přeci mohli pomoci.Když jich je tolik tak přeci neuškodí,když si jich pár vezmeme." "Cože?" ptali se zmateně ostatní a upír pokračoval : "Stejně jako jste proměnila Yuriho,můžeme přeci proměnit ostatní a když si pospíšíme,naše síly se vyrovnají." Všichni se jen zamyslili a uznali,že je to nejlepší nápad a ještě nadcházející noc se do toho dali.Čas se krátil a hodných upírů přibývala,jen občas některý z nich už neměl více sil a musel si odpočinout,ale i přes to jich přibylo a to tak,že se nejen zlým mohli postavit,ale také si troufali říci,že jich je přesila.Zprávy hlásili každý den,spoustu tajemných úmrtí a ztracených těl,tolik,že to začalo být i podezřelé,zdálo se,že i zlý upíři sháněli nové síly.Po dvou měsících se Mello setkal s Yurim a domluvili místo a čas jejich boje,bylo to prosté,když vyhraje Yuri a hodní upíři svět se nemusí bát,ale kdyby vyhráli zlý včele s Mellem lidé by se stali pouze upířími otroky a potravou,chovali by se jako drůbež či něco jiného,právě proto musel Yuri a ostatní vyhrát.Zbýval poslední den,všichni po tvrdém tréninku odpočívali a chystali se na tvrdý boj.Nikdo z nich neváhal a neměl strach,ale přeci.Yuri ještě než šli spát mluvil s Ayame.

Yuri : "Ayame"

Ayame : "Ano.."odpověděla trošku zmateně,když viděla Yuriho smutný výraz plný obav

Yuri : "Myslím,že…že bys s námi neměla zítra jít"

Ayame : "Cože?"řekla udiveně

Ayame : "Ale proč?"

Yuri : "Bude to nebezpečné,znáš Mella,když se pro něco rozhodne,chce to dokázat za každou cenu."

Ayame : "Ale ostatní se mnou počítají,nezapomínej,že i já jim přes 10let vládla." Řekla mu drze a rozčileně.Yuri to však myslel dobře,bál se o ni.

Yuri : "Kdybychom prohráli,zabili by nás,všechny,ale jestli tě nenajdou nic se ti nestane,můžeš utéct.." v té chvíli ho Ayame přerušili a se slzami v očích na něj začala křičet : "A co si myslíš,že bych tu dělala.Copak se mám dívat jak umíráš a pak v klidu odejít!Jestli zemřeš,zemřu také!" a pěstmi mu bušila na hruď.Yuri ji objal a pevně stiskl.Pak potichu řekl : "Miluju tě a nikdy bych si neodpustil,že by se ti něco stalo.."

Ayame : "Ale mě se nic nestane."

Druhý den

Mello : "Dlouho jsme se neviděli…"

Yuri : "Neber to zle,ale ani se mi po tobě nestýskalo."

Mello : "Víš,že ti věřím.Komu by se,ale také stýskalo když má vedle sebe tak sličnou slečnu."

Ayame : "Nemyslíš,že na lichotky je pozdě?..." odcekla mu

Mello : "Říká se,že na nic není pozdě,proto jste také ještě naživu.Přidejte se k nám a pomozte nám ovládnout svět,vždyť by to bylo skvělé nemuset se skrývat a žít konečně naplno,řekněte ani jste o tom nikdy nepřemýšleli,nikdy jste nesnili o NAŠEM světě?!" zkoušel je ještě zlákat,ale nikdo z nich na něj nedal a tak začal nelítostný boj.Upíři umírali a hluk probouzel města široko daleko.Teď už celý svět věděl o upírech a to ještě více povzbudilo Mella.Po několika hodinách se počty upírů na obou stranách zmenšil,ale nikdo nepřestával bojovat.Už se zdálo,že Ayame a Yuri mají vyhráno,Mellovi upíři ubývali a Yuri měl značnou přesilu.Najednou však Mello využil chvíly Yuriho nepozornosti a odebral se jinam,k Ayame.Chytl jí chladně pod krkem a byl odhodlán ji zabít,když v tom Yuri Ayame odstrčil pryč a vzal na sebe smrtící ránu co patřila Ayame.Pak se hodní upíři natolik rozčílili,že Mello a jeho upíři do pár minut zemřeli a svět mohl být klidný naopak od Ayame.Seděla u něho a plakala.

Ayame : "Ty tupče!Co jsi to udělal!K čemu mi je život když bude bez tebe….Yuri…" a Yuri jí z posledních sil odpověděl : "Tvůj život je důležitější,jsi dobrá vůdkyně a dobrý člověk.Ayame … miluj.." nedopověděl co chtěl říct a jeho ruka spadla k zemi.Teď byl mrtví a nejen Ayame ho oplakávala.Všichni ještě dlouho,dlouho na Yuriho vzpomínali,ale jeho smrt nebyla zbytečná.Do roka byla mezi upíry a lidmi vytvořena mírová smlouva.Všichni šťastně žili a nikdo si nestěžoval,jen k ránu každý den byl slyšet potichý pláč Ayame.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 japan.anime japan.anime | Web | 3. září 2008 v 18:07 | Reagovat

Mooooooooooooooooooc krásná povídka!

2 japan.anime japan.anime | Web | 3. září 2008 v 18:09 | Reagovat

Jéj XD Musím ještě jednou pochválit XD *-* Je to FAKT úžasné! Nádherné! Best

3 japan.anime japan.anime | Web | 3. září 2008 v 19:10 | Reagovat

Rychle XD? No já sem nešla až z tvojeho blogu byla jsem se tady mrknout už před tím. Znovu pochválím XDDDD Je to sughoj :**

4 KajushQa** KajushQa** | Web | 5. září 2008 v 16:25 | Reagovat

je to suprová povídka! fakt moc pěkná ;)

5 Lumieree Lumieree | 29. listopadu 2008 v 16:04 | Reagovat

velice moc pěkná povídka ale tak trchu by mohlabýt obsáhlejší a mohla mýt alespon 2 nebo 4 kapitoly a taky se tam mohlo napsat jak to dopadlo po té smlouvě a jisi si našla náhardu nebe ne PS:nic proto tobě nemám

6 Tamika → tvoje (SB)éčko které tě má mocinky rádo Tamika → tvoje (SB)éčko které tě má mocinky rádo | Web | 30. dubna 2009 v 18:50 | Reagovat

UPA HEZU POVÍDKA A MOC HEZKY ZAKONČENÁ,TY BY SI MOHLA BÝT SPISOVATELK/A

7 Ewilan Ewilan | Web | 5. srpna 2010 v 16:28 | Reagovat

úžasný...a smutný T-T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama